Svet podľa Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434183/bmid_svet-podla-garpa-3x1-434183.png
4
3456
3456
Román plný absurdít, nečakaných situácií a náhod, ako aj obyčajnej ľudskosti a koncov, ktoré napriek všetkému úsiliu nemôže človek odvrátiť. Hlavným hrdinom je Garp, neobyčajný človek plný obyčajnej ľudskej túžby, ktorého životné osudy poznačí už jeho počatie – jeho matka si zaumieni mať dieťa bez partnera a za otca si vyberie nevyliečiteľne chorého vojaka T. S. Garpa, ktorého ošetruje. Matka vplýva na Garpa po celý život. Všetky postavy knihy, ako aj ich skutky pôsobia reálne a nečakanou silou. Každý má nejaké sny a usiluje sa ich uskutočniť, no keď ich uskutoční, stanú sa ťaživou nočnou morou, ktorej sa dá uniknúť iba smrťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Namlsána Moštárnou jsem se pustila do Garpa... a byla jsem velmi zklamaná. Knížka se mi nelíbila. A těch hrubek nebo snad tiskových chyb v ní bylo nepočítaně!
Pro mě velmi zvláštní román. příliš dlouhý, i když si jsem vědoma toho, co všechno nám chtěl autor říct, s čím se chtěl se svými čtenáři podělit, která témata chtěl vyzdvihnout. Garp i jeho matka touží psát a taky se tak děje. Tak trochu je toho v knize moc. To, co chtěl napsat její autor John Irving, to, o čem psala Garpova matka, to, co světu chtěl sdělit samotný Garp. Možná, že by pomohlo, přečíst si celou knihu znovu, ale i tak musím říct, že jsem často přeskakovala pasáže, které mě nezaujaly a možná, že to byla chyba. Zvláštní, mám raději, když je vše jasně a srozumitelně napsáno a čtenář tak ví, na čem je. Možná, že se ke knize někdy vrátím... Až bude více času. Bude někdy?
Pro mě velmi zvláštní kniha. Některé pasáže ze života Garpa a jeho rodiny mě bavili, ale nad zbytkem jsem se trápila. V této knize je snad všechno, co život může člověku přinést a přesto mě některé pasáže překvapili. Jako třeba hned v první části knihy početí Garpa.
Je to originální dílo plné tragédií a absurdit, ale já jej nedokážu náležitě ocenit.
Skvělá kniha, četla jsem několikrát a ráda se k ní vracím.Viděla jsem i film,byl také super,ale kniha je lepší. Jen ten rozsah, skoro 600 stran je fakt hodně. Nedivím se, že někoho odradí.
Byla to první Irvingova kniha, kterou jsem četla a líbila se mi, četla jsem opakovaně.
Četla jsem docela dlouho, musela jsem se soustředit. Zábavný mi román přišel hlavně zkraje, když byla hlavní postavou Jenny. Pak jsem se chvílemi bavila, chvílemi jsem nacházela místa zajímavá a chvílemi jsem měla chuť pasáž přeskočit. Zvláště ukázky Garpových děl. Román se mi líbil, ale dalšího Irvinga až s odstupem.
Jedna z těch dalších knih o které se nebojím tvrdit, že je o ničem, nafouknutá drahým vzduchem jak supervelké balení stogramových čipsú. Nechápejte mě špatně, nějaké písmenka tam na těch více jak pětistech stranách jsou, občas vám předají nějakou informaci, jen je to také zbytkové bez nějaké hlavní nosné myšlenky, bez ústředního děje. Jen takové útržky, sem tam příhoda, zajímavá postava, nějaká ta myšlenka nebo názor, kus nedopsané povídky, nápad na knihu atd., takové trochu autobiografické dožírání literálních zbytkú táhnoucí se odnikud nikam. Kniha má několik zoufalých tendencí šokovat a pár podivností, jakože třeba se téměř o každé postavě dozvíme jak zemře a to i přestože se postava sotva ukázala na scéně a do konce knihy se s ní už nesetkáme, ale ani tak to nedokázalo porazit moji nudu, nezájem a antipatie k hlavní postavě.
Pro mě vzpomínka.. četla jsem před 20 lety a je zajímavé, když čtu takhle po letech, jak si pamatuji některé věci přesně, některé vůbec a některé na mě mají úplně jiný pohled úhlu.. tak to má ale být...krásná kniha od Irvinga .. doporučuji
Svět podle Garpa má "něco", jakýsi možná genius loci. Garp napíše za život pár románů a jejich ukázky jsou v knize i vložené, takže čteme i "knihy v knize" a vidíme, jak Garpův život ovlivňuje psaní románů a naopak.
V celém příběhu je hodně témat k zamyšlení - strach o děti, láska, nevěra, vztah mužů k ženám, znásilnění, chlípnost.
S čím jsem se potkala snad poprvé - i po závěru knihy autor pokračuje s několikastránkovým vysvětlením, jak dopadly jednotlivé postavy.
Garpa jsem si oblíbila, ale myslím, že kdyby měl o sto stránek míň, pořád by bylo řečeno vše (rozsah románu je 570 stran). Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a chci si časem přečíst další knihy od Irvinga.
Nejprve se mi chtělo knihu odložit. Peripetie okolo zplození Garpa byly pro mne moc silné kafe.
Jsem ráda, že jsem se pročetla o kousek dál. Kniha mě naprosto strhla a považuji ji za snad ještě lepší, než naprosto skvělá Pravidla moštárny.
Kéž by bylo na světě víc Garpů.
EXCENTRICKÉ...
Příběh spisovatele Garpa má v sobě hodně výstřelků, pobuřování, rozdělování společnosti.
Garp zažil lásku i tragédie.
Měl rodinu, peníze a slávu.
Měl chorobný strach o svoje děti.
Měl talent, ale ne každý mu rozuměl.
Je to zvláštní kniha, ale prostě jsem ji musela dočíst :-)
Něco na ní je, možná hodně pravdy, možná předběhla dobu...
Prostě život podle Garpa :-)
Pro mě velmi rozporuplná kniha. Děj se mi zdá tak roztahaný, místy nezáživný. Rozhodně nemůžu říct, že bych se do jakékoli postavy dokázala na chvíli vžít. Nedokázala jsem se k nim nějak dostat, pochopit je atd.
Jenny (Garpovy matky) přístup k životu byl velmi svérázný, působila na mě jako osoba s autistickými rysy. Samotné zplození Garpa je velmi svérázný akt.
Garp byl vlastně chlap, který nikdy nic pořádného neudělal. Nechal se bez nějakého svého přičinění ovlivňovat svými city a strachy.
Nejsympatičtější mi byla Roberta (žena, která byla coby muž hráčem ragby).
Z knihy se ale dá vytáhnout i velké množství zajímavých myšlenek a obrazů.
Asi absoluňte nevíc absurdní a snad i trochu děsivé (protože reálné a pravdivé) je líčení feministického hnutí ( stoupenkyně vyštvou vlastního syna Jenny z jejího pohřbu, protože je to chlap) a pak chování spolku Elen Jamesové (dívky s vyříznutým jazykem). Spolek je tak radikální a razí si svou vlatní cestu tak bezhlavě, že vlastně už pro stoupenkyně není ani důležité, že se od nich sama Elen distancovala. Zde mě přijde velmi aktuální to co k tomu Elen v knize říká - Nutí člověka, aby byl jako ony, jinak je jejich nepřítel.
Tak dobře naskládané životní situace (které mi občas pěkně brnkaly na nervy), že se z této knihy stala velká biografie hlavního hrdiny. Na Irvinga je třeba si umět zajít a potom to je radost číst, ale někdy taky ne :-)
Mal som možnosť výberu formy audio či knihu. Vybral som audio, dokonca v češtine. Aj keď je kniha, v niektorých krajinách sveta zakázaná, v rámci určitých popisov, mne sa osobne páčila.
Veľký hold autorovy za toto dielo.
Musim konstatovat, ze mi Irving proste uplne nesedi. Pred najakou dobou jsem precetla Pravidla mostarny - pres urcite vyhrady jsem dala 4 hvezdicky, ale nejak jsem necitila potrebu se k Irvingovi vracet. Tato druha kniha od nej (pujcena a hodici se do ctenarske vyzvy) mi pouze potvrdila, ze se mezi me oblibene spisovatela nezaradi. Je az neuveritelne, ze hlavni vyhrady vuci knize mohu shrnout do tri zakladnich bodu, ktere se prakticky shoduji s vyhradami, ktere jsem mela ke knize predchozi.
Takze: a) Zacatek knihy (tedy cele Garpovo detstvi) me bavil hodne a do deje jsem byla doslova vtazena. U vetsiny knih to mam naopak. Nasledne se ale dej rozpliznul od niceho nikam a dospely Garp me doslova stval. Jeho matka Jenny byla pro me postavou mnohem zajimavejsi, ovsem v druhe casti knihy uz ma podstatne mene prostoru.
b) Milostna linka - stejne jako u Pravidel mostarny jsem hrdinovi jeho lasku "neverila" - opet se zamiloval prakticky do prvni zeny, ktera sla okolo... proc vlastne? (Ok v teto knize to byla jeho druha milostna zkusenost... ale i tak.)
c) Hrdina me stval, jeho jednani me stvalo a opet (jako u Pravidel mostarny) si to u me jistym cinem/jednanim zcela pokazil - opet v souvislosti s jeho ditetem.
V druhe casti knihy me tak nejvic bavila hrdinova literarni tvorba. Plus nektere dilci epizody, ktere se vlastne Garpa dotykaly jen neprimo. Na jedne strane urcite nezapomenutelna kniha se zajimavymi castmi, na strane druhe jsem se s jeji druhou casti pomerne trapila a cetla ji po kouskach. Takze minimalne na par dalsich let davam Irvingovi (docasne) sbohem.
Jsou knihy, které procházejí napříč generacemi a k nim se přiřazuje Irvingova kniha Svět podle Garpa. Řeší nadčasové problémy, spisovatel doslova vtáhne čtenáře do svého světa, kde řeší lásku, nenávist, radost i smutek, neštěstí, násilí, strach, absurdní situace a spoustu dalších věcí, které člověka provázejí na cestě životem.
Jedná se vlastně o ságu, která nám přibližuje tři generace jedné rodiny. Kniha se mi moc líbila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, samozřejmě doporučuji k přečtení všem čtenářům.
" Vo väčšine prípadov je človeku jasné, že sa nestane nič," vysvetľovala Jillsy. Bože, to predsa musíte vedieť. Potom sú tu ďalšie knihy, v ktorých hneď viete, čo sa stane, takže ich tiež nemusíte čítať. Ale táto kniha je taká nenormálna, že viete, že sa niečo stane, ale zapánaboha netušíte čo."
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Z mého pohledu naprostá katastrofa! Vůbec nechápu, co se stalo. Pravidla moštárny mě doslova okouzlila, tam jsem si vychutnal každičké slovíčko, líbila se mi i Irvingova Čtvrtá ruka, byť nebyla tak dokonalá, jako Moštárna, ale přesto byla pořád hodně dobrá, jenže u Garpa nic nefungovalo. Vypadalo to, jako kdyby jehla vůbec nezapadla do drážky. Knížku jsem poslouchal, Martin Zahálka ji četl velmi dobře, jenže ten text po mně stékal jako voda po plechové střeše a já nenašel jediný výstupek, kterého bych se mohl zachytit. Irvingův/Garpův svět pro mě zůstal „zemí, kde přebývají lvi“, a přestože většinu čtenářů, jak vidím, tenhle příběh něčím zaujal, já se do Garpova baráčku dobýval marně, dveře zůstaly zamčeny na závoru, okenice zabedněné, komín ucpaný slámou. Nic jsem nepochopil.