Svet podľa Garpa
John Irving
Román plný absurdít, nečakaných situácií a náhod, ako aj obyčajnej ľudskosti a koncov, ktoré napriek všetkému úsiliu nemôže človek odvrátiť. Hlavným hrdinom je Garp, neobyčajný človek plný obyčajnej ľudskej túžby, ktorého životné osudy poznačí už jeho počatie – jeho matka si zaumieni mať dieťa bez partnera a za otca si vyberie nevyliečiteľne chorého vojaka T. S. Garpa, ktorého ošetruje. Matka vplýva na Garpa po celý život. Všetky postavy knihy, ako aj ich skutky pôsobia reálne a nečakanou silou. Každý má nejaké sny a usiluje sa ich uskutočniť, no keď ich uskutoční, stanú sa ťaživou nočnou morou, ktorej sa dá uniknúť iba smrťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Irving znovu potvrdil svou extra třídu. I když jsem musel knihu jednou asi na týden odložit, abych ji vstřebal, tak o to víc jsem z ní nadšený.
Zhruba od poloviny jsem usilovně přemýšlel, jestli je to dobrá kniha a jestli mě baví, a vrtá mi to hlavou i teď, týden po tom, co jsem ji dočetl. Na jedné straně mi to někdy přišlo zbytečně pornografické a docela monotónní, zároveň to ale bylo velmi vtipné a dvě hlavní témata, tedy pohlavní identitu a smrt, to zkoumalo chytře, a vzhledem k datu vydání i velmi odvážně. A některé postřehy o spisovatelské duši byly neuvěřitelně výstižné:
"Začínají mi docházet lidé, které si dovedu představit, myslel si. Budu se bohužel muset s nějakými novými seznámit."
Za přečtení kniha každopádně bezpochyby stojí.
Nevím proč, ale od této knihy (zvolila jsem audioverzi, takže vlastně audioknihy) jsem očekávala úplně jiný příběh. Očekávala jsem něco dobrodružného a skrz naskrz vtipného, jako Forest Gump. Přiznám se, že film jsem neviděla, ale asi se na něj podívám. Nekdy... Svět podle Garpa totiž rozhodně není pro každého a kniha je to poměrně náročná. Po poslechu jsem si musela dát několik dní pauzu od jakékoliv další knihy a recenzi jsem musela psát s časovým odstupem.
První část, která je o Garpově matce Jenny a jejích společensky kontroverzních rozhodnutích, mě asi bavila z celé knihy nejvíc. Ještě Garpovo dětství a vyrůstání ve škole mě dost bavilo, jejich pobyt ve Vídni už o něco méně, ale poté, co se Garp oženil, pro mě kniha něco ztratila. Asi šlo o to, že od samostatné a emancipované ženy se příběh posunul k manželskému životu průměrného spisovatele, na kterém vlastně nebylo nic tak extra. Bohužel, postupně pro mě kniha ztrácela na zajímavosti. Garpovy literální počiny sice knihu oživovaly, ale zase ne tolik, protože krom první povídky to rozhodně nebylo nic, co bych si chtěla přečíst. Ani polyamorní vztah s Heleniným kolegou z práce a jeho ženou příběh nějak výrazně neposunul zajímavým směrem. Poté, co v životech postav nastane tragédie (kde vemi oceňuji autorův kousek, kdy jedna z hlavních postav zemře a čtenářovi/posluchačovi nějakou dobu trvá, než mu to dojde, protože je to skvěle zakamuflované a není to přímo řečeno) se děj trochu posouvá, ale následně zase ztrácí spád. Až konec knihy, kdy přicházejí další tragédie a seznámíme se s dalšími osudy postav trochu přidává k ději, ale ten počáteční náboj kniha už ztratila.
Nicméně styl autorova vyprávění je velmi napínavý a dokáže si udržet čtenářovu pozornost. Kniha je plná sexu, nevěry, feminismu, tragédií, společensky kontroverzních témat a zajímavých postav. Bohužel musím souhlasit s tím, co bylo v knize. Jennina literatura a život byly zajímavější a lépe podány, než Garpovy. Je to škoda, protože autor rozhodně potenciál na úžasnou knihu má. Tahle byla sice dobrá, ale ne úžasná. Ale zanechala stopu a to se taky počítá.
Prvýkrát som túto knihu čítal bez pár mesiacov pred 30-imi rokmi. Opakovane k tomu došlo o 2 roky neskôr, keď som si ju kúpil. Že mi neskôr bola nevrátená a že som na autora zabudol, bo som sa prestal venovať čítaniu kníh na veľa rokov (hoci som priebežne zopár kúpil) je vec iná. Pred časom ma to opäť chytilo a čítaniu venujem veľa času, tak prišlo aj na zháňanie tejto knihy. Dočkal som sa a opäť ju vlastním. Prečítal som ju a plne chápem, čo ma na nej pred rokmi zaujalo. Absurdita vsadená do reálneho sveta, cynizmus, sarkazmus... Teraz, keď čítam tvorbu Irvinga postupne, vnímam jeho vývoj ako autora a teším sa na ďalšie knihy (medzičasom som si pozháňal všetky v českých verziách). Bodovo by som to dal na 90%, len to je tu nemožné, tak dám kompletku.
Tak to nebyl úplně můj šálek čaje. Přečetla jsem díky výzvě a protože jsem se zastyděla, že takhle klasika mě minula. Na můj vkus až moc nechutností a absurdit, ale nejspíš tenhle styl jen nedokážu ocenit. Originalita se rozhodně upřít nedá. Teprve v poslední třetině jsem se začetla. Nejsem si jistá, jestli se někdy odhodlám k dalšímu Irvingovi.
Bohužel odkládám nedočtené, což obvykle nedělám. Nějak u toho vůbec nic necítím a na nikom mi tam nezáleží. Po skvělém zážitku s Owenem Meanym je Garp zklamání.
ČRo Vltava - četba s hvězdičkou
Četla jsem již před mnoha lety, pak jsem párkrát viděla film, nyní jsem si ráda vyposlechla audio verzi této skvělé knihy. Překvapilo mě, kolik scén se do filmu nevešlo a tudíž jsem na většinu z nich od doby, kdy jsem knihu četla, zapomněla. Jen si vzpomínám, že tehdy jsem si při čtení postavy i prostředí představovala úplně jinak, nyní jsem již byla hodně ovlivněna filmem. Ale i tak, opět parádní zážitek.
Když jsem si zde přečetla poměrně dost velké množství negativních dojmů z knížky, zkusila jsem to asi po 20 letech podruhé, tentokrát jako audioknihu. Byla jsem zvědavá, jestli se mi názor změní také k horšímu, protože Garpa jsem považovala za jednu z těch lepších knížek od Irvinga. Pro mě stejně dobrou jako Hampshire a Moštárna. Když jsem tenkrát knížku četla poprvé, zanechal ve mně Irvingův styl velmi dobrý pocit: je skvělý vypravěč, zvládá různé (i když často si v něčem podobné) charaktery postav, postavy nemá černobílé, řekla bych žádné archetypy, s literárními prostředky zachází docela opatrně, jakože netlačí na pilu např. co se humoru týká, dokonce ani to násilí, které je hodně přítomné, není nijak detailně nechutné. A hlavně – je to nadčasové, neboť témata, která řešil před 40 lety, jsou aktuální i v dnešní době.
Co se rozhlasového předčítání týká, i to je moc hezky zpracované, včetně hudebních předělů, klidného přednesu Michala Bumbálka a příjemného rozfázování do 30 kapitolek. Ale hrozně mě zklamalo, že dramaturgickým zpracováním došlo k tomu, že zkazili to (pro mě) na knize nejlepší. A to ono překvapení, které zmiňovala už níže Rozari, prostě to, kdy jedna z postav zemře a autor to 20 stránek v knize vůbec nezmínil, udržel v tajnosti, a když jsem to tenkrát četla poprvé, tak jsem z toho byla úplně urvaná, že jsem se musela vrátit a přečíst si ten úsek znovu, abych nabyla jistoty, že jsem opravdu nebyla nepozorná, ale že to prostě Irving skvěle zakamufloval. A tohle v té audioverzi totálně zazdili, prostě hned ve chvíli oné nehody řekli, že tato postava zemřela (nechci víc konkretizovat, ať nespoileřím).
Každopádně dobrý dojem z celého příběhu i ze způsobu literárního zpracování mi zůstal a stále si myslím, že knížka stojí za přečtení.
Myslím, že jsem se zařadila mezi nadšené vyznavače románů Johna Irvinga. Svět podle Garpa bylo moje první setkání a jsem nadšená. Líbilo se mi úplně všechno. Styl, postavy, příběh samotný. Myslím si, že by se to dalo nazvat fascinací Garpem :-) Bizarnosti, kterými autor rozhodně nešetří, příběhy v příběhu, které jsem hltala se stejným nadšením jako příběh samotný. Přečetla jsem si všechny komentáře pod touto knihou a musím říct, že Svět podle Garpa si čtenář buď zamiluje nebo ho zatratí. Patřím k té první skupině a jdu si do knihovny pro další Irvingův kousek :-)
Tuhle knihu jsem několikrát začala číst a vždycky jsem ji odložila na později. Teď nechápu proč. Možná jsem čekala na tuhle chvíli, když jsem si jí mohla poslechnout jako četbu na pokračování. Tentokrát mě chytla hned od začátku a moc mě to bavilo.
Po dočtení mám dojem, že už autora znám dokonale a nic od něj nepotřebuji číst. Zřejmě povedená autobiografie.
Ano, získala jsem celkový pohled na Ameriku 70. let, kdy tam začínal feminismus a změny pohlaví, doprovázený brutalitou a strachem.
Do románu však autor narval jak americká feministická hnutí, tak hodně svých osobních zkušenosti studenta, zápasníka, spisovatele, milence, otce a dokonce i úryvky svých děl, celkově vytvořil dějově přeplácané dílo, místy trochu povrchní.
Vadila mi "ukecanost" a nechutné rozpatlávání detailů hlavně u smrtelných zranění jako z bulvárního tisku. Naopak mi místy velmi chyběl hlubší pohled do citového života postav, hlavní hrdina Garp byl dle autora ovládán hlavně strachem, dle mého hlavně ješitností sebe sama jako spisovatele (což někteří pochopili jakože si dělá sám ze sebe legraci - mně unavovalo číst, kolikrát byla vydána jeho první povídka...)
Slova hlavního hrdiny v 8. kapitole vystihují alespoň první půli románu dokonale:
Garp se vyjádřil, že žádné teoretické "poslání" v úmyslu vůbec neměl .....napsal "vážnou komedii o manželství, jen sexuální frašku".
Ano, je tam několik pěkných věrohodných kapitol, které se četly samy - autohavárie, kde Garp rozrušený z odhalené nevěry narazí do auta, v kterém je jeho žena s milencem, dále pak praktiky knižního nakladatele, jak využít lidského neštěstí k větší popularitě knihy.
Pak až do konce autor přehání s dotahováním osudů až do smrti všech postav.
Svět podle Garpa je skutečně svět. Tragický, absurdní, hodně hořký, komický a možná až přehnaně afektovaný. Přesto, že je tato kniha o životě, není v ní nic přirozeného. V podstatě všechny postavy žijí a umírají za prazvlášních okolností; rodina Garpových je přímo ověnčena hromadou nešťastných náhod a zmatků, kterým jsem se někdy opravdu zasmála, ale většinou v sobě spíše nesly pachuť nechutnosti, smrti a utrpení.
Kniha je dlouhá a nejen počtem stránek. Zabývá se totiž mnoha tématy, které se mezi sebou prolínají, překrývají se a samovolně přeskakují mezi sebou. Co mi vadilo, byly poněkud jednostrané a ploché postoje autora k těmto tématům. Možná proto se pro mě vztah ke knize neustále měnil.
Prvních sto padesát stránek, kde vystupuje hlavně Jenny, je prostě dokonalých. Jenny Fieldsová je zcela originální a dobře propracovaná postava s vlastním přístupem k životu, do které jsem se naprosto zamilovala.
Garpova dobrodružství spojená hlavně se sexuální tématikou a hledáním vlastní individuality dominující druhé a částečně i třetí třetině knihy, mě nebavila vůbec. Tato část knihy mi připadala naprosto zbytečná, nebo alespoň přehnaně dlouhá.
V poslední třetině na mě dýchala jenom smrt. Absurdní, konečná a zničující smrt. Irving byl ke svým postavám zcela nemilosrdný; na některé seslal tolik pohrom, že mě skutečně napadlo, že je musel nenávidět.
Kniha má plné právo být nazývaná klasikou. Není sice dokonalá, ale pro svou mnohovrstevnatost má mnohé, co nabídnout snad skoro každému. Zasmějete se, možná si i popláčete (já dělala obojí) a minimálně s Jenny se nudit nebudete.
"babička Jenny Fieldsová o nás všech kdysi uvažovala jako o Povrchových, Vnitřních orgánech , Absentujících a Ztracených. Ale ve světě podle Garpa jsme všichni smrtelné případy."
"Já se chci dovědět něco o mužské chlípnosti," řekla Jenny. "O tvé chlípnosti. O tom přece musí vědět." (Jenny se hodlá vyptávat prostitutek)
Dokážu si představit, že byl Svět podle Garpa ve své době trefou do černého, ať už pro Irvingovu schopnost svérázně uchopit citlivá témata americké společnosti tehdejší doby (druhá vlna feminismu na přelomu 60. a 70. let akcentující reprodukční práva - Jenny Fieldsová a její zplození Garpa, či otevřenou sexualitu - slavné ragbyové křídlo Philadelphia Eagles Robert Muldoon, metamorfující za pomoci plastických operací a pravidelných dávek estrogenu v Robertu Muldoonovou, důvěrnou přítelkyni Garpovy rodiny a do jisté doby také přesvědčenou a oddanou zastánkyni ženských práv a feministického hnutí), tak pro jeho sžíravý a místy velmi hraniční humor. Stejně tak si dokážu představit, že autorovo groteskní a satirické uchopení výše zmíněných témat a dalších témat s nimi souvisejících nebylo, není a nebude všem po chuti. Sám jsem někde mezi, proto hodnotím tak jak hodnotím.
Navíc by se dalo namítat, že Irving k oněm tématům/problematikám přistupuje příliš černobíle, povrchně nebo účelově, což se asi nabízí nejvíc, protože vtipem a groteskní pointou nešetří ani v případě těchto témat, ani v případě jiných, v důsledku čehož mi v rámci Irvingova fikčního světa, kde o náhody a nehody není nouze, zevšednila i smrt (ve Světe podle Garpa totiž postavy umírají jako na běžícím páse, zpravidla za velmi bizarních okolností). Dokonce bych se nebál říct, že si autor přespřílišnou snahou být co nejvtipnější a nejbulvárnější zbytečně ubližuje, jelikož dramatické pasáže, kterých není málo, už tak stěží obstojí v kontextu celé té grotesknosti, natož aby na čtenáře zapůsobily tak, jak je autor prezentuje. Jednoduše řečeno mi celý román připadá co do celkového vyznění nevyrovnaný, přistupujeme-li k němu s předpokladem, že měl vyšší ambice než pouze povrchně, ač vtipně a trefně, vystihnout aktuální témata své doby. Nemluvě o tom, že je text zbytečně rozvleklý a autor má potřebu odvyprávět příběhy všech sebeméně důležitých vedlejších postav, přičemž pouze některé z nich sehrají roli v obohacení ústřední dějové linie, natož pak roviny tematické.
Irving mi místy připomíná Vonneguta, jednak groteskním stylem, jednak tím, že si prostřednictvím hlavní postavy (alter egem?) dělá srandu sám ze sebe, svých literárních schopností a aspirací, což je mi sympatické, přestože je to pouze moje domněnka.
Nebavilo, bohužel moc rozvleklé, často odbočující někam a kamsi. A hrdinové ničím zajímaví. Hvězda za začátek a nástin, ale pak nadšení zmizelo.
(SPOILER)
Když Garp s matkou odjeli do Vídně, strana asi 100, říkala jsem si, o čem dál ještě bude zbylých 450 stránek, přišlo mi, že vše podstatné už bylo řečeno. A ono ne!
Od knihy jsem se nemohla odpoutat, bavily mě i knihy v knize. Velmi silný moment pro mě coby matku 3 dětí bylo automobilové neštěstí, při kterém jeden z Garpových synů přišel o život. V první chvíli to nebylo vůbec zřejmé a vyjevilo se to až v další kapitole. To mě velmi zasáhlo.
“Na kolik různých způsobů může být člověk slavný?”
Ta kniha je boží!
Prostě "irvingovina" - tragikomika v americkém stylu opepřená absurditou.. Některé části mě hodně bavily, některé zase hodně nudily, ale tohle asi patří k životu ve státech, který jako Evropan nikdy plně nepochopím..
"Knížka působí pravdivě, když pravdivá je. A knížka je pravdivá, když můžete říct, Jo! Přesně takhle se lidi v jednom kuse chovají.´Pak víte, že je pravdivá."
Dědí, garantuje part/e. Oponář chvilek, větvící marcipán i pelyněk. Někdy opravář. Ochutnávač /pra/linek. ŽIVOT.
Ne, tak to nepůjde. Jsem v půlce, už dlouho se nutím ...
Nevím, jestli je to dobou (léto, začínající dovolená), ale v tomto díle se plácám a vůbec mne to nebaví. Stránku od stránky mám ke Garpovi čím dál větší odpor ... je to pro mne ničemný lenoch, který se nudí a má své líné erotické sny, které si sem tam uskuteční. Nadzvedl mne jeho příběh s kočkou, který vyprávěl malému synovi a pak už mi bylo jedno, zda to bylo vymyšlené nebo ne. Vlastně mi vadila i Helena ... a Jenny ... vlastně je tam každá stránka "k neuvěření".
Zřejmě jsem rozmazlená autorovými díly Pravidla moštárny (ach) a Poslední noc na klikaté řece (ach), ... tak jsem očekávala úplně něco jiného (opět nějaké ach).
Jednu hvězdičku dávám jen proto, že kniha je dobře napsaná ...
Teď mám strach si něco dalšího od Irvinga půjčit. :-)
Mám Johna Irvinga a jeho specifický styl ráda.
Je ale pravda, že tak jedna kniha ročně stačí. Je to opravdu styl specifický.
Místy příjemná vyprávěcí část, místy vtip, smutek, naivita. Ale v této knize se bohužel objevovala místy i část vcelku nezáživná, nudná. Proto odebírám jednu hvězdu.
Ale víceméně splnila mé očekávání.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
2003 | Svět podle Garpa |
2005 | Pravidla moštárny |
2016 | Ulice Záhadných tajemství |
1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
2013 | V jedné osobě |
Zajímavé je, že s věkem moje okouzlení knihou klesá. V osmnácti jsem byla bezmezně nadšená, teď je toho všeho na mě nějak moc. Nejvíc se mi líbí úvod knihy aneb jak Jenny ke Garpovi přišla. To je tak krásně faktické a racionální a absurdní a vyšinuté, že pro mě kniha stále zůstává v kategorii oblíbené. S méně oblíbenými částmi.