Strážce nádrže
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387421/bmid_strazce-nadrze-mTB-387421.jpg
4
430
430
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“... celý text
Přidat komentář
protože můj komentář bude nad david9690, není co dodat. Můžu jen souhlasit a potvrdit. Prostě Mňam.
PAN Zdeněk Svěrák je pro mě ikonou už nějakých 25 let a jsem velkým fanouškem jeho laskavého a inteligentní humoru. Jeho scénáře k filmům, divadelní hry, písničky i knížky jsou nádherné, vtipné a velmi něobyčejně lidské, trefné a ze života. Je to úžasný člověk a ta jeho kreativita je naprosto geniální a jedinečná. Pan Svěrák je mimořádně pečlivý a detailní pozorovatel života a své poznatky předává nám všem s neopakovatelnou autentickou poetikou, tak jak to umí jen on sám. Strážce nádrže je skvělá knížečka, ve své podstatě úplně triviální - jsou to takové úžasné interní sdělení starého, osamělého ale v jádru velmi poctivého a laskavého člověka, který pozuruje svět kolem sebe a jelikož si nemá s kým popovídat, tak píše dopisy řediteli povodí a v nich komentuje co vidí a slyší. Byla to lahůdka a pohlazení na duši. Prostě Mňam. Ono se to ani nedá moc popsat, to si prostě musíte přečíst a nechat to na sebe působit.
Miluju Svěráka a jeho humor, a tak mi neunikne žádná z jeho knih. Tenhle příběh je o mimořádně křehké mužské duši, který pohladí a neomrzí v žádné době.
Takt toto se Svěrákovi docela povedlo. Hlavní hrdina je už tak trochu senilní a adresát dopisů s ním musí mít trpělivost. Je fakt, že jsem se místy docela zasmál. Vtipné není jen to, co píše, ale i jak to v těch dopisech píše ten Strážce nádrže. Prostě to je svěrákovský humor, který pobaví i v tak malé knize.
Stejně jako ostatní knihy pana Svěráka je i tato pohlazením po duši a je naplněna lidskostí a životními zkušenostmi.
Nedovedu si ovšem představit, že by mě někdo z podřízených zásoboval podobnými nevyžádanými dopisy, podrobně popisujícími jeho rodinné poměry a uvadající sexualitu. Nejspíš bych nabyl pochybností o jeho duševním stavu a snažil se jej co nejdříve nahradit. Jako největší problém ale vidím to, že ani tentokrát pan Svěrák neodolal pokušení, aby nám poskytl něco jako politické školení mužstva dle současných neomarxistických trendů. A tak se čtenář dozví, že v týmu pana doktora Pomahače působí i několik černochů a že lesbická láska je pro ženu prakticky to nejlepší, co ji může potkat.
Tato kniha mě zaujala hlavně krásným českým jazykem, který miluji. Tak, jak bylo už napsáno, je to pohlazení po duši a zamyšlením, nad hezky vykreslenými postavami, včetně jejich charakteru, jak o nich píše strážce nádrže svému nadřízenému. Vůbec nevadí, že jsou jednostranné. Vyzařuje z nich otevřenost a lidskost člověka, který v těchto dopisech vzpomíná, ale zároveň s pokorou přistupuje k životu, jako takovému, ale i k ostatním lidem a přírodě.
Některé dopisy jsou humornější, ale i v těch smutných je ukázka toho, že ostatní musíme přijímat takovými, jací jsou. Nám mohou připadat jiní, ale oni jsou sví.
Např. dopisy
- Plukovník Dekl a co zavinil čínský kačer
- nádherná hádanka, opravdu k zasmání
- vedoucí školského odboru zv. Rudý Špunt a Ottovo hovno
- obsluha "NAHOŘE BEZ"
ale i sounáležitost sousedů a známých při akci " Chce to sbírku"
Kdo má rád Svěrákův humor, doporučuji.
Kniha mě nadchla, je to úsměvně čtení v této hektické době :-) strážce nádrže jsem si oblíbila, klidně bych brala kdyby byla kniha delší.
Tak tohle se autorovi skutečně příliš nepovedlo. Skryt za značkou svého jména pustil ven něco výrazně nudného, suchého a dosti otravného, prostě škoda času. Jedna hvězda jen z úcty k autorovi, ale jinak je to propadák.
Při cestě z Brna na dovolenou k Lipnu jsme poslouchali v autě jako audioknihu. Nedovedu si představit lepší společnost. Vím, že se budu opakovat, ale mě vážně nenapadají vhodnější slova, než neskutečně milá. Strážce nádrže mi zkrátka přirostl k srdci a pořídila jsem si i knižní verzi :)
Tohle bylo neskutečně milé. Přečteno jedním dechem. Místy dojemné a často taky velmi vtipné. Pan Svěrák nezklame. A úplně nejvíc mě pobavil Měňák.
Po knize jsem sáhla najisto. Humor pana Svěráka mám velmi ráda, jeho čeština je tak krásná, v dnešní době téměř ojedinělá. Jednostranné dopisy mě velice bavily, úplně jsem viděla pana Svěráka před sebou, slyšela jeho laskavý hlas. Nesmírně vtipné, jemně a originálně, jak to umí jen on. Proto ho mám tak ráda.
Přečteno na jeden nádech...a nejen proto, že je to útlá knížka! Balzám na duši to byl. Humor, vlídnost, lidskost, obyčejnost, absence potřeby ohromit, šokovat... Prostě krásná Svěrákovština :-)
Pro mě kniha z kategorie "Slepičí polévka pro duši". Jak to u Svěráka bývá - vlídnost, jemný humor a vtip, sebeironie a hra se slovy, jako kdyby použití každého z nich bylo váženo na lékárnických vahách. Zajímavě zpracováno formou dopisů, jimž chybí odpovědi.
Měňák přijde, že Svérák dokáže udělat z každý blbiny moc příjemný pohlazení po duši. Jako už jeden z mála "tvůrců" si totiž uvědomuje, že krása je v obyčeji, detailu, niancích, poetice a zdánlivé zbytečnosti. Kdybych tohle cítění neměl nastavený na stejnou vlnu, řekl bych, že tahle kniha je o ničem. A ona vlastně je, a to je na ní to "svěrákovsky" krásný.
Knihu mi doporučil kolega a musím říct, že některé hlášky si pamatuji i dlouho po přečtení. :D Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Knihy pana Svěráka jsou prostě pohlazením po duši. Krásná čeština se pojí s citlivým příběhem starého muže. Ne, nebyl to příběh jen jednoho strážce nádrže, byl to příběh celé vesničky. Ačkoliv se děj odehrává v současnosti, na mě stále dýchala atmosféra místa zmrzlého v minulosti. Moc se mi líbily vzpomínky na mládí hlavního hrdiny, knihu jsem přečetla na jeden zátah, to byla možná chyba, neužila jsem si příběh naplno. Dále oceňuji styl pana Svěráka, je živoucím důkazem, že i o sexu a pornografii lze psát i jinak než trapně, ufuněně a vulgárně. Také se mi líbila část s divadelním představením Cimrmanů, autor chtěl nejspíš vzdát dík a poctu svým kolegům, zvláště mě pobavila zmínka, že senilitu nemusejí herci ani předstírat. A díky formě je kniha celou dobu prostoupena takovým beckettovským tajemnem, kdo je pan ředitel? Odepíše nám? Setkáme se s ním někdy? I přesto, že mě obyčejné příběhy ze života úplně nelákají, s panem Svěrákem nemůžete šlápnout vedle.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Přečteno na jeden zátah večer v nemocnici ;-) Laskavé, vtipné, poučné...prostě celý pan Svěrák :)