Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Sudetský dům série
< 2. díl >
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty. Po událostech února 1948 je však jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí. Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží všemocná strana a její tajná policie…... celý text
Přidat komentář
Styl vyprávění Štěpána Javůrka jsem si oblíbila už v prvním díle. Píše jednoduše, srozumitelně a čtivě. Téma samotné se mi četlo hůř, za války nám ubližoval někdo zvenčí, ale nikdy nedokážu pochopit, co si byli schopni dělat vzájemně naši vlastní lidé. Autorovi se povedlo velmi dobře vystihnout atmosféru, která tehdy panovala, ztrátu iluzí, že s koncem války už bude dobře, strach a beznaděj. Není to veselé čtení. Co mi trochu vadilo byl určitý stejný vzorec, napíšu to hodně obecně, abych moc neprozradila - ve chvíli, kdy se hlavní hrdina rozhodl pro něco, co dlouho odkládal, tak to samozřejmě nedopadlo. Jak v prvním díle, tak i teď. Takže konec nebyl nijak překvapivý a vše nasvědčuje tomu, že se dříve nebo později dočkáme i dalšího dílu. Nutně potřebuju vědět, jak to bude dál.
(SPOILER)
Nesmírně jsem se těšila na druhý díl, protože z prvního jsem byla NADŠENÁ! Pan Javůrek umí krásně vyprávět, zajmout, nechá čtenáře si vytvořit své vlastní teorie, svá očekávání, kterých pak není dosaženo.
Doby byly zlé. Ať už se jednalo o válku, tak o komunistickou dobu. František s jeho rodinou a přáteli zažili těžké časy, které byly pro jejich vztahy velkou zkouškou. Líbilo se mi sledovat osudy všech ve Sklářích, sledovat to, co lidé museli obětovat, jak se chovali jeden ke druhému, jaký nekompromisní hajzl je Tomeček (nemohu napsat pan, protože bych urazila všechy pány), měnící se vztah Františka k Jarmile a mnoho dalšího. Celou knihu jsem doslova hltala.
Asi jako většina čnetářů, tak i já jsem si přála, aby došlo k opětovnému shledání s Paulou a aby vše skončilo dobře, nebo tedy tak, tak jsme si všichni přáli. Místo toho jsme dostali opět otevřený konec, který si každý musíme domyslet podle svého.
Jak to dopadlo s Františkem? Zemřel, vrátí se, kdo ví? Možná se přeci jenom dočkáme ještě jednoho, posledního, dílu.
Žádná velká literatura to sice pořád není, ale to ještě nutně nemusí být na škodu - člověk taky furt nemůže číst jen Proustovo Hledání ztraceného času, že jo. Větší problém je, že na rozdíl od víc než slušného prvního dílu pokračování působí sterilně, jako bychom jen vzali bednu všeobecně známých a tisíckrát předtím použitých rekvizit, které si běžně spojujeme s únorovým převratem a dobou následující, a naroubovali je na osudy stávajících postav. A nakonec to nestačí.
Opět pan autor nezklamal a připravil pro nás čtení, které nelze odložit. Někdo zde zmínil, že nic není černobílé. Obávám se, že v této době kdo nebyl tvz. pro naší věc, měl život černobílý. To nám zřejmě dává autor najevo v postavě Františka. Pokračování se mi četlo dobře jako první díl a doufám, že se brzy dočkáme Krušnohorských osudů.
Strašné časy. Ještěže se toho bývalí němečtí usedlíci nedočkali. Nejdřív vykořenit lidi po staletí spjaté s půdou, potom dědinu osídlit kdekým a pak zničit ty jediné, kteří tvrdě pracují a snaží se do ničeho neplést. Pošlapat jejich majetek i víru podle hesla " kdo není s námi, je proti nám" Ve vnitrozemí začaly represe kolem JZD o pár let později a bylo to neméně hororové.
Měla jsem obavu, jak se autorovi podaří navázat na první díl, který se mi moc líbil, ale zbytečně - postavy si drží svůj charakter a moc jsem si další setkání s nimi užívala. Doba je opět mistrně popsána, až z toho mrazí. Moc se těším na třetí díl, jak to dopadne s rodinou Smolíků, Františkem, Jarmilou a jsem zvědavá, jak (a zda vůbec) do děje pak zasáhne i Paula. Dávám jednoznačných 5* a i těm, co nečetli první díl, tak určitě doporučuji, v ději se rychle zorientujete.
To co u nás nastalo po druhé světové válce byl tak nepředstavitelný hnus, chaos, jed a bezpráví, že našinec, který se s tímto setkává jenom v knize skoro nevěří, že takto mohli opravdu lidi existovat. Rodiče mé babičky byli zrovna ti sedláci, kterým JZD zabavilo pole ale všechny krávy zůstaly ustájeny doma v chlívě. Seno bylo zabaveno, na louku praděda kosit nemohl - byla JZD a tak neměli krávy čím krmit... jen poslouchali krávy, které měli rádi, které měly svá jména atp. jak řvaly hlady. Měli ale předepsané odvody na mléko a máslo, které po nich požadovali. Babička r. 1928 mi to vyprávěla x krát a pokaždé byla naprosto dojatá, zničená jak ji přemohly emoce. Příběh v knize je sice fiktivní, postavy vymyšlené, ale ono se to lidem opravdu dělo. Jen už je to pro nás hodně dávno a máme pocit, že to je taková literárně filmová záležitost, ne realita
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami. Podle mě byl první díl mnohem lepší, u tohoto mi trochu vadila jistá schematičnost a někdy bohužel i nelogičnost. Padesátá léta byla jistě tvrdá, krutá, ale lidé i této době žili, nebyli černobílí, stejně jako nebyl černobílý jejich život. Prostě mně připadá, že autor je příliš mladý, nemá takzvaně odžito a také, že s knihou dost spěchal a není dotažená ani po literární stránce.
Dávám plný počet. Kniha na obálce oproti prvnímu dílu změnila slova působivý román na strhující příběh. Kniha má kouzlo, opět sice vcelku banální příběh tentokrát už v éře únorového převratu 1948, kde jsou jasně ohraničení ti dobří a ti zlí. Jednoduché věty, žádná složitá čeština, takže to lze přečíst za pár hodin, přesto to v sobě má něco, co Vás to nutí hltavě číst.
Znovu jsem koukal i do prvního dílu, kde autor vůbec nezmiňuje, že se bude jednat o trilogii. Patrně využil toho, že kniha se stala bestsellerem a připsal druhý díl, a bude psát třetí.
Ja mam stejny nazor jako u prvni knihy. Pribeh jsem cekala s trochu veselejsim koncem, treba ze Tomecka klepne pepka.
Snad to vypada i na dalsi dil.
Smutne osudy lidi, kteri zacinali od znova, ale porad je to takove nedotazene
Smutná doba = smutné čtení. Přečteno jedním dechem, ale pořád mi vadily hrubé chyby (jako v prvním dílu). Moji rodiče, kteří prožili celý svůj život za totality, mi nikdy nevyprávěli (nebo nechtěli říct), co se vlastně dělo všude kolem... Děkuji za to, že kniha vznikla.
První díl mě dostal. Den po přečtení jsem vůbec nemluvila a nebyla jsem schopná myslet na nic jiného. Nepřála jsem si, na rozdíl od ostatních čtenářů, další díl. Ale když tenhle díl vyšel, tak jsem si říkala, že si ho teda přečtu. První díl jsem hodnotila 5 hvězdami. Tento díl hodnotit nebudu.
Je to klasická kniha o 50. letech. Je to smutné, ale nebylo to drásající jako první díl. Psáno trochu naivně. Přišlo mi, že Paula šla úplně stranou, byť byla párkrát zmíněna. Ze začátku jsem cítila, jak Františkovi jeho Paula chybí, ale to je vše. Svět šel dál.
Nevím, jestli lze říct, že konec byl smutný, byl očekávaný.
Neskutečně smutná kniha....pořád jsem doufala, že se něco změní....a konec otevřený...
To vypadá na Sudetský dům 3....že p.Javůrku?
Opět úžasné zpracování a přiblížení doby, kdy se museli lidé potýkat nejen s lidskými, ale i politickými vrtochy.
V této době skutečně štěstí netrvalo věčně ...
Štítky knihy
politika kolektivizace svoboda vesnice Sudety udavačství historie měst, obcí a regionů tajná policie komunistický režim historické romány podle skutečných událostí komunistická propaganda komunizmus životní osudyAutorovy další knížky
2022 | Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
2021 | Nebe nad Perninkem |
2021 | Chaloupky |
2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Čtivé napsané, ale příběhy z této doby se nečtou lehce...