Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1628
1628
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här , 2014
více info...
Přidat komentář
Nejdriv jsem si myslela, ze mi ja hasteriva babizna poleze na nervy snad celou knihu. Ale nakonec si vcelku nevtirave nasla, jak se tomu nadava, cesticku! az k memu srdci, stejne jako cela knizka a vsichni obyvatele Borgu.
Zpočátku se mi kniha líbila, pak jak došlo na fotbal, se příběh táhl jak štrúdl. Strašně mě štvalo Britino "HA". Poslouchala jsem jako audio knihu a tak mi některé pasáže utekly, nesedím u knihy jak u TV a proto se tolik nedokážu soustředit. Britina naivita si nakonec získala pozornost lidí okolo a myslím si, že ji měli upřímně rádi. Dnes jsem na Britin popud vyštrachala ze šuplíku na úklid jedlou sodu :) Levné, účinné a tolik nechemické. Nakonec dám plný počet bodů, právě pro tu její naivitu, přátelství a pracovitost.
První část se mi četla hůř, opakující fráze ,,jak se tomu nadává" mi vážně lezla krkem, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Zasmála jsem se i zapřemýšlela nad osudy jednotlivých postav. Líbil se mi netradiční příběh i nečekaný konec.
Na začátku jsem se přemlouvala slovy: "ještě tomu dám šanci". Několikrát! Až jsem zjistila, že se mi po Britt-Marie stýská. A představa, že by vygruntovala náš byt, se i líbí natolik, že klidně koupím jedlou sodu na kila!????
Kniha má v sobě to kouzlo, že dokáže ve čtenáři probudit různé pocity. V této knize jsem našla krásný příběh plný smíchu, slz a fotbalu.
U soumraku bohů! Ačkoliv se tohle rozhodně nedělá (jak by mě promptně poučila Britt-Marie, skoro ji slyším), mít ji naživo vedle sebe, chvílemi bych měla chuť ji třeba zaškrtit... nebo shodit ze schodů... či tak něco. Takovou pedantku a sucharku suchou, otravu otravnou, aby pohledal...
Člověk čte a postupně se dozvídá víc o ní a o jejím životě... a pak neví, jestli se má smát, nebo nad ní plakat... Dělá si naděje, že příběh skončí tak, či onak... a on skončí úplně jinak... a Britt-Marie nakonec udělá ten nejlepší krok, jaký mohla udělat - vykročí do světa a už kvůli ní, mistryni světa v leštění oken a uklízení, a nejlepší fotbalové trenérce, doufám, že šťastnou nohou...
Jenom jedna věc mi vrtá hlavou: jak se vlastně jmenovala Osoba? A ještě něco: když Britt-Marie odjela v bílém autě s modrými dveřmi, našel se někdo další, kdo chystal paní kryse večeře?
I když by člověk řekl, že tématika starší ženy, nevydařeného vztahu, krachující vesnice a fotbalu (alespoň pro ty, kdo mu nefandí) - není zrovna lákavá - opak je pravdou. Kniha se četla skvěle a čtenář chce vážně vědět, jak toto dopadne. A ačkoli se hlavní hrdinka ze začátku jevila jako značně protivná osoba - zkrátka "hašteřivá babizna", tak si rychle získala mé sympatie.
U soumraku bohů tak tahle kniha mě bavila hodně..Ove byl více k zamyšlení, Brit - Marie byla dle mě více vtipná..rozhodně doporučuji..
Mozaika byla vyskládaná dokonale. Začalo to pohrdavými odsudky, přišlo chápavé porozumění, soucit, souznění a dolepilo se to steskem, lítostí ...a poslední kousíček byl z hrdosti a dojetí. Zdálo se, že vrcholem byl závěr samotný, ale ještě ho předčila pokora v poděkování autora.
P.S.: Zatímco Oveho manželka mu hrála ve vzpomínkách všemi barvami, tady jsme je mohli vidět naživo.
"...a je to ryčný a srdečný smích, teplý jako oheň, o který se dají ohřát ruce."
Pan Backman mě osobně opět nezklamal! Je úžasné, jak mladý muž (myšleno autor) dokáže geniálně popsat i život a emoce starší ženy. Jen mě trochu mrzel konec, kdy jsem napjatě čekala, jak se Britt- Marie rozhodne!....... a ....... nakonec je na mě, kterou cestu si vybrala.
Nebudu lhát, tohle byla naprosto boží knížka! (Tedy audiokniha namluvená Valerií Zawadskou, jako stvořenou pro roli vypravěčky příběhu Britt-Marie.) Oveho jsem poslouchala už asi čtyři nebo pět let zpátky a od té doby jsem se k Fredriku Backmanovi nedostala, i když jsem si to pořád slibovala a četla jsem samé kladné recenze. Až teď v podstatě náhodou jsem si v knihovně vybrala tuhle audioknihu, abych měla co strčit do ucha, až budu procházet Lipskem. Jedenáct hodin uteklo jako voda a byl to skvělý zážitek. Britt-Marie vás pobaví, dodá vám motivaci a bude vás inspirovat. Je to neobyčejně obyčejný příběh, upřímný, bláznivý, skvěle odvyprávěný a plný emocí, které si ani neuvědomíte, dokud neskončí kapitola a nerozhostí se ticho.
Dobře jsem se pobavila, i když Muž jménem Ove byl mnohem, mnohem lepší. Ze začátku mě hlavní hrdinka dost štvala, a na jedlou sodu budu asi alergická už navždy. Nicméně knížka určitě není špatná, i když se Muži jménem Owe v některých částech dost podobá. Jako oddechovka dobrý, zvlášť pro milovníky fotbalu (mě osobně moc nebere).
Nádherná kniha :-). Zvláštně napsaná, styl podobný jako v duo Medvědín, mi osobně se to moc líbí.
Spojení "u soumraku bohů" už používám taky :-). Do předposlední stránky jsem netušil, jak se britt-marie rozhodne, ale rozhodla se.... Ha, ať si to každej přečte :-)
Potřebovala jsem po předchozí hodně drsné četbě přeřadit na pozitivní náladu a vybrala jsem si z hromádky z knihovny Britt a trefila jsem to velmi dobře. Podivínka Britt -Marie mi trošku připomíná nedávno čtenou Eleanor co se má velmi dobře. Trhlé, milé, pozitivní ,místy zábavné, i když kdovíjaká třeskutá legrace to není, ke konci i hodně smutné a dojemné. Už vím pod kterým písmenem v knihovně příště hledat až budu potřebovat spravit náladu.
Zatím nejlepší kniha tohoto autora, kterou jsem četla. Po dlouhé době kniha, jejíž konec jsem nepředvídala a nebyl přehnaně přeslazený. Kniha je lehká, oddechová, vtipná, poutavá. Hned jsem ji vrazila své mámě.
To se mi líbilo! Styl humoru mně sedl, líbilo se mi celkové ladění knihy, vykreslení postav (především té hlavní), příběh... za mně moc milá, jemná knížka, u které jsem se párkrát od srdce "uchechtla" .
Knihu jsem četla déle než by si zasloužila a tímto se jí chci omluvit. Měla být plná humoru, což tedy až tak úplně pravda není, ale o to mi byla milejší a opravdu jako ze života. O jedné starší paní, která byla tak "svá" jak jen to jde a která vlastně život neměla vůbec podle svých představ.
Hodně mě to bavilo, zasmála jsem se scénám s krysou, dojala se na konci a celou dobu se nenudila a to je mi fotbal ukradený. :-)
Musím vyzdvihnout závěr, kde není očekávaný happy end, a přesto je to konec šťastný a uvěřitelný. A při závěrečném děkování mne překvapilo, že autor děkuje čtenářům za jejich čas, to se moc nevidí. :-)
Takže já jsem spokojená a můžu doporučit. :-)
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Krásná kniha, která mě donutila smát se i trochu slzet. Ze začátku, než jsem poznala Britt-Marie, mě ta knížka hrozně štvala (stejně jako její hlavní hrdinka). Ale čím víc jsem poznávala ji i obyvatele Borgu, tím víc se mi dostávali pod kůži. Škoda, že v životě nejde na všechny problémy použít Faxin a jedlou sodu.