Svedectvá
Margaret Atwood
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
< 2. díl
Dejiny sa neopakujú, ale rýmujú. Keď v roku 1985 Margaret Atwood vydala román Príbeh služobníčky, kniha vzbudila zaslúžený ohlas, ktorý neutíchol viac-menej dodnes. Aj jeho pokračovanie Svedectvá vzbudilo veľký záujem čitateľov aj kritikov – autorka zaň dostala Bookerovu cenu. Dej románu sa odohráva pätnásť rokov po udalostiach opísaných v Príbehu služobníčky a jeho rozprávačkami sú prominentná predstaviteľka gileádskeho režimu a dve dospievajúce dievčatá žijúce v odlišných svetoch – Agnes z Gileádu a Daisy z Kanady. Prostredníctvom ich svedectiev sa pred čitateľom odvíja svet teokratickej diktatúry, v ktorej ženy a ľudské práva neznamenajú vôbec nič.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
The Testaments, 2019
více info...
Přidat komentář
Není to četba, co bych chtěla číst 2x. Přesto mnohé z 1.dilu vysvětluje a ukazuje pád daného režimu díky statečnosti žen. Co dodat? Asi nic než že fanatismus jakýkoliv není dobrý a díky bohu nikdy netrvá věčně. Vždy se najdou odvážní a změní situaci.
Tak jsme se znovu ocitli v Gileádu a stálo to tedy za to. Svůj životní příběh nám vypráví Ágnes, Daisy a teta Lydie. Všechny jsou sympatické a všem jsem fandila. Nechybí humor, hlavně teta Lydie hodně bodovala.
Výborné volné pokračování Příběhu služebnice.
Pribeh sluzebnice miluju a zaroven me u desi. Zvlast kdyz si predstavim, ze by se tohle lidstvu mohlo dost realne stat. Poslechneme si vypraveni divenky Agnes, tety Lydie a divky Daisy, jejichz osudy se jednoho dne protnou.
Toto vypraveni dava pribehu pestrost a take nahledneme do "kuchyne" pribehu sluzebnice. Sledujeme odboj proti Gileadu a take zaroven to jak se snazi Gilead jeste udrzet na nohou. Presto, ze jsem podle serialu, ktery bezel na HBO tusila, jakym smerem se bude dej ubirat, tak i presto mi to nezabranilo v tom knihu zavrit s jednim velkym WOW. 5/5
Kniha mě začala bavit až od poloviny. Dost jsem se na druhý díl příběhu služebnice těšila, ale jsem z něj nějaká rozpačitá. Hodnocení má mnohem vyšší, ale za mě je lepší první kniha… jsem zvědavá jak to pojmou filmaři u poslední série služebnice.
Stejně jako Příběh služebnice jsem i tuto knížku četla ušima. Velmi se mi líbilo vyprávění z pohledu 3 žen (všechny tři hlasy byly velmi příjemné a trefné, nedivím se, že audiokniha byla oceněna). Příběh je poutavější a více "jasný" než Příběh služebnice samotný. Systém Gileádu a celá dystopická myšlenka je v této knize hezky rozebrána ze všech úhlů pohledů (= z pohledu dříve zmiňovaných 3 žen). Každopádně chvilkami mi kniha přišla zdlouhavá a plochá. Za poslech kniha určitě stojí a mohu ji doporučit.
Audiokniha
Občas mně to přišlo zdlouhavě podané, tím jakoby příběh poněkud ztrácel napětí, atraktivitu, překvapení... Ale ten nápad fungování dystopické společnosti je opravdu pozoruhodný.
Som vďačná, že sa Margret Atwood vrátila do sveta Gileadu a napísala záver skvelého príbehu. AJ
Přiznám se, že je to první kniha od paní Atwoodove a od prvních stran jsem se od ní nemohla odtrhnout. Není to dané jen tématem, ale stylisticky je kniha skvěle napsaná. S přibývajícími stránkami čtenáře vtahuje samozřejmě víc a víc, ale i hravě komentáře autora se čtenářem možná povzbudily touhu knihu vůbec neodlozit. Rozhodně se těším, až se mi pod ruku dostane další kniha autorky .
Sáhla jsem po ní hlavně kvůli čtenářské výzvě končícího roku, ale výzva výběr jen urychlila, jednou bych se k tomu stejně dostala, protože Příběh služebnice mě kdysi hodně zaujal. A bylo to parádní počtení - strhující jako ďas, zhltla jsem to během jednoho klidného odpoledne a ještě klidnějšího dopoledne v práci.
Souhlasím s gladyou, že to v něčem je ještě lepší než Příběh služebnice. Perfektně to vykresluje fungování gileádské diktatury, líčí ji to mnohem komplexněji a uceleněji než Příběh služebnice. Potěšilo mě i to, že se tam najednou všecko nemotá jen kolem potomstva, plození a rození, uf. Samozřejmě nejzajímavější byl vhled do rezidence Ardua a příběhy jednotlivých tet. Příběh hlavních hrdinek děvčat, hlavně ten Daisyin/Jadein/Xxx, mi přišel trošku přepjatý a přetažený (proto ta jedna ubraná hvězda). Já holt na ty akčňárny, udatné skutky superhrdinů a dokonale spolupracujících sítí tajných agentů moc nejsem, no... Mnohem víc mi sedí tiché spřádání střípků a dlouhé vyčkávání tety Lydie a tichý vzdor a nekonečná statečnost mladé Beky.
Spokojenost veliká.
Svědectví se mi líbilo ještě víc než Příběh služebnice. To, jak totalitní režim dokáže ovládnout a zlomit lidi, bylo popsáno dokonale. Vůbec nejde o to, že utlačované jsou tam ženy, jde o ten popis totality.
Mně se asi nejvíc líbil pohled tety Lydie.
V příběhu byly některé věci předvídatelné, ale to mi nevadilo.
Docela zajímavý by byl pohled mužů. Pro mě totiž ve světě, kde jsou takto potlačována práva nějaké skupiny ( a je jedno jestli jde o pohlaví, náboženství, etnický nebo „třídní“ původ), nejsou opravdu svobodní ani ti privilegovaní. Alespoň ne tak, jak opravdovou svobodu chápu já.
Řekla bych že tato kniha byla oproti Příběhu taková akčnější a asi i trochu čtivější.
Ale líbili se mi obě dvě a moc.
A seriál je více než povedený,ten je ještě o level víš.
Ne a zase ne. Poněkud hloupé, poněkud bezradné, nudné. Nejhorší mi přijde nedostatek vcítění autorky do jejích postav - ať tet, nebo vězeňkyň. Ke konci jsem nebyla ani schopná knihu číst, tolik mne otrávila, a různě jsem přeskakovala. Nějaké hvězdy dávám za závěrečnou část, kde se dostáváme na přednášku o Gileádu jako o době dávno minulé - to, koneckonců, nebylo špatné. Celkem vzato ale za mne bída. Určitě nedoporučuji těm, kteří fandí seriálu Příběh služebnice.
Poznámka k audioknize: Tetu Lydii čte Taťána Medvecká a činí tak přenádherně.
Až děsivě pravdivé, jak fungují totalitní režimy. Výborné doplnění k Příběhu služebnice.
Za sebe mohu říci, že Svědectví se mi líbilo dokonce víc než Příběh sluzebnice. Tři dějové linky, vyprávěné třemi ženami v rozdilnem postavení čtenáře jasne přivedou k vysvětlení, jak vznikla totalitní Republika Gilead. Stejně jako Příběh sluzebnice by i Svědectví mělo být varováním.
Skoro na den přesně, před pěti lety jsem četla první díl. Pamatovala jsem si ho už jen okrajově, ale nevadilo. Řekla bych, že se obě knihy dají číst samostatně. Uplynulo 15 let a my díky třem ženám poznáváme život v Gileádu i mimo něj. Zemi, v níž vládne totalitní režim, kdy žena je předurčena k vybrané roli. Ať už je to služebnice - sloužící jako babyvak, poslušná manželka či teta - znalá pravidel. A všudypřítomné Oči, které sledují. Z knih tohoto typu, kdy se moci zhostí kdosi úplně vyšinutý - mám obavy a pevně věřím že jde čistě o fantazii.
Příběh služebnice zanechal spousty nezodpovězených otázek. Byl zahalen tajemstvím a vyprávěn pouze z pohledu služebnice. Naproti tomu Svědectví nám postupně odkryje celé společenství Gileádu. Dozvíme se jak tento mocenský patriarchát vzniknul, jakou má vnitřní strukturu a uspořádání. Příběh má tři hlavní dějové linky, které se postupně v ději navzájem prolínají. Díky tomu, máme neustále přehled nad celkovým příběhem. Kniha tím oproti Příběhu služebnice sice ztratila tajemnost, ale byla nahrazena zajímavějším a propracovanějším dějem, který s postupem času znatelně graduje. Až na jednu nelogickou situaci v samotném závěru nemám v podstatě nic co bych této knize mohla vytknout. Audiokniha je také povedená, ale měla jsem drobný problém s tím, že knihu načetlo více lidí a každý ve svém tempu. Takže jsem neustále musela upravovat rychlost čtení. Taťjana Medvecká čte strašně pomalu, naproti tomu Eva Josefíková to je lehký kulomet. :-) Dále čtou: Veronika Khek Kubařová a Martin Myšička.
Na mě byl Příběh služebnice dost náročný na přečtení. Pokračování, které je posunuto o patnáct let je pojato maličko jinak. Kniha je velice čtivá a děj není tak temný , i když Gileád je stále stejný. Líbí se mi vyprávění z pohledu tří žen nebo spíš dvou dívek a ženy. Za mě skvěle vymyšlené pokračování, a i když si Příběh služebnice vybavuju jen hodně sporadicky do děje jsem naskočila bez problémů. Obě knihy velice doporučuji a ta obálka je opravdu úžasná. Jako audiokniha je skvěle načtená.
Způsob vyprávění je ve Svědectví jednodušší než v Příběhu služebnice, ale stále je to velmi silný příběh o prožitcích žen ve světě dystopické teokracie. Tentokrát jsou to výpovědi tří žen, jejichž dějové linky se po určité době protnou. Samotný Gileád je “na vrcholu” a symbolem společenského postavení je množství “mart” a samozřejmě dítě. Ale o děti tu jde hlavně z pohledu společenské prestiže, nikoliv z pohledu vytvoření milující rodiny. Stále platí, že jediný moudrý a spravedlivý je muž a žena má jen velmi málo šancí na opravdový život. Jako manželka (pokud má štěstí) smí pouze dotvářet obraz manžela jako jeho dekorace, pokud je služebnicí, představuje svého druhu plemennou krávu, jako “marta” je otrockou služebnou bez jakýchkoliv práv. Poslední možností, pokud rezignuje na mateřství a je přiměřeně inteligentní, poslušná a současně silná, je stát se “tetou” a realizovat se v prostředí ostatních tet. No, zkrátka a dobře: být v tomto světě ženou není žádná výhra. Celé je to obludné a zvrhlé a bohužel v souvislosti s celou řadou současných trendů v tzv. civilizované společnosti, která si nechá v zájmu demokracie líbit opravdu hodně, je to občas skoro reálné.
Líbil se mi zvláště příběh tety Lýdie, od poloviny knihy se však začalo všechno trochu zbytečně zamotávat a závěr byl v duchu YA předvídatelný. Jako celek byla kniha čtivá, ale úrovně první knihy pro mne nedosáhla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena teokracieAutorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Svědectví mě oslovilo daleko více než samotný Příběh služebnice,
ať už to bylo rozložením příběhu (z pohledu tří žen) a nebo tím, že jsme se konečně dozvěděli něco více a dospěli také k nějakému závěru.
Přesto vše to není kniha, ke které bych se v budoucnu vrátila.