Tajná historie
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538274/bmid_tajna-historie-6640aee892e51.jpg
4
464
464
Co by dokázalo dohnat pět rozumně uvažujících lidí k vraždě? Richardovi se na univerzitě podaří zařadit mezi elitní kroužek pěti studentů klasické řečtiny a užívá si idylu intelektuálního přátelství v uzavřené skupince. Následný rozklad sounáležitosti mu tedy připadá o to palčivější a pouští se do pátrání, co jej mohlo zapříčinit. Kdy se vlastně opojení životem a věděním proměnilo v natolik destruktivní síly, aby přimělo v podstatě sympatické hrdiny ke zločinu? „Nepovažuji se za žádného zloducha. Kdykoliv čtu v novinách o spáchaných vraždách, pokaždé mě zaráží ta zatvrzelá, skoro až dojemná sebejistota, s níž všichni ti sérioví škrtiči, úchylní pedofilové a zvrácení zločinci všeho druhu odmítají rozpoznat zlo, které se v nich skrývá, a dokonce pociťují nutkání hlásit se k jistému falešnému pojetí slušnosti: , Já jsem v podstatě velice slušný člověk.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Secret History, 1992
Interpreti: Daniel Bambas
více info...
Přidat komentář
Je neuvěřitelné, jak čtivá může téměř šest set stran dlouhá a dost rozměrná kniha být, aniž by ztratila něco ze své vážnosti. Tarttové bývá někdy vyčítaná vypočítává kýčovitost a využívání klišé a u jejího debutu tomu nebylo jinak. Autorka skutečně využívá klišé, naplňuje žánr a i ke kýči někdy nemá daleko (určitě se nakonec nabízí otázka, jestli text není povrchně “navoněný" stejně jako jeho hrdinové), jenže nikdy nepřekročí hranici, kdy by to bylo hloupé nebo neúnosné.
Velmi mě bavila první část knihy (mnohými označovaná jako zbytečně nudná a zdlouhavá), která je založena na objevování univerzitního světa - jeho fungování, pravidel - do kterého Richard vstupuje, i když do něj v podstatě nepatří. V druhé polovině by knize neuškodila proměnlivější dynamika, neboť se to někdy začíná nebezpečně blížit k zacyklení, přesto můžu říct, že jsem se ke knize vracel s velkou chutí a můj zájem o popisované události nikdy neochladl. Dobře napsaná působivá mlžná atmosféra plná výstředních postav, událostí, literárních citátů, alkoholu nebo drog vás vtáhne a myslím, že nepustí.
Hutná četba, zejména v první části, než se kniha pořádně rozjede. Během první poloviny jsem ji i několikrát odložila. Druhá půlka už super. Rozhodně nakonec nedá odpověď na všechny otázky, ale vede k zamyšlení.
Román s nevyužitým potenciálem, hrajícím na notu příčin a následků. Nejde ani tak o to, že obsah neodpovídá rozsahu (na těch pěti stech stranách se toho stane skutečně málo), protože autorka bez problémů dokáže děj utáhnout, ale když to srovnám s tematicky podobnými romány - Podoba či Vybrané okruhy z mechaniky pohrom -, jež se Donnou Tarttovou očividně inspirovaly, nemá Tajná historie na můj vkus dotaženou zápletku. V důsledku totiž rozehraje ústřední motiv a pak nechá vše plavat. Události vyšumí do ztracena a hrdinové se sice mezi sebou popasují, popřípadě podlehnou svému svědomí, ale podle všeho by ke konfrontaci události dospěly i bez toho, že by muselo dojít k nějakému zločinu.
Jazykově ovšem perfektní, přičemž nejvíc člověk podlehne nostalgické atmosféře studentských let a především pak přátelskému kolektivu, jehož svět se točí podle pravidel maličko jiných, než platí u ostatních smrtelníků. Jen těch morálních rozprav bylo možná zbytečně moc, třebaže chápu jejich opodstatnění.
Začátek knihy je dost pomalý, ale když sem se přes něj dostala kniha už mě nepustila. Zápletka knihy je absolutně geniální i styl pasní
Bible pro milovníky dark academia stylu.
Přijde mi, že všichni, co tuhle bichli dočetli a líbila se jim, jakoby tím zpečetili svou účast v jakémsi kultu zvrácenosti a temna. Skandální? Rozhodně. Nezvratné? Jakbysmet.
Zatemní vám to mysl a přijde vám, že se celý svět závisí jen a jen na této knize.
Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak hluboce se mi Tajná historie zapsala pod kůži
Nehodnotím, jelikož jsem nedočetla (40%). Ale silně pochybuji, že by dočtení nějak změnilo mojí nechuť tuhle knihu brát do ruky a upřímné pohrdání všemi postavami, které nemají nic lepšího na práci než rozhazovat svoje peníze a stěžovat si jak mají prázdný život.
No. Tomu říkám rozklad osobností v jedné porci. Tedy knize. Nejen zločin a trest, ale i pýcha a pád. Rozhodně slušná nálož charakterů, velmi se ztotožňuji s hodnocením Maléhomedvěda. Už netřeba psát víc.
Spíš jen - kolik z nás se v podobném vlaku, či vleku druhých už vezeme. Ani to netušíme. Natož, abychom si řekli, že už je čas rozhodnout se něco změnit.
Dlouhá a pomalá kniha o unáhlených rozhodnutích.
O Donně Tartt se nedá nepřemýšlet. Její knihy jsou tak jiné, že i když se vám něco na nich nelíbí, pořád sklidí váš obdiv za rozmanitost a odlišnost.
Kniha se mi moc líbila. Děj z počátku rozvláčný a příliš se zabývající řečtinou se postupně rozjel. Kniha je podle mě rozbor motivací člověka k vraždě - od prvotní myšlenky a až k následkům pro člověka samotného a i pro jeho okolí. Psychologie postav je výborně rozepsaná, litovala jsem, že kniha nemá více stran. Jdu zkusit další dílo od autorky - Stehlíka.
Trošku zklamání, čekala jsem nějak víc než jsem dostala. Zápletka zajímavá, prostředí univerzity mám ráda, ale přišlo mi, že hlavní postavy v podstatě žijí jenom na alkoholu, drogách a cigaretách. Dále by kniha mohla být o půlku kratší a vyšlo by to na stejno. Opravdu moc jsem chtěla, aby se mi kniha líbila, ale nevyšlo to....
První kniha, kterou čtu na základě doporučení z booktoku a musím uznat, že mě mile překvapila. Šel jsem do čtení s představou, kterou jsem si vytvořil na základě videí, názvu knihy a prvních stran, že se bude příběh točit kolem nějakého starověkého kultu, který přežívá i v moderní době, takže jsem byl překvapen, že knížka byla situována jinak, mnohem realičtější. Knížku jsem si užil a i mi nepřišlo, že čtu 600 stránkovou knihu, avšak přišel mi příběh Richarda a jeho spolužáků celkově průměrný až lehce nadprůměrným. Každopádně, kdybyste chtěli nějakou knihu v ANJ, tak doporučuji číst v originálu.
Veliká spokojenost. Velmi dobře vyprávěný příběh, který se dobře a rychle čte. Spousta referencí na jiná literární díla. Kniha je svým způsobem o zločinu a trestu, ale mnohem více je o manipulaci a vlivu prostředí a osobnosti na okolí. Zajímavé je, že to někdo chápe jako adoraci zlaté mládeže, drog, sexu a kultu osobnosti. Já jsem to chápal přesně obráceně, celá kniha je silnou kritikou toho všeho a s zajímavým postřehem, že je velmi snadné tomu všemu podlehnout a těžké udělat něco proti. Kniha nedává odpovědi "co bychom měli dělat" ale ukazuje "co bychom neměli dělat" a jak je snadné vytvářet sekty. Nutí se nás ptát:
Jak bych se zachoval já?"
Co by pro mne bylo to poslední, abych řekl dost?
Chtěl bych být součástí (komunity, přátelství, lásky) -nastoupit do vlaku?
Uměl bych vystoupit? Je to v plné rychlosti vůbec možné?
Jedná se o opravdu hutné čtení, které mě doslova pohltilo. Vím naprosto jistě, že to už nikdy nechci číst znova, protože jak atmosféra v příběhu houstne, tak narůstá i nepříjemný pocit, který mě, jako čtenáře, naprosto obklopuje, a asi už ho nechci zažít znova. Musím si teď pustit nějaký veselý sitcom a dát si sprchu, abych ten lepkavý dusivý odér ze skupiny studentů řečtiny smyla. Ze všech těch cigaret, alkoholu, snobství a pokrytectví je mi trochu mdlo. Donna Tartt musí být geniální, když to takto dovedla napsat.
Tajná historie je vskutku literární masterpiece, který nahlíží do elitní skupinky excentrických studentů řečtiny na Vysoké škole svobodných umění ve Vermontu. Příběh sledujeme z pohledu Richarda, jejich nejnovějšího člena, který se zaplete do něčeho, z čeho už není úniku.
Hned v prologu se dozvíte, že došlo k vraždě, za kterou může tato skupinka. Přestože víte, k čemu se schyluje, strhující napětí, šokující odhalení a akademická atmosféra vás snadno pohltí. Poetický jazyk Donny Tartt spolu s temnými stránkami osobností jednotlivých protagonistů působí dost autenticky. Knížka je to opravdu zlověstná. Přestože má moderní nádech, každá kapitola obsahuje prvky z řecké mytologie a hlavně tragédie. Přiměje vás přemýšlet nad různými otázkami a bude vás ještě nějaký čas pronásledovat ve snech. Myslím, že pro určitou skupinku čtenářů bude opravdu přelomová a do budoucna je dost ovlivní. Já se řadím mezi ně.
Moje očekávání bohužel byla příliš vysoká. Není to špatná kniha, ale má početné slabiny. Ráda bych ji brala s nadsázkou coby stylizaci antické tragédie, ale na to obsahuje příliš mnoho psychologicko-filozofických pasáží. Skoro všechny postavy jsou nemastné neslané a některé (Francis, Charles, Camilla) i vyloženě nepropracované, řecké motivy po slibném začátku mizí, děj obsahuje několik rádoby šokujících klišé a řada dlouhých scén spočívá v repetitivních dialozích, pití alkoholu a kouření cigaret. Knihu bych doporučila těm, kdo hledají kvalitní zábavné čtivo s "reverzní" detektivní zápletkou. Zároveň ale nad Donnou Tartt nelámu hůl a v budoucnu nejspíš zkusím ještě Stehlíka.
Kniha mě pohltila hned od první stránky. Bravurně vykreslené charaktery i psychologie jednotlivých postav. Příběh Richarda Papena a jeho nových přátel z univerzity z kroužku řečtiny je opravdu originální, geniální, napínavý a velmi čtivý. A ten konec! Kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení a na kterou po přečtení jen tak nezapomenete.
O knize Stehlík jsem slyšel. O filmu taktéž. Nečetl jsem a neviděl. Jako první se mi do ruky dostala Tajná historie. Autorčin debut. Tak jsem si řekl, že to tak bude možná lepší. Oťukávání, seznamování. Mívám to tak rád.
Knihu jsem nedočetl, ale jsem přesvědčen, že je to dobré čtení. Jen bych si to raději přečetl jako mladý student, chtivý poznávat svět, chtivý dobrého vzdělání, chtivý po nekonečném poznání. Tu fascinaci novými informacemi si pamatuji. Jako mládenec jsem byl jako houba, možná stále trochu jsem. Prahnul jsem vědět, znát, rozumět. A byl jsem fascinován vlastním uvažováním, byl jsem okouzlen možnostmi propojování vědomostí. Tvořil jsem mozaiky, koláže. Psal básně. Cítil se vyvolen. Hltal vše, co se nabízelo. Cítil jsem se být členem tajného společenství lidí, kteří vědí, kteří vědět chtějí, kteří po vědění touží…
To všechno je v knize Tajná historie obsaženo. To, co jsem prožíval a čím jsem byl jako mladý student pohlcen. Tyto vzpomínky mi pomohli tuto knihu číst a bavit se u ní. Navíc… Tarttová už ve svém debutu jasně ukazuje svůj obrovský potenciál.
Ale bylo to až moc dlouhé a unavující. Čím je člověk starší, hledá v informacích zkratku. Už mě tolik nefascinuje koupat se v alchymickém kotlíku miliardy různých poznatků. Baví mě do toho kotlíku skočit a v hlubších vodách hledat větší ryby, složené z pevnějšího materiálu. Ryby, které mi jsou po chuti. Ryby plné pravd. A že je pravda jen mámení? No samozřejmě. Pravd je na světě přesně tolik, kolik má obyvatel. Každý máme tu svou. Jsme tvůrci svých pravd, svého vnitřního světa. Jsme spolutvůrci reality. Jak fascinující…, že?
Takže hledejte, tvořte, a buďte fascinováni svými světy, milí čtenáři. Ale nezapomínejte, že by ten výsledný společný obraz složený z našich soukromých realit, měl být libý každému jednomu člověku ve Vesmíru… Howgh…
Vracím se domů nad ránem,
kvalitním vínem omámen,
z přímek se stávaj zatáčky,
točí se svět, jsem na sra*ky.
............
Rozsáhlý román (jakož i bible Dark academie) o tom, jak skupina pozérů prožila jeden školní rok na vysoké škole Hampden ve státě Vermont. Stihli toho dost. Mluvit řecky, chovat se řecky, mít depky, chlastat, hulit a zabít kamaráda - což není žádný spoiler, to se dozvíme hned na druhé stránce.
Máme tu hlavního vypravěče Richarda. Je na škole nový a pochází z daleké a exotické Kalifornie.
Dále je tu Henry, směs Sherlocka a Stevena Hawkinga. Je to charismatický vůdce smečky, bedna ohledně řečtiny a ostatních jazyků.
Dále Francis, zrzek, vzdělanec, filozof a elegantní pracháč.
Dvojčata Charles a Camilla (náhodný výběr jmen?). Drží při sobě a mají výjimečné pouto.
A nakonec Bunny, budoucí mrtvola.
Jejich příběh sledujeme od chvíle, kdy Richard přijde do jejich studijní skupiny vedené profesorem Julianem, ctitelem antického Řecka. Richard je okouzlen novým prostředím a svými spolužáky. Jezdí s nimi na výlety, proniká do jejich životů a přemýšlí nad nesmrtelností chrousta, . Až posléze začne zvolna poznávat, ze má partička před ním tajnosti. A než vůbec stihne prohlédnout jejich tajemství, je sám zavlečen do kolotoče událostí, který už nejde zastavit.
Kdo zůstane žít a kdo zdechne strašlivou smrtí? Zůstaňte na příjmu.
Donna Tartt stvořila dílo, které působí tak autenticky, až to bere dech. Psychologie postav je tu popsána a rozvíjena na výbornou, dokáže také opravdu skvěle vykreslit charakter postav. Jakmile se objeví na scéně, už je bezpečně poznáte i kdyby nebyli jmenováni. A to jak ty dobré znaky, tak i ty špatné. Zvláště při čtení Bunnyho pasáží se mi otvírala kudla v kapse.
Věřím, že pro někoho to může být přelomová kniha, která změní jeho život i uvažování. Knihu oceníte tím spíš, pokud navíc znáte i řecké dějiny a filozofii. Za sebe říkám, že nevím, zda si ji ještě někdy přečtu znova, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Stálo mi to za to.
V českém prostředí nedoceněná, v zahraničí špatně vykádaná kultovní klasika a podle mě jedna z nejlepších knih moderní literatury. Její čtivost a zdánlivá podbízivost mladým depresivním teenagerům ovšem způsobila, že z učebnicové kritiky hedonismu a pseudointelektualismu (říkejme si tomu, jak chceme) vznikl kult glorifikace obojího a zmínění lidé se bohužel zasloužili o veškerou popularitu paní Tarttové.
Přitom každému zdravě uvažujícímu člověku musí být jasné, že na všechny brikule, co se v Tajné historii dějí, je nahlíženo kriticky. Už jen proto, že je všem předurčen tragický osud zapříčiněný jejich vlastními činy a sledujeme jejich vývoj až k naprostému rozpadu charakteru. Je v tom až něco z Raskolnikova. Už od začátku víme co se stane, vlastně už od začátku víme děj celé knihy, protože o ten vůbec nejde. Jde zde o to, zobrazit mladého člověka z vysoké společnosti posedlého obrazem sebe samého a manickém lpění na tom, si jej za každou cenu udržet. Není tedy divu, že je právě tato kniha tak populární, protože to je přesně to, co mnoho mladých lidí dělá, chová se jako Dostojevského postavy posedlé jedinou myšlenkou, pro které jsou ochotny udělat naprosto vše.
Ostatně v knize samotné je řečeno - Beauty, unless she is wed to something more meaningful, is always superficial.
Štítky knihy
prvotina americká literatura studenti tajemství incest rituály a obřady psychologické experimenty univerzitní román dark academia
Knihu jsem dočetla a marně přemýšlím,jak ji uchopit. Naštěstí jsem si přečetla komentář Trudoše a myslím,že to přesně vystihl. To jsem si oddychla,už nemusím nic vymýšlet.:-)))