Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550019/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr.jpg
5
3404
3404
Všechno, co jste chtěli vědět o životě v KLDR (a totalitě vůbec), ale báli jste se zeptat… Z několika desítek rozhovorů, jež pořídila s uprchlíky ze Severní Koreje, vybrala česká koreanistka sedm, které nejvýmluvněji zachycují různé aspekty každodenního života v nejuzavřenější zemi světa. A role tazatelky se Nina Špitálníková zhostila také při nahrávání audioknižní verze svého díla. Mezi vybranými respondenty,ztvárněnými sedmičlenným hereckým ansámblem, najdeme vysokoškolskou studentku i důchodkyni, šmelináře i feministku – ti všichni se empatické tazatelce svěřili se svými zážitky, vzpomínkami, pocity a obavami, při jejichž poslechu našinec jen nevěřícně kroutí hlavou. Poměry v KLDR totiž překonávají i ty nejdivočejší dystopické vize a nejhrůznější na jejich líčení je právě fakt, že nemáme co do činění s fikcí, ale s děsivou realitou 21. století. Kniha přinášející vzácná svědectví lidí uprchnuvších z područí severokorejského režimu získala v roce 2021 cenu Magnesia Litera za publicistiku.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Milena Steinmasslová , Gustav Hašek , Vladimír Javorský , Eliška Zbranková , Kristýna Ryška , Alexej Pyško , Johanna Tesařová , Nina Špitálníková
více info...
Přidat komentář
Děsivé - při četbě běhá chvilkama mráz po zádech. Jsem starší ročník,takže jsem leccos zažil i u nás,byť to nebyla sranda,byl to jen slabý odvar...
Jedna z knih, které by si měl přečíst úplně každý! Výborně zpracované, zajímavé rozhovory, spousta děsivých faktů. Obrovské díky paní Špitálníkové za tuto neuvěřitelně skvostnou knihu.
Sedm velmi silných příběhů, které jsem zhltla za jeden den. O KLDR jsem si toho již hodně přečetla, ale spousta věcí mne přece jen ještě překvapila. Určitě doporučuji :o)
Poslouchala jsem audioknihu. Život v demokracii není snadný, ale snad cokoli je lepší než život v Severní Koreii.
Další z knížek, kterou by měl mít každý doma a před volbama by si ji měl povinně přečíst.
Hlavně ti tupohlavci, co se tady za covidu oháněli omezováním svobody...
Při čtení jsem vlastně nepřestávala kroutit hlavou, člověk si KLDR nějak představuje, ale u mě to bylo na hony vzdálené tomu, co se tam opravdu děje.
Pro ty, kteří o knize nikdy neslyšeli, tak se jedná o rozhovory s lidmi, kterým se z KLDR podařilo utéct.
Neskutečná kniha, kterou z hlavy jen tak nedostanu!
Po přečtení jsem vstřebávala, než něco k této knize s výstižným obalem a doplňujícími ilustracemi a děsivým obsahem něco napíši. Autorka zde podala sedm příběhů lidí z KLDR, různých věkových skupin a kast, kteří se rozhodli opustit rodnou zemi, přátele, rodinu a utéct .Každý příběh je veden formou autentického rozhovoru o jejich životě.
V KLDR je vše řízeno režimem a příkazy vůdce. Život je pro někoho lepší, ale ve chvíli se může změnit v ten nejhorší. Existují zde pracovní tábory, jede zde ve velkém tolerovaná šmelina. Chcete studovat, oženit se nebo vdát, navštívit rodinu ve vedlejší vesnici, ke všemu musíte mít povolení. Snad každou minutu jsou zde lidé sledovaní a ani neví kým. Vlastní rodina si nevěří. Je vám povoleno pracovat, poslouchat a milovat a uctívat svého vůdce.
Knihu jsem četla několik večerů, protože obsah se těžko vstřebává, když si uvědomíme, jak lidé žijí v 21. století. Kdo nadává na komunismus u nás, tak to byl velmi slabý odvar. Rozdělením Koreje, kdy vznikla totalitní KLDR byly rozděleny celé rodiny, ale způsobily i politické problémy. Nejhorší na tom je, že KLDR má své podporovatele a lidé tam žijící jsou roboti, ale každý člověk má svá přání, radosti, bolest a hlavně cit. Jen někteří nachází odvahu a mají dost peněz, aby uprchli. I tak je totalitní režim psychicky ovlivnil do dalšího života,
Fanatismus, pracovní tábory, veřejné popravy , vše ve jménu vůdce.
Každý by měl zůstat člověkem a každé dítě by mělo prožít krásné dětství.
Doporučuji k přečtení a zamyšlení.
Kniha podává velmi silné svědectví o tom, jak to funguje v KLDR. Knížku jsem četla před komunálními volbami a myslím si, že na místo "předvolebních novin", by ve schránách měli být úryvky z těchto rozhovorů... Jsem vděčná za zemi, ve které své děti vychovávám. O to víc, je teď povedu ke kritickému myšlení. A do konce svých dnů budu věřit, že se ve své vlasti nebudou bát vyjádřit svůj názor či postoj nebo si koupit či přečíst knížku.
Každému, kdo si stále stěžuje, jak se máme v dnešní době špatně, bych tuto knížku doporučila jako " povinnou" četbu. Nějaké povědomí jsem o KLDR měla, ale že je to až takové, to jsem tedy netušila. Myslím, že tato kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat.
Čeká mě ještě "Mezi dvěma Kimy", ale musím si dát pauzu a jdu si teď přečíst nějaký vymyšlený, hezký příběh. Je pravda, že nemůžeme soudit. Smutné to bylo.
Poslechnuto jako audiokniha.... Po poslechu se ve mě míchá mnoho emocí, spousta dalších otázek a vděčnost. Obdivuji autorku za uchopení tak silného tématu a za odvahu jej zveřejnit. Po dlouhé době se jedná o knihu, která ve mě bude ještě dlouho rezonovat....
Bomba! Skvěle napsané rozhovory,které slupnete jedním dechem a pak to rozdýcháváte týden! Povinná četba!
Kniha byla šokující, smutná, poutavá, silná... Zkrátka ve mně vyvolávala různé emoce. Byla to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Doporučuji všem!
Knížka nabízí velmi zajímavý náhled do běžného severokorejského života různých společenských vrstev. Některé zpovědi byly velmi smutné, jiné naprosto šokující. Asi nejzajímavější (ale také nejsmutnější) pro mě byl rozhovor s "feministkou". Škoda, že rozhovorů nebylo víc, tohle téma jen tak neomrzí. Stejně jako u Mezi dvěma Kimy musím podotknout, že jsem neskonale vděčná za to, že žiji tam, kde žiji.
Při čtení této knížky jsem viděla rudě, informace pro mě byly těžko stravitelné, ale neměli bychom před nimi zavírat oči. Sedm zpovědí se severokorejskými uprchlíky, rozhovory díky kterým si budete více vážit své svobody.
KLDR vypouští jenom zprávy, o které se chce podělit se světem. Podrobnosti o běžném životě občanů jsou světu však utajeny. Tady máš možnost se dozvědět více od profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně, ti všichni se dobrovolně rozhodli opustit svou zemi a útěk za svobodou se jim podařil.
Jednotlivé zpovědi jsou hodně osobní a reálie o 7 denním pracovním týdnu, 10 leté povinné vojenské službě, týdenních nebo měsíčních přídělech jídla, veřejné popravy se vám dostanou hodně pod kůži. Každodenní tvrdá práce v zemědělství na venkově za každodenního počasí, přesto však rodiny žijí tak chudě, že trpí podvýživou nebo hladem.
Bylo toho tolik, co mi při čtení zvedlo ze židle, ale přesně, jak psala v úvodu autorka @ninaspitalnikova, doporučuji nesoudit. Mé osobní doporučení je přečíst
Při čtení této knížky jsem viděla rudě, informace pro mě byly těžko stravitelné, ale neměli bychom před nimi zavírat oči. Sedm zpovědí se severokorejskými uprchlíky, rozhovory díky kterým si budete více vážit své svobody.
KLDR vypouští jenom zprávy, o které se chce podělit se světem. Podrobnosti o běžném životě občanů jsou světu však utajeny. Tady máš možnost se dozvědět více od profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně, ti všichni se dobrovolně rozhodli opustit svou zemi a útěk za svobodou se jim podařil.
Jednotlivé zpovědi jsou hodně osobní a reálie o 7 denním pracovním týdnu, 10 leté povinné vojenské službě, týdenních nebo měsíčních přídělech jídla, veřejné popravy se vám dostanou hodně pod kůži. Každodenní tvrdá práce v zemědělství na venkově za každodenního počasí, přesto však rodiny žijí tak chudě, že trpí podvýživou nebo hladem.
Bylo toho tolik, co mi při čtení zvedlo ze židle, ale přesně, jak psala v úvodu autorka @ninaspitalnikova, doporučuji nesoudit. Mé osobní doporučení je přečístPři čtení této knížky jsem viděla rudě, informace pro mě byly těžko stravitelné, ale neměli bychom před nimi zavírat oči. Sedm zpovědí se severokorejskými uprchlíky, rozhovory díky kterým si budete více vážit své svobody.
KLDR vypouští jenom zprávy, o které se chce podělit se světem. Podrobnosti o běžném životě občanů jsou světu však utajeny. Tady máš možnost se dozvědět více od profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně, ti všichni se dobrovolně rozhodli opustit svou zemi a útěk za svobodou se jim podařil.
Jednotlivé zpovědi jsou hodně osobní a reálie o 7 denním pracovním týdnu, 10 leté povinné vojenské službě, týdenních nebo měsíčních přídělech jídla, veřejné popravy se vám dostanou hodně pod kůži. Každodenní tvrdá práce v zemědělství na venkově za každodenního počasí, přesto však rodiny žijí tak chudě, že trpí podvýživou nebo hladem.
Bylo toho tolik, co mi při čtení zvedlo ze židle, ale přesně, jak psala v úvodu autorka @ninaspitalnikova, doporučuji nesoudit. Mé osobní doporučení je přečíst
Autorka měla z čeho vybírat a je to znát. Narativy respondentů postupně vrství jedno téma za druhým a to jak do hloubky, tak do šířky. Velmi čtivě tak projdete celé období KLDR v úplné nahotě a bez obalu, až se dech tají.
Realitu našich dní zná každý a tak mě mnohdy přepadla otázka, jak je v 21. století něco takového ještě možné. Kniha dá poměrně jasnou odpověď...
Díky!
Tak silne pribehy, uzasne vybrani lide, kteri vam jako puzzle slozi obraz o Severni Koreji, mate pocit, ze ten obraz je fikce, ze to nemuze byt spravne a tak, cim dal vice zkoumate jednotlive dilky, az s hruzou zjistite, ze je to realne. Je to jako "1984" jen jeste pridali hladomor a znasilnovani.
Měl jsem trochu obavy, zda kniha překoná "Mezi dvěma Kimy". Za mě určitě ano.
Velmi silné příběhy.
Je neuvěřitelné, co všechno se v té zemi děje. Snad se tamní obyvatelstvo někdy dočká svobody.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdciAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
(SPOILER) Jen si to VŠICHNI přečtěte..
Jen taková moje zkušenost s knihou-rozbrečela jsem se u čtení, kde jedna z uprchlic popisuje nejšťastnější okamžiky svého dětství. Na ulici našla bonbón a aby jí dlouho vydržel, vždy ho olízla jen ráno po probuzení a večer před spaním. Když mě při této pasáži viděl a hlavně slyšel barman, chudák si myslel, že mi minimálně umřela máma. No zkrátka to není úplně dovolenkové čtení, ale autorce Nině Špitálníkové moc děkuji za toto sepsání.