Strážce nádrže
Zdeněk Svěrák
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“... celý text
Přidat komentář
Domnívám se, že pan Svěrák má na víc a omlouvám se všem jeho obdivovatelům, že uděluji této jeho knížce průměrné hodnocení. Vyprávění formou dopisů bylo zprvu zábavné, ale brzy se vyčerpalo, typická "svěrákovská" hra se slovy také jako by ztrácela na originalitě - co mělo být myšleno vtipně, vyznělo pro mne spíše rozpačitě a místy až trapně. Snad jedině návštěva cimrmanovského představení a "nahoře bez" v sobě nesla náznak toho, jaké by to mohlo být, ale bohužel není. Celkový dojem je pro mne velmi rozpačitý - bilancování nešvarů, které přináší stáří propojené s oslavou výročí republiky (putování historickými mezníky vloženými mezi řádky) na mne působilo bezradně a pointa toto mé přesvědčení bohužel potvrdila.
Neskutečně příjemná knížka plná hřejivých a dobrých příběhů. Zdeněk Svěrák předává to nejlepší ze sebe a člověka jen mrzí, že je knížka tak krátká. Četl jsem to jedním dechem a párkrát se u toho hezky zasmál.
S typickou lehkostí a překrásnou češtinou pan Svěrák i v této knize kouzlí.... Ono je vlastně jedno, jestli píše knihy pro děti nebo dospělé, ten blahodárný účinek má a bude mít vždy ...
Příjemné a milé počtení, pojaté formou dopisů. A kdo by čekal romantický závěr - nu, ať si knížku přečte :) Těším se na další!
Opět moc milé dílko z páně Svěrákovy dílny, krásné zastavení v tomto předvánočním čase, komu se líbily např. Svěrákovy Povídky nebo kniha Po strništi bos, vřele doporučuji
Nemohu hodnotit jinak než 5*. Pan Svěrák mě novou knížkou opět potěšil. Po dlouhém, náročném dni, příjemné večerní čtení. A jak už bylo napsáno níže... krásná čeština, laskavý humor, prostě nádhera. Kdo má rád tvorbu Zdeňka Svěráka, určitě si najde chvilku i na tuto útlou, ale velmi vtipně napsanou knížku.
Úžasný čtenářský zážitek! Kniha mě skutečně naplnila štěstím a znovu vírou v sílu jazyka. Ve Svěrákově podání příběh vždycky klapne, nic není zbytečné. Nádhera! Po dlouhé době a řadě přečtených, leckdy zbytečně napsaných, tahle lahůdka, co hladí po duši.
Ach, to byla krása! To bylo pohlazení na duši, krásná čeština, barvité vyjadřování, laskavý humor... A že tam byla zmínka o Cimrmanech? Podle mě si ZS ze sebe udělal legraci, brala bych to jako fórek, nadsázku. Celkově hodnotím velmi kladně.
P. S. V roli plukovníka úplně vidím Pavla Landovského, jenže ten už to, bohužel, nezahraje.
Pan Svěrák znovu nezklamal. Tato malá epistolární novela mi několikrát vytvořila úsměv na tváři, ale i slzu v oku. Svěrák je vynikajícím vypravěčem. Z jeho vyprávění lze už vyčíst jeho životní zkušenost, moudrost. Dopisy pana Smrčka jsou plné veselých i smutných příběhů bývalého učitele, což evokuje malou paralelu s panem Svěrákem. Úsměvné byly také pasáže s lehce lechtivým obsahem. Ty Svěrák stylizoval velmi vkusně, a tak kniha neupadá do braku. Smutno mi ale bylo z toho, že se o starého strážce nádrže více vedoucí povodích nezajímal, z toho, že se strážce neměl komu vyzpovídat, svěřit.
Doporučuji.
Příjemné, milé, laskavé, s hořkým koncem. Nepřečíst si to, asi bych neplakala, ale potěšení z hodinky večerního čtení se dostavilo.
Moc hezký lidský příběh, jaký mohl napsat snad jen Zdeněk Svěrák. Strážce nádrže tu a tam sice trochu připomene jeho Vratné lahve, ale přesto zůstává originální a kromě milého sentimentu je plný zajímavých myšlenek, spolehlivého humoru a výrazů, jež zlidoví - třeba Měňák. Vyloženě husarský kousek je kapitola o představení DJC v Tanvaldu. Krásně se to čte, není to dlouhé a řekne to dost.
Omlouvám se za kažení hodnocení, ale kapitola o Cimrmanech mi dojem z celé knihy prostě zkazila..
Skvělá odpolední chuťovka! Pan Smrček mě rozesmál k slzám, když psal svému řediteli o kolonoskopickém vyšetření..., a pak ještě mnohokrát. Kamarád Ruda Málek je podobný borec...jeho akce "Nahoře BEZ" taky nemá chybu. V knize jsou zmíněny i významné dějinné momenty této země (Dubček, doba normalizace, vzpomínky na Havla), které dokreslují život a dobu pana Smrčka. Je to milé, laskavé...jako pohlazení, a tak to snad umí jen pan Svěrák. Děkuji mu za to !!!
Přečetla jsem ji během dvou večerů a byla úžasná!!!! Pan Svěrák nezklamal. Příběh ve formě dopisů je milý, čtivý, pestrý osobami a nechybí jeho typický laskavý humor. Mnohokrát jsem se zasmála od srdce nahlas a někdy jsem to předčítala i své dceři, která musela vědět, proč se směji a nakonec jsme se smály obě.
Jediná vada na kráse této knihy je, že by mohla být delší. Velmi rychle mi to uteklo a na konci jsem chtěla pořád číst. V duchu jsem volala: „Ještěěěěě!!! Moc krátkééééé! “ Pan Svěrák se asi drží hesla dobrého pomálu. A díky za to málo. Byl to pro mě úžasný literární zážitek daný jak formou napsání příběhu, ale i popisem postav, okolí a příhod. Nechyběla ani poučná, lidsky milá a pravdivá pointa. Více takových knih, prosím.
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Stejně jako jiné knihy autora je i tato psaná krásnou češtinou, s laskavým humorem typickým právě pro pana Svěráka. Dopisy bývalého učitele Smrčka, který je tou dobou strážcem nádrže Magdy jsou pohlazení, pobavení i poučení. Za mne určitě ano.