Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Mohl bych leccos vytknout (například některé až příliš návodné otázky, na něž věci znalá autorka odpovědi sice zná, ale potřebuje je takzvaně předhodit čtenáři, nebo to, že příběhy zpovídaných lidí jsou přesně ty příběhy, po nichž média skáčou nejraději, ačkoliv Nina Špitálníková v úvodu tvrdí, že to chtěla pojednat trochu jinak než ostatní), ale povznesu se a nezbývá mi než uznale napsat, že je to dobře odvedená práce. Každý rozhovor ukáže KLDR trochu jinak, v každém je něco, nad čím se přinejmenším pozastavíte, pokud vás to přímo nešokuje, jsou to hnusné příběhy, ale zároveň obsahují i to něco navíc, co vás přiměje k zamyšlení.
Nina upozadila sama sebe a nechala promlouvat obyčejné uprchlíky z jedné pro život nejhorších zemí světa. A je to vskutku výživné čtení. Každý blb, který obhajuje KSČ , by je měl číst, jakkoliv jsme se tady měli v porovnání s KLDR jako na Západě (Pravda, měli jsme se lépe i než v SSSR) Přesto mi leccos přišlo povědomé, byť to tady nebylo tak drsné jako v KLDR. V každém případě velice smutné a bezvýchodné čtení, každému čtenáři musí být jasné, že lidé v KLDR s tamním režimem nemůžou udělat vůbec, ale vůbec nic. Pokud někdy přijde změna, bude to buď shora nebo zvenčí.
Velmi dobře nastudovaná a podložená práce na téma života obyčejných lidí KLDR. Jsem ráda, že autorka zahodila ego (jak zmínila v prologu) a napsala tuto knihu namísto stejných ohraných příběhu o dynastii Kimů. Protože tato kniha je speciální, vypráví nám příběh obyčejných lidí této neobyčejné země a máme šanci nakouknout za oponu a poznat jejich životy, názory na jejich zemi před a po útěku, jejich problémy, viny a naděje na lepší nový život. Je lepší, když před čtením knihy znáte aspoň základy o KLDR a o jejím fungování, aby vám to pomohlo utvořit větší obraz na celou knihu. Taky bych ráda vyzvedla práci Myokard, jejíž nádherné kresby pozvedly knihu na další úroveň, zvláště pak s jejím schématem vynechávání obličejů postav. Rozhodně tuto knihu doporučuju!
Špitálniková zrecyklovala svoji předešlou knížku (jinak plnou gramatických chyb) Mezi dvěma Kimy? Holt, vypadá to tak... Nic nové, nic přínosné...
Skvělá a poučná kniha, myslím, že každý by si měl tuto knihu povinně přečíst! Je až neuvěřitelné, jak je s lidmi v "moderní" době zacházeno...Ani jsem netušila, jak těžký život severokorejci mají a vážím si svého vlastně bezstarostného života...Líbí se mi přístup autorky, nehodnotí, nic neodsuzuje, podává nezavádějící otázky. Doporučuji a važme si každého dne ve svobodné zemi!
Možná je to odvážné tvrzení, ale zdá se mi, že autorka vychází z knihy “Není co závidět” americké novinářky Barbory Demick. Proto i mé hodnocení je tímto ovlivněno. Nepopírám kvality této knihy, ale více a lépe zpracovaná se mi líbila (kromě výše zmíněné, která u mne jasně vítězí) ještě Řeka v temnotě od Išikawy. Všechny tři knihy ale rozhodně doporučuji k přečtení.
Super záležitost, prý už se dělá dotisk, co jsem četl na instagramovém profilu autorky. A ani se nedivím, protože knížka je chytlavá a rozhovory jsou neuvěřitelné. Líbí se mi, že autorka udělala rozhovory s různými vrstami. Ač k těm nejnižším a úplně nejvyšším se logicky asi nedostala.
U teto knihy jsem každou chvíli děkovala, že jsem se narodila jinde a mám se jak prase v žitě. Pro nás těžko pochopitelné .prostě mazec...
Velmi zajímavá kniha, při čtení si člověk uvědomí, že by toto zažít opravdu nechtěl. Pro věčně nespokojené lidi by to měla být povinná četba. Ale i pro ty, kteří považují svobodu za samozřejmost. Je až k nepochopení, jak lidé v KLDR žijí. Autorku obdivuji pro její statečnost a styl, jakým knihu zpracovala.
No, asi by sme nechceli žiť v takomto režime. Mňa sa najviac dotkla tá nedôvera medzi ľuďmi, sú v neustálom strachu, kto na koho donáša, že nakoniec otec neverí ani svojmu štvorročnému synovi. :o :(
Po přečtení této knihy si každý uvědomí co vše má… Poslech audioknihy se mi líbil…
Doporučuju všem…
Před touto knihou jsem četla 1984 a něco mi říkalo, že tohle bude stejné, jen z reálného světa. A nemýlila jsem se. Rozhovory jsou poutavé a čtivé. A s každým dalším rozhovorem bylo člověku čím dál tíživěji. Znovu a znovu si vážím toho, kde žiju a jak se mám. A i kdybych se měla 100x hůř, tak se pořád mám 100x lépe než většina Severokorejců.
O KLDR již něco vím. Ale brutalitu režimu, kterou uprchlíci popisují, mě opět dostala do kolen. Děkuji Nině za tuto knihu, protože jsem šťastná v jaké zemi žiju.
Brutálna kniha a brutálne doležitá, na ktorú si budem spomínať vždy, keď budem pi*čovať, že musím napr. čakať v rade na pošte. Je mi z toho úzko... O severnej Kórei som vedel nejaké veci, ale toto odhaľuje ešte detailnejší shit. Myslím, že aj 1984 od Orwella je proti tomu slabý čajík... Klobúk dolu pred autorkou, Magnesia litera zaslúžená!
Zajímavá kniha. Rozhodně právem získala cenu Magnesia Litera. Hodně mě zaujal poslední příběh - i v souvislosti s pořizováním a vlastnictvím knih.
Úplně jiný pohled na svět. Knihu, respektive její radiovou podobu jsem poslechla na doporučení kamarádky. Situace v KLDR je každému podvědomě známá, ale toto jsem nečekala. Příběhy jsem vyslechla a vedou k zamyšlení. Nedá se hodnotit jestli je to dobré dílo nebo ne, ala je to sepsaná krutá realita. Mě toto dílo celkem vzalo a doporučovala bych ho každému.
Hodně dlouho budu mít rozhovory před sebou. Každou druhou větou jsem byla v šoku. Jak říkal J. Kraus nás komunismum proti tomu byly Marianske lázně. Jsem ráda kde a kdy žiju, ze mam jídlo, nemám strach o život... Tohle by měla být povinná četba pro všechny. Největší paradox, vše je v KLDR hlidane (kopírování na školní kopirce se zapisy), a vše jde podplatit. Lžou si do kapsy... Zasloužene Magnesia Litera
CITACE: Trestem smrti a celkovou konfiskací majetku bude postižen ten, kdo se za účelem šíření protirevoluční nálady a myšlenek zapojí do činností, jako jsou: 1) kritika politiky strany a státu prostřednictvím projevů, akcí nebo prostřednictvím vytváření a šíření reakčních myšlenek; 2) výroba, držení nebo šíření reakčních publikací a dokumentů; 3) psaní reakční korespondence.
Noční můry čtenáře 1984 zhmotněné do dědičné totality východu Asie. Země, kde je hlídáno úplně vše od počtu jídel přes přesné fráze výuky učitelů po mnohaleté vojny. Jaký máte nosit účet, jak se máte starat o portrét vůdce, kde má být váš odznáček, jaká je vaše společenská třída, kolik toho máte (na sebe i jiné) hlásit straně či "politické domovnici" (inminbanu), kam můžete chodit, kde můžete bydlet, s kým se máte oženit... Ale naopak přehlíženo je systematické znásilňování na vojně (obojí pohlaví), cílená šikana chudých (nižších kast), utrpení všech generací končící často smrtí (mrtví se překračují, staráte se hlavně o sebe), závislosti vládnoucí třídy zahrnující všemožné včetně drog, prostituce i třeba jen západních filmů a her (ale jen proto, aby bylo v případě potřeby možné onoho hříchu využít, včetně záminky pro likvidaci hříšníků). Lidé mizí. V tom "lepším" případě nevíte kam a doufáte, že jde jen o nucené přestěhování někam na periferii. V tom horším víte proč, povinná je totiž účast na popravách - pro děti, i dětí. A v tom nejhorším víte, kam zmizeli, ale smrt by pro ně byla milosrdnější...
U čtení podobných knih vždy myšlenkami docházím k tomu, jak je neuvěřitelné, co vše si na sebe lidstvo dokáže vymyslet. Resp. vymyslet na jiné, které je potřeba k získání moci, zdrojů, vlastního potěšení... V jakých šílených podmínkách dokážou lidé žít a mít i v nich radost (i třeba jen z jednoho jediného nalezeného bonbonu, který pro někoho může být nejšťastnějším momentem dětství). Že se stačí špatně narodit a nemusíte mít nikdy šanci okusit svobodu...
Krom skvělé obsahové stránky (cíleně vybrané jen některé rozhovory tak, aby to dávalo čtenáři smysl a udělal si alespoň základní představu) je kniha navíc velmi hezky zpracovaná. Svou barevností, ilustracemi i grafickým stylem lahodí oku čtenáře. A oproti předchozí knize Mezi dvěma Kimy jsou poznámky pěkně pod čarou a velmi dobře uvádí potřebné faktické poznámky směřující k životu v KLDR i historii země.
Jako předkrm, nebo třešničku na konec, doporučuji rozhovor pro Studio N, který dodává celé knize kontext a doplňuje osobní pohledy autorky.
A pro ty, kterým jedna takováto kniha nestačí, doporučuji pokračovat v dalších mistrovských rozhovorech. Ať už těch čínských, jako jsou Hovory se spodinou (od Liao I-wu), tak těch východoevropských, reprezentovaných třeba Modlitbou za Černobyl (od Světlany Alexijevičové). U obou autorů je toho na výběr samozřejmě víc.
CITACE: "Po každé jízdě jsem musel vyplnit protokol, do kterého se zapisovalo úplně všechno. Časy, lidé, prostředí, s kým dotyčná osoba jela, co probírali, jak se tvářili, jestli si něco předali, jak byli oblečení, jestli pili, jedli, kolik a co. Zkrátka úplně všechno. Korejská strana práce a různí lidé vyšších hodností chtějí vědět o ostatních naprosto všechno, každý pohyb, každý přešlap, aby je pak mohli v pravý čas zdiskreditovat. Práce řidiče mé naučila, že každý se v Severní Koreji musí neustále hlídat, doma, v zaměstnání, na procházce, nemůžete nikomu věřit. Tolik nastrčených lidí! Bylo to neuvěřitelné. Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil, v jakém státě žije. Neustále jsem se před nimi hlídal a podezříval jsem každého, koho jsem potkal. Nic mi nepřipadalo jako náhoda, ke všemu jsem choval podezření, že je to podstrčené vládou či někým, kdo mě chce odstranit. Nedalo se v tom žít, ale byla to cena za luxus."
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Tak tohle je bomba. To, že v KLDR je všechno jinak samozřejmě každý ví, ale svědectví několika uprchlíků mě doslova a do písmene posadilo na zadek. Tohle by mělo otevřít oči všem. Děkuji, velice silné svědectví.