Sůl moře
Ruta Sepetys
Druhá světová válka se chýlí ke konci a statisíce Němců prchají před postupující Rudou armádou. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu a cestu ke svobodě. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se zdá svoboda na dosah, udeří tragédie. Pak už jen každý z těch deseti tisíc lidí na palubě bojuje o přežití. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím CooBoo v roce 2016.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , VoxiOriginální název:
Salt to the Sea, 2016
Interpreti: Anita Krausová , Petra Tenorová , Kryštof Bartoš , Kryštof Krhovják , Radka Fidlerová
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh o krutých událostech, který mě osobně nutí dohledat si o německých uprchlících z oblasti Pruska, operaci Hannibal a Jantarové komnatě víc informací. Ruta Sepetysová podobnou touhu dozvědět se víc u mě vzbudila už podruhé (V šedých tónech) a zřejmě o to jí i jde: "Válečné příběhy často společně čtou a rozebírají čtenáři ze zemí, které v bitvě stály na opačných stranách. Historie nás rozděluje, ale skrz čtení se můžeme sejít v příběhu, studiu a vzpomínání. Knihy nás spojují v celosvětovou komunitu čtenářů, a co je ještě důležitější, v celosvětové společenství lidí, toužících poučit se z minulosti. Co rozhoduje o tom, jak si dějiny pamatujeme a které jejich prvky přetrvají a proniknou do kolektivního vědomí? Jestli vás zajímají historické romány, jděte po faktech, historii, vzpomínkách a osobních svědectvích, která jsou k dispozici. To jsou ramena, na nichž spočívá historická beletrie. Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Paní Sepetysová, děkuji, vám se přesně tohle daří. Nádhera, doporučuji, kudy chodím...
Úžasná autorka, která umí psát, tato kniha je absolutně skvělá! Na první dobrou je knížka řazená do kategorie "young adult", ale já osobně si myslím, že je spíše určena starším čtenářům, respektive všem věkovým kategoriím :-) Líbilo se mi řazení do kapitol, kdy kapitoly nebyly delší než 2 strany, tím pádem pořád kniha "nutí" číst dál a dál. Navíc má 4 hlavní vypravěče, což je taky velmi zajímavé a poutavé. Kniha pojednává o obří lodní katastrofě, o které já například vůbec dříve nevěděla, takže pro mě byla i poučná. Knihu opravdu vřele doporučuji všem.
Přečteno jedním dechem. Chci se podívat, jak to v historii bylo s tím přesunem Němců a lodními katastrofami. Vůbec jsem o ničem takovém nevěděla. Autorka píše bravurně. Určitě si přečtu i další dvě její knihy.
Když jsem dočetla knihu byla jsem v rozpacích, nebo spíš pořád jsem. Asi jsem člověk co nedokáže se koukat jak někomu ubližují proto jsem taky nikdy nedokoukala Titanik příběh znám ale film byl pro mne až moc drsný. Jednou jsme si takhle s kamarádkou povídaly a ona mi řekla že se bojí toho že by utíkala a nemohla utéct pronásledovateli, já jsem jí na to odpověděla že se bojím nemít kam utéct. Naděje je poslední věc co nás drží nad vodou a proto můžeme do bezkonečně utíkat ale když nemáš ani nadějí a tvoje myšlenky ví že nemáš kam utéct, asi tak to zažívali lidi na palubě Wilhelma Gustloffa. Kam můžete utéct když všude okolo je oceán?
Ze začátku, než jsem naše čtyři hrdiny poznala, jsem se příběhem těžko prokousávala. Čím dál jsem ale četla, tím víc jsem autorku obdivovala. Napsat něco tak realistického, až jsem měla husí kůži, je obdivuhodné. Knížka mě donutila se zamyslet, že ač nás trápí jakékoliv problémy, tak ve srovnání s válkou, jsou malicherné.
Velmi čtivě napsaná kniha, v jejímž vyprávění se střídají 4 hlavní postavy. Děj rychle ubíhá kupředu a postupně odkrýváme tajemství jednotlivých aktérů. Kniha má historické pozadí na základě skutečných událostí, z některých výjevů mi nebylo dobře po těle, ani po duchu, a děkuju, že žiju v téhle době, kdy mám co jíst, jsem v teple, zdravá a žehrám na nepodstatné maličkosti.
Kniha není klasickým válečným dramatem, je to spíš milostný příběh na pozadí hrůzností druhé světové války. Autorka se bohužel nevyhnula klišé ona-mladá-krásná-tajemná + on-mladý-krásný-tajemný, proto nedávám plný počet hvězd. Nejsilnější postavou pro mě byla Emilia, jejíž osud mne dojal nejvíc. K autorce se určitě vrátím, její styl psaní se mi dobře čte. A člověk si musí neustále připomínat, že žít v míru je jedna z nejcennějších věcí, co máme.
Další kniha, kterou by si měl přečíst celý svět. Po V šedých tónech jsem měla chuť se dozvědět o válce více, ale váhala jsem. Tato kniha mě však nakopla a vzbudila o to větší úctu k živým i zemřelým v tomto tvrdém období.
Také jsem si něco zjistila o této lodi, co se potopila a pro všechny, co se ptají, proč se o Titánicu mluví a o této katastrofě ne; nesmělo se o ní mluvit. A to hodně dlouho. Je to něco podobného, jako u knihy V šedých tónech při cestě na Sibiř.
Nádherná knížka s dojemným příběhem. Stejně jako u knížky V šedých tónech jsem si hodně pobrečela. O Titaniku ví všichni ale o téhle tragédii s daleko větším počtem obětí neví skoro nikdo. Tato paní spisovatelka opravdu umí!
Bylo to dobré čtení, místy hrůzné a velmi smutné, ale pro mě tam něco chybělo. Nedokázala jsem se vžít do osudů hrdinů jako u jiných knih, které pojednávají o válečných hrůzách, zde to prostě nepřišlo. Kniha je nicméně velmi čtivá, děj běží až nadzvukovou rychlostí. A jsem ráda, že jsem se díky autorce dozvěděla o této tragédii, o které jsem, přiznám se, doposud neměla ani tušení. Děj knihy mě inspiroval k pátrání po historických pramenech, které popisují tuto událost, takže jsem si díky přečtení knihy a následnému samostudiu rozšířila obzory.
Dojemná kniha, která by neměla nechat nikoho ze čtenářů, kteří jí věnují svůj čas, chladnými. Moje pocity jsou podobné těm, které jsem měla při čtení V šedých tónech. Čili taktéž jednoznačných 5*.
Mám Rutu hrozně ráda. Ty její popisy některých scén.. jsou strašný a zároveň z nich má člověk husinu až na zádech.
Ale líbilo se mi jak narážela na V šedých tónech. Jak jsou její knížky vlastně docela propojený.
Tohle je knížka, kterou jsem si oblíbila i přes její tragickou myšlenku a událost
Po Šedých tónech,které mě zklamali ,jsem se pustil do čtení další knihy Ruty Sepetys a musím říct ,že mě bavila trochu více ale přesto to pořád není to pravé. Jednoduchá a čtivá kniha ,která se čte díky krátkým kapitolám opravdu rychle. Takové rychločtení s mírným historickým ponaučením.
Autorce se nedá upřít fakt, že píše velmi poutavě o ne tolik známé historii. Ačkoliv tato kniha pro mě nebyla tak silná jako V šedých tonech, i přesto se mi její zpracování velmi líbilo a dotýkalo se mé duše. Knihu jsem četla jedním dechem a na konci mě mrzelo, že je už je po všem
A jestli jsem to správně pochopila autorka propojila knihy Sůl moře a V šedých tonech tím, že obě aktérky (Joana-Lina) byly sestřenice? I tenhle její záměr se mi líbil.
Po "Šedých tónech" jsem si ráda přečetla i další knihu Rut Sepetys. Líbilo se mi téma. O Titaniku ví všichni, o Wilhelmu Gustloffovi se moc nemluví a přitom obětí bylo tolik... Členění knihy na jednotlivé vypravěče mě zpočátku trošku pletlo, ale pak se linie usadily. Díky krátkým kapitolám má kniha spád, udržuje přiměřené napětí. Konec byl tak náhlý, že jsem se musela vrátit o kapitolu zpět, abych dokázala pochopit, co se komu tedy stalo.
Sůl moře je silný příběh, ale "V šedých tónech" ve mně zanechalo víc.
Ze Soli moře vznikne váš soukromý oceán slaných slz.
Sůl moře vám rozpumpuje srdce, rozproudí krev, ale pak přijde bolest a vaše srdce se bude tříštit a ty kousky vás budou bodat, tak bodat...
Budete se strašně bát, nebudete moci od knihy odtrhnout oči. Už během čtení si budete říkat, existuje krásnější kniha? Četl/a jsem já někdy lepší, emocemi nabitější knihu, která mne tolik vzala?
Vážně se tohle stalo? Doopravdy tohle svět, ve kterém já žiji zažil?
Kniha minulosti, přítomnosti, budoucnosti.
Kniha o nich, o nás, o těch co přijdou.
Co všechno znamená lidství v člověku?
MILUJI AUTORKU! MILUJI TENTO PŘÍBĚH!
Autorka píše opravdu poutavě. Příběh mne bavil, ikdyž mi chvilku trvalo zvyknout si na střídání vypravěčů. Všechny osudy byly zajímavé, každý měl svoji jiskru a já rozhodně všem přála šťastný konec. Ale autorka nám konec až příliš ustřihla a na můj vkus nás ochudila o jejich velký návrat do života. Rozhodně by si tyto dějiny měl přečíst každý!
Moje první knížka od této spisovatelky a musím říct, že byla skvělá. Od začátku mě to vtáhlo a knížka mě opravdu bavila. Rozhodně doporučuji.
Na tuto knížku jsem se těšila. Nezklamala. Naopak! Ruta je prostě boží.
Ačkoliv je to už půl roku co jsem knihu přečetla, stále mi hlavě běží některé obrazy a pocity, které ve mě kniha tehdy vyvolávala.
Líbila se mi i drobná narážka na předchozí knihu V šedých tónech. Obě knihy jsem se snažila srovnat, ale nelze říct, která je lepší, každá je osudem svých hrdinů výjimečná. Obě děsí tím, co vše se v těch dobách odehrávalo. Obě stojí za to a zpracovávají opomíjené příběhy historie! Neváhejte a čtěte!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuace
Autorovy další knížky
2013 | V šedých tónech |
2016 | Sůl moře |
2020 | Mlčící fontány |
2014 | Potrhaná křídla |
2022 | Musím tě zradit |
Velice zajímavá a čtivá knížka. Díky krátkým kapitolám se příběh hezky doplňuje z více pohledů. Příběh je sice fiktivní, ale většina lidí si o události, na jejíž motivy je kniha napsána, vyhledá víc.