Tajná historie
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538274/bmid_tajna-historie-6640aee892e51.jpg
4
464
464
Co by dokázalo dohnat pět rozumně uvažujících lidí k vraždě? Richardovi se na univerzitě podaří zařadit mezi elitní kroužek pěti studentů klasické řečtiny a užívá si idylu intelektuálního přátelství v uzavřené skupince. Následný rozklad sounáležitosti mu tedy připadá o to palčivější a pouští se do pátrání, co jej mohlo zapříčinit. Kdy se vlastně opojení životem a věděním proměnilo v natolik destruktivní síly, aby přimělo v podstatě sympatické hrdiny ke zločinu? „Nepovažuji se za žádného zloducha. Kdykoliv čtu v novinách o spáchaných vraždách, pokaždé mě zaráží ta zatvrzelá, skoro až dojemná sebejistota, s níž všichni ti sérioví škrtiči, úchylní pedofilové a zvrácení zločinci všeho druhu odmítají rozpoznat zlo, které se v nich skrývá, a dokonce pociťují nutkání hlásit se k jistému falešnému pojetí slušnosti: , Já jsem v podstatě velice slušný člověk.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Secret History, 1992
Interpreti: Daniel Bambas
více info...
Přidat komentář
S týmto som bojoval dlho, dvakrát som za požičanie zaplatil pokutu. Kniha má zopár silných chvíľ a zábleskov, ale mám pocit, že cieľom autorky bolo predovšetkým rozvláčne opisovať situácie a pohadzovať si s postavami. Veľká literatúra musí mať hĺbku a nadčasovosť. Zábavná a oddychová si žiada dej a spád. Toto nemá z toho nič. Akoby sme chceli jedným jogurtom nakŕmiť desať ľudí. Ich gurmánsky zážitok bude na úrovni tušenia. Kniha určená pre nežnejšiu časť ľudstva vo veku 30-40 rokov, s dvoma deťmi a nostalgickými spomienkami na obdobie štúdia. Najlepšie filozofického smeru.
Rozvláčný začátek, ale pak jsem se tak začetla, že mě mrzelo, že je konec. Zajímavý příběh, výborně popsané postavy...
Tak tady budu mít asi problém vůbec něco ke knize napsat, podobně jako kdysi u knihy Zlomek celku. Ano, je to brilantní, silný a výtečně odvyprávěný příběh, ale co napsat dál aby se člověk vyhnul spoilerům ?
Hned úvodem jsme uvedeni do dění tak trochu stylem „Vítejte v klubu vražd“, kdy vypravěč příběhu a jeho přátelé někoho zabijí, a víme dokonce i kdo je oběť a jak umírá. Seznamujeme se s hlavními aktéry příběhu - šesti nadprůměrnými studenty, do značné míry excentrickými, chladnými, sebestřednými intelektuály posedlými starobylým Řeckem a mystikou, které spojuje pevné pouto společných zájmů a přátelství, a kteří tak tvoří úzce semknutou skupinku a nedotknutelný celek. Pokud se někdo rozhodne tuto pospolitost vážným způsobem ohrozit, byť je i jedním z nich, musí za to zaplatit tím nejcennějším, co má. Následně se tedy odvíjí celý příběh a vyprávění, které nám odhalí smysl, pohnutky a důvody jejich strašného činu…
Od prvních řádků je zřejmé, že autorka je obrovský talent, příběh vás okamžitě vtáhne a pohltí. Její psaní je bezchybné, styl a jazyk malebný, bohatý, její popisy jsou propracované, hluboké, pečlivé a výstižné, nebál bych se říci, že jsou až dokonalé a v dobrém smyslu slova vyčerpávající, atmosféra podmanivá a téměř hypnotická, místy tajemná až zlověstná, k tomu pečlivě budovaná se stupňujícím se napětím – to vše nás zhruba ve 2/3 knihy dovede ke zlomovému okamžiku zmíněnému v samotném úvodu a splní tak naše napjaté očekávání, dovede nás tam, kam jsme tak netrpělivě směřovali a spěchali a hltali tak stránku za stránkou. Pak si konečně trochu vydechneme, ovšem jen na chvíli, protože příběh se vyvíjí dál a neztrácí na kvalitě, zajímavosti, originalitě a dramatičnosti.
Přestože hlavní postavy nejsou žádní vzorní studentíci, pijí a kouří celkem fest, drogy jim občas také nejsou cizí a jak víme, dopouští se vraždy, jsou tak precizně, plasticky a svým způsobem lidsky vykresleny, že je nemůžete nenávidět a chtě nechtě s nimi sympatizujete. Takže jste nakonec přesvědčeni, že za tou „venkovní fasádou“ každého jednoho z nich se v podstatě skrývá dobrý člověk. A tohle asi každý autor jen tak nedokáže a je to nejspíš i jeden z hlavních důvodů, proč je toto čtení tak fascinující....
Výborný román, Donna Tartt je skvělá spisovatelka, už po přečtení prvních stránek jsem tušila, že to bude malinko jiné čtení, než byly předešlé knížky. Krásná práce s jazykem, skvěle propracovaná psychologie postav, vztahy mezi přáteli, které nejsou až tak dobré, jak se jeví. Nepatří ke knihám, na které zapomenete, naopak nutí člověka k přemýšlení a věřím, že se někdy ke knize ještě vrátím. Dávám pět hvězdiček, i když Stehlík se mi líbil ještě víc. Pulitzerova cena pro Donnu zaslouženě.
Po třetině knihy jsem myslel, že nedočtu. Kdyby nebyla první polovina příběhu stále jen uvedením do obrazu, určitě by se mi Tajná historie četla daleko, daleko líp. S dlouhým popisováním a vysvětlováním jsem měl prostě problém. Hlavně díky druhé polovině jsem dal čtyři hvězdy, ubylo právě popisů i vysvětlování - příběh dostal šanci i spád a hlavně konec knihy byl vynikající.
Přímočařejší než Stehlík a proto myslím, že pro mně bude i zapamatovatelnější v detailech a jednotlivostech.
Na autorce mě baví její postavy. Nejsou všední ani průměrné a dost často dělají věci, které jsou za hranicí slušnosti nebo etiky nebo toho, co považuji za "normální" - ale jsou velmi velmi zajímavé. Dokáže je popsat tak, že mám pocit, že je důvěrně znám a že mi na nich záleží. Dokonce snad i je mám ráda, přestože u některých to není jednoduché, když se chovají jak se chovají. Donna Tartt je ale nesoudí, jen popisuje, a proto nemám sklon je soudit ani já. Jen s nimi jsem v jejich příběhu.
To mně osobně na knihách obecně baví nejvíc - příběh, zajímavé postavy a schopnost autora vytrhnout mě z mojí reality a nechat mě prožít něco jiného. Donně Tartt se to v této knize podařilo beze zbytku - a účinněji než ve Stehlíkovi, který je sice svým způsobem sofistikovanější, ale proto možná pro mě vzdálenější než Tajný příběh.
U některých knih po jejich dočtení mám problém začít číst něco jiného, cítím nechuť opustit svět, v němž jsem nějaký čas pobývala. Tajný příběh je takovou knihou.
Tak trochu jako Zločin a trest, kdyby příběh vyprávěl Nick Carraway z Velkého Gatsbyho, a kdyby místo Raskolnikova zabíjela parta intelektuálních hipsterů (nejde o spoiler! vražda v kruhu přátel je odhalená hned na první stránce). Tajná historie je brilantně napsaný (čteno v angličtině) příběh o mladíkovi, který se nechal oslepit pozlátkem života svých bohatých a emocionálně vyprázdněných spolužáků, a kterého brzy strhla lavina hrůzných a životy ničících událostí. Postavy jsou naprosto perfektní, protože se Donně Tartt podařilo v každé z nich namíchat báječnou směs povrchnosti a hloubky, charakteru a arogance, přátelství i chladnokrevnosti. Na uzavřený kroužek studující klasickou řečtinu se díváte skrze prsty, ale přesto k nim chováte sympatie - kniha tak nutí člověka k úvahám, které ho neopouští ani dlouho poté, co knihu dočte.
Znepokojivy roman. Strhnul me dokonce jeste vic nez autorcin nejznamejsi roman Stehlik. Velice zive popisy akteru i prostredi, ktere v mem pripade vedly k tomu, ze jsem s temi studenty spise sympatizoval. Pribeh zacina i konci tragedii ale ja jsem na konci prece jen postradal par odpovedi, mozna i dusledky jsem si predstavoval dramatictejsi.
Ač nemám obvykle knihy plné popisů ráda, tak tady jsem si to vyloženě užívala a zjevně na mě podrobné popisy vnitřních stavů zanechaly hluboký vliv. Kniha si mě získala a budu si ji pamatovat dlouho. A upřímně doufám, že se dnes v noci nebudu zase probouzet s děsem, že jsem společně s nimi vraždila.
Nemohla jsem si vybrat lepší titul na zahájení nového roku. Minimalistický příběh s koncem prozrazeným v prologu jsem četla jako o život. Příběh o vyvolené výstřední skupince studentů řečtiny, o jejich touze po volnosti, nespoutanosti v části PŘED, o šťastné náhodě, která se změní v nešťastnou, o nešťastné náhodě, která se změní v tragédii, o nevyhnutelných následcích a neodbytných výčitkách v části POTÉ. Dávám plný počet a komu se líbil třeba Poslední kabriolet nebo Malý život, ať neváhá.
200 strán prečítaných, pre mňa totálna strata času a nevidím zmysel v čítaní pokračovať - rozvláčne, bez hlbky a myšlienky, ktorá by ma obohatila.
Silná směs Zločinu a trestu, antických tragédií a moderního románu o studentech vysoké školy. Šest (většinou dost svérázných) studentů klasické řečtiny, podivínský profesor, alkohol, stará božstva, zase alkohol (a drogy) a strašlivá tajemství: protřepáno a servírováno na téměř 550 stranách strhujícího románu.
Od začátku víte, co se stalo a více méně i kdo to udělal. Jenom nevíte proč, což příběhu dodává téměř detektivní napětí. Přesto samotný zločin není tím hlavním. Důležitější jsou následky. Trest. Rozklad životů, vztahů i osobností. Možná opravdu mohlo být věnováno více prostoru studiu, řecké mytologii a starému, jistě fascinujícímu jazyku na úkor popisu alkoholových/alkoholických stavů. Ale pro mě to i tak byla nejlepší kniha od Tarttové.
Uf uf... za mě zdlouhavé, místy nudné a tak trochu přitažené za vlasy - studenti neustále opilí nebo sjetí, o škole zmínky jen tak okrajově, žádná hloubka... Příběh nicméně zajímavý, ale možná tak na sto dvěstě stran, určitě ne 500+. Nebýt poslední chybějící knihy do čtenářské výzvy, asi bych ani nedočetl...
Zase jednou kniha, která přišla ve správnou dobu do správné atmosféry. S prvním opravdu vydatným sněhem, co jsem za poslední roky zažila. Tajná historie u mě předčila i další dvě knihy autorky a opět je silnou stránkou především schopnost zavést čtenáře do děje a udržet ho po celé dlouhé stovky stran, které ale uplynou stejně zbytečně rychle, protože se od čtení nedá odtrhnout. Vím, že ke všem třem knihám se budu ráda vracet. Snad jen opět ten závěr zcela nesedl, ale zároveň přesně nedokážu určit, čím. Ale to je jen malou vadou na kráse příběhu, který alespoň na chvíli dokáže upoutat natolik, že člověk na chvíli zapomene i na vlastní prožívané příběhy.
Knihu jsem dočetla (dvě hvězdy), ale stálo mě to dost sebezapření. Neustále jsem očekávala nějakou hloubku, zdálo se mi, že děl by mohl gradovat a k něčemu směřovat. Ale zůstalo jen u očekávání, bylo to takové "rozplizlé", chyběla mi věrohodnější psychologie postav. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. To, co mělo být prokresleno, zůstalo bez povšimnutí. To, co "za řeč nestálo", se naopak rozebíralo. Celkově po přečtení negativní pocit.
Ve me tato spisovatelka vzdy probudi neco lehce bolestiveho.At uz koncici detstvi nebo pratelstvi, vzdy ma ctenari co rict.Vyborna sonda do duse cloveka, ktery je poznamenany tragickou udalosti.Doporucuju.
Príbeh a jednotlivé konania postáv postrádajú logickosť a veľmi pochybujem o tom, že by študenti dennodenne napájajúci sa alkoholom, ktorý majú na tácke pri každej príležitosti a na každom mieste (aj na pohrebe v kostole, aj na cintoríne si musia vypiť), neustále fajčiaci cigaretu za cigaretou, spestrujúci si tento jedálniček užívaním rôznych drog, ktoré zapíjajú zasa alkoholom, by mali mozog v tak dobrom stave, aby boli schopní študovať tak ťažký jazyk, ako je gréčtina a filozofovať a vôbec normálne komunikovať akoby nič. Najintenzívnejší dojem, aký si uchovám na túto knihu, bude, že všetci boli notorickí alkoholici a narkomani a bolo to celkom normálne, nikoho to nevyvádzalo z miery, všetko bolo v poriadku. Nie je podstatné, prečo a ako bola naplánovaná vražda, ale to, ako kto držal v ruke cigaretu a čo popíjal a aký účinok mal konkrétny "nápoj" či droga. Keby bola v anotácii zmienka o tom, že ide o študentov-alkoholikov, tak by som pravdepodobne po tej knihe nesiahla, ale moje očakávanie bolo úplne iné. Asi v polovici knihy ma to popíjanie už ozaj vôbec nebavilo...
Úžasná kniha. Jedna z mála, ktorá mi ostáva v hlave ešte dlho, dlho po jej prečítaní.
Štítky knihy
prvotina americká literatura studenti tajemství incest rituály a obřady psychologické experimenty univerzitní román dark academia
Skrýt reklamy
Po přečtení Stehlíka, ze kterého vstřebávám zážitky z neuvěřitelné formy psaní, jenž vás dlouhým, velice podrobným vyprávěním dostal nejen na místo dění, ale i do zákoutí každé myšlenky a samotné duše protagonistů, podpořena příběhem, který byl přesný a barvitý jako sám život, ne-li víc, ještě dnes, dva roky poté, jsem se konečně dostal k Tajné historii.
Donnu Tartt jsem zde našel o několik let mladší a nutno dodat, že kdyby sama sobě nenastavila laťku tak neuvěřitelně vysoko, bylo by to za plný počet. Historie však oproti Stehlíkovi tu a tam maličko ztrácí tempo i imerzi, v soukolí ostatních literárních titulu je to však stále nanejvýš úctyhodný počin, který vám poskytne velice podobný zážitek.
Mne, jakožto studentovi humanitních studií jen navyšoval chtíč po pocitu uniknout z periferií nuzných všedních životů někam daleko dál, kde vaši cestu vede mysl, o berličkách hutných faktů o člověku a lidstvu jako takovém společně s fantazií jemně dotvářející raison d'être, tenkou nití sešitou právě s duhy i neduhy reality samotné. Nadevšechny superlativa k projevu autorky v jejich knihách, bezmezně perfektně vytvořeným postavám i kulisám musím dodat, že je trochu škoda, že v těchto vytvořených podmínkách nešla právě dál do hlubin hedónismu, a samotná zápletka tu a tam začala pokulhávat, vždy ji ale podpořil když ne její vývoj samotný, tak náhled pod pokličku Henryho, dvojčat, či hrdiny samotného.
Donna Tartt v jednom rozhovoru řekla, že by chtěla za život napsat alespoň 5 knih. A já s nedočkavostí a smutkem zároveň čekám na dvě další, i když to bude až za cca 10 a 20 let.