Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Skvěle poutavě napsané. Dozvěděla jsem se toho hodně o jejich ideologii, historii a hlavně běžném životě, díky tomu, že je to psané formou rozhovorů, se to čte "jednoduše". Nemáte při čtení pocit, jako byste četli nějakou odbornou literaturu, ale já osobně si z toho budu pamatovat více, než z nějaké učebnice. Je neuvěřitelné, že ještě v této době existují takovéto světy a pro nás v dnešní době a když jsme mladí a nezažili komunismus, je to vše těžko představitelné. A taky se mi moc líbily ilustrace, celé to krásně doladily
Nina odvedla skvělou práci. Není zde vůbec nic k vytknutí. Jsem rád, že přiblížila život běžných občanů. Nejpřekvapivější výpověď? Asi příběh studentky a reálná vznikající hipster kultura, která se evidentně nevyhýbá ani KLDR. Ke zbytku knihy jen dodám, že je opravdu neuvěřitelné, na kolika možných úrovních může člověk ztratit svobodu. Buďme rádi, že žijeme, kde žijeme. Mohlo by být hůř.
Poslouchala jsem skvěle zpracovanou audioknihu. Rozhodně doporučuji k přečtení nebo poslechu. Velmi silné téma.
Neskutečná kniha!!! Nedokáži si to ani představit. Škoda, že mohu dát jen 5 bodů.
Asi netřeba velkého množství slov.
Tuto knihu by si měl přečíst každý z nás, abychom si opravdu vážili svobody, protože asi skutečně nevíme (a chci pevně věřit i přes tu dnešní podivnou dobu, že to tak zůstane), co to nesvoboda je.
Orwellovo 1984 je fikce, toto je 1984 v realitě.
Neskutečné, těžko uvěřitelné, nestravitelné, šílené, mrazivé.
Děsivý obrázek 20. a 21. století.
Bylo to dobré, ale nebylo to vynikající. Příběhy jsou otřesné, ale tak nějak mi tam něco chybělo.
Výborná kniha!
Patřím ke starší generaci, a tak bylo hned několik momentů, které mi bohužel připomněly dobu u nás před nějakými čtyřiceti lety. Jsem šťastná, že u nás už je to jen dávná, pro vás mladé těžko pochopitelná historie, a jsem smutná z toho, že v Severní Koreji, ale i jinde ve světě je to stále tragická současnost. Hladomor, popravy celých rodin, děti ulice... Je to moc smutné čtení, ale tolik, tolik potřebné!
Jsem vděčná autorce Nině Špitálníkové, že nám tento pohled na severní Korejce umožnila! Díky za to!
Velmi hutné čtení. Nebyla jsem s to dát to naráz. Kdykoli čtu něco o Severní Koreji, vůbec mi nedotéká, jak je pořád ještě něco takového možné. Byla bych raději, kdybych v tomto případě četla beletrii, ne literaturu faktu. Nicméně výborný počin a autorce tleskám. Podařilo se jí skvěle vybalancovat jedenotlivé rozhovory, přistupovat ke všem zpovídaným nezaujatě, pouze novinářsky, a jejich svědectví jen předat dál, čtenáři. Skvělá je vyváženost jednotlivých aktérů, různé zázemí, různý věk, různá doba, kdy v Koreji žili...
Jen málo knih otevírám s takovým očekáváním jako právě Svědectví z KLDR. Přece jenom – knih, které by nabízely skutečné lidské příběhy z tohohle temného kouta světa, tolik není. A ještě méně knih pak zavírám s tím, že mé očekávání splnilo. Nině Špitálníkové se ale povedla nevídaná věc – navázat s uprchlíky ze Severní Koreje vztahy, díky kterým jí prozradili mnohé ze svých životů. V knize je jenom sedm svědectví, ale i tak dohromady dávají zajímavou mozaiku lidských životů, které drtil komunistický režim.
Jednoduše ,ale skvěle propracovaná kniha ve formě rozhovorů . Pochválit musím i ilustrace. Nicméně se nemohu ubránit srovnání s velice podobnou knihou na stejné téma od Barbary Demickové, která zvolila trochu výpravnější styl psaní a čtenáři tím poskytla (podle mého) o něco ucelenější obrázek o životě v KLDR.
Magnesií Literou ověnčená kniha Svědectví o životě v KLDR se stala fenoménem a já po jejím přečtení zcela chápu, proč se tak stalo. Úplně mě to pohltilo! Zajímavá pro mě byla i návaznost této knihy na předešlou přečtenou (komiksové 1984) a místy jsem měla pocit, že i tohle musí být fikce – vždyť KLDR je podle zpovídaných Severokorejců opravdu zemí Velkého bratra, který o všem ví, na všechno dohlíží a všechno řídí. Dokážete si představit, že žijete v zemi, v níž máte přesně nalinkovaný celý život a vlastně i každou hodinu a minutu každého dne? Že se můžete nechat ostříhat jen podle státem schválených předloh, partnera si s největší pravděpodobností sami nevyberete, a ještě budete sem tam muset snášet policejní prohlídky? O několikaleté povinné vojně v otřesných podmínkách pro muže i ženy ani nemluvím…
KLDR, jedna z nejmilitarizovanějších zemí světa, v níž vládne ideologie a poměry, při nichž člověka napadá, že námi prožitá desetiletí komunismu byla velmi slabým odvarem (a tím rozhodně nechci naši historickou zkušenost nějak zlehčovat – toho jsem opravdu daleka!).
Rozhovory se sedmi Severokorejci, kterým se ze své rodné země nakonec podařilo utéct, jsou plné osobních příběhů, sem tam děsivých, jindy dojemných. Ačkoli je Severní Korea zemí, která od svých občanů vyžaduje prakticky naprostou konformitu a odchylky od normy často přísně trestá, je každý z rozhovorů jiný, protože ani indoktrinace nedokáže v člověku potlačit jeho jedinečnost, jeho osobitost. Stejně tak je i přístup každého z nich ke své vlasti odlišný, i když je všechny spojuje fakt, že ji opustili.
Nina Špitálníková v rozhovorech usilovala o to, aby zpovídané nijak nesoudila, dialogy jsou vedeny věcně a pečlivě, ohled je brán i na city respondentů, protože sem tam při vzpomínkách museli přemáhat emoce a sílu vzpomínek. A i já na tohle čtení, v mnohém tak moc podobné 1984, budu ještě dlouho vzpomínat.
Obrovitánské doporučení!
Je pro mě těžké napsat i recenzi. Dát vůbec dohromady dojmy z knížky. Velký obdiv patří autorce.To , jak napsala, že nechce být v roli soudce se mi moc líbilo. Nejvíc mě šokovala poprava dětí a deset let na vojně. Stále si stěžujeme a přitom jsme svobodní , můžeme být se svojí rodinou, knihu by si měl přečíst každý kritik situace u nás .
Hodně náročné čtení. Nedokážeme si představit, v jakém blahobytu my tady v naší republice žijeme. Jen si to uvědomit.
Jen víc takových knih. Nemůžu napsat "přečteno jedním dechem", protože jsem mnohokrát musela přestat číst a znovu přemýšlet, jestli ti lidé mohli dělat něco jiného. Nebo my? Autorka se snaží nesoudit, ale porozumět a pochopit a jí se to, na rozdíl ode mne, povedlo. Naše padesátá léta znám jen z knih a z vyprávění, ale rok 68 jsem už prožila, takže dokážu leccos pochopit, ale určitě odsoudím chování, kdy vědomě ohrozím na životě svoji rodinu. Jsou to silné, emotivní příběhy sedmi lidí, kteří emigrovali do Korejské republiky a díky tomu poznáme KLDR a Severokorejce i jinak než "Půlnoční království plné koncentráků", říká autorka. Znovu musím napsat, že to je výborná kniha a za ni patří autorce deset hvězdiček a čtenářům velké doporučení.
Koho by napadlo, že udělat rozhovory s několika lidma bude tak geniální. Je to určitě super, hlavně pro lidi, kteří si neustále na něco stěžují. Aby si uvědomili, že v naší republice nemusí být všechno černý.
Ale to se zase opakuju, knížka má spoustu recenzí a je napříč knihkupectvími velmi žádaná, takže asi jen vzkážu autorce - dobrá práce a zasloužené ocenění!
Kniha mi připomínala spíše antiutopický román nežli realitu a je hrozné si uvědomit, že takhle někdo opravdu žije.
Toto dílo rozhodně patří mezi knihy, které vás vrátí na zem a zdůrazní malichernost našich každodenních problémů.
Myslím, že kniha přináší řadu
témat na zamyšlení. Pro demonstraci - Jak moc je člověk vytvořeným konstruktem společnosti? Do jaké míry je možné se takové všeobecné demagogii ubránit? Je možné být po celý život obklopen utrpením a krutostí (= která je ke všemu předkládána jako “spravedlnost” a norma) a přesto si zachovat lidskost?
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Po dlhej dobe kniha, ktorú môžem znova odporučiť. Nine Špitálníkovej sa podarilo napísať skutočný unikát. O KLDR toho neviem veľa a dokonca som očakával úpne niečo iné, ale nakoniec kniha v podobe výpovedí ľudí, ktorým sa podarilo utiecť z komunistickej krajiny, doslova vyrazila dych. Autorka sama tvrdila, že výpovedí mala viac, no vybrala hlavne tie, ktoré sa neopakovali a vyberala ľudí z rôznych vrstiev, na ktoré sa ľudia delili v KLDR. Nájde sa tu príbeh šmelinára, ktorý pochádzal z nízkej vrstvi, dozvedáme sa tu o vojenskom výcviku, ako funguje život v manifaktúre a hlavne ako najlepšie prežiť v krutej krajine. Naopak príbeh vodiča poukazuje na život vo vysokých vrstvách. Rozpráva o tom, ako to v komunistickej strane vyzerá a že v KLDR smotánke nemôžte veriť nikomu. Príbehov je tam omnoho viac a každý jeden sa zameriava na určitú problematiku v danej krajine. Je smutné, že ešte 21.storočí niečo také funguje. Určite si vyhľadám ďaľšie diela od tejto autorky.