Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243397/bmid_svet-podle-garpa-243397.jpg
4
3460
3460
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace - otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Moje první od Irvinga, asi nejznámější, ale rozhodně ne nejlepší. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na ten trochu šílený svět, ale následující jízda pak byla božská.
Svět podle Gárpa jsem začína číst v posledních letech několikrát, ale nikdy jsem se nedostala přes první kapitoly. Teď už nechápu proč, protože do knihy jsem se začetla a líbila se mi. Postavy v ní jsou sice hodně "zvláštní", ale tak to asi v životě je, jen zde na jejich "specifika" víc vidíme.
Začátek knihy pro mě malinko nezáživný, ale pak mě děj strhl tak, že Svět podle Garpa je má nejoblíbenější kniha.
Moje láska k této knize nemá hranic. Nemůžu se dočkat, až si ji za nějaký čas přečtu znovu a znovu a znovu.
Po prvých tristo stranách som si hovoril: Nie je to zlé, ale nechápem čo na tom všetci vidia. Dokonca som sa pohrával s myšlienkou, že knihu nedočítam. Našťastie som dočítal a môžem s pokojným svedomím prehlásiť, že je to jedna z najlepších kníh, aká bola kedy napísaná.
Jedna z nejúžasnějších knih" Má první od Irvinga a naprosto si mě získala. Pro mě je to jeho nejlepší kniha. Nemám jí naprosto co vytknout. Příběh báječný, styl psaní skvostný a pohodový, čtivý.
Tuhle knihu miluji aneb "3/4 je málo".
Pro mě asi druhá kniha, kterou jsem četla hodně dlouho. Nebylo to však kvůli počtu stránek, nebo velikostí písma, ale samotným obsahem. Ostrost vyjadřování, kontroverzní myšlenky a povídky ukryté v knize, mi nedovolily knihu přečíst jedním dechem, ale naopak musela jsem ji párkrát odložit a nechat se přesvědčovat mou zvědavostí, jak asi dopadne osud T. S. Garpa, abych knihu znovu otevřela. Ale i přes všechny peripetie nelituji, že jsem ji dočetla do posledního řádku.
Výborné čtení! Je fakt, že jsem knihu kvůli smíšeným pocitům častokrát zavřela dříve, než bylo v plánu, ale titul Svět podle Garpa mě něčím neustále přitahoval. Místy mě dokázal nepříjemně šokovat, místy upřímně rozbrečet, občas mi zůstal rozum stát nad absurdními situacemi v Garpově životě.
Je to kniha, nad kterou musí člověk přemýšlet i dlouho po posledních stránkách, proto jsem byla št'astná, když jsem pár dní po dočtení při zkoumání nenápadného regálu v antikvariátu objevila jedno vydání, které ted' zaujímá čestné místo v mé knihovničce. Další důkaz toho, že pojem Svět podle Garpa je zkrátka magnet.
Garp je jméno, které se Vám od přečtení zaryje hluboko do hlavy a už nikdy nezapomenete, kdo to byl. Kniha je perfektním životopisným vykreslením postavy, jejíž námět byl tak absurdní a komický, že jen málo kdo nepodlehne jejímu životu. Dalo by se říct, že je to jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četl a to jsem Irvingovi příliš po pravidlech nevěřil.
Je pravda, že i zde se najdou hluchá místa, ale to ve skoro každé knize. Někoho může odradit délka a rozvláčnost, ale těch několik set stránek uběhne rychleji, než se nadějete. Pokud Vám vyloženě nevadí Irvingův styl psaní, můžu jen doporučit! :)
Další skvělá Irvingova kniha a kupodivu se mi líbilo i filmové zpracování, i když celý obsah knihy, jak už to tak bývá, se do něj vtěsnat nedal. Prostě jeho knihy hltám.
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy v životě četla. Bavila jsem se od začátku až do konce, místy jsem se dojímala a místy smála. Hodně mě psychicky zasáhla a při některých pocitech si vzpomenu na toho zatracenýho spodního výra... Garp sice nebyl podle mě úplně nejlepší spisovatel :D, ale neberu to jako mínus :) Nemám ráda klišé knížky, kdy je většina toho, co se stane, předvídatelná. Tady jsem neměla tušení a prostě paráda :) Nechala jsem se zlákat i filmovým zpracováním a s knihou je to naprosto nesrovnatelné. O to víc si četby cením :) Předčilo to moje očekávání a můžu s klidným svědomím doporučit ! :)
Jedna z nejpoutavějších knih, která se mi od Irvinga podařila přečíst. Mezi čtivější knihy od Irvinga bych jistě zařadila i Rok vdovou.
Ne, ne, ne .. bohužel, Irvingův styl psaní je mi absolutně cizí a kniha mě naprosto ničím nedokázala vtáhnout, překvapit ani jinak donutit, abych ji dočetla. Bohužel - i přes doporučování a dobré hodnocení jsem byla zklamaná.
Od Irvinga jsem byla schopná dočíst do konce pouze tři knížky. Pravidla moštárny, Modlitbu za Owena Meanyho a tuhle. Svět podle Garpa je chytlavá knížka, místy jsem se sice krapet nudila, ale stejně mě pořád lákalo, příběh dočíst. A to jsem to prosím přelouskala na malým dotykovým HTCčku :-D Určitě si knížku přečtěte. Je to jedna z těch lepších :-)
Končím na 268 stránce, třikrát jsem u ní krásně nudou usnul. Asi se podívám na film, jen doufám, že u toho taky neusnu. Chtěl bych si přečíst "Pravidla moštárny" ale trochu se toho obávám. No uvidíme. Z důvodu nepřečtení ani knihu nehodnotím.
Svět podle Garpa je jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Od první až do poslední stránky jsem příběh hltala a nebyla schopna dělat něco jiného, jen číst. Nejdříve jsem byla seznámena s Pravidly moštárny a byla jsem přesvědčena, že je z hola nemožné, aby se tomuto dílu něco vyrovnalo. Zjevně jsem se spletla, toto čtení naprosto předčilo mé očekávání. Obdivuji Johna Irvinga a upřímně říkám, že nechápu, jak je možné něco takového vymyslet. Čtenář nenajde nudné pasáže, vše má rychlý spád, na každé stránce čeká nějaký zvrat a to, jak je Garpův životní příběh prokládán ukázkami jeho tvorby považuji za geniální. Od mého prvního přečtení tohoto skvostu knihu všem doporučuji a je jedna z mých nejoblíbenějších.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Tento komentář nečtěte, pokud si knihu chcete přečíst. Upozorňuji že pokud se v knize dostanete na přibližně třicet procent a nebude vás to bavit a nejste tak umínění jako já, tak knihu odložte, nic lepšího vás nečeká.
První a trvalé dojmy z knihy byla nuda. Příšerná, téměř lineární nuda jen s malými výchylkami. Přijde mi, že přesto, že se mě Irving snažil šokovat, byly to velmi, velmi chabé pokusy. Autor vypráví bez talentu vytvořit napínavou situaci (až na znásilnění, kdy jsem byla zvědavá, zda ženu najdou), nechává veškeré příležitosti pro napínavý příběh běžet (příkladem Garpův útěk z Jennina pohřbu). Celou dobu jsem cítila nad knihou frustraci, stále jsem nechápala, proč na ní všichni pějí takovou chválu. Tak se vytas Irvingu, dostaň mě, ale jeho trapné pokusy byly dost mimo a ve finále, kdy Duncan přichází i o ruku, jsem byla vyloženě vzteklá. To je vše co máš? Také popisy sexuálních vztahů jsou prapodivné (čtyřka s Alicí). Zase mě napadá: co to má být? Že by Irving sentimentálně popisoval co se mu přihodilo, nebo snad nějaká jeho fantazie? Nezájem, nuda.
Některé knihy vás přimějí cítit pocity s postavami, prožívat zármutek i radost, napětí. U mě tohle Irving nedokázal. Epilog přeskakuji se čtením dvou vět ze stránky. Mě nezajímá jak si kdo žil a jak zemřel, proč? Není to zajímavé. NUDA.
Musím zdůraznit, že neumím odhalit v knihách skrytá poselství, které možná tato kniha má (o tom se po mé recenzi plánuji informovat). Několik věcí se mi na této knize relativně líbilo: pomsta Tropovi (to už sem myslela, že se Irving rozjíždí, ale běda), Ellen Jamesová a vše kolem ní, pokusy Irvinga o humor v podobě Roberty (dobrá postava, někdy i vtipné) a také rčení že je těžké tolerovat netolerantní (zde jsem byla ohromena, výborně).
Bohužel své umíněnosti pravděpodobně ještě podlehnu a musím si přečíst ještě alespoň jednu Irvingovu knihu pro srovnání.