Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1053/bmid_svet-podle-garpa-dA9-1053.jpg
4
3464
3464
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Je to až s podivem, kniha ve mně vyvolala více negativních než pozitivních emocí. Je to již několik let od doby, co jsem jí četla a stále na ní vzpomínám, stále mě rozrušuje a rozčiluje a nutí zamýšlet se nad jednotlivými popsaným situacemi.
To je podle mne známka velkého umění
Toto dílo by se z 28 hodin četby Martina Zahálky dalo zkrátit tak na 20. Knihu jsem doposlechla už jen z povinnosti a nic než slovo "prsy" se mi do paměti nevrylo až se mi z nich ježili všechny chlupy na těle. Prs, k prsu, prsům, prsy..to slovo mě začalo až děsit. Škoda, jinak to mohl být docela příjemný životní příběh jednoho prostého a průměrného pisálka, který se snaží prorazit.
Sex, smrt a pocit viny.
Navíc fantastická životní hesla a to jediné mě asi zaujalo.
Začátek byl pro mě krušný, pak jsem nějak přešla do půlky knihy a zdálo se to lepší, čtenější, ale opravdovější? To asi také ne.
Takže co?
No, dočetla jsem to, ale konec byl těžký setrvačník a některé pasáže neskutečně nereálné.
John Irving je prostě borec. Opravdu netuším, jak tohle někdo dokázal vymyslet, opravdu ne. Možná Pravidla mošťárny se mi líbilo o trochu více, ale i tahle kniha byla senzační. Co mě zamrzelo, bylo akorát ten konec. Ten mě tedy naštval, ale co se dá dělat. Jedině doporučuji.:)
Neskutečně ukecaná blbůstka nabitá slovní fantazií. Koketující tu s feminismem, tu s přehnanou erekcí či jinými lechtivostmi... Vstoupila jsem podruhé do stejné řeky a musím zkonstatoval, že jsou knihy, ke kterým se musí dozrát a pak ty druhé. Ve třiceti jsem jí dala s přehledem a dokázala v té rozvleklé mnohomluvnosti najít i cosi navíc. Nyní mě ani poslech v celkem slušném podání pana Zahálky nedokázal upoutat. Je tu zmiňován Forest Gump. Ano s tím se Garp srovnat dá. Komentář od Chamyl je mému pocitu z knihy nejbližší. . . .
Inu zkusím Moštárnu :o)
28 hodin a 5 minut četby Martina Zahálky možná ještě vylepšilo můj zážitek z této knihy. Dostala jsem se k ní až teď v již dost pokročilém věku, ale myslím, že bych si ji kdysi po jejím prvním vydání u nás tak neužila. V té knize je snad všechno – láska, fanatická nenávist, nevěra, feminismus, změna pohlaví, vtip i smutek, osudové rány i drobné radosti ..... a postavy naprosto pravdivé, i když mnohdy až neuvěřitelné. A co je pro mě důležité, kniha nijak nezestárla.
Mnohovrstevné dílo, k jehož přečtení mě nalákaly názory mých spolužáků a učitelky českého jazyka na gymnáziu. Kniha je fiktivní autobiografií fiktivního spisovatele T. S. Garpa, jehož život byl skutečně zajímavý a nevšední, stejně tak i osudy jeho rodiny a přátel. Témat kniha obsahuje opravdu hodně, dějově i kompozičně mi naprosto vyhovovala, způsob nahlížení na feminismus a sexuální menšiny byl také zajímavý a jsem přesvědčen, že tolerantní a zároveň střízlivý. Vyskytují se zde i úseky z literárních děl Garpa a jeho matky, v případě Garpa dokonce o jednu kompletní povídku - smekám klobouk, kniha je jazykově i dějově velice bohatá, o kompozici nemluvě... Pro mě je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl - zvláštní a bohatá po všech stránkách.
Mám jedinou výhradu, a to vůči českému překladu - těch chyb, překlepů a chybějících koncovek bylo skutečně hodně :/
Miluji knihu Pravidla moštárny. Ale tohle se mi tedy moc nelíbilo. Nějak mi unikl smysl této knihy. Patrně byla v době vydání poněkud šokující, čímž si jistě zajistila publicitu. Ale na dnešní dobu ve světě několika mnoha odstínů šedi už není ani šokující. Byla místa, kdy mě to i docela bavilo, ale moc jich nebylo. Možná mě i víc bavil život Jenny než Garpa. A život po Garpovi už mě nebavil vůbec. Dočetla jsem v rámci disciplíny.
Zvláštní kniha. Přesně ten typ, nad kterým musíte přemýšlet, i když nechcete a bez ohledu na to, jak dlouho nad ní přemýšlíte, nikdy si neutvoříte názor, za kterým byste si mohli stát na sto procent, protože jen dalších pět minut přemýšlení vás donutí ho pozměnit nebo úplně změnit. Příběh je obsáhlý, nejednotný, často přeskakuje a odbočuje, ale vždycky se v kruhu vrací do svého středu. Jak jsem napsala, je to kniha zvláštní. Přečtení nelituji, ale upřímně přiznávám, že podruhé knihu neotevřu - nechci si zničit ten jedinečný pocit jakoby zásahu bleskem, jaký jsem měla bezprostředně po dočtení.
Chvílemi strašně roztahané, přiznám se , že části jsem v rychlosti prolétával očima. Nejdřív jsem myslel, že Irwing je pseudonym nějaké feministky. Některé pasáže jsou strašná slátanina, ale trochu mám pocit, že to bylo jen z důvodu abysme se trochu přiblížili tomu co by asi psal Garp. Některé vyvrcholení příběhu opravdu zajímavé.
Autor píše velice srozumitelným jazykem. Pro mne je však scénář této knihy téměř nepřijatelný. Podrobný popis násilí na ženách, transformace pohlaví, neustálý strach hlavní postavy o své děti, jsou vyhrocené atributy žití, tolik odlišné od skutečného života. Mám až pocit, že autor si tyto atributy vybral záměrně, aby šokoval čtenáře a tak přitáhl jeho pozornost. Je mi 66 let, mým koníčkem je světová literatura a toto je první kniha, která mne natolik vyvedla z míry, že jsem dokonce dostal strach o svého syna, putujícího po Americe.
Bohužel musím dát velmi nízké hodnocení. Nevím čím to je, ale s americkou literaturou mám obecně trochu problém. Většinou se mi moc nelíbí.
Úžasné! Četl jsem ji ve svých šestnácti a poprvé jsem zažil ten pocit, kdy kniha skončí a já nevím, co dělat dál.
Vážně specifické a dost jedinečné dílo. V některých úsecích se dost těžce čte, někdy je až lehce nepoutavé, nicméně zároveň působí tak jedinečným dojmem, že vše ostatní smete ze stolu. Kvalitní kniha pro úzký okruh čtenářů. Ne každého děj chytne, ne každému se povede dočíst do poslední strany, ale vyplatí se. Za mě kultovní klasika, napsaná sama. Čte se, jako by ji John Irving dal dohromady během jednoho večera, což je vždy obrovské plus. Vše působí nadčasovým dojmem, skvělá kniha.
Kdysi jsem to četl a už nevím jestli si to někdy znovu přečtu. Já to tak u knih, které ve mě, v té době četby, nechají silný zážitek, pocit, hloubku a já nevím co ještě... Silná kniha, i když kdo ví co bych napsal dnes. A proto to asi už nikdy nebudu číst. Pozn.: Úplně jsem zapomněl, že v tom autě byl i jeho malý syn. A pak jsem byl překvapen...
Svět podle Garpa je román plný komedie i tragédie, která je ale kolikrát (zejména v období Garpova mládí) popsána takovou lehkostí a humorným podtextem, že se člověk prostě příběhem veze. Příběh samotný i styl psaní mi opravdu sedl, už se těším, až otevřu další knihy od Irvinga!
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Vyhrocený příběh. Fiktivní spisovatel T.S. Garp a jeho život a přátelé i nepřátelé. Pomezí absurdna a reálna.