Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551568/bmid_svet-podle-garpa.jpg
4
3477
3477
Když se Amerika změnila v minové pole, braňme se groteskou. Přestože na svět přišel skoro neposkvrněným početím a matčina drsná výchova z něj učinila syna nevídaných schopností, snaží se T. S. Garp i bez otce obstát. Vaří, uklízí, naslouchá a hlavně jedná fér s příslušníky menšin, kteří si u nich doma podávají dveře a v kvasu 60. let o sobě dávají stále hlasitěji vědět. Jakmile se však sám stane tátou a chce uspět coby dobrý rodič, občan a spisovatel, zjišťuje, že tahle zodpovědnost bude veliké břímě. Už jen proto, že tu nežije sám, peklo jsou spíš ti druzí a neštěstí nechodí po horách, nýbrž po Garpovi… Tak jako jeho ohleduplný hrdina předešel i nejslavnější Irvingův román svou dobu proroctvím o tom, co vše boří lidské sny o štěstí. Obraz Ameriky procházející hlubokou vnitřní krizí je vykreslen v tak sarkastických barvách, že ho obdivuje již čtvrtá generace čtenářů. Miliony prodaných výtisků i kultovní trička se záludným Spodním výrem potvrzují, že nejlepší medicínou na nevyléčitelnou chorobu – naši smrtelnost – je černá groteska. Groteska o nemocných Spojených státech, která je vzhledem k hloubce tamních názorových příkopů opět aktuální.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
The World According to Garp, 1978
Interpreti: David Novotný
více info...
Přidat komentář
První kniha od Irvinga, po jejímž přečtení určitě sáhnu po další tvorbě. Místy komická, místy tragická až depresivní. Je dobře napsaná, příběh se pěkně odvíjí a celkově jsem se při čtení bavila.
Moderní klasika určitě zaslouží pozornost, je ale jasné, že na každého zapůsobí jinak. Ačkoli jsem dosud od Irvinga tolik knih nepřečetl, jeho styl kombinující situace tragické s těmi komickými, se mi líbí, protože vše je vždy vyvedeno do takového absurdna, že by se to klidně mohlo někdy někde stát. A ani Svět podle Garpa není výjimkou, od začátku je jasné, že tohle není úplně konvenční kniha a autor půjde trošku jinou cestou. Na to, jak velký rozsah zabírá, je poměrně čtivá, chvílemi strhující a nejlepší jsou na ní pasáže, kdy se střídá tragika s komikou a slévá se v jeden lehce bizarní celek. Dobré jsou i vložené povídky od "Garpa". Je fascinující, jak dokázal Irving popsat život jednoho průměrného spisovatele a vtipně i vážně, ale přitom velmi ctilivě odvyprávět ty nejzásadnější události, které ho potkaly. Chvíli jsem se usmíval, chvíli zase zamýšlel nad malicherností některých věcí a pomíjivostí života, a tak to má být. Jediné, co mi na románu vadí, je fakt, že Irving tu chtěl obsáhnout přece jen až moc věcí (kritiku různých hnutí, absurdnost jednání některých jedinců, zamyšlení nad úrovní literatury), což se mu úplně nepodařilo a některé působí tím pádem trošku prvoplánově a pak také to, že vlastně nevím, zda mi byl Garp sympatický. Pár dní po přečtení to nemůžu říct úplně jistě, nicméně "na pivo" bych s ním asi nešel, protože je na můj vkus až moc sebestředný. A je vlastně zvláštní, že román s hrdinou, který mi není jednoznačně sympatický, hodnotím tak vysoko. I to o Irvingově umění leccos svědčí. 80%
Bizarní a depresivní. Moc mi to nepřišlo jako groteska, spíš tragédie. Mám raději jiné knihy od Irvinga.
John Irving má prostě svůj specifický způsob psaní, který jsme nikde jinde neviděla. Je pravda, že jsem Svět podle Garpa přečetla až na druhý pokus, hold ve 12 to na mě bylo ještě moc. Ale druhý pokus ve mně hodně zanechal. V románu vystupují tak originálně nenormální postavy, které má člověk rád nebo ne, ale stejně musí vědět, co bude dál.
Snad v každé kapitole mě autor překvapil nějakou šílenou, rozhodně neočekávanou situací. Nechci moc prozrazovat, ale podle vypíchnutého oka, ukousnutého penisu a manželského skupinového sexu si můžete udělat představu :D.
Podle mého názoru není tento román pro každého, ale já si šílenou feministku Jenny užila.
Měla jsem asi příliš velké očekávání a to nedošlo naplnění. Neříkám, že by knížka byla špatná, o tom žádná. Je čtivá, zajímavá, jiná a fajn, ale rozhodně jsem u ní nebrečela ani se nahlas nesmála. Co se mi líbilo, byly "vložené příběhy spisovatele Garpa". Možná, že "jeho" knížky bych si přečetla radši. :)
První kniha Irvinga co jsem četla a pak už se to se mnou vezlo.
Já bych ji doporučila.
Rozhodně není to lehké čtení. Není to oddechovka ana večer k bazénu. Ale fakt si nezpomínám, kdy bych u knihy brečela i se smála zároveň nad stejnou stránkou. První dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, jestli mám hlavního protagonistu prostě jen nerada, nebo mu nerozumím. Po dočtení mu rozumím, ale nenávidím ho:-)
Má to příběh, dokonce příběhy! s uzavřenými konci, má to tolik emocí jako celý Irving a nad pointou jsem brečela. No kdo by to do mě řekl...
Kruci, přidejte mi ještě jednu hvězdičku, ať můžu dát šestku!
Tak konečně dočteno :D Svět podle Garpa nebyl vůbec lehké čtení a přiznávám, že po první půlce jsem to musel proložit veselejším čtivem od T. Pratchetta, ale nakonec jsem ji dočetl a nelituji. Hlavním problémem pro mě bylo, že hlavní "hrdina" mi byl hrozně proti srsti, což mi obyčejně pro zahození knihy stačí, ovšem zde byl děj tak bizarní a nepředvídatelný, že čtenáře udrží u knihy prostá zvědavost na to, "co bude". Nakonec jsem knihu dočítal s pocitem určité nezacílené nostalgie, takže hodnotím pozitivně :)
Do Světa podle Garpa jsem poprvé zavítal někdy před rokem a po pár stránkách si znuděně povzdechl a odešel. Nyní musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat, poněvadž kdybych před tím rokem vydržel jen dalších deset stran, už bych knihu neodložil a dnes bych místo dočtení skvělé knížky seděl opřený o postel, házel chlupatým tenisákem o zeď a drbal se v rozkroku.
Poté, co jsem předevčírem z nudy opět Garpa otevřel, nic jsem od toho nečekal, o to víc mě kniha pohltila a o to víc jsem si ji užil, ačkoli to není tak úplně správná formulace. Jsem z ní, prostě a jednoduše řečeno, v p*deli.
Irving napsal originální dílo s tragikomickými situacemi, ve kterých do sebe všechny detaily z předchozích stránek zapadnou jak táta do mámy. Zábavné, čtivé, jímavé... Lidské.
Závěrem bych asi dodal ještě jedno obrovské plus, všechny příběhy jsou dovyprávěny do skutečného konce. Toho jediného, nevyhnutelného konce společného pro všechny tvory.
Jsem ráda, že jsem Garpa konečně dočetla! Opravdu jeho celý život se spoustou myšlenek, úletů, popletených zvratů a spoustu naděje. Příběh o lásce, o životě, o smrti. Občas jsem narazila na náročnější pasáže, které mě dovedli zaseknout na hodně dlouho, ale byly ta i krásné a čtivé chvíle, které jsem si užívala! Paráda!
Knížka zprvu zajímavá a zábavná, po chvíli si však uvědomíte, že to vlastně nikam nevede. Pokud jako já máte černé svědomí, pokud knížku nedočtete a ať už je sebehorší musíte ji přečíst, nutíte se každý den, abyste s tím pohli aspoň o kousek. Druhá půlka najednou nabere rychlý spád a vy nemůžete přestat! A nakonec zjistíte, že se Vám vážně líbí :)
Kdysi se kniha jen tak povalovala v táborové jídelně a já z nudy přečetl první kapitolu. Od té doby mi bylo jasné, že si ji musím přečíst celou a to velmi brzy.
Podruhé jsem se začetl a kniha mě doslova pohltila a nenechala mě z jejích spárů vyklouznout dokud jsem nedočetl poslední stranu. Tedy, něco tak svěžího, co doslova hýří nápady a přitom pojednává o docela obyčejných věcech nečernobílým způsobem, jsem už dlouho nečetl. Těch vrstev, které by samotné vydaly na, řekněme, minimálně povídku je tam tolik, že se čtenář ani na chvíli nenudí a i když jsou postavy lidské, člověk jim nemůže nefandit.
Opravdu pěkné čtení.
Čtivé (snad až na tu pasáž s medvědy), zajímavé, od první strany absurdní, rozhodně jedna z nejlepších Irvingových knih.
Pro ty jež knihu nečetli nebo nedočetli: Opravdu se tam nevyskytuje ani jeden osekyrovaný trpaslík, jednorožec či něco podobného, a také tam nejsou rozpitvány erotické sny starých panen (Padesát odstínů...). Dokážete-li si však vychutnat hluboké pravdy v absurditě, vtip slova a myšlenek, pak na vás čeká spousta pokladů. A buďte si jisti, že je všechny po prvním průzkumu neodhalíte. Osobně mám za sebou již druhou vykopávku a věřím, že mám stále co objevovat. Doporučuji.
Krásně popsány osudy všech postav, nejvíce tedy hlavní postavy. Někdy jsem se k ní dost přemlouvala, ale nakonec jsem ji dočetla a celkem se mi líbila. Některé pasáže se mi zdáli trochu nudné, mohla by být kratší.
Na počátku příšerné, na konci strhující. Přesně takhle bych Irvingův Svět podle Garpa charakterizovala. Skutečně jsem při prvním cca 200 stranách měla co dělat, abych knihu nezaklapla a už nikdy neotevřela, ale pokračovat ve čtení se vyplatilo. Myšlenka knihy - každý má právo být sám sebou, je tu rozebrána ze všech možných směrů. Tleskám autorovi za skvěle promyšlený příběh plný nečekaných zvratů, který se mi doslova zaryl pod kůži a ještě dlouho tam zůstane.
K této knize mě donutila maturita a musím říct, že se mi líbila. I filmové zpracování je dobré. Doporučuji
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Trochu přisprostlé, ale jako celek mě kniha naprosto uchvátila. Už přemýšlím, po které další knize od Irvinga mám sáhnout.