Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76669/bmid_svet-podle-garpa-YL0-76669.jpg
4
3495
3495
Román začíná příchodem Garpa na svět. Zdravotní sestra si vybrala pro početí garpa zraněného vojáka, a Garp se věnuje sportu a psaní. Má ženu i děti, ale není spokojený se svými literárními výkony, skrz což se trápí. Vedle toho si jeho žena najde milence, a dochází k tragickému okamžiku, po kterém je jejich vztah přeházen na ruby. Garp později umírá, a dozvídáme se i o dalších osudech jeho rodiny v krátkém závěrečném resumé jejich životů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Klasika - po přečtení této knihy budete mít možná chuť napsat nějakou povídku. V každém případě ve vás ta atmosféra ještě nějaký čas zůstane.
Vyhrocený příběh. Fiktivní spisovatel T.S. Garp a jeho život a přátelé i nepřátelé. Pomezí absurdna a reálna.
Je to až s podivem, kniha ve mně vyvolala více negativních než pozitivních emocí. Je to již několik let od doby, co jsem jí četla a stále na ní vzpomínám, stále mě rozrušuje a rozčiluje a nutí zamýšlet se nad jednotlivými popsaným situacemi.
To je podle mne známka velkého umění
Toto dílo by se z 28 hodin četby Martina Zahálky dalo zkrátit tak na 20. Knihu jsem doposlechla už jen z povinnosti a nic než slovo "prsy" se mi do paměti nevrylo až se mi z nich ježili všechny chlupy na těle. Prs, k prsu, prsům, prsy..to slovo mě začalo až děsit. Škoda, jinak to mohl být docela příjemný životní příběh jednoho prostého a průměrného pisálka, který se snaží prorazit.
Sex, smrt a pocit viny.
Navíc fantastická životní hesla a to jediné mě asi zaujalo.
Začátek byl pro mě krušný, pak jsem nějak přešla do půlky knihy a zdálo se to lepší, čtenější, ale opravdovější? To asi také ne.
Takže co?
No, dočetla jsem to, ale konec byl těžký setrvačník a některé pasáže neskutečně nereálné.
John Irving je prostě borec. Opravdu netuším, jak tohle někdo dokázal vymyslet, opravdu ne. Možná Pravidla mošťárny se mi líbilo o trochu více, ale i tahle kniha byla senzační. Co mě zamrzelo, bylo akorát ten konec. Ten mě tedy naštval, ale co se dá dělat. Jedině doporučuji.:)
Neskutečně ukecaná blbůstka nabitá slovní fantazií. Koketující tu s feminismem, tu s přehnanou erekcí či jinými lechtivostmi... Vstoupila jsem podruhé do stejné řeky a musím zkonstatoval, že jsou knihy, ke kterým se musí dozrát a pak ty druhé. Ve třiceti jsem jí dala s přehledem a dokázala v té rozvleklé mnohomluvnosti najít i cosi navíc. Nyní mě ani poslech v celkem slušném podání pana Zahálky nedokázal upoutat. Je tu zmiňován Forest Gump. Ano s tím se Garp srovnat dá. Komentář od Chamyl je mému pocitu z knihy nejbližší. . . .
Inu zkusím Moštárnu :o)
28 hodin a 5 minut četby Martina Zahálky možná ještě vylepšilo můj zážitek z této knihy. Dostala jsem se k ní až teď v již dost pokročilém věku, ale myslím, že bych si ji kdysi po jejím prvním vydání u nás tak neužila. V té knize je snad všechno – láska, fanatická nenávist, nevěra, feminismus, změna pohlaví, vtip i smutek, osudové rány i drobné radosti ..... a postavy naprosto pravdivé, i když mnohdy až neuvěřitelné. A co je pro mě důležité, kniha nijak nezestárla.
Mnohovrstevné dílo, k jehož přečtení mě nalákaly názory mých spolužáků a učitelky českého jazyka na gymnáziu. Kniha je fiktivní autobiografií fiktivního spisovatele T. S. Garpa, jehož život byl skutečně zajímavý a nevšední, stejně tak i osudy jeho rodiny a přátel. Témat kniha obsahuje opravdu hodně, dějově i kompozičně mi naprosto vyhovovala, způsob nahlížení na feminismus a sexuální menšiny byl také zajímavý a jsem přesvědčen, že tolerantní a zároveň střízlivý. Vyskytují se zde i úseky z literárních děl Garpa a jeho matky, v případě Garpa dokonce o jednu kompletní povídku - smekám klobouk, kniha je jazykově i dějově velice bohatá, o kompozici nemluvě... Pro mě je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl - zvláštní a bohatá po všech stránkách.
Mám jedinou výhradu, a to vůči českému překladu - těch chyb, překlepů a chybějících koncovek bylo skutečně hodně :/
Miluji knihu Pravidla moštárny. Ale tohle se mi tedy moc nelíbilo. Nějak mi unikl smysl této knihy. Patrně byla v době vydání poněkud šokující, čímž si jistě zajistila publicitu. Ale na dnešní dobu ve světě několika mnoha odstínů šedi už není ani šokující. Byla místa, kdy mě to i docela bavilo, ale moc jich nebylo. Možná mě i víc bavil život Jenny než Garpa. A život po Garpovi už mě nebavil vůbec. Dočetla jsem v rámci disciplíny.
Zvláštní kniha. Přesně ten typ, nad kterým musíte přemýšlet, i když nechcete a bez ohledu na to, jak dlouho nad ní přemýšlíte, nikdy si neutvoříte názor, za kterým byste si mohli stát na sto procent, protože jen dalších pět minut přemýšlení vás donutí ho pozměnit nebo úplně změnit. Příběh je obsáhlý, nejednotný, často přeskakuje a odbočuje, ale vždycky se v kruhu vrací do svého středu. Jak jsem napsala, je to kniha zvláštní. Přečtení nelituji, ale upřímně přiznávám, že podruhé knihu neotevřu - nechci si zničit ten jedinečný pocit jakoby zásahu bleskem, jaký jsem měla bezprostředně po dočtení.
Chvílemi strašně roztahané, přiznám se , že části jsem v rychlosti prolétával očima. Nejdřív jsem myslel, že Irwing je pseudonym nějaké feministky. Některé pasáže jsou strašná slátanina, ale trochu mám pocit, že to bylo jen z důvodu abysme se trochu přiblížili tomu co by asi psal Garp. Některé vyvrcholení příběhu opravdu zajímavé.
Autor píše velice srozumitelným jazykem. Pro mne je však scénář této knihy téměř nepřijatelný. Podrobný popis násilí na ženách, transformace pohlaví, neustálý strach hlavní postavy o své děti, jsou vyhrocené atributy žití, tolik odlišné od skutečného života. Mám až pocit, že autor si tyto atributy vybral záměrně, aby šokoval čtenáře a tak přitáhl jeho pozornost. Je mi 66 let, mým koníčkem je světová literatura a toto je první kniha, která mne natolik vyvedla z míry, že jsem dokonce dostal strach o svého syna, putujícího po Americe.
Bohužel musím dát velmi nízké hodnocení. Nevím čím to je, ale s americkou literaturou mám obecně trochu problém. Většinou se mi moc nelíbí.
Úžasné! Četl jsem ji ve svých šestnácti a poprvé jsem zažil ten pocit, kdy kniha skončí a já nevím, co dělat dál.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
(SPOILER) Spoilery. … Nejsilnější okamžik z celé knihy je početí Garpa. Život Jenny, mládí Garpa i pobyt ve Vídni – tyto části se příjemně čtou a děj je sympatický. Neobvyklé je prokládání děje úryvky z Garpových literárních názorů, které vzbuzují zdání, že Garp matku hodnotí z velmi vzdálené perspektivy. Na prokládání dialogů popisnými pasážemi se dá zvyknout. Nepříjemnější je občasné prozrazení náznaků budoucího děje, což trochu ničí překvapení. Penzion Grillparzer je velice povedená povídka a chce se říct, že to je to nejlepší, co Garp napsal (až jsou další romány jen okomentovány s výjimkou 1. kapitoly ze třetího). Po návratu zpět do USA kniha trochu ztrácí kouzlo své obyčejnosti a rovněž se ztrácí plynulost příběhu – to, že si Helena Garpa vzala, je vyřízeno jedinou stručnou větou! Přitom to mohla být ta nejkrásnější pasáž knihy – poté, co se zdá, že jí marně posílá dopisy a k ničemu to nepovede. Takhle nejkrásnější pasáží zůstává románek s Cushy v nemocnici. Ještě vylíčení příhody se sexuálním násilníkem se povedlo. Následuje rychlý přechod do doby, kdy mají děti, líčí se pečlivě naplánované Garpovy nevěry – o těch se Helena dozví téměř mimoděk v souvislosti s Alicí (a nic se neděje), bere to naprosto v klidu, s jedinou poznámkou, že to dříve mohl říct jí. Poté období milování ve 4, poté je vidět Garpova přehnaná úzkostlivost až neurocita o děti, přitom kolem domu jezdí autem po tmě! To naprosto nedává smysl! Prapodivná návštěva paní Ralphové, s níž Garp nemá sílu se vyspat (?), a podivná cesta domů s policií a ještě do toho ten mladík. Nakonec je nevěrná Helena, kterou přemůže situace a problémy ve vztahu, a Garp to nepozná, až pochopí výraz provinilosti v její tváři, když doma čte práci budoucího milence. No a bouračka – šok je však sama bouračka a spíše zranění Duncana než Miltona. Zpětně nejděsivější z nehody je mlčení o Waltovi, jehož smrt si čtenář musí tak trochu domyslet. Po pobytu u Jenny následuje další, již slabší pobyt ve Vídni a málo pochopitelná smrt Jenny, která má pletky s politikou. Poté další divnost – feministický pohřeb, kde zcela nepochopitelně Pú pozná Garpa a až při jeho úprku se objevují sympatie k Robertě. Po návratu do Steeringu ještě šlo knihu přijatelně ukončit, ale musela se tam připlést Ellen James a závěr šel do kopru. Garp zcela nevěrohodně hoří nenávistí ke stoupenkyním Ellen James a musí se do nich nenávistně obout v časopise, což následně ústí v jeho smrt – nejsmutnější okamžik knihy. Následují popisy dalších osudů dalších hrdinů, ale to vše je sice smutné a dojemné, ale málo zajímavé. Bez Jenny a Garpa to nestojí za nic. Nakolik byla první půlka super, druhá je slabší – Garpova osobnost se podivně vyvinula, dlouho nepíše. Lepší pasáže jsou právě ty týkající se psaní nebo vydávání. Povedl se i ten příběh s kočkou. Škoda je, že když konečně Garp získá zase inspiraci a přidá se i Duncan s malování, umírá. Zdá se, jako by prožil dlouhý život, ale byl tak mlád. Konec je prostě příliš křečovitě udělaný a je vidět, že se podřizuje finální smrti (podobné to bylo i s nehodou). Celkově dobrá knížka, ale mohlo to být lepší.