Svědectví
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451229/bmid_svedectvi-Gg3-451229.jpg
4
1713
1713
Dobrý způsob, jak skoncovat se světem: chybná nanosekundová operace v laboratoři Ministerstva obrany a miliony kontaktů znamenají cestu k řetězové smrti. A den poté: holý svět, zbavený řádu a z 99 % vylidněný: svět, ve kterém si hrstka přeživších panicky vybírá strany, na kterých má stát nebo kterými je vybrána. Svět, ve kterém jsou nejhorší noční můry zla ztělesněny mužem s osudným úsměvem a nevýslovnou silou: temným Randallem Flaggem. Syrový postapokalyptický román Svědectví Stephena Kinga je řazen k autorovým nejlepším dílům. Rozehrává v něm již mnohokrát zpracované téma boje s katastrofální epidemií nevyléčitelné nakažlivé choroby, která zde má podobu „superchřipky" vyvinuté ve vojenských laboratořích. Experiment se však vymkne kontrole a nákaza vyhubí takřka celé lidstvo. Hrstka těch, kdo přežili, se dělí na dvě skupiny – jedni se uchylují k laskavé matce Abigail, která je oslovila ve snech, druzí směřují do náručí Temného muže. Kingův román vrcholí jako klasický souboj mezi Dobrem a Zlem, v němž lidem zůstává role figurek na šachovnici hry o svět. King si v knize pohrává se svým oblíbeným tématem předurčenosti, kterému se věnoval i v dalších románech jako Mrtvá zóna, To nebo Temná věž. Román poprvé vyšel v roce 1978, byl však autorem na popud vydavatelství radikálně zkrácen, protože šlo o autorův teprve čtvrtý román, a panovaly obavy, že jeho původní rozsah by mohl čtenáře odradit. Časem se však ukázalo, že jméno Stephen King dokáže úspěšně prodat téměř cokoli, proto bylo v roce 1990 publikováno mírně poupravené a doplněné Svědectví v původní délce. King se představuje ve vrcholné formě a strhující vyprávění nenechá čtenáře ani na okamžik vydechnout...... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Stand: The Complete & Uncut Edition, 1990
více info...
Přidat komentář
Miluju Kinga. Vždy mě nejdřív trochu odradí délka knihy, ale pak začnu číst a nemůžu se odtrhnout. Děj měl i tady stoupající tendenci a pro mě to bylo čím víc ke konci, tím čtivější, na konci jsem už ani nevěděla, kdy jít spát a četla každou volnou minutu.
Sice se mi trochu pletly postavy, ale každá jednotlivá postava a její linie mě bavila.
Klasika, tak som to čítala, že som sa nedokázala od toho odtrhnúť, snívalo sa mi o tom a keď som nemohla čítať, bolo mi smutno... U Kinga milujem práve to jeho utrhnutie sa z reťaze - píše a píše ako bláznivý a ja to milujem čítať, všetky tie jeho "nezmysly", vsuvky, poznámky, čítam medzi riadkami, a budem to čítať až do smrti. Milujem postapo a survival, táto kniha ma uspokojila na celej čiare. :-)
Poslouchal jsem načtenou verzi, kterou má na svědomí Jiří Žák a jako... ta jeho interpretace mě zklamala. Ze začátku mi to připadalo, že čte trochu moc rychle - málokdy respektuje tečky a čárky, takže často nevíte, kde skončila věta a začala druhá. Pak se to naučí, ale pořád komolí různé anglické názvy, až to bije do uší. A pak je tady ještě jiný problém - děj bez jakéhokoliv náznaku skočí na úplně jiné místo/scénu, žádný předěl a nic a najednou jsme u úplně jiných postav, že si toho ani skoro nevšimnete.
Ke knize samotné: že si King zase pustí hubu na špacír už v autorově poznámce a dvou předmluvách, to už je u něho tak trochu zvyk, ale je to úplně nezajímavá zbytečnost. A pak nastává děj.
Tak poslouchej, Kingu jeden kinžskej: to, že to uděláš tak rozsáhlé a dlouhé, s hromadou postav a budeš tam zase všechno dlouho okecávat a připravovat si půdičku na nějaké vyvrcholení... no, nepřekvapilo mě, že to nebyla žádná velká bomba. Teda ona to vlastně byla velká bomba. Tak teď nevim.
Každopádně nepotřebuji tak dopodrobna znát každou okrajovou postavu a celou její minulost. Samotná superchřipka s extrémně vysokou úmrtností, to se musí uznat, že se toho autor nebál a tvrdě zdevastoval celé lidstvo a docela solidně vykreslil ten svět. Měl jsem s tím ale dva hlavní problémy: 1) celé se to stalo za strašně krátkou dobu, tak jsem trochu nevěřícně kroutil, 2) neseděla mi tam ta souvislost s Temným mužem - proč se objevil až nyní v postapokalyptickém světě?
Jak kdyby King chtěl nejdřív psát jen o strašlivé nemoci, ale pak si to rozmyslel a přidal do toho i trochu toho svého tajemna nebo rovnou temna a šup, uděláme z toho boj dobra se zlem! A samotný Randall Flagg, co je to vlastně za entitu, že má takovou moc? A co ten doslov "Kruh se uzavírá" - to už jako není na Zemi nebo cestoval v čase? No prostě jsem z knihy v těchto ohledech spíš zmatenej a je to typická rozvláčná kingovina.
A co nám tedy zbyde? Svět jak z Falloutu z Kingova pera. Zkrátit, seškrtat, vynechat tajemno a byl bych spokojenější. Kdo chce toto dílo uctívat, klidně může a brát mu to nebudu. Ale na mě to teda moc nezapůsobilo.
Obdivuhodná kniha - svým příběhem, svou vizí budoucnosti a svým způsobem varováním...
(SPOILER) Píše se rok 2020 a já sedím doma na posteli se čtečkou v ruce. Ve světě je karanténa, lidstvo prochází pandemií. Na mém knižním seznamu v té době figuroval na prvním místě zrovna The Stand (Svědectví). Kdysi mi někdo řekl, že nejtěžší část knihy k napsání je úvod. Mohu vám říct, že jsem byl velmi mile překvapen od samého začátku. Je to přesně ta kniha kterou začnete číst a pak už nemůžete přestat. Chcete si přečíst perfektní pandemickou postapokalypsu s naprosto katopickou společností? Máte rádi klasický souboj dobra a zla? Pak je tato kniha dělaná přímo pro Vás! Kniha samozřejmě obsahuje nadpřirozeno, takže jestli se přes toto nedokážete přenést, pak si raději přečtěte něco jako Malevil :) Jinak už jsem to do jednoho komentáře psal, ale je to jedna z knih, která je příběhově důležitá pro sérii Temná věž, takže pokud ji máte v plánu číst, doporučuji přečíst Svědectví první! :)
Najdlhší samoľúby román, ktorý som nedočítal. The Stand nie je postapo, nie je to horor, a už vôbec nie sci-fi. Kto je na vážkach - nie, nie je to lepšie ani na strane 500, ani na strane 700, je to furt to isté. Autorova narcistická a nepochybujem, že bielymi práškami statočne sýtená znôška tuctov postáv a ich osobných príbehov a príhod z minulosti z druhého kolena. A potom, keď sa konečne rozbehnú, príde na kombinatoriku medzi nimi (postavami). Sen grafomana. Filozofujú o spoločenskom zriadení a súdnictve, s nekonečnou zásobou čerstvých hamburgerov, sladkostí a coca-coly, a hľadajú paranormálnu praprababičku, namiesto úrodnej pôdy a domestikovaných zvierat a seriózneho prežitia - postapo hahaha. Chápem, že ľudí dojimajú dobre napísané osobné príbehy, ale až na malé výnimky (Las Vegas), sú všetky (postavy na konci sveta) tak zahľadené do seba (autora) a svojich seba-analýz, že mne, ako čitateľovi sa dlho nechce veriť, že toto má byť "ten 1000 stranový príbeh?". Však mohli ísť proste na výletík na chatu, prdla im cestou pneumatika, a obsah by bol v podstate rovnaký. 2.5 PS.To som fakt mohol radšej 4 krát prejsť McCarthyho Cestu.
Při cestě k Temné věži jsem si po více než dvaceti letech opět přečetla tuto knihu, která pro mě v té době byla jednou z nejlepších, které jsem kdy četla. Vzpomínám si, že jsem jí četla o prázdninách na brigádě v infocentru a proklínala všechny, kteří mě vyrušovali od čtení :-). A skvělá je stále, ne skvělá.. Je úžasná, napínavá, krutá, pravdivá, upozorňující a varující.. Nechtěla bych podobnou věc zažít a přitom stačí tak málo aby se něco podobného mohlo stát.. Postavy zde jsou popsané jako nikde jinde. Moc mě bavila první část knihy, kde se seznamujeme s hlavními hrdiny, ale i s postavami, které třeba žádnou další roli nemají, ale i ti dostali prostor a dokreslují hrůzu epidemie. Ze scén, které na mě asi nejvíc zapůsobili bych vyzdvihla popis pohřbu Franina tatínka, Lloyda ve vězení, Popeláčovu cestu k Temnému muži a Nickova strádání.. Skvělá byla i postava sociologa Glena a jeho absolutně pravdivé postřehy týkající se lidské společnosti. Nicka a Toma musí mít rád snad každý, svatá dobroto, a Harold? Dobrý nebo zlý? Hlavně nešťastný a zatvrzelý.. Mohla bych pokračovat i s dalšími, ale je to zbytečné, všechny postavy budí emoce a i když jsou rozděleny na strany Dobra a Zla, tak jejich určení až tak jednoznačné není a postupem času se mění. Jednoduše řečeno - Svědectví je a bude vždy moje jednička mezi postapo romány.
K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů.
Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit.
Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal.
Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc).
Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje.
Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen
méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.
Každý spisovatel jistě sní o dni, kdy napíše knihu, která bude definovat jeho a jeho spisovatelskou kariéru. "Svědectví" je bezpochyby klenot krále hororu Stephena Kinga. S počtem cca 1 100 stran se řadí mezi jeho nejdelší romány. Kniha je rozdělena do tří částí a začíná jednoduchou premisou, která je dnes až příliš známá: na svět byla vypuštěna geneticky upravená forma chřipky. Úmrtnost se pohybuje kolem 99,9 % a americké úřady se ji snaží zvládnout, ale nedaří se jim to. Zatímco lidé umírají a společnosti se hroutí, sledujeme ty, kteří jsou imunní, jak se snaží vyrovnat s koncem světa a rozhodují se, co dělat a kam jít. Vedeni sny o zlověstné postavě jménem Randall Flagg a vlídné matce Abigail se naši přeživší vydávají tím či oním směrem. Tato část románu je jako na horské dráze, kdy jsme svědky šíření nákazy a chaosu, když si lidé uvědomí, že společenské konvence už neplatí. Něco z toho je přehnané, ale zároveň velmi realistické, protože se musíme smířit s tím, že jediný důvod, proč někteří lidé nedělají špatné věci, je ten, že nechtějí být potrestáni. Druhá část ukazuje různé přeživší, kteří se vydávají na cestu napříč zemí, aby se setkali s Matkou Abigail v Boulderu v Coloradu nebo s Randallem Flaggem v Las Vegas a začali znovu budovat společnost. Pro mě je to místo, kde román skutečně ožívá a ospravedlňuje svou délku. King nenechává kámen na kameni, když líčí americkou krajinu zničenou nejprve nemocemi a později panikou. Města, kde jsou všude mrtvoly, tunely ucpané rozbitými vozidly, požáry, které nemá kdo uhasit, a rozpadající se budovy. Ve třetí části si obě města již plně uvědomují jedno druhé a hrozbu, kterou pro sebe navzájem představují. Musí dojít ke konfrontaci a matka Abigail vybere malou skupinu, která se vydá do Vegas a postaví se Flaggovi. Román končí dojemně a pojednává o lidské povaze. Poučíme se někdy ze svých chyb, nebo jsme odsouzeni k tomu, abychom je opakovali stále dokola?
Pár zajímavých myšlenek/citátů z knihy:
"Pánové, došlo k politováníhodnému incidentu. A pokud dojde k politováníhodnému incidentu a je do něj zapletena kterákoliv odnož americké armády, neptáme se po kořenech incidentu, ale spíše, jak co nejlépe prořezat větve. Služba je naší matkou a naším otcem. A pokud naleznete matku znásilněnou a otce zbitého a okradeného, dříve než zavoláte policii, zakryjete jejich nahotu. Protože je milujete."
"Krása náboženské mánie je v tom, že má moc vysvětlit vše. Jakmile je Bůh (nebo Satan) přijat jako prvotní příčina všeho, co se děje v pozemském světě, nic jiného nemá šanci... a nic se už nemění. Jakmile si osvojíte magické fráze jako "nyní vidíme skrze sklo jen nejasně" nebo "tajemné jsou Jeho cesty, jimiž provádí své zázraky," logiku je možné vesele hodit z okna. Náboženská posedlost je jedním z mála neselhávajících způsobů, jak reagovat na vrtochy světa, protože naprosto vylučuje náhodu. Podle náboženského blouznivce má všechno svůj účel."
"Otcem hříchů je zlodějství, všechno z desatera lze zhustit v "Nepokradeš". Vražda je krádeží života, nevěra krádeží manželky, chamtivost tajným, plíživým zlodějstvím, které se skrývá v jeskyni srdce. Rouhání je krádeží Božího jména, vyvlečeného z chrámu Páně a poslaného šlapat ulici jako běhna.
Matkou hříchu je pýcha. Pýcha je ženskou podobou Satana v lidské rase, skrytým vejcem hříchu, vždy plodným."
"Mám ti říct, co nás o lidské rase učí sociologie? Podám ti to zaobaleně. Ukaž mi samotného muže nebo ženu a já ti ukážu svatého. Dej mi dva a oni se do sebe zamilují. Dej mi tři a oni vynaleznou tu úžasnou věc, které říkáme "společnost". Dej mi čtyři a oni postaví pyramidu. Dej mi pět a oni z jednoho udělají vyvržence. Dej mi jich šest a oni vynaleznou předsudky. A když jich bude sedm, vynaleznou válku. Možná byl člověk stvořen k obrazu Božímu, ale lidská společnost byla stvořena k obrazu jeho opaku a vždy se snaží svému obrazu zavděčit."
Za mě opět skvělá kniha. Žádná pasáž mi nepřišla zbytečná, zdlouhavé a nudné mi přišlo jen zasedání výboru, to mi fakt lezlo na nervy. :D
Každá postava, každý okamžik popsaný v knize budoval atmosféru. Klidně bych v knize oželela všechno nadpřirozené, ale i tak to bylo fajn. :)
I když je kniha fakt dost dlouhá, tak mě moc bavila a po dočtení jsem cítila takové prázdno.. jakože co teď budu po večerech číst? Tak moc jsem si navykla na svou rutinu přečíst si pár stránek před spaním z tohoto příběhu a měla jsem pak několik dní čtecí krizi, kdy se mi nechtělo číst nic nového a vstřebávala jsem ten příběh.
Knížku jsem četla dlouho taky proto, že jsem onemocněla během čtení a to jsem číst nezvládala, ani s rýmou, měla jsem takový skličující pocit z toho. Obzvlášť, když byli nemocní všichni kolem mě, to jsem si taky musela dát pauzu, abych po večerech nemyslela na dění v knize a co když to opravdu přijde i do reality?
Píšu tento komentář po několika dnech po přečtení a stále mám myšlenky rozběhané a nedokážu napsat smysluplně svůj pohled na tento příběh, ještě ho stále vstřebávám. Skvělá kniha za mě.
(SPOILER)
Tak to bylo fakt dlouhé.
Nejdřív se seznámíte s mrakem postav, z nichž většina stejně zemře, takže nejsou nijak důležití (ani nechápu proč jsme je teda museli poznat). Pak vypukne epidemie kapitána tripse, která nápadně připomíná to, co jsme tu měli pár let zpátky a u této části mne kniha bavila asi nejvíc. Následné putování, protkané sny o Flaggovi a Abagail, ještě taky ušlo. Co mne ale vážně nudilo, byla část kdy se všichni sešli v Boulderu a hlasovali ve výboru. Pak se opět putovalo do Vegas a nakonec to celé vyřešil Popeláč a atomovka (proč je tam ta matka Abagail vlastně poslala na smrt?).
Btw. To místo kam si Harold (nejzajmavější postava) ukrýval svůj deník asi nebyl moc dobrá schovka, když ho každý kdo mu tam vlez hned na první pohled viděl
Jinak Flagg byl vážně neschopný záporák, vlastně se mu hned odzačátku vše hroutilo a tropil akorát hysterické scény. Co byla jeho motivace mi taky nějak uniklo, asi byl prostě jen evil...
Když se voják z vojenské výzkumné základny rozhodne utéct poté, co došlo k havárii a on se nakazil smrtícím virem, nikdo netuší, že nákaza přezdívaná Kapitán Trips bude mít fatální dopad na celé lidstvo. Jen hrstka imunních jedinců dokáže přežít a začít budovat novou civilizaci na troskách zaniklého světa.
Čtenář tak pozoruje dokonalý popis postapo světa a detailní líčení jednotlivých stadií, kterými by si svět v podobném případě doopravdy prošel.
Je zvláštní, nakolik je složité určit, kdo je hlavní a kdo vedlejší aktér - postavy přibývají, ubývají a Stephen King nešetří sáhodlouhými popisy charakterů lidí, kteří nakonec zemřou, aniž by sehráli významnou roli. Říkejme tomu užitečný idiot.
V dalších částech knihy navíc zjišťujeme, že postapo se mění v úplně jiný typ díla a hlavním faktorem zde bude notoricky známý boj dobra proti zlu. Temný muž, Randall Flagg, si totiž umínil podmanit svět, a tak chystá vendettu, v níž mají zahynout všichni ti, kteří se postavili na stranu Boha.
SPOILER!!! Musím říct, že objektivně jsem tuhle knihu četl někdy od května. Očekávání byla veliká, jelikož jde o kultovní dílo od mého oblíbeného autora. Ale příliš výpravnosti jednoduše škodí. Kdyby toto proškrtal šikovný redaktor, myšlenka díla zůstane zachována při redukci poloviny stránek. A to je špatně. Krom postav, které vůbec neměly smysl, a přesto jim byly věnovány desítky stránek, se můžeme podivovat i nad mnoha dalšími nevysvětlenými aspekty - proč mají jít členové výboru na západ pěšky, proč tam mají jít vůbec, když Popeláč to stejně vyřeší za ně, proč se detailně dozvídáme, jak Stu píše dopis Frannie, když ho nakonec nepotřeboval, a nakonec (ale to je detail, který už zpětně ověřovat nebudu)- Harold schoval zápisník do brašny na motorce a pak ho držel sevřený na hrudi?? Ale možná mi něco uniklo... Každopádně je tam otazníků požehnaně.
Sečteno, podtrženo, jde o mimořádně popisné dílo a člověk se doslova sžije se světem, jenž nám je předložen. Aby ne, když to čtete uherský rok. Nicméně méně je někdy více a zrovna zde to platí dvojnásob.
Výstavba díla je kvalitní, sloh je, jako vždy u Kinga, plynulý, ale současně většina pasáží nudí. Nehledě na to, že většina postav ani za mák nepřiroste k srdci.
Jestli chcete mít splněnou čárku ve čtenářském deníku, že máte za sebou kultovní dílo, jděte do toho - správný fanouškem Stephena Kinga by jej neměl minout. Ale připravte se, že Stephen má díla, jež umí strhnout nesrovnatelně více a mají úplně jiný spád.
Celkové hodnocení 65% -hluback-
Kniha má přes 1000 stránek některé pasáže vás budou bavit víc některé méně přesto se čte dobře některé věci vám případnou známé protože autor použil něco málo ve svých povídkách ale celkově Kniha je dobrá.
(SPOILER)
Jako vždycky u Kinga. Cesta je cíl.
Dobře napsáno, parádní příběh, zábavný postavy a jejich psychologie, pak nadpřirozeno, které mě nebaví, a pak se po tisíci stránkách všechno vyřeší na jedný. V koncích je prostě King slabší. No a tu cestu zpátky bych zkrátila na čtvrtinu. Každopádně stále dobrá zábava a je fakt neuvěřitelný, jak ten člověk umí poutavě psát a jakou má fantazii.
Štítky knihy
zlo zfilmováno americká literatura zkrácená verze dobro pandemie Walter Padick zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Tohle byla nejdelší kniha, kterou jsem přečetla. Pan autor je bezesporu třída ve svém oboru, užívám si jeho vleklé popisy. U této knihy bylo jedno místo, které mi přišlo naprosto nudné, chaotické, divné, skoro až zbytečné a za něj jedna hvězda dolů. Jinak jsem ale byla nadšená, klobouk dolů napsat tak obsáhlou knihu a stvořit zajímavý svět po. A co jsem vůbec nečekala, některé pasáže mě dojaly. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila po té jedné slabší části. Ovšem čtenářům, kteří s Kingem začínají, doporučím jiné knihy;), třeba přímo autorův životopis.