Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Nemám slov... Tohle je fakt síla!!!
Všichni víme, že je to tam šílené, ale že až tak hodně moc... po přečtení si uvědomíte, že se máme opravdu jako prasátka v žitě.
Velmi emotivní příběhy lidí podané formou rozhovorů. Když se člověk musí celý život bál o sebe i své blízké, vše je na příděl a všeho je zoufalý nedostatek, měla jsem stejný pocit, jako bych se ocitla v konferenčním táboře uprostřed války. Četlo se jedním dechem.
Nemám slov. Tohle bylo něco tak strašně zajímavého a zároveň děsivého, že to rozdýchávám ještě teď. Že se žije v KLDR špatně jsem tak nějak věděla. Tento příběh vás ale srazí do kolen.
Veškeré věci, co se tam dějí a nad kterými jsem se pozastavila, jsem si značila lepíky. A vyplýtvala jsem 3 ty sloupečky, takže si asi dokážete představit, jak to vypadá :)
Knihu mohu jedině doporučit a od autorky si ještě ráda něco přečtu.
Až když tohle člověk čte, tak si uvědomuje jak se vlastně má dobře. Jak pro někoho je jedna věc samozřejmost a pro druhého nedosažitelný luxus. Všechny příběhy byly pro mě hodně silné a emotivní. A usvědčily mě v tom, že se tohle opravdu děje.
Kniha rozhovorů s uprchlíky, malými, velkými, starými i mladými. Myslím, že obsah mluví jasně sám za sebe. Na knize je vidět mnoho práce a já smekám klobouk za tak kvalitní zpracování.
Knihu jsem přečetla za dva dny abych ji rozdýchala. Všem doporučuji si přečíst nebudete litovat pokud vás baví číst knihy o životě jiných .
Přestože se kniha díky perfektním rozhovorům může číst rychle, četla jsem velmi pomalu, knihu několikrát odložila, přemýšlela o tom, co jsem právě přečetla a nechala si čas než budu pokračovat. Doporučuji přečíst každému kdo má pocit jak špatně se v této zemi máme, jak moc nás omezují roušky nebo nás ovládá Babiš. Kdyby jen polovina z toho co se dočtete byla pravda.. tak u nás je ráj.
Smutné, drsné, ale pravdivé. Doporučuji všem, kdo nadávají, že se mají špatně.
(SPOILER)
KLDR je pro spoustu lidí zajímavá země, která je neblaze prosnulá svým režimem. Myslím, že skoro každý čech jí zná, především díky seriálu M*A*S*H. I když se jednalo o sitcom, tak některé palčivější otázky se v seriálu oběvily. Často otázka rozdělení země na sever a jih. Pamatuji si jeden díl, ve kterým byly dva bratři, které otec rozdělil, aby aspoň jeden byl na straně vítězů. Jeden byl raněn, ač byl nepřítel skončil u 4077. Druhý, mám pocit byl řadový voják v řadách spojenců. I když jeden druhého poznal, tak nemohli spolu promluvit, aby si ostatní nemyslely, že se paktují s nepřítelem. Hawkeye na konec lstí dokázal, že si bratři mohli po dlouhé době promluvit. Takže v uvozovkách happyend.
Proč se zmiňuji o epizodě M*A*S*H? Je to jednuduché. Tento díl jen dával další otázky, které se týkají osudu zbytku lidí, a taky otázky, jak to asi vypadá po válce v KLDR. Lecos se člověk dozví z médií a od lidí, kteří utekli. A k tomu je dobrá kniha Svědectví o životě v KLDR.
Musím říct, že jsem si tu knihu koupil na základě čtenářské výzvy a nelitoval jsem toho. Autorka zpovídá šest lidí různého společenského postavení a různého věku. Dává tak nahlídnou do různých životů v KLDR. To čtenáře hodí do jiného světa a ůplně jiného myšlení. V každém rozhovoru jsem se přistihl jak si říkám. „No, to je Orwell.“ K této myšlence vede popis kontroly, kterou strana a vůdce má nad lidma. Tto nejen nad těmi, kteří jsou mu blíž, ale i nad těmi co jsou dole. Vlastně se není ani čemu divit, když všem jsou od narození vykládány takové lži a pokroucení dějin. Část lidí si nese sebou tu výchovu i na jih. Zase na druhou stranu, těžko se mění pohled na něco, co se člověk učí celý život. Je dost zázrak, že někteří jsou schopni říct že se Kim Čong-il a Kim Čong-un mílili. Samozřemně Kim Il-song je neomylný.
V knížce není ani jeden moment, kdy bych si sám za sebe řekl. „Hm, ten se neměl v KLDR tak špatně.“ I když je v knize paní co se měla na úrovni, tak stejně spadla, a to rovnou na pusu. Život vesničana, je asi to nejbídnější, co je v knize popsáno. I když mám dost načteno a nakoukáno dokumentů o padesátých letech v ČSR, tak tohle je jiný svět, a to o moc. Rozhodně by si rozhovor s převaděčem měl přečist každý, kdo se zajímá o KLDR. Popis jeho mládí, a pak následného života je ekvivalent pekla.
Co mě opravdu zarazilo, je to, jak tam lidi na sebe dohlíží. Jednou za čas je provedena kontrola domáctnosti. To namená, že se kontroluje, zda je tam vše, co tam má být. A jestli tam není něco navíc. Když je, dá se to vyřešit úplatkem, když ne tak smůla. Asi nejvíc z jinýho světa je povinná vojenská služba, která trvá deset let. Deset let to je něco pro mě zcela nepochopitelné. Deset let šikany a tvrdého drilu. Samozřemně i sexuálního obtěžováni proti kterému nic neuděláte ať už jste muž či žena. Další trana této služby je, že stát odvede všechny mladé lidi na deset mimo vesnici či město. Takže když je člověk propuštěn na opušťák, to se děje jednou za pět let, tak je ve vesnici sám. Jeho vrstevníci slouží, zatím co staří lidé honí nesmyslné normy na poli nebo ve fabrice.
Abych to schrnul. Kniha je opravdu čtivá, jak se člověk začte tak se nemůže odtrhnout. Rozhodně je to zajímavá knížka, veselá už moc není, ale s tím musí čtenář počítat. Chtěl bych opravdu poděkovat autorce Nině Špitálníkové za to, že rozhovory vydala. Doufám, že by mohl být i další díl.
Kdopak by ještě věřil pohádkám o,,Kimově,,ráji v KLDR?
Ovšem je mi líto zejména obyčejných lidí, kteří nemají jinou možnost, než nějak přežít...i výpovědi těch, co uprchli svědčí o tom, že se to týká zas jen těch, co na to mají. Ovšem, i my jsme věřili, že soudruzi nahoře to s námi myslí dobře.
Hrůzostrašně fascinující!
Je neomluvitelné nevědět, co se děje v Severní Korei a tato kniha je skvělým přínosem v dotvoření si obrazu o tomto "komunistickém ráji na Zemi".
Čtení to není nijak jednoduché. S každou přečtenou stránkou se jen umocňuje zděšení nad podmínkami ve kterých se žije v SK a po přečtení cítíte vděčnost, že žijete v zemi a kultuře, která dovoluje svobodně se rozhodovat, nepoznat hladomor nebo si přečíst jakoukoliv knihu se vám zachce.
Forma rozhovorů s uprchlíky je velice unikátní a neuvěřitelně čtivá.
Severní Korea žíje v té nejizolovanější bublině odtržená od okolního světa, kde vláda určuje i to jak se můžete nechat ostříhat až po to s kým uzavřete manželství. Proto jsou kniha jako tato tak hrozně důležité! Po právu oceněná Magnesia literou. Určitě doporučuji.
Naprosto neuvěřitelné. Život u nás za komunistů v sedmdesátkách a osmdesátkách byl jenom čajíček. Člověka mrazí, když si uvědomí, že to vše byly výpovědi těch bohatších, kteří si mohli dovolit uprchnout.
Tak to byla síla. Rozhovory velmi upřímné a pro mladší generace až nepochopitelné. Slovo svoboda křičí jakoby z každé stránky. Je cítit rozdíl vnímání života v KLDR mezi jednotlivými vrstvami a věkovými skupinami. Dozvěděla
jsem se spoustu informací a zajímavostí,mnohdy nepochopitelných nařízení režimu.
Skvěle zpracovaná kniha na opravdu zajímavé téma. Čtivá od začátku až do konce. Neskutečné, co všechno se dnes ještě děje. Bylo fajn, podívat se na život v KLDR očima více lidí a číst jejich názory a zkušenosti.
Velmi silné čtení. Rozhovory jsou dobře vedené a výběr respondentů přispívá k obsahové pestrosti.
Neskutečné, neuvěřitelné, nechápu, že je tohle možné v r.2021. Doporučuju přečíst.
Kniha byla velmi zajímavá, i když to není můj obvyklý žánr, doporučuji ji.
Hodně smutné čtení. Režim používá k udržení disciplíny osvědčené prostředky, lidé se prostředí přizpůsobují a snaží se v něm v rámci možností slušně existovat. Únik jednotlivců důkladné a jištěné sešněrování nerozvolní. Náznaky nějakého organizovaného odporu v rozhovorech nejsou. Radikální změnu politiky nejspíš nejvyšší místa neplánují, stávají stav tak může vydržet ještě dlouhá léta.
Musím říct, že knihu hodnotím velmi pozitivně! Zajímalo mě každé napsané slovo, každý napsaný příběh a pohled na zemi.
Autorka zpracovala 7 rozhovorů s naprosto odlišnými lidmi, kteří uprchli z KLDR. V jednotlivých rozhovorech se zaměřuje na opravdu zajímavá témata, o kterých si myslím, že veřejnost mnoho neví. Díky tomu je čtení ještě mnohem zajímavější.
V knize je vše přehledně zpracované. Dění v Severní Koreji jsem nikdy nějak extrémně nesledovala, ale i přesto mě tato kniha velmi zaujala. Přečtení rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Skvele, moc me to bavilo. Doporucuji