Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1685
1685
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
... předsudky, druhá šance, odhodlání, láska, pracovitost, přátelství a jedlá soda :)
.
Fotbal, nevydařený vztah, krachující vesnice a starší protivná ženská je kombinace ze které se nedá očekávat nic dobrého. Opak, přátelé. Předsudky, které máme v sobě nám občas zavírají oči, kalí mysl a vkládají zlá slova do úst. Seberte odvahu, zkuste se zastavit a poslouchat. Slyšet ty opravdové příběhy našeho života. Překvapí vás to a doufám, že změníte svůj pohled a necháte předsudky ve skříni.
.
*Tady byla Britt-Marie od Fredrika Backmana*
S touhle knihou jsem měla trochu problém - bylo to jako na houpačce.
Na jednu stranu byla kniha místy vtipná, čtivá. Oceňovala jsem, že Britt - Marii poznáváme do hloubky po charakterové stránce.
Nicméně těch ALE zde bylo více...
Kniha měla pomalý rozjezd.
A co mi vadilo ze všeho nejvíc, ba dokonce mě to až rozčilovalo, bylo vykreslení závislosti Britt-Marie na Kentovi a celkem dost situací, kdy si nevěděla rady, co má dělat a jak danou situaci řešit - vadilo mě, jak v danou chvíli přemýšlela - co by dělal Kent a co si myslí ostatní.
Tenhle román byl za mě oproti knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvám se, slabší, myslím že průměrný.
Chtěla jsem se pobavit u humoristického románu, ale tahle knížka je úplně jiná než jsem čekala. Britt-Marie na začátku působí až nesnesitelným dojmem, postupně vzbuzuje lítost a knížka mi přišla strašně smutná a dalším čtením už jenom dojemná, když jsem pochopila, že uvnitř nejsou lidi takoví, jak působí na své okolí. Všichni potřebujeme, aby nás měl někdo rád, ale hlavně, aby nás „viděl“.
Z mého pohledu asi nejslabší kniha autora. Kdybych nečetl dříve Oveho nebo Medvědín, nevím, zda bych vůbec nějakým dalším knihám Backmana dal šanci...
Fredrik Backman mě v každé své knize udivuje svými dopodrobna propracovanými postavami. Každá má svou minulost, negativní i pozitivní stránky, problémy i sny do budoucna. Při čtení jeho knih mám pocit, jako by šlo o skutečné lidi, jejichž příběhy Backman nevymyšlí, ale pouze vypráví. Ani Britt-Marie není jiná, rušily mě ale stále se opakující dialogy, kvůli kterým se dej zbytečně protahoval.
Pak Backman byl tentokrát velice ironický a ironickým zůstal celou knihu. To mu umožnilo elegantně ukázat jednu nesnesitelnou hašteřivou babiznu z jiného úhlu pohledu a zároveň čtenáře mezi řádky nenápadně dotlačil k tomu, že si mohl podumat nad jádrem pudla; to vše aniž by musel klesnout k hollywoodským klišé, moralitkám nebo rádoby duchovním serepetičkám.
Šikovnej chlapec, tenhle Fredrik.
(Dost šikovnej na to, aby napsal Medvědín o hokeji a Britt-Marii o fotbale, aniž by se opakoval.)
Velmi zdařilé. Vtipné. Ačkoli se jedná o pomyslné pokračování "Babičky", řekla bych, že tato kniha je lepší. Postava Britt-Marie působí trochu jako karikatura, ale zároveň má potřebnou hlubku co do jejích úvah o vlastním životě a jejích motivů. Role fotbalu v příběhu není nepodobná hokeji v Medvědíně od téhož autora, takže to trochu působí jako když autor vykrádá sám sebe. Stejně tak pasáže o ztrátě milované osoby jsou v dosti podobném duchu jako v jiných autorových knihách. Závěr slabší a kdyby se odprostil od té dramatičnosti, asi by to vůbec nebylo na škodyu. Doporučuji přečíst, jedná se o zdařilé a milé dílo.
Příběh o tom, že se lidé nemají soudit jenom podle toho jak se chovají navenek, občas je za tím chováním nějaký důvod, tak jako v případě Britt-Marie.
Osobně se mi tato kniha líbila o něco víc, nežli Babička pozdravuje a omlouvá se.
I toto volné pokračování Babičky pozdravuje atd. bylo posloucháno jako audiokniha (opět v podání Valerie Zawadské) a tudíž ten požitek z knihy byl dvojnásobný, jak z výborné četby, tak z vlastního děje.
"Protože když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?"
*
Snad proto, že život je souhra náhod, tak se mi tahle milá kniha dostala do rukou právě teď. Protože před půl rokem nebo za dva roky by nebyl ten pravý čas. A teď asi je. *
Kniha svádící k pohlazení je o hledání sebe sama. Ať je vám 20 nebo 50. Protože nikdy není pozdě najít své místo na světě. Nikdy není pozdě jít za svým snem, vzchopit se, postavit se světu čelem a zavolat:"Haló, já jsem tady!"
*
Kniha o lásce, naději i vášni. O lidské potřebě mít někoho vedle sebe, kdo nás vidí. O dětském světě bez kompromisů, ale naplno. O městečku Borg a jedné starší dámě, která našla, co hledala a dostala mnohem a mnohem víc.
Vidličky. Nože. Lžíce. - Kolik z vás šlo po přečtení zkontrolovat šuplík?
Pokud ve vás od mala vaši blízcí potlačují vaši osobnost a nenechají vám ani trochu prostoru, aby jste se mohli seberealizovat, pokud si neváží vaší práce ani vaší společnosti bude z vás také Britt-Marie.
Oproti ostatním knihám, které jsem od Backmana četla mě Britt-Marie tolik neoslovila. Sice se u ní člověk opět zasměje, ale opakující se fráze mi prostě lezly na nervy.
Fotbalu sice moc neholduji, ale nebylo těch dětí na fotbalový tým nějak málo?
bohužel knihu jsem několikrát odkládala a zase brala ke čtení Absolutně mě nezaujala a spíš odrazovala .Styl jakým se Britt -Marie srovnávala se svým životem zasahováním do života jiných a vlastně jim vnucovala své emoce plus všude přítomný prášek do pečiva čili soda.Po roce to nedočtené vzdávám.
Po knize Muž jménem Ove, hodnotím jako mírně slabší ženskou obdobu Ového. Líbí se mi zásady s vidličkami, jedlou sodou a čištěním oken. Jen mi tam trochu nezapadal dramatický konec. Do té doby jsem všemu dokázala uvěřit, ale jak se někde začne vraždit, přechází mě zájem.
Přiznám se, že na začátku jsem byla trochu nafrněná, že tohle asi nepřečtu, že ona je fakt divná :-). No stejně jako obyvatelé Borgu jsem si ji prostě musela oblíbit. Zasmála jsem se a vlastně to bylo zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení se nad sebou, očekáváním, která stále čekají. Miluji ty její telefonáty na úřad práce, prášek do pečiva a jedlou sodu, prostě Britt-Marie, stojí za to číst.
Četla jsem jí hned po Babičce a tolik mne nechytla, ale i tak prima počtení. Začala jsem používat jedlou sodu snad na všechno :D
Tak pro mě toto byla těžká kniha na konec roku. Přišla ve chvíli, kdy jsem i ve svém životě měla více otázek než odpovědí a spoustu zmatku a tato kniha mě zasáhla do středu srdce. Musela jsem ji často odkládat, nebyla jsem schopná číst v kuse. Je zajímavé, že někdy se nám dostanou některé knihy do ruky v ten pravý čas...
Pro mě jedna z knih, na které nezapomenu a ke kterým se budu vracet. Je o hledání sama sebe, ať už v kterémkoliv věku, o hledání svého místa na světě a o seberealizaci a podřízení se, ale také o vášni, lásce, naději, dětském světě bez kompromisů, o potřebě mít někoho, kdo nás vidí... O malém městečku Borg, které se změnilo návštěvou starší dámy, která hledala svoje místo.
Doporučuji, pokud máte chuť na dávku emocí.
"A tak z jeho snů udělala své. A z jeho života svůj. Protože v tom byla dobrá a lidé chtějí dělat to, v čem jsou dobří. Chceme, aby někdo věděl, že tady jsme. Že na nás záleží."
"Protože život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste. Je to sounáležitost. Části vás samých v někom jiném."
"Protože když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?"
Knihu Muž jménem Ove jsem četla v létě, tedy poměrně nedávno, a tak jsem se pochopitelně ani já neubránila srovnání. Srovnávala jsem přesně do třicáté šesté strany, kde jsme si úplně dole přečetla nenápadnou větičku, která geniálně vystihuje podstatu lidské existence a vlastně všeho, co my lidé děláme. ,,Chci, aby někdo věděl, že tady jsem." Od strany třicet sedm se už žádné srovnávání nekonalo a Britt-Marie si mě nakonec úplně ochočila stejně jako Vegu, Omara, Samiho, Svena, Tutovku, Osobu a vlastně celý Borg. Je to s ní totiž stejné jako s tou větičkou. Něco velkého a unikátního podaného tak prostě, až se to na první pohled zdá banální. Kouzelný dárek zabalený v tak šedivém a nudném papíře, že se málokomu chce jej rozbalit. Taková je Britt-Marie a srovnávat ji s Ovem by bylo stejné jako tvrdit, že existuje jen jediný sociálně nekompetentní člověk, který má mustr na všechen smutek a podivínství světa.
Ani nevím co mě na ději tak zaujalo, ale knížka se mi opravdu líbila. Má spád, smysl, humor i napětí …. Po přečtení si jdu koupit jedlou sodu :))
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Skvělá knížka (jsem v letech hrdinky), jen ke konci to už nebylo ono. Ale jinak jsem se smála nahlas, i když to vastně bylo k pláči.
Citát:
"Rozdíl mezi bydlištěm a domovem... ten rozdíl spočívá v péči."
"Někteří lidé ve dne v noci sní o tom, že někam pojedou a zažijí něco jiného, ale ona sní o tom, že zůstane doma a všechno bude jako obvykle."