Strážce nádrže
Zdeněk Svěrák
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Nejnovější svěráková povídková knížka Strážce nádrže byla uvedena v prodej 2.10. 2018 a právě 2. října jí představil svým čtenářům na velice povedené besedě, jenž se uskutečnila ve spolupráci s Knihcentrum.cz v jejich ostravské pobočce. Beseda proběhla i s podpisy a krátkým autorským čtením. Vládla tam velmi dobrá nálada. Myslím si, že pro Moravskoslezskou metropoli to byla veliká čest, že zde tento český velikán představil svou nově vydanou knihu.
K samotné knize : Je to soubor dvaceti tří dopisů, které posílá strážce přehrady Jiří Smrček generálnímu ředitele povodí. Smrček je osamělý, bezdětný senior, který vypráví příhody ze svého života v malé, ,,sudetské'', horské vesničce. Knížce nechybí typická Svěrákovská tragikomika. Chvílemi vám přijde líto samoty, jenž k životu bezdětného starce patří, ale tu ve vypravování brzo nahradí veselá anekdota, z které se budete válet smíchy po zemi. Pozorný čtenář si jistě povšimne i lechtivých dvojsmyslů, které ovšem nejsou hrubé, naopak oživí vyprávění. Velice zajímavým pro mne byla možnost domýšlení si charakterů jednotlivých postav, jen na základě několika vyprávěných příhod. Kterou zvolený formát knihy nabízí, jako kdyby Svěrák lehounce navazoval na Čapkovu noetiku.
Jsem velice vděčný, že pan Svěrák nám touto knihou předal ještě to, co mu zbylo v jeho poznámkách. A bylo mi ctí, se s ním setkat, podat si ruku a poslechnout si pár jeho slov.