Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1765/bmid_tahle-zeme-neni-pro-stary-dzh-1765.jpg
4
830
830
Po „existenciálních westernech“ Všichni krásní koně (č. 1995) a Hranice (č. 1997) vydal sedmdesátiletý, cenami ověnčený americký spisovatel Cormac McCarthy v r. 2005 své další románové dílo – Tahle země není pro starý, žánrově označované za „morální thriller“. Jeden muž najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice se ve svém průběhu plní policistovými meditacemi na téma láska, krev a občanská povinnost. Cormac McCarthy bývá označován za jednoho z nejtemnějších žalobců současného stavu americké společnosti.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
No Country for Old Men, 2005
více info...
Přidat komentář
Drsné stejně jako život na vyprahlé poušti u mexických hranic, kde se o moc přetahují drogové gangy a tamní šerifové doufají, že se jejich šarvátky přesunou do vedlejšího okresu, aby to nemuseli řešit. Viděla jsem film, který považuju za jeden z nejlepších thrillerů a jeho znalost mi při čtení pomohla. Dialogy jsou totiž úsporné, po "tarantinovsku" sarkastické a mnohdy není jasné, kdo zrovna mluví. McCarthy se neobtěžuje servírovat informace na stříbrném podnose, svým způsobem je ke čtenářům stejně tak nemilosrdný jako pro hlavní postavu jedno nerozumné rozhodnutí. Postava zabijáka Antona Chigurha je jednou z nejlépe napsaných, co znám a v knižní verzi působí ještě výrazněji. Jeho postupy a přesvědčení děsí i fascinují zároveň a scény s ním považuju za vrchol knihy spolu s morálními monology šerifa Bella, průvodce a (zdánlivě) skoro nestranného pozorovatele celého dění. Je to brutální, autentické a zatraceně dobré.
Jsem ráda, že jsem film viděla již před drahnými lety a úplně si jej nevybavuji. Aspoň mi nijak nenarušoval čtení. Nicméně naprosto chápu, že po knize coby scénáři Coenové skočili. Úplně zapadá do jejich syrové řady filmů, kde se ovšem sem tam mihne i vtip.
Díky čtení si musím brzy oživit i film.
" Lidi si myslej, že věděj, co v životě chtěj, ale většinou to nevěděj. Ale vobčas to i tak dostanou, dyš maj štěstí. Já měl štěstí dycky. Celej život. Jinak bych tady nebyl. Dostal jsem se z pěkný řádky průšvihů. Ale ten den, kdy sem jí uviděl vycházet z Kerrova koloniálu, přecházet ulici a jít kolem mě, a kdy sem si před ní nadzvednul klobouk a vona se na mě za to usmála, tak ten den byl můj nejšťastnější.
Lidi si stěžujou, co všechno špatnýho se jim stalo, co si nezasloužili, ale málokdy se zmíněj vo tom dobrým. Vo tom, čím si zasloužili to dobrý. Nevzpomínám si, že bych Pánubohu dával ňák zvlášť moc důvodů, proč by mi měl přát štěstí. Ale přál mi ho. "
Akční, přístupnější a na věty typicky strohé McCarthyho počtení, které zůstává věrné pravidlům westernového žánru.
Společně s Cestou jde o jednoznačně nejpřístupnější McCarthyho knihu, o čemž svědčí i fakt, že se stala veleúspěšnou filmovou předlohou. A pravdou je, že právě film bratrů Coenů, mi čtenářský zážitek chtě nechtě dost narušil, neustále boural fantazii, odhaloval co mělo být překvapivé a ve výsledku i ovlivnil hodnocení. Nikdy se nedozvím, jaké by to bylo čtení, kdybych film neviděl, ale kdo mohl tenkrát tušit, že ten McCarthy je takovej borec...
Tolik lidskosti a nelidskosti zároveň v jedné útlé knížce plus temná prognóza, to beru, i když nerada. Dialogy občas jak vystřižené z Pulp Fiction, viz „je horší věc, než že jsou tady lidi, co prodávají dětem drogy".
Kniha je dost drsná a násilná, ale to asi bylo cílem. Určitě jsou i drsnější a násilnější knihy. Nepřišlo mi, že by se autor vyžíval v popisu brutality a krveprolití. Jen začátky kapitol mi přišly zbytečné. Konec knihy už vůbec s hlavním dějem nesouvisel. Zkrátit knihu o začátky kapitol a ten konec, by knize rozhodně neublížilo.
Pochmurné, jako mexicko-texaská poušť. Nebo taky jako nekonečně se střídající motelové pokoje plné osamění, strachu, a nakonec i louží krve…
Autor nezapře, že knihu psal také jako scénář, stejně úsečné a na vysvětlující slovo skoupé. To, že občas hned nepoznáme, kdo zrovna mluví, nebo koho se text týká, dobře ilustruje, jak je celý příběh nejasný a nepředvídatelný, stejně jako nevyzpytatelný padouch Chigurh, jako prchající veterán vietnamské války Moss, který neví ani jednu vteřinu, zda přežije, stejně tak jako čtenář netuší, co se stane za chvilku a zda oběti padne panna nebo orel… A jak to dopadne, se vlastně dozvídáme zpětně, skoro mimochodem.
Starý šerif Bell, který nás svou nostalgickou zpovědí o životních ztrátách i výhrách provází celým příběhem a který chápe svůj úděl jako boj dobra se zlem, na závěr zjišťuje, že dobro a zlo začíná splývat a nic už není jako bývalo dřív.
*
„Nebude vám vadit, když si zapálím? zeptala se.
Snad jsme pořád ještě v Americe.“
*
„Lidi říkaj, že právě Vietnam tuhle zemi srazil na kolena. Ale tomu já jsem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli jsme nic, co bysme jim dali s sebou, když jsme je tam posílali. Kdybychom je poslali bez pušek, nebylo to by to nakonec o moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím.“
----------------
Působivý film bratrů Coenů jsem viděla tak dávno, že si pamatuju jen tu nekonečnou pustou krajinu a pak ty scény plné násilí a krve, kdy si už nevybavím, zda střílel klaďas nebo bídák, takže zůstává jen nepochopitelná zbytečná smrt a zmar.
Víte, co sou dva centimetry? ….. Jo, je to míra.
O takovej kousek vám kulka minula játra. …. To vám řek doktor?
Jo. Víte k čemu sloužej játra? …. Ne.
Udržujou vás naživu. Víte, co je zač ten chlap, co vás postřelil? ......
Dialogy románu jsou úsporné a suché, skřípou mezi zuby jak zrnka písku na vyprahlém pomezí Texasu a Mexika. Díky nedostatku interpunkce musí vážený čtenář dávat pozor, která postava právě hovoří. Film je o něco přehlednější, dobroděje a padouchy poznáte podle ksichtu, ale Antona Chigurha si budete pamatovat dobře ve filmu jako v knize!
McCarthy ve svém moderním westernu opět ukazuje, jak je svět prohnilé místo. Mírou násilí bych se jej nebál přirovnat ke knižnímu Tarantinovi, který s radostí prohlašuje, jaká je to ještě zábava. Stejně jako u Cesty je zde znatelný již jeho úsečnější jazyk, na který najel (čímž je zase přirovnáván k Hemingwayovi). Ve srovnání se zmíněnou Cestou nebo Krvavým poledníkem je to ale malinko slabší.
Čtivé, sice trochu zvláštní styl než je obvyklé, ale pěkně to odsejpala a happyend se skoro nekonal, hodně mrtvých.
A mně se kniha líbila :-) jen jsem si musela zvyknout na styl psaní a absenci přímé řeči. Trochu mi dělalo problém se zorientovat. No ale pak to jelo jak namydlenej blesk :-). Bylo to supr. Dobré téma,to mě vždycky baví
Filmová adaptace je tak dobrá i proto, že tato kniha je napsaná tak, že ji lze velmi snadno lze převést do jiného médie (narozdíl třeba od Duny). Nemám k tomuto neo-westernu moc co nového říci, páč kniha je prakticky totožná s filmem (resp. film je stejný jako kniha - akorát že film je prostě ještě působivější díky hercům, obrazu a zvuku.)
Nuže, zdá se to býti jako kovbojka, kde se los muchachos trošku postřílí a hotovo. Ovšem je v tom za mne víc. Otázka je proč?
Písek v očích, puchýře na chodidlech. Zrychlený tep. Kdo bude chytřejší a rychlejší. Nesmrtelnost... v broky, kulky proměněná...
Nejsem žádný odborník na dílo pana McCarthyho, toto byla moje třetí kniha od něho. Mám pocit, že tato trošku vybočuje, že se od těch dvou přečtených (Cesta a Dítě boží) liší. Je taková - jak to napsat - víc "normální". Až na těch pár stránek ke konci se mi to nezdálo tak strohé, děj plynul... až se mi po panu spisovateli stýskalo... :-)
Ale nemůžu říct, že kniha byla špatná, jen byla prostě jiná. Jiná, než jsem od McCarthyho čekala a kvůli čemu jsem si vlastně knihu půjčila.
Po 1. dvoch častiach Hran. trilógie a Ceste pre mňa štvrtá McCarthyho kniha, jednoznačne najslabšia. Bežný americký triler, ktorý získava na kultovom statuse najme kvôli autorovi a výbornému filmovému spracovaniu. Šerifove úvahy stoja za starú Bellu, oproti umne ukrytým biblickým a niekedy priam fatalistickým motívom v iných autorových dielach, pôsobia ako múdrosti dedinského kazateľa. Čierno-biele videnie vidieckeho katolíka, ktorý celý život strávil v jednej dedinke, nechápem, prečo mal McCarthy potrebu nás s takými myšlienkami zoznamovať. Ak hľadáte dobrý krimitriler, pridajte si pokojne aj dve hviezdičky, ako "žánrovka" je to naozaj výborné, keď však čakáte ďalšie nadčasové dielo plné takmer mytologických posolstiev ako napr. v "Hranici", neverím, že nebudete sklamaní rovnako ako ja.
A ešte p.s.: Jedna "múdrosť" z knihy celkom dobre zosobňuje jej filozofický presah: "Váš život sa skladá iba z tých dní, z ktorých sa skladá."
Môj tretí Cormac a opäť ma to nehorázne chytilo a až do konca nepustilo!
Napätie a atmosféra sú v "No Country for Old Men" minimálne tak nervydrásajúce ako v "Ceste" a to znamená naozaj veľa, pretože "Cesta" je sama o sebe jednou z najnapínavejších kníh, aké som kedy čítal! Do príbehu som sa ponoril takmer okamžite a naozaj si nedokážem vybaviť ani jednu stranu, ktorá by pre mňa bola niečím nezáživná.
McCarthyho štýl písania mi neskutočne sedí a zatiaľ sa mi ani raz nestalo, že by ma od neho niečo nebavilo (asi som toho ešte nečítal dosť :D).
Nemám, čo dodať, dávam 95 %, naozaj som si to užil!
PS: Anton Chigurh je jedným z najdémonickejších knižných záporákov, s akými som sa doteraz mohol stretnúť (zvraty, ktoré vytváral boli pre mňa úplne šialené)!
Jeden z těch případů, kdy jsem viděl prvně film. Nevadilo mi to. Film byl skvělej, jeden z mých oblíbených. Ale jsou věci, který nedokáže předat ani ten sebelepší film. Cormac McCarthy těch věcí vložil do své knihy až po okraj.
To mě sedlo jak prdel na hrnec... hluboké myšlenky, pěkný příběh, akční i poučné :)
Jak sám řekl, respektuje jen spisovatele, kteří se zabývají otázkami života a smrti. Sám toto pravidlo naplňuje bohatým jazykem a nebojácnou obrazností, která čtenáře neušetří ničeho z lidského zla, jež je v McCarthyho knihách všudypřítomné.
Jak jedno stupidní rozhodnutí spustí řetězec události, při kterém nestíháš počítat mrtvoly.
Moc mě bavily dialogy v knize. Takové neuhlazené, nepředvídatelné. Ale zároveň krásně definovaly tu žánrovou neuchopitelnost tohoto kousku. Thriller, kriminálka, western?
Na čistou gansterku tu bylo moc mouder o životě.
Na poklidnou světovku tu bylo moc sbohem.
Jo a je tam humor. Takový ten krásný, suchý klimbající mezi smrtí a životem.
Strohý text, kterému chceš tak moc věřit větu mezi řádky všechno dobře dopadne -ale s každou stránkou to jde tak zatraceně těžce, protože tahle země není pro starý.
Pro mě je nezapomenutelná každá knížka, která zpracovává traumata války a tato je jedna z nich.
Není tu přímá řec, což mě ze začátku nesmírně iritovalo. Rozčarování zmizelo společně s poznáním, že jsem objevila nového oblíbeného spisovatele.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) Mexiko Texas kriminalita nájemní vrazi šerifovéAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Hlavní hrdina najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice. Drsné ale dobré čtení které čtenáře připoutá ke knize a nepustí.