Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Sledujeme výpovědi sedmi uprchlíků z KLDR a musím říct, že mě hodně věcí překvapilo. 10 let povinné vojenské služby? Jídlo na příděl? Celý život máte určený, podle toho, v jakých podmínkách se narodíte? Kniha ve mně nechala mnoho pocitů, ale nejvíc pocitů ve mně zanechal příběh studentky, která ani nevěděla, že se nějaký útěk plánuje a feministky, která si zažila peklo na "vojně" pro ženy.
Kniha se mi do ruky dostala úplnou náhodou (díky teto) a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Určitě doporučuji, protože je to zajímavá změna od všech těch románů a fiktivních světů.
Skutočne výborná kniha, ktorú by si mal prečítať každý. Áno, demokracia nie je dokonalý systém a prináša so sebou aj mnohé výzvy a problémy, no pri náhľade do života v tejto totalitnej spoločnosti si človek musí uvedomiť, že ide o maličkosti. Výber postáv je mimoriadne pestrý - zachytáva rôzne vekové a profesné skupiny a taktiež neponúka iba rozhovory s ľudmi, ktorý vnímajú režim ako “zlý” (viď. posledný rozhovor). Za mňa je hádam najprekvapivejšie v akej miere je v štáte prítomná korupcia (kontroly bytov, školstvo, práca, útek z krajiny)…
(SPOILER)
Z rozhovorů vyvstává obraz režimu tak absurdního, bizarního a hrůzného, že se téměř nedostává slov ke komentáři.
Mne asi nejvíce zasáhlo vyprávění studentky, jíž rodiče zařídili útěk a ona o tom ani nevěděla. Nechápe proč, může se jen domýšlet, zprávy o nich nemá. Neví zda skončili v pracovním táboře, nebo byli popraveni.
Každý rozhovor vede k soucitu s oběťmi a chápání těch, kteří jsou nuceni spolupracovat. Nikdo z nás nevíme, jak by jsme se na jejich místech zachovali.
Už "Mezi dvěma Kimy" se mi líbilo, ale "Svědectví o životě v KLDR" je vyloženě pecka a zasloužený vítěz Magnesia Litera. Bezprostřední zážitky ze života několika navzájem zcela odlišných lidí, které by si měl přečíst skutečně každý. Zejména ti, kteří neustále nad něčím mrmlají a říkají, jak se u nás máme blbě. Protože nemáme. Občas jsem měl trochu pocit, že autorka hodně zkracuje a sám bych chtěl mnohdy vědět ještě více (dal bych klidně i celý rozhovor). Hlavně o samotném útěku, kulturním šoku z "blahobytu" kapitalistické společnosti a následném přizpůsobování se, byť chápu, že to první z důvodu bezpečnosti není tak úplně možné a to druhé už není vyloženě předmětem knihy. Na druhou stranu, jestli jsem minulé knize vyčítal strukturu, tak tady jsem se vším naprosto spokojený. Jednotlivé úryvky rozhovorů postupně demonstrují různé aspekty severokorejského žití. Od chudiny, přes dělníky, až po privilegované. Nejen ideologické mašinérie, která prostupuje každým aspektem běžného života, ale i denního režimu, kterému vládne bezútěšná rutina, šeď, neustálý nedostatek potravin a základních lidských potřeb, ale i paranoidní strach. Strach o rodinu, strach z nejisté budoucnosti, strach z tajné policie, dokonce i strach ze sousedů či vlastních přátel. Rozhovory navíc krásné prezentují jednu věc. Ukazují, jak moc si tenhle režim lže sám sobě. Stejně jako v kapitalismu, i tady vládnou ve společnosti peníze a dobrý původ. Klasické: všichni si jsou rovni, ale někteří jsou si rovnější. Kdo peníze má, má se ještě relativně dobře. Kdo je nemá, umírá hlady. K tomu si připočtěme zcela nulovou osobní svobodu, časté pošlapávání elementárních lidských práv a nedokážu si představit horší podmínky ke šťastnému a sebevědomému životu. Tedy takovému životu, o kterým sní nejen každý severokorejec, ale pokrytecky o něm mluví i ona směšná utopická ideologie. Na závěr bych rád zodpověděl otázku, která mě trapila od doby, co jsem si obě publikace koupil: má cenu číst obě? Nebudou se informace příliš opakovat? Nebude autorka recyklovat? Můžu vás ujistit, že rozhodně to cenu má a recyklované jsou pouze poznámky pod čarou (které mi i tak přišly vhod, protože mám paměť zlaté rybky). Vlastně i ve finále doporučuju nejdříve začít s "Mezi dvěma Kimy," jež je více informativní z hlediska faktů a funguje jako perfektní úvod do problematiky okem vnějšího pozorovatele, a posléze navázat těmito rozhovory, které vás dozajista zbaví i toho zbytku iluzí, které tam možná někde v nitru ještě zůstaly.
Od autorky jsem nejprve přečetla dílo: Mezi dvěma Kimy, a poté až Svědectví, což zpětně považuji za správné, neboť Mezi dvěma Kimy poskytne sice základní, přesto ucelený přehled o životě v KLDR....při čtení Svědectví jsem tak nemusela nahlížet do poznámek pod čarou, neboť totožné pojmy již byly vysvětleny v předchozím díle...
k samotnému dílu...výběr osob byl pestrý a rozličný - věk, pohlaví, songbun ...na některé témata se však mohla autorka ptát více podrobněji (nemyslím téma útěku z KLDR), dle mého někde přešla příliš brzy k dalšímu tématu, ačkoliv dotazující byl zjevně ochoten pokračovat
Výborně zpracováno. Vzhledem k věku autorky až neuvěřitelně. Autorka sama přiznává (buď v knize nebo i v souvisejících rozhovorech), že to bylo díky odbornému vedení jejích učitelů a že díky těmto rozhovorům i sama lidsky dozrála. Rozhovory jsou výborně vybrané (z podstatně většího množství uskutečněných), a tak si můžeme udělat skutečně plastickou představu o životě v KLDR. Dobře zpracované mi přišly i poznámky pod čarou - autorka nevysvětluje nic předem, ale když začne někdo z dotazovaných mluvit o něčem, co by pro nás nemuselo být srozumitelné, vysvětlí, o co jde. Tak si tedy z rozhovorů s uprchlíky můžeme udělat dost plastickou představu o režimu v KLDR a jeho historickém vývoji, který jejich životy samozřejmě ovlivňoval.
Když se do rozhovorů začnete, asi budete podobně jako já žasnout nad tím, jak mohou lidé takto někde žít? Jak mohou umírat hlady, dokonce obětovat jedno jídlo pro lepší zdar komunismu, muži i ženy trávit dlouhé roky v armádě, nemít základní lékařskou péči, běžné léky nebo základní hygienické potřeby, posuzovat se navzájem podle společenského postavení (nazývaného songbun), nemít žádné přátele a nedůvěřovat dokonce ani členům vlastní rodiny? To asi nemůžeme zvenku ani pochopit, ani soudit. Podle mě je důležité si uvědomit, k čemu může vést lidi diktatura, co vše jim může ukrást z jejich důstojnosti a lidskosti a vyvarovat se těchto projevů – byť v mnohem menší míře – ve svém vlastním životě. Nahlédnout do toho, jak žijí lidé v KLDR, nám může také pomoci, abychom si uvědomili, jak se vlastně máme tady a teď dobře, i když si tak často na mnohé věci stěžujeme. Jsou skutečně ještě mnohem větší problémy než ty naše...
"Práce řidiče mě naučila, že každý se v Severní Koreji musí neustále hlídat, doma, v zaměstnání, na procházce, nemůžete nikomu věřit. Tolik nastrčených lidí! Bylo to neuvěřitelné. Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil, v jakém státě žije. Neustále jsem se před nimi hlídal a podezříval jsem každého, koho jsem potkal. Nic mi nepřipadalo jako náhoda, ke všemu jsem choval podezření, že je to podstrčené vládou či někým, kdo mě chce odstranit. Nedalo se v tom žít, ale byla to cena za luxus."
Hodně smutné a zajímavé téma zároveň. Kniha dává možnost nahlédnout do osudů lidí a systému fungování v zemi, o které se toho ví tak málo. Doporučuji přečíst každému komu připadá, že se má špatně!
O tomto tématu už bylo napsáno poměrně mnoho, i tak to nestačí. Poměrně jednoduchý koncept - vyzpovídám uprchlíky různých povolání a jejich pohled na dobu, ve které žili. Nevím, jestli se situace v Koree změnila, ale některé věci, které jsem četla v jiných knihách příliš nesedí (např. svoboda pohybu vs. hlášení do knih o každém pohybu - jakým způsobem by pak fungoval ilegální obchod, když mě pořád někdo hlídá?). Namísto knihy, jsem poslouchala audioknihu. Místy zajímavé, místy uspávající.
Na tuhle knihu jsem si počkala, a vyplatilo se. Pro nás naprosto nepředstavitelné fungování společnosti, které je ale na jiném kontinentu běžnou realitou. Jde jen těžko pochopit, jak se žije v komunistickém státu, který vás hlídá na každém kroku. A to hlavní soukromí vám bere tam, kde byste se měli cítit nejbezpečněji, a to doma. Tyto výpovědi vám to alespoň nepatrně přiblíží, i když věřím, že realita je mnohonásobně horší. Jediné, co si stále nedokážu představit je, že autorka vybrala do této knihy ty "slabší" příběhy. Jak asi tedy vypadají ty "horší"? Takových svědectví by mělo být víc a měla by se šířit více do světa.
Úžasné svědectví o životě v KLDR. Važme si toho, kde žijeme. Výborně napsané, doporučuji.
Knihu jsem otevřel spíše ze zvědavosti, na základě televizního rozhovoru s autorkou, a naprosto mě pohltila! O Severní Koreji neustále slýcháme jen informace týkající se jaderných zbraní a vůdce Kim Čong-una. Jak ale žijí obyčejní lidé? Jak tráví svůj volný čas? Jaké prožili dětství? Jak se jim podařilo z KLDR uprchnout? A jaký k tomu měli důvod? Na tyto a mnohé další otázky Nina Špitálníková odpovídá prostřednictvím sedmi (velmi osobních) rozhovorů se severokorejskými uprchlíky. Stejně jako autorka, a jistě mnoho dalších lidí, jsem na začátku nechápal, jak může někdo odejít za lepším životem a opustit rodinu - manžela či manželku, děti, rodiče... zvláště když ví, že je čeká smrt či doživotí v pracovním táboře. Při čtení knihy jsem je ale odsoudit nedokázal. Některý rozhovor ve mě vyvolal lítost či smutek, jiný vztek a nepochopení. Nikdo z nás si však neumí představit jak by se v takovém prostředí choval a jak by přemýšlel. Každopádně ve mně kniha vzbudila větší zájem o toto téma a způsobila, že už se na KLDR nikdy nebudu dívat tak, jako doposud.
Trochu jsem se bála, že to bude až moc těžké čtivo. Ale bylo to právě naopak! Velmi dobře vedené, čtivé rozhovory. Rozhodně jsem se toho dost dozvěděla a naučila. Díky!
Je pár knih, u kterých mi na Databázi chybí šestá hvězda. Tohle je jedna z nich...
Úžasná kniha! Než jsem si tuto knížku přečetla, věděla jsem o KLDR jen to, co člověk běžně slyší ve zprávách apod. Líbí se mi, že si pro rozhovory vybrala právě obyčejné lidi, byla tam pro mě tedy spousta nových a zajímavých informací. KLDR je zkrátka úplně jiný svět. Knížku můžu každému jen doporučit :)
Neuvěřitelné. Nemám slov. Díky paní Špitálníkové za její sílu být nestranná a nechat si svůj názor pro sebe. Výpovědi byli skvělé a někdy se mi chtělo brečet a někdy křičet. Hlavně jsem ale viděla velké zlo a neskutečnou podobnost s knihou DÁRCE, která je fikcí. Kdežto zde se jednalo o realitu.
Z pohledu nepolíbeného korejskou problematikou obecně vyjma veřejně dostupných informací musím uznat, že se jedná o dechberoucí publikaci kterou by opravdu každý nepolíbený měl přečíst. KLDR je exemplární a odstrašující případ toho jak se může zvrhnout komunisticko-autokratická ideologie. Sedm rozhovorů s uprchlíky nám poměrně detailně nastíní jejich životy, jejich utrpení ale i jejich šťastné chvíle, kterých sice nebylo mnoho ale o to víc jsou pro ně silnější.
Další dílo po kterém bychom si měli začít více vážit toho jaké štěstí máme kde žijeme, protože nikdo si nevybírá kde se narodí...
Autorku velmi obdivuji, že i přes fakt co se tam děje se rozhodla v KLDR studovat. Klobouk dolů paní Špitálníková!
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Bylo to opravdu neskutečné, neuvěřitelné a přitom se to opravdu děje. Je to již pár dní, co jsem knihu dočetla a pořád na ni myslím... A asi ji z hlavy jen tak nedostanu..