Tajná historie
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78152/bmid_tajna-historie-1Fd-78152.jpg
4
464
464
Richard se po roce studia na univerzitě zařadí mezi elitní kroužek pěti studentů studujících řečtinu u skvělého pedagoga Juliána Morrowa. Není lehké se mezi tyto studenty dostat, protože tvoří uzavřenou skupinu v rámci univerzity. Richard je zcela nadšený výukou, profesorem i svými novými přáteli: Charlesem a Kamilou, Francisem, Edmundem (Bunny) a Henrym. Tráví spolu téměř veškerý čas, víkendy tráví ve Francisově domě na venkově, ale Richard vycítí, že studenti mají i aktivity, které před ním tají...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Osveta (Martin)Originální název:
The Secret History, 1992
více info...
Přidat komentář
V jednom komentáři ke knize jsem narazila na přirovnání Richarda k Nickovi z Velkého Gatsbyho a pomyslela si sakra, proč mě to hned taky nenapadlo. Pouhý pozorovatel, který nijak nevyčnívá a přestože se ocitá v centru všeho dění, nebýt vypravěčem, nemá nám co víc nabídnout.
Uf, tak neviem, či som čudná, kniha má tak vysoké hodnotenie, ale ja by som ju neodporúčala. Trápila som sa, lebo stále som čakala, ze to bude waw. Ale nebolo. Prvá polovica nie a nie sa rozbehnúť a druhá sa síce rozbehla, ale hlavne v pití, hltaní liekov rôzneho druhu a medzi tým nejaké drogy. Takže za mňa nie.
Dnes se mi zdál sen, že jsem tuto knihu dočetla a byla jsem moc smutná, protože to končilo smutně a mně bylo líto, že už se loučím s hlavním hrdinou. O pár hodin později jsem knihu opravdu dočetla a bylo mi smutno.
Čtení nebyla úplná procházka. Prvních 100 stránek jsem se vyloženě nutila. Věděla jsem, že hodně lidí si této knížky považuje a chtěla jsem přijít na to, čím to je. To nevypadá jako dobrá motivace, ale zabralo to a za první pětinou jsem už byla chycená. V tu chvíli totiž Richard mrznul v největší Vermonstké zimě za posledních 25 let. Asi to sedlo do okolní atmosféry pandemické zimy a sněhových přeháněk, ale najednou mi příběh i hlavní hrdina přirostl k srdci.
Víc o ději říct nemohu. Každý detail může být tak trochu spoiler, protože síla této knihy vězí v tom, že postupně odhalujete uličky a linky vyprávění, vytváříte si a měníte názory na určité postavy a situace, a jste prostě Tam.
POZNÁMKA K PŘEKLADU: Kniha u nás vyšla dvakrát a pokaždé měla jiného překladatele. První vydání je z roku 1996 a seženete ho za pár pětek (antikvariáty), ale jazyk je někdy poněkud divný. Nemám srovnání s novým vydáním, tj. 2017 od Argo, ale bylo vidět, že je překlad občas doslovný (dítě si hrálo s letadýlkem ze Šťastného jídla), jindy jak kdyby v dialogu bylo něco, co v češtině zaniklo, například vtip nevyzní tak zábavně, jak vypravěč naznačuje... Takže volte vydání s vědomím, že výběr může mít vliv na váš požitek. Pokud máte možnost číst v originále, bude to volba nejlepší :-)
Těžká knížka. A to doslova. Ale díky audiu lépe k zvládnutí. Příběh vypráví bývalý student, který se kdysi snažil za každou cenu stát rovnocenným partě 5 bohatých studentů řečtiny. Jeho snaha byla tak úporná .....
Elita, pokřivené povahy bez skrupulí, skvělé vylíčení jednotlivých povah na pozadí studia řečtiny.
Zvrácenost bez výčitek.
Moc se mi líbilo, jedna z knih, které člověka osloví a zůstanou v mysli nadlouho.
Ráda bych si přečetla i Stehlíka.
Ještě teď mám slzy v očích! Naprosto dokonalý počin, autorka je mistrině ve vyprávění. Kniha byla krásně proložená řečtinou, latinou a francouzštinou, a šlo poznat, že tomuto tématu autorka rozumí. Postavy byly silné a troufám si říct, až mrazivě dokonalé, Richard byl spíš pozorovatelem, ale to knize jen přidávalo na detailech, které stvořili tento mistrovský kousek. Klobouk dolů.
Ke knize asi dokážu říct jenom tolik, že těch 600 stran opravdu stálo za ten pocit, který jsem měla na konci knihy. Mám pocit, že jsem přečetla velké klasické dílo, které ve mě už napořád něco zanechá.
Tajná historie je nevšední příběh o kráse i ošklivosti, je to melodrama odehrávající se na akademické půdě. Hlavní postavy tu tvoří amorální uzavřený kroužek studentů, kde každý z nich je něčím pozoruhodný, ale většinou v negativním smyslu.
Zvrácený experiment, který studenti provedou, má ničivý dopad na ně samotné a změní zbytek jejich životů. Při postupném uvědomování si, co vlastně provedli, jsem čekala detailně rozebrané téma viny a výčitek svědomí, ale tady převládl strach z prozrazení, který vede k dalšímu činu... Přestože od začátku známe pointu, závěr knihy je těžko odhadnutelný.
Tento příběh má zajímavý atraktivní námět, skvěle vykreslenou atmosféru, je výpravný, propracovaný, po literární stránce je to skvost, ale bohužel často postrádá poutavost. Sráží ji nejen pomalé tempo a filozofující pasáže, ale i opakující se děj v podobě studentských radovánek. Zkrátit příběh o takových 70-100 stran, bylo by to výjimečné dílo na 100%. I tak ale doporučuji a hodnotím vysoko.
Na přebalu knihy jsem se o dočetla, že každý z autorčiných románů vznikal dlouhá léta. Přemýšlím, jestli právě toto není příčinou problému, který s romány Tajná historie a Stehlík mám. V obou knihách jsou části, které mě naprosto nadchly, ale také desítky až stovky stránek nudných a zbytečných.
V Tajné historii je to tak půl na půl. V první polovině brilantně rozehraný příběh skupiny studentů řečtiny, kteří si hrají s Psýché... V druhé polovině se příběh i jednotlivé postavy jaksi “rozpijí”, a to přeneseně i doslova. Nekonečné popisy toho, co a kolik si nalili, kolik toho vykouřili, případně jaké pilulky si vzali, jsou nepochopitelné, jsou k uzoufání (dokonce mě napadlo, jestli to není product placement). Tolik bych si přála vědět, jak jednotlivé postavy svůj příběh prožívají, proč jednají tak, jak jednají, co si o tom všem myslí. Jenže ne, nic, tři sta stránek a nic. Možná si to má čtenář sám domyslet, ale mně se to nepodařilo, asi jsem si měla taky něco nalít či zobnout...
Prvé a posledné, čo si budem spájať s touto knihou je ten fakt, ako nás pár mesiacov na výške (VŠ) a ľudia, ktorých tam spoznáme môže poznamenať do konca života.
Prvá polovica knihy ma úplne vcucla, zlákala svojou atmosférou - “dark academy”, intelektuálne prostredie, zvláštne rituály, drogy, uzavretá skupina privilegovaných študentov a túžba hlavnej postavy Richarda priblížiť sa k nim.
V druhej polovici potom autorka ide hlboko do psychológie postáv, popisuje situácie detailne ale bez hodnotenia.
Je to jedna z tých kníh, čo človeku dajú zabrať ale stoja za prečítanie. Obdivujem autorkin rozhľad v humanitných oblastiach a remeselnú spisovateľskú zručnosť s akou píše svoje knihy a dáva si pritom načas.
Autorka sa v knihe dotýka množstva tém a dáva priestor na zamyslenie nad morálnymi dilemami, ako napr. čo je logické vs. čo je správne, čo je dobré a čo zlé, že nie všetko zlé konanie sa dá zaškatulkovať aj keď je to pohodlné a ľudia to tak robia. Máme tu zložité vzťahy každého druhu, homosexualitu, alkoholizmus, snobizmus, alibizmus a tzv. “menšie zlo”.
Postavy sú vykreslené rovnako z dobrých aj zlých stránok, takže žiadna z postáv mi nebola vyslovene sympatická alebo vyslovene nesympatická a obľúbila som si ich všetky.
Stehlík sa mi páčil máličko viac ale každú ďalšiu knihu autorky si prečítam s radosťou.
Zezačátku to bylo jen "Oh, Donna, Oh Donna" (The Misfits), protože je to napsané skvěle, propracovaně, sofistikovaně. Ale už brzy zjistíte, že se to neposouvá, ale jen tak nějak motá v kruhu. K 'Tajné historii' jsem se dostal několik měsíců zpátky, odložil to, pak se k tomu vrátil a už v půlce jsem opět litoval, ale řekl jsem si, že bych si rád utvořil názor na Donnu a její tvorbu, protože působí zajímavě. Ráj akademiků, tahle Donna Tartt, ale její kniha, kterou vydala v roce, kdy jsem se narodil (a ve věku, v němž se nacházím teď), byla ani ne tak náročná, ale obtížně se tím prokousávalo, protože to nikam nesměřovalo, progress neexistující, tempo neskutečně pomalé, dlouhé pasáže, co vás úvádí hlouběji do postav a jejich rozpoložení, abyste se dostali k dalším úvodům a charakterovým studiím - v tomhle duchu je to dost klasické dílo. Je to jiné, definitivně, než řekněme řadové thrillery a vlastně bych to ani mezi thrillery nezařadil. Ale i přes všechen ten um, jako kdyby to nedokázalo artikulovat věci pod povrchem lépe. Zároveň škoda, protože Tarttová definitivně stojí za přečtení, už jen s přihlédnutím k tomu, jak si dává na čas s každou knihou.
Četné komentáře "spolučtenářů" poukazují na zdlouhavost některých pasáží, které přicházejí v druhé části knihy po vraždě Edmunda a tak si myslím, že je důležité koncepci Donny Tartt hájit. Kniha "Tajná historie" svou první půlí čtenáře naprosto vtáhne do děje a představuje mu svět, jehož si připadá být při intenzivním čtení součástí. Poukázal bych na obrovský vědomostní rozsah autorky, která napříč knihou užívá různorodé poznatky humanitních věd. Druhá polovina knihy poté představuje popis duševního a morálního rozkladu hlavních hrdinů vrcholící konečnou bezradností nad jejich osudy. Jediná pasáž, která i v mém případě ubírala knize na čtivosti se vztahuje k obšírnému líčení událostí Bunnyho pohřbu. I přesto za mě naprosto geniální román.
Ježiš, to bylo ukecané. Mám moc ráda Daniela Bambase od té doby, co jsem v jeho podání poslouchala Vlk a dráb, a myslím, že on byl jediný důvod, proč jsem to doposlouchala až do konce. Být to "na papíře", knížku bych odložila.
Ne že by příběh byl úplně nezajímavý. Místy mi připomínal Podobu od mé oblíbené Tany French - skupina studentů, zvláštní, tajemná, spojená pro ostatní nepochopitelným poutem, která skrývá tajemství. Ale rozhodně by příběhu slušela větší svižnost, prostříhat hluché pasáže o tom, kdo šel kdy spát a kdy kdo co četl. Celkově se to dalo, ale hlubší dojem nezanechalo.
Poslouchala jsem audioknihu v originále, čtenou autorkou. První polovina mě naprosto uchvátila, čtení mě bavilo, zbožňovala jsem atmosféru, zápletku, některé postavy a krutost jejich chování. Líbily se mi hodiny řečtiny, debaty, tzv. "dark academia" nálada. Kvůli té první polovině jsem si knížku i objednala, protože ji chci mít doma, první část si určitě znovu přečtu v textové formě. Po vyvrcholení děje následuje ale dost drastický úpadek, kde se nic neděje, postavy jen pijí alkohol a berou drogy, hroutí se, mluví, končí v nemocnici, ale de facto se nic neděje. Chápu smysl toho, co po vraždě následuje, ale bylo to zbytečně rozvleklé a celkový dojem mi to z četby zkazilo. Kdyby byla kniha kratší, dala bych jí pět hvězdiček.
Vlastně ani nevím, jak bych knihu slovně ohodnotila, moc podobných knížek jsem nečetla/neposlouchala. Už od začátku sice tušíte, kam děj bude směřovat, ale autorka má velký dar ukonejšit vás mnoha odbočkami, než se k pravé podstatě dostane v čas, kdy to nejméně čekáte. Moc se mi líbilo celkové propojení s filosofií a historií a vidím v tom knihu, která má spoustu rovin. Jako velké plus hodnotím i to, že všechny hlavní postavy mi byly v různých částech příběhu sympatické i nesympatické. Pokud bych měla celkový dojem z knihy nějak shrnout, řeknu to asi takhle: Nic není černobílé. Jako audioknihu moc doporučuju.
"Krása je hrůza.
To, co nazýváme krásným, nás zároveň děsí až k smrti."
Tajná historie mě naplnila jako Moët & Chandon vypitou sklenici. Geniální nápad i zpracování, a ty gradace. S nedočkavostí jsem obracela každou stránku a přitom se těšila z každé myšlenky a nechtěla ji jen tak opustit. Nenapadlo by mě, že studium klasické řečtiny může vytvořit tak zajímavý kontext. A ono přitom stačí šoupnout támhle bakchanálie, tady vraždu... Pro někoho zpovykaná mládež, pro jiného dětičky zbohatlíků, nebo naopak, pro mne však, bez ohledu na okolnosti, původ hrdinů či objem konta, takřka mistrně vystavěný příběh s poměrně lapidární vražednou zápletkou. Nikdy jsem se vlastně nezamýšlela nad tím, jak může být obtížné naplánovat vraždu coby přirozenou smrt. A jak destruktivně může s duší člověka pracovat pocit viny.
Lákavý žánrový mix. Dionýsovské melodrama. Nebo prostě jen cesta mravního úpadku... mám ráda zdánlivě pomalé tempo se zdánlivě nesouvisejícími odbočkami. Trochu jsem postrádala nahlédnutí do Bunnyho duše a mysli, ne zvnějšku, ale jeho vlastní vidění světa a sebe sama. Protože jeho chování pro mě bylo poněkud nepochopitelné. Trochu mě taky mátla dějová nevyváženost a ještě by se pár dalších much našlo. Prostě pár nakouslých a odhozených jablek. Ale nebudu hnidopišit. Protože s Tajnou historií jsem vlastně přese všechno navýsost spokojená.
Jakási novodobější kopie Gatsbyho, včetně prázdné neuzavřenosti a marného čekání na brilantní pointu. Jedna hvězda navíc Danielu Bambasovi za skvělé načtení pro audioknihu. V papíru bych to asi odložil dlouho před koncem jako ztrátu času.
Tajnou historii jsem si po literární stránce náramně užila. Samozřejmě i po té dějové, ale jazyka a stylistika dodávají příběhu ten správný šmrnc. Navzdory rozsahu jde o dílko, které si plyne zdánlivě pomalým tempem, přičemž sem tam na povrch vykoukne něco, co by do takto klidného tempa patřit nemělo a co dává tušit, že to celé bude ještě pořádná jízda.
Název knihy vystihuje to, že se v knize odehraje spousta věcí, které pro budoucí děj nehrajouzvlášní roli, jen jej posouvají v čase dál. Nejsou ale nikdy nudné a nakonec vždy, vtrhne pasáž, řetězec příčín a následků, který jste nečekali. Kniha mi atmosférou připmněla Demiana. Skupina studentů dělá zvrácenosti, ale se smyslem pro krásu (a v tom je to jiné, než štení hororů a detektivek). Poslední asi pětina knihy mi nedovolila se odrhnout a probudila i ten chlad, který zanechala dlouhá pasáž zimy, která se táhla (asi přesně tak, jak se zima táhne ve skutečnosti). Dobrodružné čtení, ke kterému se chci ještě vrátit.
(SPOILER) z počátku mě kniha nadchla, jak se ne moc bohatý kluk dostane do úzkého kruhu zbohatlíků o kterých nikdo nic pořádně neví a na hodiny učitele, který si vybírá jen hrstku studentů - jako nějaký tajný spolek. pak začal příběh upadat, nic se nedělo a měla jsem chuť knihu odložit. Pak se stala první vražda a vše zase začalo gradovat. následovala vlna nezajímavosti nad hloubáním a kombinováním, jak se zbavit otravného kamaráda, pak se ho tedy zbavili a každý po svém se s tím musel vypořádat. zajímavý námět a zajímavý úvod do děje, ale po zvážení kolem a kolem to byla vcelku ztráta času.