Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495822/bmid_svet-podle-garpa-KgD-495822.jpg
4
3453
3453
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace - otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Svět podle Garpa je moje osobní čtenářská výzva.
Několikrát jsem se s knihou trápila, prokousávala se absurdními příběhy a postupně odkládala do knihovničky, až konečně tentokrát "heuréka"!
Nemám se ale čím chlubit, protože jsem si tento oceněný skvost pěkně dlouho a po malých částech dávkovala jako nějaký lék. Ve finále bohužel k žádnému uzdravení nedošlo.
Takže asi tak:
Svět podle Garpa je zajímavý literární počin, to určitě, ovšem nepatří k mým ohmataným knihám.
Tolik témat..., tolik emocí... a střípků..., než se všechno proplete
v jeden senzační román !
Jedná se o mé první setkání s Irvingem a rozhodně nebude poslední. Kniha má několik rovin a díky tomu si každý čtenář přijde na své. Z hlediska příběhového je dílo plné šťastných i nešťastných zvratů a náhod. Zároveň je dílo napsáno přístupným jazykem a stylem, který zaujme většinu čtenářů.
Mě nejvíce zaujala práce s hlavní postavou. Přijde mi, že autor si vystavěl postavu jako jistý věšák, na který věší své nápady a myšlenky. Garp z hlediska děje v zásadě není pro celou knihu moc důležitý. Zároveň je však nepostradatelný, protože je kostrou pro spojení veškerých situací, které Irving v knížce představuje.
Za nejelegantnější Irvingův nápad považuji fakt, že udělal z hlavního hrdiny Garpa spisovatele. Díky tomu může autor vkládat do této knihy další svá dílka. Dokonce je nejen vkládá, ale nechá o nich postavy přemýšlet a hodnotit je.
4/5
Spekulativní producírování amerického intelektuála, tak bych to shrnul.
Pár míst zajímavých, ale kvůli nim mi nestálo za to číst celou knihu. Neříkám, že jsem skončil, ale odložil jsem to někde po třetině knihy.
A to jsem to četl podruhé. Poprvé jsem to přečetl, celé, hned jak to vyšlo u nás, Tehdy jsem se k tomu špatně propracovával. Na každý takový bestseler, který se nám dostal do ruky, jsme koukali s otevřenou ústy.
Dnes mám jednak víc životních zkušeností, jednak větší rozhled a také asi větší kritičnost.
Se Světem podle Garpa dostává tvrzení, že "čtenář prožije stovky životů, zatímco nečtenář pouze jeden" úplně novy rozměr. Zde tomu tak skutečně bylo. Jako bych prožil jeden celý život navíc se vším, co k tomu patří - lidé, kteří přicházejí a odcházejí, zážitky, vztahy, emoce... každá situace vyústila v jinou a všechno se nakonec poskládalo do, no do Světa podle Garpa. Co se týče příběhu, žádnou podobnou knihu jsem nikdy nečetl... nemůžu říct, že by román sledoval jednu konkrétní zápletku, naopak tak nějak plynul a jedna situace navazovala na druhou až do samotného konce. Ale přesto ten život T.S.Garpova ubíhal v neskutečném tempu. Nezajímalo mě ani tak, jak to skončí, ale co se stane v následující větě, situaci a jak to ovlivní celou tu poněkud výstřední rodinu Garpových.
No prostě naprosto nevšední a vtahující zážitek. Myslím, že tohle nebyl poslední Irving!
Hlavní postavou je GARP, který chce vést normální život a ochraňuje rodinu, aby se jí nic nestalo. Je spisovatelem. V románu sledujeme jeho dětství a dospívání a následně až si založí rodinu. Rád vaří a stará se o domácnost kromě žehlení. Rád pročítá telefonní seznamy. Ožení se s HELENOU, která vyučuje na vysoké škole. Společně mají 3 děti (DUNCAN, WALT, JENNY). Garpova máma JENNY je feministka, za kterou chodí hodně dívek a žen, aby jim pomohla. Je zdravotní sestra. Napsala jednu knihu.
Tento román je mnohovrstevnatý. Autor v tomto románu zpracoval hodně témat např. násilí a strach z neštěstí a ze smrti (znásilnění, bezpečnost na ulici, sebevražda), emancipace žen (ženské hnutí), rozvedené ženy, transsexualita aj.
V románu se prolínají různé žánry: komedie, tragédie, satira, tragikomedie. V románu se vyskytuje také černý humor.
Irvingův Svět podle Garpa je groteskní metaforou přítomnosti strachu a zla ve společnosti.
Garp píše povídky a romány a v této knize nalezneme úryvky z těchto děl, což se mi líbilo. Líbily se mi další postavy, které v románu vystupovaly (ROBERTA).
Některé události, ke kterým se rozhodl Garp s Helenou, mi připadaly postavené na hlavu. Některé momenty byly překvapivé. Strach je v knize symbolizován vědomím přítomnosti „SPODNÍ VÍRA“. V závěrečné kapitole nalezneme medailonky hlavních a vedlejších postav, jak jejich život pokračoval dále.
O tomto románu jsem uvažoval několik let a konečně jsem si přečetl tuto knihu. Kniha se celkově četla dobře.
Viděl jsem také film SVĚT PODLE GARPA, který byl natočen v roce 1982. V některých momentech se odlišoval od knihy, některé události v něm nebyly zobrazeny.
CITÁTY:
V tomto tak nízce smýšlejícím světě, uvažovala, je člověk buď něčí manželkou nebo něčí kurvou – anebo na nejrychlejší cestě, jak se stát jedním či druhým.
Kdokoli, kdo čte knihy z nějakých tajných důvodů a nikoli, aby o nich diskutoval, jeví se akademické obci podivně.
Marcus Aurelius: V životě člověka je jeho čas jen okamžik, jeho bytí neustálá změna, jeho mysl matné blikátko, jeho tělo kořist červů, jeho duch neklidný vír, jeho osud temný a sláva pochybná. Krátce, vše, co jest tělo, je plynoucí voda, a vše, co jest jeho bouře, jen sny a páry.
Chlípnost dohání i ty nejlepší muže tak daleko, že jednají způsobem naprosto neodpovídajícím jejich charakteru.
Člověk roste jenom tím, že dojde na konec jednoho a začne něco jiného.
Tohle je přímo klasický příklad. Ženská, která nikdy v životě nepocítila sexuální touhu, řečňuje o tom, co je a není všeobecné. A papež, který se slavnostně zaslíbí celibátu, rozhoduje pro milióny lidí otázku antikoncepce. Svět je opravdu šílený!
Garp cítil, že většina lidí směšuje otázku „opravdovosti“ s otázkou „vážnosti“; když má být člověk „hlubokomyslný“, musí být podle nich „smrtelně vážný“. A když se člověk zřejmě jen pokouší říkat něco vážného, je hlubokomyslný. Ostatní živočichové se samozřejmě sami sobě smát nedovedou a Garp věřil, že smích je v přímém vztahu k soucitu, kterého nikdy nemáme dost. Jako dítě nakonec mnoho humoru nepoznal – a nevyrůstal ani v náboženské atmosféře -, takže teď bral komedii daleko vážněji než ostatní.
Román je „pouze skladovací prostor – všech smysluplných věcí, které romanopisec není s to použít ve svém životě.
„ jako kdyby se člověk snažil všechny udržet navěky při životě. I ty, kteří nakonec musí zemřít. Právě u těch je nejdůležitější je při životě udržet.
Předně díky Kecům&Politice za tip na čtení. Přečteno poprvé v pětadvaceti, těším se na opáčko za dvacet let. Zajímavá kniha, příběh. Vlastně mě hrozně překvapilo, kolik toho Garp za svůj život stihl. A hrozně se mi líbil konec. Dozvědět se, co se s každou postavou stalo. Hezké uzavření románu.
Poněkud bizarní román s dalšími podromány od Garpa uvnitř... Místy sexuálně, místy jinak ujetý. Přesto se mi to líbí.
Líbí se mi styl psaní J. Irvinga a mám ráda zhruba takhle dlouhé knihy, kdy se čtenář stihne začíst a užít si příběh.
Přesto se mi ale nepodařilo ponořit se do knihy hlouběji, tak jako u Modlitby za Owena Meanyho. Owenovi jsem propadla. Garpa jsem sledovala jen z odstupu.
Knihu jsem četla před 20 lety a byla z ní nadšená, teď jsem si ji dala znovu kvůli čv. Už to nebylo ono. Nevím proč.
Musím souhlasit s uživatelkou Kryštofkou. Když jsem četla knihu před 20. lety poprvé byla jsem z ní nadšená, ale teď jsem trochu rozpolcená. Bylo toho trochu moc. Dostali jsme náhled na spoustu témat, spoustu postav, ale oblíbit si nějakou jsem nedokázala. A bohužel se nedostavila ani radost ze čtení.
Takže snižuji z 5* a třeba zase za nějaký čas...
Hanba mi, že jsem irvingova génia poznal až takhle pozdě! Svět podle Garpa na mě pomrkával z knihovny hezkých pár let a teď se konečně dočkal. A odměnil mě příběhem, který přesahuje běžný rámec vyprávění. Zvláště, když máte doma děti a Spodní výr na vás vykukuje na každém rohu... Za mě plný počet a oddanost novému autoru.
Pořád tak nějak doufám, že od Irvinga dostanu do rukou knihu, která mě bavila zaujala tak, jako se tomu podařilo autorovi u "Pravidel moštárny", nicméně "Svět podle Garpa" mě zhruba od druhé poloviny také velmi chytl a zpětně mě příjemně překvapuje, že jsem v knize nenašel žádné výrazné slabší místo. (Akorát mě upřímně nebavily pasáže z Garpových uměleckých děl, mohly být buď kratší, nebo by tam nemusely být vůbec - stejně jsem se totiž o Garpovi jako spisovateli z takových pasáží moc nedozvěděl.) Postavy jsou velmi zajímavé, Jenny mě zaujala asi nejvíc, příběh je pro mě sice neuvěřitelný, ale velmi chytlavý. Autorovi se také podařilo otevřít kontroverzní témata, především pak feminismus, u něhož zachytil ty kladné, ale i záporné stránky. Velmi zajímavý román, ke kterému se někdy určitě vrátím.
(SPOILER)
Nejdřív jsem myslela, že román bude navzdory názvu o Garpově mámě Jenny, a to se mi moc líbilo, rázná a emancipovaná žena mi byla sympatická. Že je malinko šibnutá, ale pořád mile, naznačoval její praktický plán na početí dítěte. Nicméně jí vyšel perfektně, Garp se narodil a nedostal otce, a dokonce ani křestní jméno. Říkalo se mu Garp, ale to bylo vlastně příjmení. Ač ho autor nelíčil nijak atraktivně, ale jako menší dítě připomínající vzhledem tuleně, Garp z toho patrně vyroste, odjede během střední školy se svou výstřední matkou do Vídně, kde se v něm probudí naplno náklonnost k ženám, spustí se s prostitutkama a tím částečně určí směřování svého bláznivého života. Kde se u jeho matky vzaly pohnutky vzít výlet do Vídně jako soustředění na literární práci, která se v ní náhle probudila, nevím - asi že je to ten druh knížky, kde spisovatel promítá do postav své literární ambice a přemítá jejich prostřednictvím nad svou prací.
Garp se vrací do Spojených států inspirovanější než Jenny a rozhodne se vzít si svou velmi tolerantní kamarádku z let, kdy bydleli s matkou v areálu střední školy. A pak už mají dvě děti, žena pracuje na univerzitě, on je doma a nějak píše, nikdy nezačne normálně pracovat, ale nikomu to nevadí, nad tím jsem se zarazila jen já. Všichni jsou volnomyšlenkářští, co se vztahů týče, a následkem toho se v životě téhle rodiny stane několik šílených zvratů. A oni to berou tak, jako by prožívali těžkosti, ale nikdo nehysterčí, nikdo nekolabuje nebo podobné reakce, které by člověk asi čekal. Je to zvláštní kniha, která vám dovolí prožít tragédie a dívat se na ně jinak. Tak, že jimi život nekončí. A nechá vás pochopit, že každý se má místo odsudků starat o sebe. Dnes už nebudou témata nevěry nebo transsexuality a otevřené zobrazování tělesných poškození tak pobuřující jako v době vydání knihy, ale nemůžu říct, že by byla překonaná. Každý si v ní pořád najde to, co se ho osobně dotýká.
Můj čtvrtý nebo dokonce už pátý návrat k T.S. Garpovi a jeho pozoruhodné matce Jenny Fieldsové, kteří nikdy nezklamou. Zatímco u jiných knih děj s postupujícím počtem přečtených stránek vázne a klopýtavě míří k jakémusi konci, tato kniha naopak postupně graduje.
Kdo nečetl, měl by si doplnit vzdělání.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Preslávený román Johna Irvinga líči život a názory fiktívneho spisovateľa T. S. Garpa. Ako syn excentrickej Jenny Fieldsovej, ktorá si zmyslela mať dieťa bez manžela, dospieva Garp pod jej vedením v dosť svojráznu osobnosť. Po maturite odchádzajú s matkou do Viedne, obaja s rovnakým cieľom: začať písať. Jenny spíše svoj životopis Sexuálne podozrivá, ktorým sa razom preslávi, a stane sa vedúcou autorkou ženského hnutia. Garp zase napíše poviedku, aby sa mohol oženiť s Helenou, ochotnú vziať si jedine spisovateľa.
Na začiatku veľmi nudné, na konci strhujúce. Presne takto by som Irvingov Svet podľa Garpa charakterizovala. Skutočne som pri prvom cca 200 stranách mala čo robiť, aby som knihu nezaklapla a už nikdy neotvorila, ale pokračovať v čítaní sa vyplatilo. Myšlienka knihy každý má právo byť sám sebou, je tu rozobraná zo všetkých možných smerov. Tlieskam autorovi za skvele premyslený príbeh plný nečakaných zvratov, ktorý sa mi doslova zaryl pod kožu a ešte dlho tam zostane. Príbeh plný erekcií, sexu, individuality, absurdít, životných paradoxov, lásky, transexuáov, feministiek, tragédií, komédií, zranení, strachu zo smrti, vypichnutých očí, odtrhnutých končatín, či vyrezaných jazykov. Je to skvelé, je to jedinečné, je to poburujúce a pohoršujúce, no napriek tomu geniálne.
Audio zpracování mě úplně dostalo. Celkově moje první kniha autora, lapala jsem po dechu.
Svět podle Garpa je svojským pohľadom na život... i keď zase až taký originálny nie je. Garp ako postava je aj napriek svojej individualite v mnohých ohľadoch tuctová , ale to je zámer. Autor v postave dobre kombinuje unikátnosť jednotlivca so spoločenskými normami, náladami a celkovou situáciou v danej dobe.
Román sa nebral príliš vážne, najmä prvá kapitola o zrodení Garpa bola úsmevná. Silnou stránkou je štýl autorovho písania, ktorý aj pri opise rutinných udalostí dokáže baviť. Aspoň väčšinou... v niektorých pasážach som nedokázal nájsť nič podstatné, čo viedlo k nude. Tú však vždy čoskoro vystriedala ďalšia bizarná udalosť z Garpovho sveta. Pekným prídavkom sú aj texty v texte, teda Garpove poviedky, najmä Svět podle Bensenhavera. Aj napriek tomu by sa román dal skrátiť, a príliš by z neho neubudlo.
Vo všeobecnosti zábavné čítanie s nadčasovými témami, ktoré boli spracované pohľadom neobyčajne-obyčajného človeka, pri ktorom nechýbalo ani napätie medzi jednotlivcom a spoločnosťou. Osobitne vyzdvihujem autorov subtílny absurdný humor a istú úchylku v tom, že starostlivo opísal smrť takmer všetkých postáv.
Z mého pohledu naprostá katastrofa! Vůbec nechápu, co se stalo. Pravidla moštárny mě doslova okouzlila, tam jsem si vychutnal každičké slovíčko, líbila se mi i Irvingova Čtvrtá ruka, byť nebyla tak dokonalá, jako Moštárna, ale přesto byla pořád hodně dobrá, jenže u Garpa nic nefungovalo. Vypadalo to, jako kdyby jehla vůbec nezapadla do drážky. Knížku jsem poslouchal, Martin Zahálka ji četl velmi dobře, jenže ten text po mně stékal jako voda po plechové střeše a já nenašel jediný výstupek, kterého bych se mohl zachytit. Irvingův/Garpův svět pro mě zůstal „zemí, kde přebývají lvi“, a přestože většinu čtenářů, jak vidím, tenhle příběh něčím zaujal, já se do Garpova baráčku dobýval marně, dveře zůstaly zamčeny na závoru, okenice zabedněné, komín ucpaný slámou. Nic jsem nepochopil.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Ze začátku jsem se nějak nemohl vžít do děje - a tak to pokračovalo až do konce knihy. Snažil jsem se ji však dočíst v marné naději, že na konci to celé bude dávat smysl. Děj, který se co chvíli rozbíhá do mnoha slepých a až příliš často nezajímavých odboček, je jen velice sporadicky zachraňován očekáváním věcí příštích, což je vzhledem k počtu stránek zoufale málo. Postavy jsou sice věrohodně vylíčeny i s jejich psychologií a motivy jednání, ovšem žádná mě neuchvátila natolik, abych jí nějak zvlášť fandil, či byl zvědavý na její další osudy. Tak nějak mně byly lhostejné. Ani žádná z myšlenek zde vyslovených nepadla u mě na úrodnou půdu většího zamyšlení. Uznávám, že se jedná o mnohovrstevnatý román, ovšem žádná z těchto vrstev mě nijak zvlášť neoslovila. Zatím jsem nad Irvingem hůl nezlomil; pod dojmem skvělého filmu bych si rád přečetl Pravidla moštárny, ale „díky“ Garpovi to rozhodně nebude hned.