Svět podle Garpa
John Irving
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace - otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Rozjíždí se pomalu ale jistě, graduje v geniálních obratech, končí trochu zdlouhavě a teskně. Kdyby mě ten prostředek tak dokonale nebavil, asi bych jí 4 hvězdy dala stěží. Ale... Garpův "dospělý" život je prostě pravá perla na skvělém máslovém dortu.
Moje Irvingovská prvotina a jsem celkem spokojená, děj měl spád, vložené povídky a romány od Garpa mě teda tolik nebavily a sem tam se podle mě zbytečně dlouho řešila jedna věc, ale jinak dobré.
Buď Irving sám nebo T.S. Garp a zřejmě oba dva naráz :)mě tu ponejvíce spíše jen rozčilovali,tedy až na tu dobu co byl chlapcem, jinak později se mi zdálo že ačkoliv ten svět kolem sebe vnímá jako dost složitý, evidentně se ho snaží zploštit a zjednodušit , vzdor všemu co jiného kniha říká, dokonce až zčernonbílit. Tohle tušení mě provázelo celou dobu. Kniha mě nenechla ani v klidu,ale rychle jsem se od ní uměla odpoutat, což se mi kupříkladu u jeho jiných knih naštěstí tolik nedaří.
Prostě taková "Irvingovina"... neuvěřitelně orginální, nápadité, jedinečné. Občas pohlcující, občas zdlouhavé, občas dojemné a občas se člověk neubrání i hlasitému smíchu :) Knížka snad úplně o všem a svým způsobem kultovní dílo!
rozhodně netradiční příběh :) chce to se prokousat pomalým začátkem, ale pak už se to čte samo...ale nevím proč, na film nějak nemám potřebu se koukat....
Bohužel okolnosti mě přinutily tuto knihu přečíst a musím říct, že to byl docela oříšek a chtělo to velké sebezapření ji dočíst do konce..šokující? To ano. Zajímavá? Taky. Ale úžasná, dechberoucí? To rozhodně ne, 2* za tu jednu scénu v autě, hned na začátku, kdo četl, ví...jinak na ní nebylo nic výjimečného
Tahle kniha mi nějak nesedla. Nejspíš se má tvářit jako kniha pro náročné čtenáře, ale buď nejsem náročný čtenář, nebo to autor nezvládnul. Četla se mi špatně, dopředu mne táhlo jen její vysoké hodnocení, které mne přesvědčovalo o tom, že se musím dočkat toho, až mne to chytne. Dočetl jsem poslední stranu... ale efekt se nedostavil.
Na úvod musím zmínit otřesné vydání knihy plné překlepů a chyb. Ke knížce samotné - zajímavý příběh, myslím že hodně autobiografický. Mě osobně se četl výborně, i když některé pasáže utíkaly pomaleji. Autorův styl nemusí každému sedět, řekl bych, že toto je odlehčená varianta Hlavy 22, kterou pavažuji za geniální v oblasti absurdního humoru. V Garpovi se přidávají ovšem i další témata, jednou smutná, jindy veselá. Na film se teprve chystám.
Sice to není nejlepší čtení na světě, alespoň ne napoprvé, ale rozhodně to patří mezi těch pár knížek, které můžete číst pořád dokola a vždy v nich objevíte něco nového, ať už přímo na očích, nebo skrytého mezi řádky. Nemluvě o tom, že je to knížka tak tragická, až je to k smíchu a zároveň k pláči, zvlášť když si celou dobu myslíte, že je Garp naprostý vůl a pak zjistíte, že vlastně není vůbec tak špatný, a že jsme vlastně všichni svým způsobem stejní jako on...
Poněkud svérázné. Místama rozvleklé. Nejvíc mně vadili ty hrozný Garpovy literární počiny. Ale sem ráda, že jsem ji četla.
Přesně jak píše Kniper, bylo to pro mě obrovské zklamání. Nekonečný sled sobeckých neuróz a manželských nevěr, navíc neskutečně rozvleklý příběh bez myšlenky.
No nevím, co na té knížce všichni vidíte. Dokopal jsem se to dočíst jen proto, že je to sestřina nejoblíbenější kniha (no a taky proto, že jsem čekal nějaký převratný geniální závěr, který se ale bohužel nekonal). Možná že tato kniha není prostě pro mne. Odhadl bych její cílové publikum na zoufalé ženy po rozchodu s malým sebevědomím, které se neumí postavit na vlastní nohy popřípadě lidi s nějakou sexuální odchylkou - rozhodně je to ale knížka spíš pro ženy, než muže. Nemám ani rád ten styl vyprávění, kde je přehršel přímé řeči a aby se vůbec přišlo na to kdo řekl co, musí autor používat všemožná ohraná klišé. Nějaký humor, co tu někdo oslavuje šel mimo mne. Plus patří Irvingovi za nenásilné zařazení mnoha žánrů v jedné knize a to že Irving píše líp, než Garp, jehož povídky jsou opravdu strašné.
Svět podle Garpa na mě ohromně zapůsobil. Líbí se mi, že Irving píše velmi otevřeně a přitom nepůsobí vulgárně. V knize najdeme plno komických situací, ale zároveň se román točí i kolem citlivých témat jako individuality, sexuality, ženského hnutí, násílí, strachu z neštěstí a smrti. Téměř každý si zde najde problém, který se ho osobně dotkne. Je však pochopitelné, že tak jako se najdou čtenáři reagující opravdu nadšeně, tak bude i řada čtenářů reagujících podrážděně. Každopádně dílo vyburcuje k nějakému postoji. Autor k tomu využívá ironii, nadsázku, prtvky tragédie i komedie, satiry, parodie, absurdní komiky, černého humoru; objevují se i jazykové kontrasty.
Knihu jsem začínala číst s nadšením a se stejným nadšením jsem ji dočetla. Ze začátku byla sice malinko nezáživná, ale docela čtivá. Druhá polovina to svým naprosto nečekaným zvratem zachránila. Od této chvíle jsem ji četla jedním dechem. Toleruji názory lidí, kterým kniha k srdci nepřirostla. Já mezi ně však nepatřím. Naopak stala se mou oblíbenou knihou.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
2003 | Svět podle Garpa |
2005 | Pravidla moštárny |
2016 | Ulice Záhadných tajemství |
1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
2013 | V jedné osobě |
První věc, kterou jsem od Irvinga četla, a hned mě naprosto dostala (snad jen ty Garpovy literární počiny bych oželela).