Strapce lístia

White umí jít pod povrch věcí, sleduje hnutí mysli svých postav a nádherně umí i vystihnout atmosféru přítomného okamžiku, pracuje se sny. To všechno činí z jeho próz výborné čtení.
V knize sledujeme degradaci lidské identity po zajetí divokými domorodci, zároveň tato primitivnost vede k obnově základních lidských hodnot jako individua. Zástupné hodnoty, které byla Ellen nucena žít se svým manželem, jsou nahrazeny něčím opravdovým. Vzbudí se v ní i soucit s těmi nejbídnějšími, zároveň je otřesena její víra v Boha. Vrací se jí schopnost milovat. Jen s největší námahou se opět zařazuje do anglické společnosti a my se ptáme: jak to asi zvládne? To však v knize už není.
Byli opravdu původní Australané lidojedi? Ke kanibalismu se tu uchýlili i bílí…
White psal dle znalostí podle skutečných historek o dobových ztroskotáních. Ale do jakých podrobností byly pravdivé, těžko říci.
Osudy lidských duší jsou však vykresleny velmi dobře.
Pro pozorné čtenáře schopné ocenit dobrou literaturu.

Velmi se mi líbila. Napínavá, poučná. Autor určitě napsal složitější a hodnotnější příběhy, ale tenhle neurazí.

Knihu jsem četla před mnoha lety a zaujala mě....tehdy. když jsem jí zkoušela přečíst znovu dnes, Už se mi zdála příliš rozvláčná

Román jsem četla už před časem, ale pamatuji si titul dodnes a také částečně obsah, takže to bylo zajímavé a napínavé čtení.

Vynikající překlad prof. Přidala.

Námětově zajímavý a spisovatelsky výborný román Patricka Whitea. Dobrodružný příběh mladé angličanky Ellen v australské divočině a její postupnou "vnitřní" proměnu jsem přečetl nejprve ve slovenštině, kde jsem si knihu zakoupil v roce 1981 (Smena) a po vydání v Čechách (1986, Odeon) i v rodném jazyce. Nadšení z knihy mě přivedlo i k jiným dílům Patricka Whitea : "Strom člověka" a "Poušť Johanna Vosse". Jedna z knih, na které nechci zapomenout a proto si ji budu muset v nejbližší době ještě jednou zopakovat. Ze tří přečtených Whiteových románů mě "Sukně z listí" bavila nejvíce a v hodnocení nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

Knihu jsem četla před mnoha lety a tehdy mě dost zaujala. Příběh, který částečně vychází z legendy o Tristanovi a Isoldě je vyprávěn lehce ironickým jazykem, často ale dost popisným. Autor kriticky poukazuje na britské koloniální praktiky a pokrytectví aristokracie, které poznamenává společenské i mezilidské vztahy.

Četla jsem už před delší dobou. Moc se mi líbilo prolínání různých světů, bohatí Angličané, vězni, domorodci. Napínavý příběh.

Ellen jako hlavní hrdinka mi sympatická nebyla, vlastně žádná z postav v knize, když nad tím tak uvažuji. Negativní emoce, také emoce. Tudíž to knize vytknout nemohu.

Kniha je dosti rozvleklá, což přikládám snaze podat u postav jakési psychologické nahlédnutí do jejich duše. A to i u postav vedlejších. Plus filosofování. Někde mi oči překmitly přes tyto části k paragrafům, kde se znova začalo něco dít, to přiznám.

Samotná pouť Ellen mě bavila. Konec nevím jestli jsem pochopila správně, byl pro mě takový neslaný nemastný.

Po knize jsem sáhla, neboť je zasazena do doby kolonizace Austrálie, která mě zajímá.
Atmosféra knihy mě držela při čtení, když mi lezly na nervy postavy. Ta je vykreslená skutečně pěkně.

Dala bych 3,5*.

Za mě překvapení, že i dobré hodnocení není ničeho zárukou. Délka kapitol je nerovnoměrná, třetí je na celých 85 stran! Až za polovinou se začíná něco dít, ale bohužel s takovým spádem a nevykresleně, že z toho požitek moc není. Trestanec, který je jakýmsi kámošem divochů asi, promluví na paní Roxburgovou (tohle spojení se v knize objevuje asi milionkrát) jako idiot, ale během pár pokusů mluví naprosto plynně a bez chyb; místo zubů má hnědé pahýly, páchne a tak se do něj Ellen zamiluje. A on do ní, samozřejmě. Překlad má chyby. Některým pasážím jsem nerozuměl a ani poslední větě. Zpátky v knihobudce jí bude líp.

(SPOILER) souhlas s haki34 - hodně zvláštní, trochu mi trvalo tomu přijít na chuť, je dost filozofická a člověk se musí na tu zvláštní notu asi naladit. Rozebírá dobu a chování, které jsou nám už hodně vzdálené - povrchnost lepší společnosti a z dnešního pohledu až neuvěřitelně absurdní společenské konvence, pohled elity na spodinu a systém trestního práva atd. Na pozadí pobytu u švagra, na lodi a poté zápasu o přežití obsahuje zajímavé úvahy o životě, o jeho relativitě a jak různě se na stejné situace dá pohlížet podle charakteru nebo společenské pozice jednotlivce. Jak hlavní hrdinka poznamenává - jiná žena za cizoložství byla zabita, jiný muž za to, že ji takto potrestal, dostal doživotí v Austrálii - paralela s jejím vlastním životem ona byla nevěrná a nic se nestalo a švagr se fikaně zbavil bohaté staré manželky a prošlo mu to...
Na to, že byl autor muž, podivuhodně barvitě vykresluje chování (strategii přežití) a pasivitu tehdejších žen, ke které byly od narození vedeny, sňatky z rozumu byly běžné, šlo o přežití v mužském světě, kde pro samotnou ženu nebylo místo k jakékoli realizaci, žena = matka a manželka nebo stará panna (všechny tyto archetypy kniha obsahuje). Jsem ráda, že jsem ji četla až ve středním věku, kdy už z ní něco mám :)
K postřehu ohledně jak řešili WC na člunu - když se nejí, není co vyměšovat, takže tohle je asi moc netrápilo...

knihobudková :)
řadím do kategorie zvláštní...uvažujete, jak se k nim postavit, příběh zvláštní, postavy na hraně sympatií, a přeci zanechá hluboký dojem...
!!! Možné SPOILERY !!!
Hlavní hrdinka Ellen je takové odrostlé dítě, které vlastně ani neví co chce a objevuje svět...byla holka od krav, drsňačka z Cornwallu, ale co čert nechtěl, teď je z ní paní z lepší společnosti...a díky Bohu za minulost na blatech, protože podle mě díky tomu přežila...všechno...aby vstala a vydala se snad na tu pravou cestu, jako někdo, kdo už o sobě ví všechno, jako někdo, kdo si hrábl skoro na dno...
nedovedla jsem si úplně představit hlavně tu 4denní plavu a záchranném člunu, bez vody, s plesnivým chlebem, (ano, opakovaný dotaz - kam se chodilo na WC ? přes hranu loďky ??), kde nakonec Ellen předčasně porodí/potratí....bylo to dobře, nebo špatně ? přežila by s dítětem ?? přežilo by dítě ? spíše to vypadá, že toto ju nakoplo a donutilo znovu zmobilizovat síly a soustředit se na sebe ( i když jsem jí strašně přála, aby to už tentokrát klaplo)...a jakmile se dostala do zajetí divošského kmene, klesá opět ke dnu, kde se probouzí tvrdá holka s rozpraskanými rukami, kterou nepřekvapí bouřka, ani hlad...chytá se stébla a přežívá...i za cenu lidské potravy, kde kupředu se derou prastaré instinkty a snaha přežít...
(jak je pak na konci konfrontována s druhým přeživším, ještě jsem si řekla, že lépe dopadla s divochy, než s posádkou, která se zkonzumovala...)
pak utíká ze zajetí s člověkem - trestancem, "grázlem" nejhrubšího zrna, který si ale vytrpěl svoje...jednoduchý chlap, jednající pudově...a ona jedná pudově taky...naváže s ním vztah, plní tělesné žádosti svoje i jeho...jede prostě na bazální reakce...a dostává se opět do civilizace, kde se po delíriu vzpamatovává a zvažuje, jak naložit se svým dalším životem...

chyběla mi trochu více časová orientace - nebylo jasné, kolik času třeba strávili na návštěvě u bratra - dle těhotenství z toho pak vylezlo asi několik měsíců..jak dlouho vlastně pluli, o záchranném člunu pak bylo upřesněno, že tam teda pobyli 4dny...a jak dlouho vlastně byla s domorodci...v průběhu popisu života s kmenem to vypadalo na chvilku, ale pak z ní vylezlo, že se vyznala, že se naučila i trochu řeči, i se zorientovala v obřadech...
některé pasáže byly úsměvné - jak se snažila hrát hru na paničku z Anglie, jak ji napadaly absurdní společenské věty i v těch nejnemožnějších situacích, kdy mleli z posledního a šlo o život...
i její vztah s manželem, a snaha se zavděčit tchýni - celkem čistá a úpřimná...myslím, že to holka zvládla se ctí...smekám. udělala, co musela a co v dané situaci zvládla.

Chudák pan manžel, ale chválím autora, že ho nenechal trpět...takovéto ty astenické typy jsou již od začátku odsouzeny k záhubě...

ještě jedno mínus občas jsem některé věty nepochopila...ztraceno v překladu ? nebo tak zamotaná myšlenka, jakoby bez návaznosti a konce ? celkově však kniha udělala dojem a doporučuji...
jo a potěšil doslov ,kde je i více rozebráno dílo Patricka Whita, i reálné podklady - legendy, na kterých staví své díla...takže i Ellen Gluyasová měla svoji živou předchůdkyni...

Tato kniha mě moc neoslovila. Spolier Alert! Hlavní hrdinka se neumí moc vymáčknout a protože neví, co si počne po smrti rodičů, vezme si někoho, koho vlastně ani nemiluje, jen cítí touhu se o toho aristokraticky chovajícího se muže "chudáčka" postarat. Pak potká jeho bratra, svého švagra, se kterým se vyspí no a nakonec ztroskotá na ostrově, kde jí muže zabijí a ona se zamiluje do svého zachránce, který trpí PTSP. Byť to autor chtěl protknout citem a kritikou dané sociální skupiny, přišlo mi to celkem mdlé.

Tato kniha čekala úctyhodných 9,5 let u mě v knihovně, než jsem se konečně uráčila ji vzít vážně do rukou. Pořídila jsem ji si tehdy na základě doporučení tohoto autora naší učitelkou angličtiny, bez valného očekávání. A to bych řekla bylo i tak nějak splněno. Neuvěřitelně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, snad do poloviny knihy. A ani pak to nebyla žádná sláva. Ale něco v tom příběhu přeci jen bylo. Nevím, jdu očividně proti většině dosavadních hodnocení, ale prostě v tom vidím jen tuctové dílo, příjemné snad pro jedno přečtení, pro zajímavost, ale bez větších dojmů.

hodně zajímavá kniha.. přemýšlím, kdo byl (je) větší "divoch". Jestli domorodci, nebo angláni... rozhodně stojí za přečtení.

"Neboť jakkoli tajní orli touží vzlétnout - a v duchu a snech vskutku vzlétají - jejich lidská povaha nemůže než lapat každé náhodné stéblo, které by mohlo být známkou vesmírného řádu."

Ze začátku jsem byla z knihy vyloženě nadšená a dost dlouho jsem si říkala, jaký že to je skvělý příběh na originální téma. Ale postupem času jsem začala mít spíš smíšené pocity a také postavy se mi moc nelíbily. Kromě toho je jich tam opravdu víc než dost. A ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, dokonce ani Ellen ne, i když se snažila a byla o něco sympatičtější ve srovnání se zbytkem osazenstva. Knihu však i přesto hodnotím poměrně vysokým počtem hvězdiček, hlavně z důvodu nápaditosti autora a pestrosti příběhu.

Zajímavá kniha, která určitě stojí za přečtení. Mně bohužel hrozně neseděla hlavní postava, která absolutně nevěděla, co chce (vyjma přežití) a ve všem se podřizovala ostatním.. A strašně mně rozčilovalo, že některé věci autor neřešil - třeba - na člunu strávili neznámo kolik času, minimálně několik dní, ale na záchod si došli, až když dorazili k pevnině.. =)
Jinak krásně nastíněná povaha lidí, když mají pocit, že jsou nadřazení a těch, kteří jsou jejich otroky..

Skvělá kniha,kde se znovu potvrzuje,jak malo znamenají malichernosti.A jak je všechno nedůležité,když člověk bojuje o přežití.A že nakonec můžeme vyjít i z bezvýchodné situace lepší a silnější než dřív.