Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1628
1628
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här , 2014
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha. Začátek je takový, no kdyby člověk autora neznal, tak by řekla nijaký. Stará paní, co umí urazit jednou větou. Ale poučena z jeho ostatních knih, četla jsem dál. A vyplatilo se to! Backman prostě umí zaujmout a ještě tomu donutí člověka se zamyslet. Nad vším.... I nad jedlou sodou. Která je mimochodem vážně skvělá :)
Mam ráda tyto webové stránky. Když si vybírám knihu, vždy se mrknu na komentáře od čtenářů a musím říct, že mě dost ovlivnují při výběru knih. S touto knihou to nebylo jiné. Po přečtení prvních stránek jsem měla pocit, že tato kniha asi nebude pro mne "no ale ty komentáře" , tak jsem četla dál. Děkuji všem co píší své pocity z knih do komentářů. Zamilovala jsem se do Britt Marie, byla to krásná kniha. Neznala jsem autora knihy ale rozhodně ted si přečtu jeho další. Fakt doporučuji.
Musím se přidat k názoru, že Fredrik Backman snad ještě nenapsal špatnou knihu. Ještě nemám přečtené všechny , ale je to moje čtvrtá kniha a stále stejně skvělá. Slzy dojetí a zároveň úsměv v srdci i na tváři mě provázel celou knížkou. Úžasně laskavý , poutavý prostě nádherný příběh. Děkuji.
Backman snad ještě nenapsal špatnou knihu. Brit-Marie mě překvapila a okouzlila. Příběh mě strhl a zahřál u srdce. Skrývá mnoho krásných a hlubokých myšlenek, zajímavých postav, u kterých se dobré vlastnosti sice skrývají pod různě podivným zevnějškem, ale o to zajímavější pak jsou. Skvělá kniha, laskavý příběh.
Tahle kniha mě dostala. Mám od Backmana přečteno všechno a myslela jsem, že Medvědín a Oveho nic nepřekoná, ale Britt-Marie mi vklouzla do srce a zůstala tam. Nádherná kniha o tom, že co je krásné, zůstává skryto.
Tato kniha mě velmi překvapila svým lehkým humorem a přitom hlubokými myšlenkami. Velmi doporučuji přečíst.
Člověk by řekl, že jde o příběh o protivné bábě... jenomže když se člověk na ten svět podívá očima té paní, hned přehodnotí i svůj názor na ni. :-) Opravdu pěkná kniha
Poučena Babičkou, brala jsem úvod jako nadsázku a provokaci zjemněnou kouzelným humorem.
VŽDYŤ FOTBAL A PIZZERIE OPOUŠTÍ ČLOVĚKA JAKO POSLEDNÍ.
Skutečně krutou manipulaci se čtenářem, který mu to dovolí, podnikne Fredrick. Nebo jemné přenastavení našeho vidění a cítění?? Něco, co pak může proniknout do vidění světa kolem a vnímání jeho podivností, které se smí stát podivuhodnostmi??
Sociologicko-psychologickou hravou studii připomínají jeho příběhy, které na začátku vybranou postavu (či postavy) krutě obalí životními nánosy, aby je před našimi užaslými zraky postupně loupal, za vydatného slzení některých očí, až na samou podstatu života, radosti a lásky....
Má to podobnou šablonu i scénář, občas ždímá city nad míru, ale kdo má chuť, otevřenost a potřebu něco podobného prožít........proč ne?
Za sebe chápu polohy adorující i odmítavé. S druhou polovinou knihy se trochu blížím k odmítavým. Postava obsedantně nekompetentní Britt Marie je za mne v pohodě, vztahy s dětmi a rázovitými postavami městečka na pozadí finanční krize také. Fotbal nerada, ale v této formě mu fandím. Hvězdou je Vega. Závěr a vyústění je snad příliš patetické, trocha střízlivosti by příběhu určitě prospěla. Vhodně zvolený projev Valérie Zawadské mě u vyprávění udržel. A možná to nakonec byl předsudek a jinak to skončit nemohlo?
Na muže Oveho potřebuji odstup, ale dám autorovi šanci. Věřím, že se ještě propíše k dobrým knihám.
P.S. Což takhle oloupat Kenta?
Zatím zkusím fandit Tottenhamu ☀️
Britt-Marie mně pobavila,dojala a inspirovala.pobavila vtipnými, nevtíravými komenty, dojala lidskostí a inspirovala praktickým použitím jedlé sody v domácnosti. Sotva mi po dočtení oschly oči, šla jsem inspirována Britt-Marií poklidit domácnost. Je to bezva kniha, vřele doporučuji.
Jak byla Britt-Marie v povídání Elsy nepříjemná babizna, ve své knize to byla příjemná paní se skvělým smyslem pro humor. Když člověk pochopí její životní situaci musí se na ni dívat úplně jiným úhlem pohledu. Navíc kniha je napsána neuvěřitelně čtivým způsobem, stránky jsem spíš hltala než četla a trochu fandila Svenovi, protože v ní viděl hned ženu, která se z ní stane.
Je těžké nemít občas předsudky. Je téměř nemožné nesrovnávat. Je nadlidské zachovávat si vždy objektivitu. Tím se, jak správně tušíte, snažím obhájit svou podjatost k Backmanovým románům. Jakmile totiž držím v ruce jeho dílo, „vím“, že bude velice kvalitní a uspokojivé. Sám autor se stal pro mě zárukou. Jenomže o to víc mě iritovala Britt-Marie i celý styl psaní, který román uvedl. Ve skutečnosti zkrátka Fredrik Backman zase uspěl. Zase mě dostal. Měl mě přesně tam, kde mě jako čtenáře mít chtěl. Proto jsem následně empaticky vnímala hrdinku samotnou i její okolí. Nevím, jak to tento Pan Spisovatel dokáže, ale víc nerozumím skutečnosti, že to dokáže i zopakovat. Nesnáším fotbal. Je to snad opravdu jediný sport, který nejenomže nechápu, navíc ho upřímně z celého srdce bytostně nesnáším. Ale s Backmanem na to zapomínám. Fandím. Brečím. Nejvíc ale tleskám na konci. Jsem už dost mladostará na to, abych věděla, jak těžké konce jsou. Všechny, včetně těch hezkých, protože to pořád jsou konce. S Fredrikem Backmanem to je však jiné. On to umí. A já vím, že jeden konec je u něho další neskutečný začátek něčeho ještě úžasnějšího. Nemám předsudky. Nesrovnávám. Jsem objektivní. Fredrik Backman je geniální spisovatel.
Citace:
Osoba se zarazí, když jí zrak padne na kávovar. Vlastně na jeho zbytky. ... "Co... se stalo?" zeptá se Osoba a těká pohledem mezi mopem a prohlubněmi ve tvaru mopu na plášti kávovaru. ... "Kamínek."
Vega se na Britt-Marii pátravě zadívá a zeptá se jí, jestli nemá kocovinu, protože prý vypadá, jako by měla kocovinu. Britt-Marie jí obšírně a srozumitelně objasní, že kocovinu v žádném případě nemá, a ráda by tímto Vegu informovala, že má chřipku, jak by tímto Vegu ráda informovala. "Jo aha. Takovouhle chřipku. Tu měl Sami ráno taky," směje se Omar.
...z úst se jí line dech, který by dokázal rozežrat barvu na zdi....
Pro mě již třetí kniha od tohoto autora. Britt-Marie mě bavila. Je pravda, že se tam některé fráze opakují až příliš často a Muž jménem Ove se mi líbil určitě více. Nic to ale nemění na tom, že Fredrik Backman je pan spisovatel. Vždy si vybere naprosto jedinečného hlavního hrdinu, kterého na začátku knihy fakt nesnášíte. Britt-Marii někde potkat, tak jí také povím, že je to "nerudná babizna". Ale v průběhu čtení se dozvíte mnoho dalších skutečností, díky kterým ani nevíte jak, najednou hlavním hrdinům fandíte a vlastně je máte rádi.
Od této knihy dotanete přesně to, co o sobě tvrdí. A to doslova.
Prvních asi 160 stránek, bylo velice obtížné. Celou dobu se snažíte udržet, abyste Britt- Marie nevrazili pár facek. Protože to prostě je, pasivně agresivní, zpomalená, agresivní baba. A asi i kvůli stejnému zaměstnání (se slečnou), to pro mě bylo horší, protože už jsem nějakou tu Britt- Marie párkrát zažila :D.
Stejně tak, mi postupem přečtených stránek přišlo neustálé opakování některých frází otravné, až nepříjemné - v 1/3 knihy.
Autor si vybral ke zpracování téma, které je ze života, ve kterém se můžeme kdokoli ocitnout. A pojal to výborně - je to čtivé, vtipné, k zamyšlení a něco si z toho čtenář odnese.
Od autora jsem původně neměla v plánu nic číst a asi pokračovat v četbě knih autora nebudu, prozatím. Obávám se, že knihy "Muž jménem Ove" a "Babička pozdravuje a omlouvá se", by byly velice podobné zpracováním této. Takže snad, někdy ve vzdálené budoucnosti, se k autorovi vrátím.
Trochu obtížněji jsem se začítala a můj názor na fotbal tomu také moc nepřidal (byť není tak radikální jako u Britt-Marie na začátku knihy). Ale jak už to s postavami F.Backmana bývá, první dojem vystřídá ten druhý, hlubší, a se všemi souvislostmi pak nejde Britt-Marii nefandit. Hodně mě bavily její rozhovory (nebo spíš monology) s krysou a pohárové zápasy se všemi těmi emocemi.
Další skvělá kniha mého oblíbeného autora. Sama jsem trochu chaotik a člověk, který nemá moc v oblibě stereotypy a přece jsem si k Britt-Marii nakonec našla cestu a dokonce ji i místy obdivovala a rozhodně bych ji už nikdy nenazvala babiznou. Příjemné odpočinkové čtění, které vás ale donutí přemýšlet o životě a lidech kolem sebe. Určitě doporučuji!
Tak jsem si vyloženě pochutnala. Jednak proto, že jsou tu postupné sondy do nitra Britt-Marie, jednak proto, že je tu skvěle vylíčen život lidí, kteří se přece nějak musí postarat, aby i za finanční krize dokázali žít své životy, jednak proto, že jsem se u toho smála nahlas, ale i vážně přemýšlela o životě (jak ho vlastně člověk má žít?), jednak proto, že to nekončí žádným laciným happyendem a taky proto, že mě to přeci jen trochu smířilo s fotbalem, na kterém jsem doposud neviděla nic bůhvíjakého. Britt-Marie se může jevit v knize Babička pozdravuje a omlouvá se jako studená, zapšklá, zarezlá, zledovatělá, rigidní, úzkoprsá a kdovíjaká ještě. A je opravdu úsměvné sledovat, jak v prostředí plném nehygienických a necivilizovaných projevů začíná pozvolna roztávat a zjišťovat, že se dokáže smát, i když spíš jen vnitřně, protože co by to mu řekli lidi! Je to proces velmi, velmi, velmi pozvolný a autor nás jím dokáže svým spisovatelsky specifickým projevem opravdu skvěle provést. Děkuji mu, že píše tak, jak píše, a ráda promíjím několik málo kousků, které mi možná mohly připadat trošku zdlouhavé. Těším se na jeho další knihy.
Britt-Marie s její jedlou sodou mi přirostla k srdci, i když někdy jsem měla chuť s ní zatřást, aby se probrala a začala žít a myslet také na sebe. Po dočtení knihy jsem si přerovnala zásuvku s příbory, to dá přece rozum, že tak to má být správně.
První třetina knihy se mi četla poměrně těžce, ale stejně jsem ji nedokázala odložit. I k hlavní hrdince jsem si postupně budovala vztah.
Nejdřív mi připadala jako osoba, které bych se v reálném životě z daleka vyhnula a nechtěla bych s ní mít nic společného, ale kniha ukazuje, jak první dojem je často zatraceně mylný.
Kéž by člověk dokázal být v jejím věku tak odvážný, akční a bez větších předsudků. No, trénovat fotbal asi vážně nikdy nebudu.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Z Frederika Backmana se stává můj velmi velmi oblíbený spisovatel. Všechny jeho příběhy jsou tak lidské, plné zdánlivě obyčejných příběhů lidí "od vedle"... Britt_Marie sice na první pohled, no možná ani na druhý, nevzbuzuje čtenářovy sympatie, ale čím víc ji poznáváte, tím víc chcete číst dál... I když se mi Medvědín líbil víc, přece jen hokej, že jo, byla to úžasná kniha :)