Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1685
1685
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Trochu obtížněji jsem se začítala a můj názor na fotbal tomu také moc nepřidal (byť není tak radikální jako u Britt-Marie na začátku knihy). Ale jak už to s postavami F.Backmana bývá, první dojem vystřídá ten druhý, hlubší, a se všemi souvislostmi pak nejde Britt-Marii nefandit. Hodně mě bavily její rozhovory (nebo spíš monology) s krysou a pohárové zápasy se všemi těmi emocemi.
Další skvělá kniha mého oblíbeného autora. Sama jsem trochu chaotik a člověk, který nemá moc v oblibě stereotypy a přece jsem si k Britt-Marii nakonec našla cestu a dokonce ji i místy obdivovala a rozhodně bych ji už nikdy nenazvala babiznou. Příjemné odpočinkové čtění, které vás ale donutí přemýšlet o životě a lidech kolem sebe. Určitě doporučuji!
Tak jsem si vyloženě pochutnala. Jednak proto, že jsou tu postupné sondy do nitra Britt-Marie, jednak proto, že je tu skvěle vylíčen život lidí, kteří se přece nějak musí postarat, aby i za finanční krize dokázali žít své životy, jednak proto, že jsem se u toho smála nahlas, ale i vážně přemýšlela o životě (jak ho vlastně člověk má žít?), jednak proto, že to nekončí žádným laciným happyendem a taky proto, že mě to přeci jen trochu smířilo s fotbalem, na kterém jsem doposud neviděla nic bůhvíjakého. Britt-Marie se může jevit v knize Babička pozdravuje a omlouvá se jako studená, zapšklá, zarezlá, zledovatělá, rigidní, úzkoprsá a kdovíjaká ještě. A je opravdu úsměvné sledovat, jak v prostředí plném nehygienických a necivilizovaných projevů začíná pozvolna roztávat a zjišťovat, že se dokáže smát, i když spíš jen vnitřně, protože co by to mu řekli lidi! Je to proces velmi, velmi, velmi pozvolný a autor nás jím dokáže svým spisovatelsky specifickým projevem opravdu skvěle provést. Děkuji mu, že píše tak, jak píše, a ráda promíjím několik málo kousků, které mi možná mohly připadat trošku zdlouhavé. Těším se na jeho další knihy.
Britt-Marie s její jedlou sodou mi přirostla k srdci, i když někdy jsem měla chuť s ní zatřást, aby se probrala a začala žít a myslet také na sebe. Po dočtení knihy jsem si přerovnala zásuvku s příbory, to dá přece rozum, že tak to má být správně.
První třetina knihy se mi četla poměrně těžce, ale stejně jsem ji nedokázala odložit. I k hlavní hrdince jsem si postupně budovala vztah.
Nejdřív mi připadala jako osoba, které bych se v reálném životě z daleka vyhnula a nechtěla bych s ní mít nic společného, ale kniha ukazuje, jak první dojem je často zatraceně mylný.
Kéž by člověk dokázal být v jejím věku tak odvážný, akční a bez větších předsudků. No, trénovat fotbal asi vážně nikdy nebudu.
Britt- Marie mi byla sympatická od začátku, její sociální neohrabanost je mi velmi blízká a všechny situace, při kterých se setkává a sbližuje s Osobou, Tutovkou, Svenem - mistrem kurzů, Samim a dětmi nebo krysou mi přišly vtipné a milé. Ono se vlastně nic moc neděje, jen se sype soda, teče Faxin a kope se do balonu. Kenta jsem při čtení nesnášela čím dál víc, a ač byl chvíli i za klaďáka s máslem na hlavě, stejně jsem ho pořád posílala na jednání s Němci. Celý život jí ti nejbližší podrývali sebevědomí a jednali s ní jako s věcí a najednou po šedesátce začíná na vlastní pěst poznávat svět bez předsudků a rozhodně ne jako kriminálník.
Závěr mě překvapil, doufala jsem, že nezaklepe na žádné dveře.
Jsem ráda, že nedělám kariéru na úřadu práce.
Asi jako mnoho čtenářů přede mnou jsem dlouho hledala s Brittt-Marií společnou cestu i řeč. A jsem ráda, že jsem ji nakonec našla a "odhodila předsudky". Většinou mi vadí, když se do komických a odlehčených situací zaplétají hlubší myšlenky (respektive mi vadí ty komické a odlehčené situace), ale je fakt, že to F. Backman umí pojmout velmi líbivě.
Osobně bych knihu nehodnotila, pokud bych ji nedočetla do konce. Britt-Marie je jasná ukázka, jak může být někdy první dojem mylný - v životě i v literatuře.
Milé, lidské, uvěřitelné. Místy vtipné. Britt-Marie byla dosti svéráz. Není to úplně oddychovka, ale přinesla překvapivé zážitky.
Ubírám jednu hvězdu, protože Owe a Medvědín byl prostě lepší :)
Každopádně se spisovateli nedá upřít spisovatelský um a cit . V každé knize došlo na místo, kdy ukápla slza.
Britt-Marii jsem ze začátku naprosto nesnášela a nemohla sem se odhodlat k dalšímu čtení a odložila jsem ji. Vrátila jsem se a dobře jsem udělala, pak se to rozjelo a vše opět zasáhlo mé srdce. Člověk se ještě načí mít rád fotbal :)
Britt - Marie mi připadala jako člověk s nějakou poruchou autistického spektra, úplný začátek jsem protrpěla, ale nelituju, nebylo to vůbec špatné. A jak psal někdo přede mnou - lichý počet stran pro Čt. výzvu 2019.
Jak já nesnášela Britt-Marii po přečtení Babičky... Ta protivna ženská mi tak lezla krkem ještě na začátku této knihy. Až během čtení člověk změní názor :) Nicméně další skvělá autorova kniha!
Britt-Marie mi ležela na hromádce snad rok... O protivné ženské teď nic číst nechci... Jak jsem mohla být tak hloupá a po všech Backmanových knihách si tohle myslet... Zahájila jsem nový rok tou nejlepší možnou volbou. A co jsem si odnesla? Že je důležité nemít předsudky (ani když je někdo hašteřivá babizna) a mít u sebe dostatek jedlé sody. Škoda, že ji nelze použít i na lidi. Krásná laskavá kniha o přátelství, lidských osudech, přetvářce, soucitu a o životě vůbec. Doporučuji!
*Po přečtení jsem zjistila, že v tiráži je uveden lichý počet stran, zařazuji do výzvy 2019.
Pod slupkou příšerné semetriky se skrývá srdce ze zlata. Tedy možná. Přišlo mi, že Britt-Marie je pořád semetrika, jen zaměřila svoji super schopnost být super otravná na úřady. Bydlet bych vedle ní nechtěla. Ostatní postavy mi přišly lepší. Celý fotbalový tým, rodiče bez práce, co dělají, co mohou, Osoba, muž co pěstuje květiny pro ženu....
Britt-Marie je jen takový vedlejší element. Kniha hezká. Za přečtení určitě stojí.
Nesympatická osoba ve víru ničeho...
Nic nikdy neovlivní, proplouvá dějem, a jediná změna, ke které mírně nakročila, se stane někomu jinému. Není to její vina, ale na tom nesejde.
Plusy - pěkně napsáno, dobře se čte, poklidné čtení
Zápory - hlavní hrdinka je nudná, nezáživná a věčnou obětí někoho jiného - jako taková je popsaná skvěle, ale těžko se s ní sžívá.
Je to takové vyprávění okna, které vidí, co se děje venku, ale samo je průhledné a světu neviditelné. Jestli by nebylo lepší příběh vyprávět z pohledu jiné postavy z knihy, třeba té malé fotbalistky?
teprve včera jsem dočetla Babička pozdravuje a omlouvá se, tam se s Britt- Marií seznámíme v době před jejími příhodami v této knize
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Od této knihy dotanete přesně to, co o sobě tvrdí. A to doslova.
Prvních asi 160 stránek, bylo velice obtížné. Celou dobu se snažíte udržet, abyste Britt- Marie nevrazili pár facek. Protože to prostě je, pasivně agresivní, zpomalená, agresivní baba. A asi i kvůli stejnému zaměstnání (se slečnou), to pro mě bylo horší, protože už jsem nějakou tu Britt- Marie párkrát zažila :D.
Stejně tak, mi postupem přečtených stránek přišlo neustálé opakování některých frází otravné, až nepříjemné - v 1/3 knihy.
Autor si vybral ke zpracování téma, které je ze života, ve kterém se můžeme kdokoli ocitnout. A pojal to výborně - je to čtivé, vtipné, k zamyšlení a něco si z toho čtenář odnese.
Od autora jsem původně neměla v plánu nic číst a asi pokračovat v četbě knih autora nebudu, prozatím. Obávám se, že knihy "Muž jménem Ove" a "Babička pozdravuje a omlouvá se", by byly velice podobné zpracováním této. Takže snad, někdy ve vzdálené budoucnosti, se k autorovi vrátím.