Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1053/bmid_svet-podle-garpa-dA9-1053.jpg
4
3464
3464
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Přesně tady jsem se před lety zamilovala. Nezaměnitelný styl Johna Irvinga je v této knize v nejlepší formě. Jsou témata, která se táhnou napříč všemi jeho knihami a jako autor je snadno rozpolnatelný. V tom je jeho originalita a oblíbenost u značné části čtenářů. Svět podle Garpa je hutná kniha, která mě vtáhla do světa podle Irvinga. Do světa, který už jsem nikdy na dlouho neopustila a pravidelně se do něj vracím s jeho další knihou.
Někdy kniha čtenáři nesedne. Nemusí to být chyba ani knihy, ani čtenáře. Jen spolu prostě "nefungují".
Přestože třeba Irvingova Pravidla moštárny miluju a hltal jsem každou stránku, tak Garp mi nesedl vůbec. Bojoval jsem asi půl roku, ke knize se opakovaně vracel. Ale nakonec stejně zvítězil pocit, že nevím proč to celé čtu, hlavního hrdiny mám plné zuby, příběhu moc nevěřím a už vůbec mne vlastně ani nezajímá, co bude dál,... Z knihy odložené na stolku se stal spíše strašák. Asi ve třech čtvrtinách příběhu jsem ji proto odložil definitivně.
Co o Garpovi tedy mohu říct? Zkuste ho. Třeba budete nadšení. Hodně čtenářů je. Ale pokud vám Garp nesedne a uzavřete první čtvrtinu s pocitem "třeba dál..." - tak knihu odložte hned. Dál to bude pořád stejné, možná dokonce ještě o chlup stejnější.
Trochu se stydím dát pouze 3 hvězdy, protože po literární stránce je dílo naprostý skvost! Přesto mi chyběla nějaká ústřední myšlenka a bohužel mě osud Garpa, ale ani jiných účastníků děje, vůbec nevtáhl. S knihou jsem se potýkala asi dva týdny a do čtení jsem se musela přemáhat.
Ze Světa podle Garpa mám takové smíšené pocity - rozhodně se jedná o kvalitiní litaruturu, ale přesto si myslím, že Irvingovo dílo nabízí čtenářům zajímavější tituly.
Některé pasáže ale byly moc hezké!
„...Cítila se od rodiny odpoutána a připadalo jí podivné, kolik štědré pozornosti jí věnovali jako dítěti, ale pak jako by v nějakou přesně stanovenou dobu onen proud citových výlevů ustal a nadešla doba očekávání - jako kdyby člověk měl po jisté krátké údobí absorbovat lásku (a mělo by se mu jí dostat v dostačujícím množství) a potom by měl po daleko delší a podstatně vážnější dobu, a podle předpokladů, plnit jen jisté závazky.“
Další namátková volba z bytové knihovny. Když jsem tu bichli bral do ruky, něco mi říkalo, že to není jen tak něco. A šestý smysl (možná relikty z hodin literatury na gymplu) mě nezklamal. Vždyť je to vysoký kus ze světové scény! Není to úplně snadné čtení, snad už kvůli délce kapitol, ale za to jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svým způsobem mi to připomnělo příběh Forresta Gumpa (asi hlavně kontextem doby), nicméně s tím velkým rozdílem, že v tomto případě čtenář sleduje osudy inteligentní ho člověka a jeho blízkého okolí. Musel jsem se na konci shodnout s doslovem - těžko to přesně zařadit do kategorie. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Knihu jsem zvládl asi za dva týdny. Nutno říct, že mě to dost navnadilo, rád bych od JI zkusil i něco dalšího.
Nebyl by to Irving, kdyby se mu nepodařilo vtáhnout čtenáře do svého příběhu natolik, aby po přečtění knihy neztrávil nějakou dobu truchlením. A sice truchlením nad ztrátou oblíbených postav z příběhu. Ať jsou sebevíc podivní a praštění, za tu dobu si je oblíbíte natolik, že se s nimi prostě nechcete rozloučit. Jsou totiž strašně lidští a pravdiví. Ve světě podle Garpa je takových postav několik a jsou senzační. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se bál, že se mi bude stýskat. A stýská... U Irvinga mám vždycky pocit, že je výsadou ho číst. Navíc je to skvěle přeloženo. Jen mě nepříjemně překvapilo množství chyb a překlepů.
Krása slova, krása textu. Hořká vtipnost, takový je život, jak praví Garp. Ale jinak mě kniha, která byla za mého útlého mládí téměř kultovní a já si ji tehdy přečíst nestihla, neoslnila. Je mi to líto a neustále přemýšlím, co měla čtenáři předat, jaké hlubší poselství v sobě nese. Bohužel nenacházím. Mám pocit, jakoby zde forma vítězila nad obsahem. A já jsem vždy spíš pro sílu obsahu. Navíc ta nesympatičnost a pro mě nepochopitelnost jednání všech postav a vůbec děje ... Pravidla moštárny se dala, Syn cirkusu a Rok vdovou už méně... Zkrátka pro mě už Irving ne.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je tak krásně praštěná. Četla jsem ji na SŠ jako povinnou četbu a byla to láska od první stránky.
(SPOILER)
Konečně jsem tohle dílo dočetl a rozhodl jsem se, že bych mohl na jeho konto něco přihodit. V prvé řadě nechápu hodnocení 86%? Proč? Za co?
Kniha mi, když jsem nad tím hlouběji přemýšlel, příjde dost prvoplánova- třeba zrovna "velký výr". Celou knihu tam není o Waltově velkém výru ani slovo (i když by podle mne mohlo a mělo) a nakonec, aby dal autor důležitost ohrožení garpa tak ho vytáhne.
Garp jako osoba, která se bojí o svého syna v nemoci tak moc, že mu leží na hrudníku a poslouchá, jestli dýchá, se na druhou stranu přiklání ke hře jízda bez světel, bez motoru, bez bezpečnostních pásu zrovna se svýma dvěma dětma. Pak se stane nehoda, kterou garp ani sobě, ani ženě nedává za vinu, přitom bych řekl, že ve státech by šel sedět- zabití syna z nedbalosti, zmrzačení druhého syna z nedbalosti, zranění sebe a ženy a nakonec amputace penisu.
Když jsem přemýšlel, proč ho zabila zrovna plínu pů, přišlo mi to zase úplně nesmyslné a do děje nezapadající, spíše by mi seděla vražda jako vendeta od Michaela.
Pak autorův přístup ke psaní textu, jakoby zrovna sledoval nějakou smutnou telenovelu "a teď je moderní, když postava umře, tak to tam šoupnu" a začal rozsévat kosou jak urvaný ze řetezu. Co jedna smrt, alespoň deset, ať to stojí za to. Tohle má být vyobrazení strachu ze smrti.
Takhle můžu pokračovat dál a dál, ale nemyslím si, že to má smysl. Za mě má romám 53%. Je to dlouhé a o ničem. To už Burroughsuv feťák ja víc o životě a smrti, než tohle.
Některé části byly pěkné, zábavné, ale celkově Svět podle Garpa ničím neoslňuje. Vyznívá jako by autor uměl psát, ale neměl o čem. Dvě tři zajímavé myšlenky/postřehy jsou do románu vhozeny jako do vody (plavte, nebo se utopte).
Fakt nevím. Snažil jsem se, ale ani zaboha nechápu, co se na tom komu líbí. Prostě špatně podaná kniha o psaní špatných knih a tak vůbec. V podstatě mi bylo celou dobu naprosto jedno jak se bude příběh rozvíjet, jestli tam nějaký příběh vůbec bude a tak podobně. Třeba se někdy ještě dokopu k tomu, abych se do ní zakousl, ale v příštích pár letech to rozhodně nebude.
Tuto knihu čtu vždycky, když mám pocit, že už je toho zase moc a je třeba trochu se vyklidnit. Člověk se u ní zasměje, kolikrát nahlas, pustí nějakou tu slzu a než jí dočte, svět, podle něho samého, je zase o něco stravitelnější.
Předimenzovaný román,kvalitou ve své délce kolísající a celkově jaksi nesourodý.
Myslím,že doplácí na svou ambicióznost,je příliš patrná snaha psát originálně,jinak,
zaujmout.Asi něco jako:Pozor,tady píši já! Některé pasáže jsou ale velice dobré,třeba
Garpovo dětství a řada dalších.
Pro mě tedy z některých hledisek zajímavé dílo,které se ale dost špatně čte a které je určitě slabší než jeho pověst.
S Irvingem budu mít as i problém ... přes nezpochybnitelnou autorovu kvalitu se slovy a práci s květnatým, pestrým jazykem nedokážu úplně vstřebat to, co mi chce sdělit. U Pravidel moštárny mi to ještě fungovalo, ale co týče Garpova světa a jeho bizardního setkávání se se skutečným světem, jak ve smyslu postav, tak samotných jejich osudů, nemohu dát víc než průměr, snad se příště oba potkáme v lepším rozpoložení - 55 %
Bylo to napsané celkem čtivě, nicméně i tak na to, jak to je považováno za zlatou klasiku, nějak nezaujalo. Děj se dost zadrhával a plácal na místě než se zase posunul do další životní fáze. Námět naprosto o ničem, v podstatě to bylo celé o sexu, psaní špatných knížek a feminismu. Místy trochu rozvláčné, on snad řešil kdo kdy a jak umře i u lidí, které hrdinové potkali náhodou někde na ulici.
Překlad tomu moc nepomohl, občas jsem si musel některé fráze přeložit do angličtiny, abych pochopil, co se tím myslelo. Používání podivných výrazů je tam víc než časté.
Prostě takový nějaký typicky americký nezáživný produkt, kde vás celem ani nezajímá jak to bude pokračovat a už vůbec ne jak to skončí, ale stejně tak nějak musíte číst dál a dál až dokud to nedočtete.
Skvělá kniha! Hutná, ale zároveň čtivá. Na dovolené pár dnů vydrží. Není to ten typ textu, který přečtete za den či dva.
Skvěle vystavěný příběh plný zvratů a neočekávaných vyvrcholení. Irvingův styl je unikátní. Trochu ponurý, ale dobře čtivý. A člověka hodně nutí přemýšlet.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Mám Johna Irvinga a jeho specifický styl ráda.
Je ale pravda, že tak jedna kniha ročně stačí. Je to opravdu styl specifický.
Místy příjemná vyprávěcí část, místy vtip, smutek, naivita. Ale v této knize se bohužel objevovala místy i část vcelku nezáživná, nudná. Proto odebírám jednu hvězdu.
Ale víceméně splnila mé očekávání.