Strážce nádrže
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387421/bmid_strazce-nadrze-mTB-387421.jpg
4
431
431
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“... celý text
Přidat komentář
Tvorbu Zdeňka Svěráka mám moc ráda, tak jsem se s chutí pustila i do Strážce nádrže. A bohužel jsem v tomto případě knihu dočítala s určitými rozpaky. Já asi půjdu dost proti proudu, ale asi mne minula pointa této knihy - nedokážu úplně říct, co autor touto knihou chtěl čtenářům sdělit či předat.
Kniha je psaná velmi lehce a čte se dobře, o tom žádná.
Ačkoliv si řada čtenářů pochvaluje jemný a laskavý humor, kniha jim připadá jako pohlazení po duši, já nic z toho bohužel u čtení necítila a neuměla jsem to v tom najít. Nevím, čím to, ale marně jsem mezi řádky hledala něco, co mi bude nějak pocitově blízké nebo co mne nějak pobaví.
Vlastně jsem po dočtení měla pocit, jako bych nic nepřečetla. Jako bych četla něco, co se pohybuje na povrchu a v člověku to nic nezanechá. Aspoň já to tak cítila. Pocit, jako kdybych knihu vlastně vůbec nečetla.
Nakonec tedy dávám 2 hvězdy. A je mi to líto, protože pana Svěráka si moc vážím. Ale tady s touto knihou jsem se bohužel moc nepotkala.
Cítil jsem z téhle knížky stejný závan emocionálního kalkulu, jaký cítívám například z románů Fredrika Backmana. Tentokrát jsme si s panem Svěrákem nesedli.
Mám pana Svěráka moc rád. Jak taky jinak. Jeho dvě první povídkové knížky považuji za to NEJ co jsem (několikrát) četl. Tohle dílko musím ohodnotit jedním slovem: zbytečné. Více psát nebudu, protože, viz. výše.
Moc pěkný tohle se povedlo nikoho to neurazí když si každý přečte najde tam každý milá slova.
To bylo tak hezky Svěrákovské - milé, poetické, vtipné, nostalgické, trefné, inteligentní...Moc hezky se to četlo. Doporučuji.
To byla taková nádhera ... Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že ke mně promlouvá samotný pan Svěrák . Jeho milý a laskavý humor miluju. Tato útlá knížečka má v sobě tolik člověčiny, že vás to krásně pohladí po duši. Děkuji, pane Svěráku ...
To bylo tak hezké!!! Milé, vtipné, chytré, dojemné, originální… a ta nádherná čeština…!
Pan Svěrák je prostě dokonalý.. neřekla bych, že mě tato kniha tak nadchne, ale ta čeština, krásná, poetická, vtipná... čtete prostě jedním dechem a je vám strašně líto, že je najednou konec. Děkuji za úžasný zážitek.
Zdeněk Svěrák i zde drží svou vysokou laťku uměleckosti, zábavnosti i vhledu do lidského nitra, jako bonus ovšem přidává zajímavý experiment s formou - román v dopisech byl kdysi velmi oblíbený a hojně rozšířený (vzpomeňme Goethovo Utrpení mladého Werthera) literární útvar, dnes už ho autoři ovšem používají jako šafránu, je to takové Svěrákovo nostalgické ohlédnutí do minulých století, zejména toho 19., jistě ne náhodou právě doby života Járy Cimrmana - největšího Svěrákova uměleckého odkazu - do jehož divadla hlavní hrdina dopisního vyprávění Smrček zavítá...
Příjemná a zajímavá kniha. Skutečně nádherně napsaná. Knihu jsem doslova zhltla za dva dny.
Dlouho jsem nenarazila na takhle krásnou knihu, která neurazí a jenom potěší.
Humor podaný formou dopisů, které strážce nádrže adresuje generálnímu řediteli povodí. O stavu přehrady se v dopisech zmiňuje minimálně, píše především o svých záležitostech nových i z minulosti, o pocitech, přidává různé postřehy ze svého okolí. Informuje i o takových detailech ze svého života, které zpravidla nikdo nejen že nehlásá do světa, ale nesvěřuje ani šeptem nikomu blízkému.
Forma knihy mne zpočátku zaskočila a několik kapitol trvalo, než se dostavila obvyklá spokojenost, jako u ostatních příběhů pana Svěráka. Nakonec musím jako vždy konstatovat, že jde o milé odpočinkové čtení plné laskavého humoru, které jsem si moc užila. Je to takové pohlazení po duši v dnešní době tolik potřebné.
Díky za to :-).
Moc milá knížka, všechno už tady bylo řečeno, jenom mě moc mrzí, že mě nenapadlo pídit se po audioverzi. To bych si ji asi užila dvojnásob. Možná to za nějakou dobu vyzkouším.
Velmi zajímavý nápad na knihu. Normální lidské záležitosti, hezky pojaté. Doporučuji.
Mohlo by být s podtitulem Vzpomínání stárnoucího muže.
Nečekejte třeskutý humor nebo barvitý děj, kouzlo je ve vyprávění obyčejných příběhů, sdílení postřehů a úvah o životě, a to nezaměnitelným stylem autora. Milé, jemně vtipné, kouzelné hraní s češtinou, občas lehounce ironické, taky tu a tam smutné, nostalgické i dojemné. Říkám si, kolik těch vzpomínek a postřehů je asi autentických…
Pro mě výborné čtení, které zahřeje na srdíčku.
Rámec vyprávění - dopisy generálnímu řediteli nejmenovaného povodí, které sice nemají odpovědi, ale odezvu určitě - je výtečný nápad, maličko absurdní a současně ilustrující sympatickou špetku naivity i důvěřivosti pisatele dopisů… Bez nich by to nebylo ono, i když mnozí se formě podivují.
Ve fiktivní protržené přehradě Hedvice poznáme osud skutečné přehrady na Bílé Desné.
A abych nezapomněla, výborné ilustrace Zdeňky Huškové st.
„Co se nestalo! (Máme to zvláštní jazyk, když to znamená, že se to stalo.)“
*
„Když jsem vkročil do lokálu a uviděl, kdo to sedí s hostinským Šimonem a Rudou Málkem u stolu, podlomila se mi kolena. Představte si, že to byl prezident Václav Havel. Živý prezident z poštovní známky tam pojídal guláš.
,To je náš pan učitel Smrček´, představil mě Šimon a prezident vstal, polkl sousto, uklonil se s připaženýma rukama, jako se uklánějí žáci, než přednesou básničku, a řekl:
,Já jsem náš pan prezident Havel.´ “
Mně se to moc líbilo. Milé, úsměvné, lidské... Prostě takové typicky svěrákovské.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Knihy pana Svěráka mám moc rád, jeho člověčí humor je úžasný. Některé dopisy které popisují spíše dění okolo života strážce nádrže jsou hodně vtipné. Popis kolonoskopie jako dopis řediteli je neskutečný zážitek a čtenáři vhání slzy smíchu do očí. Jsem velmi spokojen.