Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Jen 7 a přesto tak pestrá paleta lidí! Úžasná kniha, spousta pravdy, bolesti, vzpomínek, pro nás občas nepochopitelného. A jsem vlastně ráda, že některé části nechápu, že jsem je nemusela zažít a jsou mi zcela cizí. A je mi moc líto lidí, kteří jsou z masa a kostí, stejně jako já, kteří mají podobné touhy jako já, ale žijí v zemi, kde je nikdy nemohou naplnit. Obdivuji odvahu těch, kteří se rozhodli uprchnout nebo poslali do emigrace své děti a začínají život jinde.
Je to strašně tvrdý život, který ti lidé v KLDR mají. Ani ti, co z ní uprchnou ho nemají snadný. Měla jsem při čtení úzkost z toho, že je na zemi tolik lidí, kteří nevědí, co je svoboda.
Knihu by si měl přečíst každý.
Autorka by mohla přidat další svědectví. Údajně jich má ještě pár v rukávu.
Ta v knize zmiňovaná jsou různorodá, díky čemuž nabízejí pohled ze všech stran a společenských vrstev.
Kdysi jsem s ní viděla nějaký rozhovor, tuším, v "Prostoru x...?" Zdál se mi, jak to říct, až moc moderovaný - jako by z obou sran. Neptejte se mě na vysvětlení dojmu... Kniha ale můj první dojem změnila, což je fajn, ne?
Děsivá ukázka ze severokorejské mutace Hry na oliheň, jejímž každodenním vítězstvím je pouze další den otrockého života pro její vyšinuté tvůrce.
Touto knihou jsem otevřela pro mě nové téma, nové obzory a moc se mi líbila, člověka vtáhne do dané situace.
Už hledám další knihy s podobnou tématikou..
Syrové a ničím nepřikrášlené svědectví o životě v KLDR z úst sedmi lidí, kteří z ní utekli. Přečteno jedním dechem. Jsem opravdu vděčná za to, kde žijeme...
Tato kniha mě opět utvrdila v tom, že knihy oceněné Literou za publicistiku jsou opravdu hodně dobré. Čtení to není dvakrát veselé, člověku z toho spíše bude tuhnout krev v žilách a občas se naštve. Nicméně Svědectví o životě v KLDR stojí za přečtení a v mnoha věcech může čtenáři otevřít oči a spoustu věcí pomoci pochopit. Doporučuji!
Opravdu výborná kniha. Skvělý výběr vypravěčů, čtenář má možnost nahlédnout do strastí a důvodů odchodu z KLDR z mnoha rozdílných životních příběhů i společenských postavení. Nejsilnější je sledovat, jak postavení jednotlivých Korejců ovlivňuje jejich přístup ke straně, doktríně i povědomí o skutečných praktikách země. Kniha je navíc krásně ilustrovaná.
Toto je moje druhá kniha o životě lidí ze Severní Koreji (prvni byla Není co závidět...) a opět mě hrůza šokovala. Nebudu přehánět, když napíšu, že jsem se i rozbrečela. Jsem ráda i za poslední kapitolu, jež mi rozšířila znalosti a nastínila, jak mohlo vůbec dojít k tomu, že z této země je to, co je.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla zpracována bravúrně.
Knížku jsem nemohla odložit. Nedalo se přestat číst, ačkoliv to hezké čtení není. Je mi z toho smutno.
Smutná, moc smutná, kniha jejíž podstatu shrnula již většina komentujících. I přes její nepříjemnost ovšem určitě stojí za přečtení.
Státní otrokářská společnost mrzačící lidské životy, zdraví, rodiny i myšlenky. Absolutní bezcennost každého, kdo nemá dobrý songbun a i když se s ním člověk rodí, tak ani ten není automaticky na doživotí. Hlad, korupce, strach, absence přátelství i důvěry.
Lidé jako bezcenné součástky rezavého a nemazaného soukolí. Huxleyho Konec civilizace v reálné praxi, ovšem bez jakékoliv prosperity a radosti.
Ještě mnohem větší hrůza, než jsme doufali...
Chce se mi napsat: dobrá práce, Nino! Sedm příběhů obyčejných lidí, kterým se podařilo uniknout z KLDR do Jižní Koreje, zobrazuje otřesnou realitu nejtotalitárnějšího režimu na světě.
Autorka má skutečně velké charisma a především nesmírnou empatii, s níž si dokázala získat důvěru zpovídaných Korejců. Je to upřímné, pro většinu z nás objevné a mnohdy těžko uvěřitelné. Z rozhovorů je mnohdy cítit i to, jak je těžké vymanit se z celoživotního vymývání mozku a šmahem vše, co bylo, úplně zatratit. Pro nás jsou Korejci, ať už severní nebo jižní, skoro stejní. Ale není to pravda. Na mnoho uprchlíků se v Soulu pohlíží jako na vyžírky a přivandrovalce, a to přesto, že v Jižní Koreji se o realitě KLDR přece jen ví více než třeba u nás...
Pro mne byla snad nejhorší představa tříletých dětí, které se učí nemilosrdně střílet (!) na nepřátele (což jsou vlastně všichni mimo KLDR). Jak moc taková "výchova" dokáže pokřivit člověka?
Pro doplnění doporučuji knížku S každou padající hvězdou.
Musela jsem si mezi jednotlivými příběhy dávat pauzy, jelikož strávit tyto příběhy pro mne bylo velmi těžké. Každopádně velký dík a poklona autorce, nejen za sepsání knihy, ale také za oproštění se od jakýchkoli subjektivních soudů.
Pořád nechápu, že je něco takového v současné době možné. Přečteno jedním dechem. Dobře vedené a vybrané rozhovory. Je mi z toho smutno...
Myslím, že u nás si ani pamětníci nedokáží představit, co to byl tvrdý komunismus. Nikdo na ulicích neumíral hlady nebo v zimě neumrzl.
Neskutečně poutavá kniha. Přečtena jedním dechem. Zajímavý styl vedení rozhovorů, pěkné ilustrace uvnitř. Opravdu poučná kniha plná zajímavých informací. Určitě doporučuji.
Dobře vedené rozhovory, bez hodnocení, soudu, nebo umělého hledání senzace. Každý o téhle zemi slyšel, všichni víme, že je to peklo. Přečtení téhle skvělé knihy mi ale ukázalo jak obrovskou bezmoc, hlad a šikanu ze všech stran lidé v Severní Koreji prožívají.
Někde lidé denně bojují o holý život a někde pláčou, že jedno léto nemůžou k moři.
Něco, co by v jednadvacátém století už dávno nemělo mít místo. Bohužel má.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Šla jsem do toho s tím, že to bude určitě hrozný, co musí lidi v KLDR zažívat. A výsledek? Je to ještě horší, než jsem si dokázala představit. Řeknete si, že je nemožné, aby vás někdo neustále hlídal, co jíte, co pijete, s kým žijete a jak, nalinkovaný život do poslední minuty... No a možné to je a nejšílenější na tom všem je to, že se to odehrává v 21. století.
Pouhých sedm příběhů lidí z různých sociálních skupin vám poodkryje to, jak se v dnešní (mnohými hanlivě nazývané době přetechnizované, až moc demokratické apod.) žije. Doporučuji přečíst opravdu všem lidem a zejména těm, kteří jsou starších ročníků a pomalu zapomínají, jaké to bylo za komunismu žít (někteří by to dle svých slov rádi vrátili, protože nemuseli řešit problémy...).
Svoboda je to nejcennější co máme, na to nesmíme zapomenout.