Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Výborně vedené rozhovory, ze kterých mrazí. Knihu jsem poslouchala jako výborně zpracovanou audioknihu, ale nutně ji potřebuji papírovou. Tohle by měl mít doma každý. Navíc já věčně potřebovala z knihy synovi i muži citovat a nemohla jsem si vzít na pomoc knížku, abych citovala přesně. Další z knih, které si dám pod stromeček. A nejspíš nejen sobě.
(SPOILER)
Toto se těžko hodnotí. Knížka je vizuálně krásná, skvělá grafika a forma byla určitě zvolená dobře. Každý rozhovor byl velmi čtivý a autorka většinou pokládala otázky, které bych zvolila i já sama. Navíc velmi oceňuji, že narozdíl od poslední knihy, již byly poznámky vloženy přímo pod samotným textem, takže vše bylo přehlednější. No a samotný obsah? Fuu... To byla/je síla. Opravdu se těžko věří tomu, že se "to" někde na světě děje. Malá ukázka absurdity (!), kdo nečetl, určitě doporučuji!
,,Jednoho dne se začala objevovat tvrzení, že je třetí denní jídlo nezdravé. Ulice byly polepeny propagandistickými plakáty a v televizi dokonce běžel takový edukativní pořad, nebo spíše reklama, kde jeden muž jedl oběd a náhle kvůli tomu zemřel. Vláda pak přišla s tím, že máme jíst jen dvě jídla denně kvůli zdraví severokorejského národa."
Mrazivé, děsivé, smutné, těžko představitelné, bohužel však pravdivé. Měl by si přečíst každý, kdo "pozapomněl" nebo nezažil u nás dobu před rokem 1989, aby doznal, kam až komunistická diktatura může dojít.
Knihu psanou formou rozhovoru jsem četla poprvé a nijak mě to nerušilo. Téma KLDR mi vždy přišlo zajímavé a tuto knihu jsem v podstatě přečetla na dva zátahy. Někdy až zůstává rozum stát, co je jinde na světě stále realitou… Díky Nině za toto, i když neradostné, přiblížení.
Peklo na zemi existuje a jmenuje se Korejská lidově demokratická republika. Nina Špitálníková vyzpovídala sedm lidí, kteří z něj utekli a mnohdy za sebou museli nechat své rodiny a dnes sice žijí ve svobodné zemi, ale s mrazivým vědomím, že jejich nejbližší režim tvrdě potrestal, pokud tedy vůbec žijí… Asi každý tušíme, že život v KLDR nebude zrovna růžový, ale realita je tak otřesná, že si ji ani nedovedeme představit. Severokorejský režim v sobě kombinuje to úplně nejhorší ze všech antiutopických románů a vytvořil skutečnou totalitu, která ovládá sebemenší aspekt života obyvatel (seznam účesů povolených stranou, domovní důvěrnice kontrolující každý pohyb apod.) a až absurdně brání pokroku, aby většinu společnosti udržela v absolutní bídě a nevědomosti. Přístup k elektřině má každá dvoustá domácnost, vojna trvá deset let, pole se plejí ručně a orají motykou, na školách se učí hlavně revoluční ideologie, a to jen žáky z vyšších vrstev; ti méně šťastní namísto toho jen pracují, jsou šikanováni a hladovějí… V zemi panuje tak přísný kastovní systém, že se o osudu člověka rozhoduje již při narození na základě činů jeho předků. Ani dobře situovaní lidé však nejsou v bezpečí, permanentně je špiclují i jejich řidiči a pomocné síly v domácnosti, které jim přidělila strana – a jakékoliv pochybení může vést k degradaci, přesídlení (v lepším případě na venkov, v horším případě do „nápravného“ tábora) nebo rovnou na popraviště. Je to zvláštní schizofrenní svět, kde na jednu stranu vše ovládá ideologie a strach (vyvolávaný třeba exemplárními popravami, kdy musejí i prvňáci přihlížet zastřelení svého spolužáka), na druhou stranu však bují pokrytectví, úplatky a přivírání očí. Cílem toho všeho je pouze vygenerovat dostatek prostředků pro to, aby se vůdci a nejužší elita kolem nich udržela u moci a mohla si užívat blahobytu. (10/10)
Knize se nedá upřít její originalita,je psána formou rozhovoru, čteme tedy opravdu autentické výpovědi bývalých obyvatel.
Moje pocity z knihy jsou smíšené a takový život si nějak nedokážu ani představit, je smutné, že lidé žijící v této zemi nemohou mít svůj vlastní názor, jsou pouze živořící loutky jednoho psychopata.
U knihy mi chyběla čtivost, já prostě asi potřebují přibeh do kterého se "zakousnu" a nepustím. Rozhovory mě chvilkami nudili,ale jsem ráda, že se mi dostala do rukou a rozšířila mé obzory o kus dál a dovedu si teď aspoň trochu představit jak vypadá život v rudé zapovězené zemi.
Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.
Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.
Knihu se stejným tématem - život a útěk z KLDR jsem už jednu četla (Řeka v temnotě), tahle od Niny Špitálníkový je zas ale jiná. Obsahuje totiž sedm přepsaných rozhovorů Niny a jednotlivých uprchlíků. Nejvíc mě dostal příběh mladý vysokoškolačky, která - dle svých slov - si žila docela dobře, studovala, měla přátele, pocházela z dobrý rodiny, ale nejspíš rodiče naplánovali její útěk, aniž by o tom věděla. Myslela si, že se zase vrátí. Rodiče ani mladšího bráchu už nikdy neviděla a asi je jasný, co se s nima stalo... No a nejzajímavější výpověď byla pro mě ta poslední, staré paní, která utekla až opravdu jako starší žena, ale zažila v Severní Koreji ty "dobré časy", jak sama říká, svoji zemi milovala a milovala i vůdce. Myslim, že tuhle knihu by si měl přečíst každej a opravdu se zamyslet nad tim, jak se máme úžasně v našem státě. A klanim se před Ninou, protože dobrovolně jet na stáž na Kimovu univerzitu, to chce teda koule. Mě by do tý země nedostal nikdo ani za nic!
Od této knihy jsem chtěl jediné: zasadit své povrchní znalosti o KLDR (nesvoboda, kult osobnosti, pracovní tábory, totální kontrola obyvatel apod.) do kontextu a přesně to jsem od knihy dostal.
Pohled přímých účastníků je ten nejvzácnější, který z tohoto nejizolovanějšího státu můžeme dostat. Autorce za vedení rozhovorů patří respekt, jelikož se dokáže ptát i na takové otázky, ke kterým by ne každý v přímé konfrontaci s uprchlíkem měl odvahu.
Z některých faktů člověka až mrazí a v duchu kroutí hlavou, jak je někde na světě v 21. století tohle ještě možné. O to víc si však váží svobody.
Zprvu jsem se bala formatu rozhovoru, takove knihy mi vetsinou nevyhovuji, nicmene zde jsem byla prijemne prekvapena. Rozhovory jsou vedeny zajimave, kniha se cte rychle. Nemohla jsem se ubranit soudu nekterych uprchliku (z nejterych otazek lze usoudit, ze podobne dilema mela i autorka), ale nakonec...jak bychom se asi zachovali v jejich situaci my?
Tato kniha nepotřebuje žádný dlouhý komentář, jen doporučení - toto si přečtěte nebo poslechněte.
Nedělala jsem si žádné iluze o životě v KLDR, přesto mě překvapila spousta věcí. Svědectví v této knize nás nechávají nahlédnout do reality v nejizolovanějším státě světa trochu víc... Pro nás je to šokující a těžko představitelné.
Nikdy jsem se o život v KLDR nijak nezajímala a mé představy o životě lidí v KLDR se ani trochu nepřiblížili popisovaným příběhům. Vůbec jsem netušila, jakému nedostatku potravin a neustálému dozoru jsou lidé vystavováni. Spousta informací pro mě byla opravdu překvapujících a šokujících. Líbilo se mi, že kniha je napsaná formou rozhovorů. Vyprávění lidí z různých společenských vrstev bylo velmi zajímavé, protože každý odrážel jiné poznatky k zamyšlení. Určitě si přečtu i další knihu věnující se životu v KLDR.
Jedná se o sbírku sedmi rozhovorů. Velice autentické a poutavé. Líbilo se mi to asi víc než Mezi dvěma Kimy, tím, že to bylo více autentické, první kniha byla více teoretická.
V poslední době jsem se začal velmi zajímat o téma severní KLDR. Upřímně některé otázky jsou natolik stupidní a záměrně směřující rozhovor i tam, kam si tázaný určitě nepřál, jenom z důvodů "aby se ukázalo a prodalo."
Tolik protichůdných informací potažmo v novinářské práci jsem snad ještě neviděl. Krátký a jednoduchý příklad: "V Severní Korei se prakticky není možné dostat k elektronice." O pár řádku dále se dočítám "Na černém trhu lze notebook a prakticky jakoukoliv elektroniku pořídit za levnější cenu jak v Číně."
Silně mi to bohužel připomíná knihu Blaine Hraden o Útěku z tábora č. 14, kdy vyšlo později najevo, že si spoustu informací přikrášlil k obrazu svému.
Knihu Niny Špitálníkové rovněž považuji podle ostatních dostupných knih a především originálních výpovědí svědků spíše za účelovou poukázat na "hrůzy" než objektivně posoudit novinářsky danou situaci.
Upřímně mě až iritují ty protiklady něco jako ve stylu - do Severní Koree ani z ní se novinář nemůže dostat, ALE veškeré informace jsem pro vás jako novinář tak, že jsem se dostal do Severní Koree. TAK JAK? Když to teda vlastně nejde?
Po zhodnocení a čtení více než deseti let knih na toto téma, musím objektivně konstatovat, že nejlepší knihou, která podává skutečné svědectví o Severní Korei, je Pod stejným nebem - od Stephena Taltyho, kdy se jedná o skutečně identickou výpovědí Josepha Kima.
Skvělá kniha, která čte jedním dechem, ačkoliv informace v ní jsou děsivé. Je opravdu zařážející, že v 21. století mohou mít lidé hlad a umírat vyhladověním. Je to smutné, že to co beru jako sci-fi, může být opravdu někde na zemi pravda.
Kniha byla pro mě dost překvapivá a naprosto šokující. Severní Korea byla pro mě celkem neznámá. Kniha ukazuje život mnoha různých lidí z vyšších i nižších vrstev, vzdělaných i méně vzdělaných, ale především těch, kterým se povedlo z KLDR uprchnout . Všechna příběhy jsou silné a naprosto jiné. Dali mi spoustu důvodů podnětů k přemýšlení . Myslím si, že člověk, který žije v jakékoli jiné zemi si takový život vůbec nemůže představit a snad ani pochopit, že je vůbec možné žít takový život . Rozhodně velmi doporučuji.
Velice silná kniha. Člověk si uvědomí, že to co má a bere jako samozřejmost, je pro někoho jiného nepředstavitelná svoboda a luxus. Je dobře, že kniha nevyšla jako beletrie, svědectví jednotlivých uprchlíků mě lákaly mnohem více a dokázala jsem si udělat (ačkoliv smutný) obrázek o tom, jak vypadá každodenní život v KLDR.
Kniha roku, možná desetiletí. Autorka na zhruba 260 stránkách popisuje běžný život severokorejského občana formou rozhovoru. Mrazivě děsivý svědectví z neuzavřenější země světa je na jedné straně snad nejlepší "politicko-sociální" knihou, kterou jsem kdy četl, na druhé straně mi je opravu smutno z lidí, které v tomto zlu žijí.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, a to nejen proto že je nádherně graficky zpracovaná!
Koreanistka Nina Špitálníková sepsala 7 rozhovorů se severokorejskými uprchlíky. Ti společně vykreslují, jak vypadá život v KLDR. Vybrala velmi rozdílné osoby, a proto je výsledný obraz poměrně ucelený. KLDR je jeden z nejtužších autokratických režimů na světě a zivot v něm je příšerný (a my si stěžujeme na komunisty , kteří v porovnání se Severní Koreou jsou úplní holátka, což je samozřejmě velká nadsázka). Velmi vám to otevře oči a možná si jako já nebudete moct představit, že někdo v našem 21. století žije jako v 19. a možná ještě hůř.
Chtěla bych ještě dodat, že tato kniha získala ocenění Magnesia Litera 2021 za publicistiku, což už samo o sobě něco vypovídá.