Stylistická cvičení
Raymond Queneau
Banální historka (Polední špička na lince S. Mladík zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snaha o důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu. O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint-Lazare. Přítel říká: „Měl by sis nechat semhle přišít knoflík.“ Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.) napsaná 99 různými způsoby.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 1985 , Jazzová sekceOriginální název:
Exercices de style, 1947
více info...
Přidat komentář
Ouředník je 1. naprosto brilantní stylista a 2. naprosto perfektní srandista. Dokazuje to ve svých knihách, dokázal to i tady.
Páni, to byla nááádhera! Jsem šťastná, že tohle veledílo můžu kdykoli popadnout z knihovničky a zopakovat si tu radost z jeho čtení. Překladatelská i tvůrčí lahůdka. Pan Ouředník je mistr slova, jak ukazuje i ve svých dílech. Je mi jen moc líto, že moje francouzština nestačí na porovnání obou verzí.
Fenomenální dílo. Doopravdy, tohle je něco, ať už námětem, tak zpracování k popukání. Naivně jsem si k četbě vzal lísteček, že si zapíšu 2-3 stránky, které mě doopravdy zaujaly. Po polovině knihy, když jsem měl zapsanou tak polovinu variant, vykvajznul jsem se na to a objednal toto dílo z internetu :D
Překladatel zde doopravdy dělá mnoho a volba Patrika Ouředníka (není divu, že někdo takový taky napsal Šmírbuch nekonvenční češtiny, taktéž skvost) byla patřičná. Takže klobouk (či spíš hučku? nebo širák? či snad dokonce stát ve Střední Americe o rozloze 75 650km²? a je deformován nodulárním revmatismem¿) dolů.
Je mi líto, že neumím francouzsky, z hlediska komparastiky by to bylo rovněž zajímavé si přečíst!
Forma (ta na tvorbu bábovek) a styl jsou stěžejní, to se tímto dílem naprosto utvrdilo.
Strohý výčet těch dle mého nejgustovějších:
Pleonasmy, Váhavě, Distinguo, Kompozice, Anagramy, Knižní novinky, Já, Teda, Předpojatě, Gustativně, Perifrasticky....je toho hafo.
Po dočtení se cítím „být pobaven” a tuto grandiózní knihu nejvřeleji doporučuji!
Za mě naprosto brilantní literární počin. Jednak důkaz toho, jak různorodé dojmy může ve čtenáři text vyvolat v závislosti na autorově podání, jednak pestrá ukázka všech možných gramatických i stylistických hříček. Inspirující. Moc jsem se bavila, nejvíce si mne získaly verze Lipogramy, Taktilně, Kompozice („Vy mne záměroschválně šlaponožíte“), Apostrofa, Množinově, Přesně, Váhavě, Pleonasmy a je jich mnohem více, které jsem fakt ocenila. Francouzštinu studujícím doporučuji dvojjazyčné vydání a klaním se překladateli.
Bombónek, který stojí za přečtení.
Uvědomila jsem si díky knížce několik skutečností:
1) jakkoli může být zajímavý příběh, může ho spisovatel zprznit špatnou formou
2) překladatel JE sakra DŮLEŽITÝ pro celkový dojem z knihy (v tomto případě v podstatě napsal novou knihu). Musela jsem si nutně vzpomenout na skvělé Kantůrkovy překlady Zeměplochy, Harryho Pottera od P.Medka a Přidalova Pana Kaplana, který se mi obsahem vůbec nelíbil, ale musela jsem ho přečíst pouze díky skvělému překladu, protože mě zajímala právě ta forma.
3) uvědomila jsem si také, jaké psané formy mě konkrétně baví a oslovují. Opět jsem si ověřila, že mě prostě nebaví poezie, ačkoli jiné hrátky se slovy mě nenechávají chladnou.
Nejvíc mě zaujaly lipogramy, byla jsem zvědavá na každou další samohlásku, na to, jak se s ní překladatel popral. A popral se s nimi (i s ostatními formami) vskutku statečně a se ctí. Kloubou dolů, včetně toho prýmku na něm.
Čistě pro zajímavost jsem si přeložila z francouzštiny, kterou sama nevládnu, první kousek v google translatoru:
Notace
V S, v špičce. Chlapík ve věku dvaadvaceti let, měkký klobouk se šňůrkou nahradil stuhu, krk příliš dlouho, jako kdyby byl zastřelen. Lidé sestupují. Ten chlap je rozhněvaný na souseda. Obviňuje ho, že se mu někdo potácí. Váš kňučák, který chce být zlý. Když vidí volné místo, rozběhne se.
O dvě hodiny později jsem se s ním setkal u římského dvora, před stanicí Saint-Lazare. On je s kamarádem, který mu říká: "Měli byste mít na svém plášti ještě jedno tlačítko." Ukazuje mu, kde (na odsazení) a proč.
Lingvistické Na Hromnice o den více
Cestovanie v MHD už pre mňa nikdy nebude ako predtým.
V podstatě je to z podstatné části také Ouředníkovo dílo, protože toto opravdu není klasický překlad...
V přemluvě Patrika Ouředníka (překladatele mého vydání) k této knížečce je napsáno něco o „konfrontaci literární mimesis s metodami paraliterárními, podmíněností narativní výstavby na zákonitostech...“ Aha. To sice absolutně nechápu, co tím má být myšleno, ale vůbec mě to nezabránilo si těch 99 verzí užít a strávit s nimi příjemných pár desítek minut. Není to humor, u kterého bych se nepřetržitě hurónsky smál (i když místy i na hlasitý smích došlo) a plácal se do stehen, spíš jsem se na knížku díval podobně, jako když fotbalista okresního přeboru sleduje kousky Lionela Messiho. Spousta obdivu (v tomto případě rovnocenně k dvojici autor-překladatel), nevěřícné kroucení hlavou (jak to dělají?) a - přiznejme si - i trochu závisti (proč nemám já takový talent? Proč bych zvládl na jejich úrovni jen kapitoly „Vulgárně“ a „Nešikovně“?).
Kdysi už jsem tuhle knížku četl, teď jsem ji našel nečekaně, když jsem ukládal knihy po malování - a mám v plánu si ji dát někam, kde k ní nebudu mít daleko.
Můj překlad je z roku 94 a „ztracená kapitola“ KOMPOZICE vypadá takto:
Stálplošněl jsem v eslinkovém autobuse a spoluvytvářel byrokratoúřední rekreačně-pracovní homodav. Stálsousedil jsem s dlouhokrkým holobrádkem s kloboukopentlí na hlapalici. Kterýžto zčistanáhle poznapravil k staromuži popravici: „Vy mne záměroschválně šlaponožíte.“ Nato se usavolnomístnil.
V pozdnořímském časoprostoru se zmíněnotyčný budižkničemu oblazářil v dobrospolečnosti druhopřítele. Tento radoskytl: „Bylo by namístě vystřihúžit svrchogot.“
souhlasím, dokonalé. každou další a další variantou téhož příběhu se mi rozšiřují nozdry nadšením!
Nepopsatelně úžasné jazykové obraty :) Jedna banální historka napsány 99 různými stylistickými typy. Dokonalé!
Autorovy další knížky
1985 | Stylistická cvičení |
2010 | Zazi v metru |
2011 | Modré květy |
2006 | Na svatého Dyndy |
2003 | Svízel |
Johoho jako jojojo... někdy už repetivní, ale cca 5 variant vskutku úsměvné a povedené. Navíc se dozvíte více o sytlistickém slohovém názvosloví. Ano, vskutku by šlo dalších 100 a možná i 1000 variant. Prostě ukázka stylů... ale o umění asi zas tak nejde. Či ano? Každopádně přečteno za jeden večer, takže lze jako literární obohacení jen doporučit.