Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536629/bmid_sudetsky-dum-jaro-leto-1945-6620da55d228e.jpg
5
1379
1379
Sudetský dům série
1. díl >
JARO – LÉTO 1945 Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2022
,
Audioteka
, MOBA (Moravská bastei)
Interpreti: Kamila Janovičová
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Šikmého kostela se mi do rukou dostala tahle kniha, takže jsem bohužel hodně porovnával. Nevím, zda se autor nechal inspirovat, ale připadalo mi to tak. Každopádně po úvodní krkolomné polovině se děj rozjel neskutečným tempem a od čtení jsem se nemohl odtrhnout.
Námět téhle knihy se mi líbil moc a oceňuji, že autor si vybral téma odsunu sudetských Němců a snažil se na něm v románovém zpracování ukázat, že historie prostě nikdy není černobílá. Osobně si ale umím představit, že by se z této zápletky dalo vykřesat mnohem víc. Takže, pokud o téhle části dějin nemáte příliš načteno, určitě vás dílo nadchne a odpustíte mu i drobné prohřešky. Ostatně z recenzí je patrné, že pro mnoho lidí to opravdu je hluboké dílo, které se jich dotklo. Nicméně jestliže tahle kapitola pro vás není neznámá, asi vás už tolik neohromí předvídatelné zvraty a možná budete občas kroutit hlavou nad množstvím klišé a zjednodušením jednáním postav. Kniha je psána stručně a proto se rychle čte, ale jazyk na mě působil trochu plytce, povrchně a chybělo mi lepší vykreslení charakterů. I přesto všechno knihu doporučuji, protože zachycuje důležitou historii velmi dostupnou formou.
Krásné čtení. Všechny pocity z knihy jsou tak autentické. Člověk cítí tu naději z nové budoucnosti a trápí se s hrdiny kvůli bezohlednému rozhodování člena rudé gardy o jejich životech. Doporučuji a určitě si přečtu druhý díl.
*Audiokniha vybraná k pečení cukroví*
Sudetský dům od Štěpána Javůrka v podání Kamily Janovičové je skvostem mezi současnými českými díly. Kamila Janovičová zde odvádí naprosto fenomenální práci – svým hlasem dodává každé postavě jedinečný charakter a hloubku, což příběh doslova oživuje. Její interpretace je citlivá a přesná, takže si posluchač může užít bohatou škálu emocí.
Štěpán Javůrek vytvořil nesmírně poutavý příběh, který čerpá z hluboké historie Sudet a zároveň nabízí zajímavé a rozmanité postavy, jejichž osudy se elegantně proplétají. Kniha poskytuje fascinující pohled do poválečné doby, kdy se odehrávaly zásadní změny v lidských životech i v krajinném a kulturním prostředí Sudet. Autor dovedně zachycuje pocity nejistoty, ztrát i naděje, které tuto dobu provázely.
Atmosféra knihy je tak silná, že vás zcela pohltí, a díky Janovičové interpretaci se zdá, jako byste se ocitli přímo v ději. Mě osobně donutil první díl, ihned sáhnout i po druhém. Doufám, že Ježíšek mi nadělí pod stromeček ještě nějakou knihu autora. Jeho styl mi opravdu sedí. Zařazuji Štěpána mezi své oblíbence :)
Naprosto vynikající, poutavé - vtáhne vás to, prožíváte to s nimi. Skvěle se to čte i když je to vlastně smutné a těžké téma.
Nakonec se mi kniha četla nad očekávání dobře a rychle. Zezačátku jsem bojovala s nechutí, že knížek o českém pohraničí vzniká poslední dobou tolik, že to bude jen další "Rozpůlený dům" nebo "Šikmý kostel" v bledě modrém. Ale ve finále jsem si čtení užila a příběh lidí sudetské vesnice mě bavil.
"Bylo to vlastně absurdní. Ona, která nevěděla dne ani hodiny. Nevěděla, kdy ji odsud s celou rodinou odsunou, kdy jí seberou rodný dům a navždy vyrvou ze života, na který byla zvyklá. Právě ona našla dost síly na to, aby mu teď byla oporou. Život je někdy plný paradoxů."
"Všichni čtyři pak měli pocit, že mezi nimi za těch pár týdnů společného soužití vzniklo nečekané přátelství. Nikterak pevné svými kořeny, ale o to upřímnější. To přátelství vyrostlo ze společného údělu, který obě rodiny nesly. Vzešlo ze zoufalství, z prožitých hrůz, ale také z naděje a lásky. Nemuseli o něm mluvit, nemuseli jej dávat na odiv, přesto ho zřetelně vnímali."
"Kdy tohle všechno pomine? Všichni se tak těšili, až skončí ta zbytečná válka. Těšili se na mír. Těšili se, že se život zase vrátí do starých kolejí. Ale normální život se nevracel. Jako by mezi lidmi pořád stála vysoká zeď, která se nedá překonat. Která je dělí na ty dobré a na ty špatné. Jako za války. Jen se role vyměnily."
Čte se to samo. Těším se na další díly. Román líčí osudy obyvatel jedné sudetské obce krátce po 2.světové válce. Děj je napsaný vcelku jednoduše, a jsou zde patrné i zajímavé historické vsuvky. Rozhodně lze doporučit, i jako dárek.
“A rodina, to je pospolitost. Rodiny je třeba se pevně držet, ať se děje cokoliv.
Příběh sudetského městečka v horách Glasendorf, počeštěného na Skláře, asi není potřeba nějak zvlášť představovat.
Ale jen v krátkosti - do jednoho domu, kde bydlí německá rodina, se přistěhují Češi. Němcům hrozí po válce odsun a je jen na nich, zda obě rodiny najdou společnou řeč a dokáží se starat o hospodářství. Celou situaci zhoršuje Vojtěch Tomeček, zarytý komunista, který se stane starostou a který jde po Němcích hlava nehlava.
Celá kniha popisuje život lidí v této vsi, nenávist mezi Čechy a Němci, jejich bezmoc, ale i naděj v lepší život. Po válce se role otočili a z pronásledovaných se stali pronásledovatelé. Místy to bylo to těžké čtení, ale tak reálné a poutavě napsané. Jsou ale všichni Němci a Češi opravdu stejní?
Super, pecka, nádhera. Kniha, mě hrozně moc bavila a už hned louskám druhý díl. Věděl jsem, že to bude super počtení a měl jsem pravdu. Příběh ze Sudet byl smutný, kolik takových rodin muselo všemožně trpět, to snad ani není možné. Ať už byla válka nebo po válce, pořád lidé nějak trpěli.
Moc dobře se četla, vytáhla na světlo dnes už opomíjenou dobu, která byla hrozně těžká. A víme, že to nedopadlo dobře pro nikoho. 41 roků to ukázalo.
Knihu jsem dostala jako dárek, trochu jsem se toho tématu bála. Sama jsem ze Sudet, prarodiče byli česko-německé manželství, ale odsun ustáli. Říkala jsem si, že to zkusím a uvidím. Nečekala jsem, že mě chytí hned první stránka a budu hltat příběh. Výborné čtení, okamžitě jsem sáhla po druhém dílu. Už mám slíbený třetí díl k Vánocům. Znáte ten pocit, že se těšíte na pokračování a zároveň se bojíte, co tam bude?
Na můj vkus trochu jednodušeji napsaná, asi jsem rozmlsaná Karin Lednickou, a jejím obdivuhodným stylem psaní knih z podobných let. Kniha se však čte dobře, a člověk je v napětí, co všechno si budou muset hlavní hrdinové vytrpět, než dosáhnou zaslouženého klidu a štěstí ve svém bytí. Moc se těším na další díl.
Kniha od které se dá jen těžko odtrhnout, jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat...
Přesně takové knihy, jako je Sudetský dům, miluju. Část naší české historie, čtivý příběh, postavy, které mi přirostou k srdci, popisy venkova a české krajiny.
Jdu se pustit do druhého dílu a děkuju autorovi za tuto sérii.
Pěkná a zároveň smutná kniha která vypráví temný příběh našich dějin. Po zvěrstvech které páchali fašisti přišla doba nástupu komunistů a ti dělali to samé. Vojtěch Tomeček je přesnou ukázkou jak se dokázal chovat člověk který dostal moc a změnil se na zkorumpovanou vraždící svini která je schopna všeho. Při čtení těchto knih mě bolí u srdce co všechno museli obyčejní lidé prožívat a vytrpět v této době. Sám jsem měl tu čest na vlastní kůži poznat jak soudruzi dokázali lidem znepříjemnit život. Samozřejmě se to nedá srovnávat z dějem této knihy, za nás už nenosili soudruzi samopal a nestříleli lidí jak dobytek. No ať to nějak ukončím, určitě přečtu delší díl i když mě z toho bude zase bolet u srdce.
Sudetský dům, historický román zasazen do období konce války a problematiky odsunu Němců ze Sudet, mě nezklamal,ale ani nenadchl.
Kniha je čtivá, příběh svým tématem zaujme, postavy jsou dobře vykreslené, přesto mi zde něco chybí. Styl psaní je jednoduchý, místy trochu poetický,to je fajn. Příběh je poměrně lehce předvidatelný a trochu naivní. Ne vše je celkem uvěřitelné. Uvidíme jak se příběh rodiny Smolíků bude dál odvíjet.
* 4/6
„Já jen vím, že lidé jsou buď dobří nebo zlí, na jazyku, kterým mluví nezáleží."
Tato jedna věta vystihuje vlastně vše. Sudetský dům je trilogie, je to taková románová kronika malé vesničky Skláře a hlavně jedné české rodiny, Smolíkových.
V prvním díle se děj odehrává během vcelku krátké doby, zhruba šesti měsíců, od jara do léta roku 1945. Takže sledujeme konec války a také odsun Němců ze Sudet a příchod českých rodin do jejich obydlí.
Musím přiznat, že této části našich dějin jsem nikdy nevěnovala moc pozornost. Ale ona si ta historie ke mně vždy tu cestičku nějak najde, a tady to bylo stejné. Musím také přiznat, že jsem po dočtení (skončení poslechu), zpovídala taťku, jak to měla jeho maminka, protože vím, že ona také pocházela ze Sudet, a dozvěděla jsem se další kus velmi zajímavé rodinné historie :-)
A tohle mě na příbězích z naší historie baví asi nejvíc, že se člověk dozví spoustu nových, nečekaných věcí a ve výsledku většinou zjistí, čím vším si naši předkové museli procházet, a jak se má na tom světě momentálně dobře :-)
Jak už jsem zmínila kniha Sudetský dům nám představuje rodinnou historii české rodiny Smolíkových, kteří se odstěhují do vesničky, na statek, kde musí nějakou dobu sdílet dům s jednou německou rodinou. Moc se mi líbilo, jak si přes počáteční ostych a možná až nenávist k sobě našli jakousi cestu a naučili se respektovat jeden druhého a naučili se spolu žít a vycházet :-( I když se začalo zdát, že se vše ustálilo, nad Heinzovými stále visela hrozba definitivního vystěhování...
V této knize byla také vykreslena jedna velmi záporná postava. Ač se mohlo na první pohled zdát, že si pan Tomeček bral zpět jen to, co mu podle práva náleží, forma jakou svého cíle dosáhl, byla neskutečně krutá a pomstychtivá.
Choval se k německým obyvatelům opravdu odporně, vybíjel si na nich svůj vztek a frustraci, přitom to byli obyčejní lidé, stejní jako on, kteří chtěli jen v poklidu žít a obhospodařovat svůj majetek. Majetek, který jim byl mnohdy násilím odebrán a oni byli nuceni opustit své domovy, svá rodinná dědictví, svůj kraj, který vroucně milovali, na kterém dřeli, aby se měli aspoň trošku dobře.
Chápu, že během války bylo zase ublíženo českým rodinám, ale člověk si tak říká, kam až to může dospět vybíjet klín klínem a mstít se za vše, co se stalo během války, kdy se každý jen snažil přežít jak uměl :-(
Ráda bych také vyzdvihla audio verzi této knihy a vyprávění v podání Kamily Janovičové. Opravdu velmi povedeně nahráno :-)
Jak jsem zmínila na začátku, tohle je první díl trilogie. Třetí díl by měl vyjít letos na podzim. Já se před ním tedy těším ještě na díl druhý a jsem moc zvědavá, jak se v něm bude dařit oběma rodinám :-)
Knihu jsem začal číst, protože jsem na ni zaznamenal kladné ohlasy. Myslím, že její největší hodnota je v tom, že píše o době, o které se doposud tolik nepsalo. Obě rodiny, česká i německá, jsou tak naivně stylizované, že jim příliš nevěřím. V podstatě by to byla podhorská idyla, nebýt toho Tomečka. Přesto jsou, pro nás zhýčkané současníky, tehdejší události nesnesitelně nepředstavitelné. Blbé je, že pro pochopení celku je nezbytně nutné znát historii, která tomu předcházela. Autor ji sice několikrát zmínil, ale prostor v knize byl až pro ošklivé činy Čechů.
Zvláštní bylo systematicky chybné skloňování rodiny Smolíkových, zatímco v jiných rodinách se tato pravopisná chyba nevyskytovala.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Silné a těžké téma, které je ale uchopené příliš naivně, zkratkovitě a povrchně. Do dalšího dílu už se asi nepustím.
Co mi opravdu vadilo, byly hrubé pravopisné chyby (překlepy bych asi ještě přežila), ale tohle by se stávat nemělo. Kniha zřejmě vůbec neprošla korekturou, jinak si to nedovedu vysvětlit.