Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Všechno, co jste chtěli vědět o životě v KLDR (a totalitě vůbec), ale báli jste se zeptat… Z několika desítek rozhovorů, jež pořídila s uprchlíky ze Severní Koreje, vybrala česká koreanistka sedm, které nejvýmluvněji zachycují různé aspekty každodenního života v nejuzavřenější zemi světa. A role tazatelky se Nina Špitálníková zhostila také při nahrávání audioknižní verze svého díla. Mezi vybranými respondenty,ztvárněnými sedmičlenným hereckým ansámblem, najdeme vysokoškolskou studentku i důchodkyni, šmelináře i feministku – ti všichni se empatické tazatelce svěřili se svými zážitky, vzpomínkami, pocity a obavami, při jejichž poslechu našinec jen nevěřícně kroutí hlavou. Poměry v KLDR totiž překonávají i ty nejdivočejší dystopické vize a nejhrůznější na jejich líčení je právě fakt, že nemáme co do činění s fikcí, ale s děsivou realitou 21. století. Kniha přinášející vzácná svědectví lidí uprchnuvších z područí severokorejského režimu získala v roce 2021 cenu Magnesia Litera za publicistiku.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2021 , OneHotBookInterpreti: Milena Steinmasslová , Gustav Hašek , Vladimír Javorský , Eliška Zbranková , Kristýna Ryška , Alexej Pyško , Johanna Tesařová , Nina Špitálníková
více info...
Přidat komentář
Kniha rozhovorů se sedmi uprchlíky z KLDR, muži i ženami různého věku a sociální vrstvy.
V každém rozhovoru se řeší jiná témata podle profese nebo zkušeností dotazovného.
Nepředstavitelné pro moderního člověka, že i v 21. století může být na světě takový systém a hlavně že v něm někdo může žít.
Nejvíc mě asi sebral rozhovor se Sŏ Čchŏl - feministkou a jejími zkušenostmi z armády.
Člověk je pak daleko víc vděčný za to kde žije a za svoje rádoby problémy.
Niny absolutní špička. Nemůžu se dočkat druhé knihy Svědectví, která nás letos čeká... Skvěle zpracované, čtenář má možnost nahlédnout do života nejen spodní vrstvy severokorejců, ale i obyvatel z vyšších tříd - o tom mmj. vyšla další její výborná kniha Severka.
Mimořádně syrové a silné svědectví, kdy si většinu času říkáte, že něco takové snad ani není možné. Jenomže je to každodenní realita pro miliony lidí, kteří měli prostě smůlu, že se narodili zrovna v té zemi... Poslouchal jsem jako audioknihu. Normálně bych tudíž zde nehodnotil, ale v tomto případě rozhlasové zpracování evidentně ještě přidalo na síle sdělení, je to mimořádně povedené dílo. Teď už není volně k poslechu, ale dá se koupit na Radiotéce.
Skvělá knížka! Moc zajímavá fakta a pohledy jednotlivců. Uvítala bych klidně i víc rozhovorů. Místy jsem si musela připomínat, že to je realita a né fikce. Mrazivé!
Neskutečné! Vždy jsem si myslel, že George Orwell v knize 1984 přeci jen trošku přehání... že něco takového se přeci nemůže dít... ale ono se to děje, v KLDR ve 21. století...
Neskutečné! Tohle by si měl přečíst každý. Měl jsem malé povědomí o Koree, ale tohle mi otevřelo oči, dohledával jsem si pak informace na wikipedii a taky vzpomínal na MASH a dohledával si kdy se to odehrávalo. Za mě asi nejsilnější kniha, kterou jsem letos přečetl. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Skvělé rozhovory, které poodhalí praktiky režimu v severním Vietnamu. Žijeme v době, kdy všichni nadávají, remcají, závidí a mnozí litují, že není doba před rokem 1989. Měli jsme štěstí, že to nebyla taková hrůza, jako je ve Vietnamu. Nevážíme si svobody a demokracie. Žijeme si jako v bavlnce a v luxusu.
Myslím, že tato kniha by měla být pro nás všechny jako povinná četba. Některé pasáže mě opravdu vyděsily.
Až neskutečné jak je jinde život těžký. My žijeme ve své evropské bublině luxusu a ještě lidé mrčí. Myslíme si, že máme právo na vše.
Kniha na mne silně zapůsobila a vyvolala silné emoce.
Uf. Každý o tom ví, ale až když je to takto sepsáno, tak si člověk uvědomí, jak moc šílené to celé je.
Je tohle povinná školní četba? Doufám, že ano.
Velmi zručně zpracované téma, o kterém jinde moc informací nenajdete. Jak tu píší jiní, člověk si uvědomí, jak dobře se má...
Velmi cením i autorčiny vsuvky o tom, jak těžké je někdo nesoudit, ale proč je to v tomhle případě důležité. Nikdo z nás si neumí představit, jak by se zachoval na místě kohokoliv ze zpovídaných.
Špitálníková na dobře vybraném vzorku populace ukazuje různé pohledy na stejnou realitu. Je až zarážející, co dokáže režim a izolace stvořit, jakou bezcitnost... Dost mnou prostupoval smutek, když jsem si uvědomila, že ženy, pokud měly rodiny, nikdy samy neutekly...alespoň ne ve vybraných příbězích. Zato muži...:(.
Co k tomu dodat?
Velký vůdce už ve 3 týdnech chodil, v 8 mluvil, a synovec vůdce současného přistál na Slunci v raketě, kterou si sám sestrojil. Jak to dokázal? Jednoduše. Přistál v noci. :)))
I když vím, že tam někde v KLDR se dějí hrozné věci, tak dokud jsem si nepřečetla tuto knihu, nedokázala sem se do života místních lidí vcítit... I když se čte kniha velice těžce, zároveň jsem ji přečetla skoro na posezení...
Určitě stojí za pozornost. Někdy nešlo číst víc než jeden rozhovor. Svědectví silná, šílená, udivující. Dobře zpracované, zajímavé ilustrace. Doporučuji!
Knihu jsem si poslechla s mužem v audiu. Audio zpracování bylo skvělé. Navíc bylo fajn, že byl každý rozhovor namluven někým jiným. Tudíž to nebylo matoucí.
Co se týká obsahu, tak to byla síla. Ale to už je u knih o této zemi běžné. Abych řekla pravdu, tak jsem musela jen vrtět hlavou a bylo mi dost špatně skoro ze všech zmíněných věcí. Člověk si hned uvědomí, jak se tady u nás má vlastně dobře.
Rozhodně doporučuji ke čtení každému a já se pomalu chystám na Severku od autorky.
Ačkoliv jsem komunismus zažila, nepatřím k těm, kteří by si jasně pamatovali na vymývání mozků režimem a mohli říct: "to jsem zažila". Proto jen fascinovaně čtu, co vše je možné v době, jež my v Evropě nazýváme Dobou informační. I tato kniha od Špitálníkové je ideální pro audio formát , který vřele doporučuji. Opět skvěle namluvená herci a herečkami, vypíchnout bych chtěla hned první Milenu Steinmasslovou nebo poslední Johanu Tesařovou. Téma KLDR je prostě jeden samostatný knižní žánr sám o sobě, něco mezi apokalyptickým dramatem, sci-fi a pohádkou s autorem, jehož fantazie nemá hranic.
Skvelá kniha. Občas jsem mela husi kuzi, nekdy nevericne kroutila hlavou. Nechápu, jak je možné lidem vymyt mozek. Opravdu tleskám, tohle ve mne bude rezonovat dlouho.
Zaslouženě jsem si přidal Ninu Špitálníkovou do Oblíbených. Odvedla dobrou práci, ale i pár husarských kousků, protože kontakt s lidmi z KLDR není bez rizik. Sedm příběhů o životě v KLDR a sedm útěků. Nejvíc se mi asi "líbila" Feministka. Příběhy mě utvrdily v názoru, že KLDR je v podstatě jeden velký koncentrační tábor. Vzhledem k tomu, že se tato kniha hojně čte a má velmi vysoké skóre v žebříčku, jsem rád, že se tak u nás dovídáme tolik severokorejských reálíí o "životě" tam. No pochopitelně jsem si i já přihřál polívčičku a vrněl si blahem, že žiju střední třídu v ČR. Chtěl bych touto cestou mockrát poděkovat Nině za autentické a existenciální informace z "pera" české koreanistky. Záslužný čin. Poklona. Zvažoval jsem sílu příběhů - zda dát čtyři nebo pět hvězd (protože realistická próza Severka mne úplně uchvátila), ale budu držet basu. 5 *****
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
2020 | Svědectví o životě v KLDR |
2023 | Severka |
2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Neuvěřitelná knížka. O životě lidí v KLDR jsem toho mnoho nevěděl, ale velké iluze jsem si nedělal. Realita je však několikanásobně děsivější. Co hůř, nelze moc očekávat, že by se jejich život mohl s aktuálním Kimem nějak zásadně zlepšit. Typická diktatura se vším všudy, jen o mnoho řádů drsnějších než si většina z nás dokáže vůbec představit. Nejtvrdší propaganda od mládí, trvání na naprosté poslušnosti, kontroly, udavačství, plné ovládání osobního života jinak tvrdé represe, mizení, veřejné popravy celých rodin i s dětmi. Mezi tím trvalý hlad, nedostupnost čekoholi bez černého trhu a občas hladomor.
NŠ v úvodu píše moc pěknou větu, kterou bychom si pořád měli opakovat "Zapomínáme na reálné hrůzy minulého režimu a mnohým se opět stýská po falešných jistotách a pohodlné neodpovědnosti." Všechny takové bych naložil do vlaku a poslal na ozdravný roční pobyt do KLDR. Lístek rád zakoupím.