Pán země (převyprávění)
Ondřej Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240745/bmid_tajemstvi-peti-svetadilu-pan-zeme-5Ri-240745.jpg
4
36
36
Tajemství pěti světadílů série
< 2. díl >
Honba za tajemstvím nevyzpytatelného Virgila Adriana pokračuje. Naši hrdinové, tajný agent James Maukler a detektiv Fix spolu s malým Markem Davenportem a neohroženou slečnou Hortenzií Winthorpovou, se ocitnou uprostřed nejčernější Afriky. Zde už Adrianovi spadla maska a je zřejmé, že jsou v rukou zločince, nebo ještě hůře – v rukou šílence. Když pak podniknou marný pokus o útěk a jsou na hranici života a smrti, napadne je, že hůř už být nemůže. To jsou však na omylu. Může být daleko hůř a čeká je dobrodružství, jaké ještě žádný člověk nepodstoupil. Tajemství pěti světadílů tvrdě odolává pokusům o jeho rozluštění! -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
Po výborném prvním dílu malinko sešup dolů, ale pořád se to dalo číst.
Chvíli jsem dumal, že nějaké věci v ději mě tahají za rozum.
Pak jsem si řekl, že to je Neffova verneovka a že je škoda si to kazit a četl jsem dál.
A šlo to.
Nejvíc mě bavila kouzelně naivní slečna Winthorpová s jejím romantismem nasálkým, nemožným, nebo nepřesným citem pro to, jak si vybírat Muže svých snů.
Ono vůbec postavy mohly dostat víc prostoru na vybarvení se. Neff to umí. Ale pak by to zas nebyla až tak verneovka. Chápu.
Co psát víc a přitom neprásknout děj?
Kniha mohla být kratší, aby měla větší spád, protože místy mi děj přišel pomalý, jako "volej" na řece.
Když nepočítám, že celá část s Foktylem je vlastně drama, tak se těch dramatických chvil v ději moc nestalo.
Tím ale nechci říct, že by mě kniha nebavila.
Jen prostě chyběl ten důvěrně známý pocit, kdy existujete jen vy a kniha, točíte zběsile stránku za stránkou, oči visí na textu a jedou rychlostí světla a přitom byste chtěli ještě rychleji, ale už to nejde.
Tak to bohužel ve druhém díle nezažijete.
Pořád je to kniha se slušným příběhem, co vás vrátí do dětských let a s příjemným pocitem na duši dočtete. A o to jde.
Za mě solidní tři a jsem zvědavý na závěrečný díl.
(SPOILER) Pán země se mi líbil víc, než Pán vzduchu, bylo tam víc napínavých momentů, děj měl lepší soudržnost. Škoda, že Neff do dětské knihy nemohl propašovat více své pověstné ironie a sarkasmu. Málo prostoru dostala také slečna Winthorpová. Dobrý nápad byl pohyb "ponorky" horninou tavením a zamyšlení nad problematikou bezpečného a nenápadného vynoření ze země. Přeměna ponorky na vrtačku je úplný nesmysl, Neff asi odkazoval na nabodávání lodí na bodec Nemovým Nautilem :). Těším se na třetí díl.
Zatímco první díl jsem četla z pouhé zvědavosti, na druhý jsem se vyloženě těšila. A nezklamal mě. Příběh se vyvíjí zajímavé - neočekávaně, moc se mi líbilo prostředí, ve kterém se odehrával. A navíc - jednotlivé postavy jsem si již prostě zamilovala. Tak uvidíme, čím mě překvapí trojka:
Už jsem si zykl na Neffovo pojetí a dá se to celkem číst. Jo, kdybych byl mladší, tak by to dostalo bodů asi víc. Přeci jen je to literatura pro mládež.
Kniha byla skvělým pokračováním pána vzduchu.
Neuvěřitelně mne bavila dětinskost inženýra Bankse s jakou se pouštěl do svých vynálezů. Trochu mne zklamala změna hraběte Raigase na zloducha D`artigase - tahle postava by mi více sedla jako kladná. Nemohu se dočkat pokračování...
Naprostá spokojenost. Na palubě Foktylu jsem byl ve svém živlu. Nu honem pokračování....
(SPOILER)
Ondřej Neff nám v této oddechovce (zhltl jsem ji za dva dny) servíruje další dávku svých oblíbených postav a míst z celého Verneova díla. Tentokráte jsou na pořadu z dne hlavně Cesta do středu země a Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy (která jsem nečetl a Neffovy africké odkazy jsem si proto příliš neužil). A stojí to opět za to – i když dobrodružství našich hrdinů mimo Foktylus zdaleka nebyla tak zábavná, jako ta na jeho palubě. Zápory? Kniha má klasickou nevděčnou úlohu středního dílu trilogie, tedy vlastně nezačíná, ani nekončí, i když jakés takés vyvrcholení zde je. A mladý Mark Davenport už je doopravdy otravný (ale možná že to bylo autorovým cílem, ukázat mladým čtenářům, jak někdy dokáže být otravné dětské chování). Předpokládám, že příští díl bude inspirován Tajuplným ostrovem a Dvaceti tisíci mílemi pod mořem, tedy mými nejoblibenějšími Verneovkami, a tak se na něj velice těším.
Na čtyři hvězdičky to není, ale na čisté tři také ne - chybí mi ta půlhvězdička...
Autorovy další knížky
| 1998 |  Tma |
| 2007 | Tma |
| 1989 |  3x Kája Saudek |
| 1988 | Měsíc mého života |
| 2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
„Naděje posiluje,
obavy jsou
koulí na noze
a úplná beznaděj
spolehlivě zabíjí“.
„Pán země“, kniha druhá z trilogie „Tajemství pěti světadílů“ se mi zpočátku obsahově strašně líbila. Šla ve stopách knihy první „Pán vzduchu“. Tak že se to perfektně četlo a dobrodružství jsem si užíval. Jenže, čím víc se příběh, respektive kniha, blížila ke svému konci, to nadšení mě pomalu opouštělo. Začal jsem dokonce pochybovat, a někdy i kroutit hlavou.
Malá ochutnávka:
Leviathan velebně putoval pod nebeskou klenbou, znovu vysoko nad příkrovem mračen. … Pohybovali jsme se jen v malé části jeho obrovitého objemu. … Za přepážkami z tvrzeného nehořlavého papíru hučely elektrické generátory. Vyráběly elektřinu pro čtrnáct motorů s vrtulemi...
Ve třetí třetině příběhu se mi začalo zdát, že už to pan Ondřej Neff trochu přehání. Všechny ty technické vymoženosti jsou uvěřitelné, a kdo četl něco od Julese Verna, tím víc byl spokojenější. Jenže pak přišel, a to doslova, chodící/létající stroj Nora a tady už jsem začal pochybovat. Jak se vešel do ponorky? Jak byl velký, když unesl ve vzduchu čtyři lidi? Kolik vůbec vážil? Atd... Tohle jsem prostě nepobral. A protože měl tento stroj hlavní podíl na konečném ději v tomto příběhu, lehce mě to přestalo bavit a celé mě to připadalo až absurdní.
Citát: Jsem pánem vzduchu. Blesky nejen přijímám, já je taky vytvářím.
Něco by mělo mít své hranice. Ondřej Neff se tu nechal moc unést a z kyber-steamu udělal skoro čisté sci-fi. Ano, sci-fi, které se do tohoto světa, počátku devatenáctého století, prostě nehodí. Navíc ilustrace v této knize nakreslil Lubomír Kupčík, obrázky jsou nevýrazné a oproti nádherným kresbám Milana Fibingera (Pán vzduchu) to beru jako úpadek. Tomuto druhému příběhu dávám dva a půl Hetešovo černě kovových motýlků a s obavou se pustím do knihy poslední.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: I ten nejchytřejší plán se skládá z třiceti dvou chyb.