Odsouzencův meč

29.06.2020

Dočetla jsem další dvě knihy I.J.Parker s tématikou posazenou do Japonska 11. století a začala jsem se shánět po dalších dvou. Je to taková správná oddechovka, dobře se čte, autorka navazuje v jednotlivých příbězích na různé postavy a tím to děla přitažlivější. Nechápu nějak předchozí komentáře, které odsuzují srovnání se soudcem Ti. Myslím, že ty dva autory nikdo nesrovnává. Spojuje je pouze Japonsko. Soudce Ti je moudrý, zkušený, distingovaný soudce a je obklopen lidmi, které si vybral. Van Gulik je geniální autor. Akitada je mladý nezkušený státní úředník, který je, jaký je. Možná trochu trotl, ale i takoví jsou mezi námi a „luštění záhad“ je pouze jeho koníčkem. I.J.Parker si vybrala pro své příběhy Japonsko a tady možná podobnost a také dva pomocníci, kteří se vypracovali z lidí z okraje společnosti. Tak to ale asi v té době fungovalo. Příběhy autorka doplňuje historickými poznámkami, které potvrzují skutečnost dějové linky. U historických detektivek nezkoumám historickou pravdivost - jde mi o příběh a o povzbuzení představivosti o Japonsku této doby. Příběhy se mi líbí a míním pokračovat v čtení, mimo jiné i proto, že jsem zvědavá, jak skončí rodina Suguvarů a zda se Akitada dopracuje nějakého vyššího postavení na ministerstvu.

28.11.2018

Třetí přečtená v pořadí a zase spokojenost. Sice velice pomalé a velice komplikované (hlavní starší případ z titulu i anotace vlastně skoro po velmi dlouhou dobu ustoupil do pozadí, aby se nakonec provázal s ostatními aktuálně se vynořivšími). Autorka opět hraje na citlivou strunu: skoro celou dobu se čtenář bojí, co se stane, a má proč. Celkově je zase vyznění smutné, i když v dané době a kontextu se vlastně podařilo zachránit, co a koho se dalo, a dostát spravedlnosti, byť po letech.
Akitadovy příběhy jsou zajímavé svým umístěním v čase a místě: 11. století a tentokrát hlavní město, sídlo japonského císaře, Heian (dnešní Kjóto). Mne jako čtenáře překvapila častá zmínka čínského písma a dalších čínským importů a vlivů (mezi ně vlastně patří i buddhismus).

12.06.2018

Sama autorka říká, že tohle je její nejlepší a nejoblíbenější příběh. V češtině bohužel velmi utrpěl a to především naprosto šíleným překladem, který se velmi výrazně liší od předchozích dílů ( překládaných jiným překladatelem). Překlad dost pozměnil i charaktery některých postav a vztahy mezi nimi. Tora je víc než drzý, Kobe přehnaně žoviální....Dalším problémem je, že kniha snad ani neprošla jazykovou korekturou. Tolik chyb a překlepů se hned tak nevidí....Ale za to nemůže Sugawara Akitada:-) Takže příběh jako takový doporučuji.

10.08.2015

Na 100% souhlasím s Bobšulí a ještě bych si trochu přisadila. Jak může někdo srovnávat spravedlivého, charakterního a charismatického soudce Ti s tímhle impulzívním nevypočitatelným zamindrákovaným truhlíkem? Barvitého oživení Japonska jedenáctého století jsem si nevšimla. Zatímco Robert van Gulik dokázal dokonale popsat reálie běžného života středověké Číny, které před čtenářem vystupují z knížky, jako by byl součástí děje, Ingrid J. Parker mu v tomto směru nesahá ani po kotníky. Detektivní zápletka nebyla úplně špatná, ale (pozor, spoiler!) smrt malého synka a konflikt s manželkou mi přišly úplně zbytečné, děj to nikam neposunulo, jenom to bylo zbytečně smutné.

17.04.2015

Kam se hrabe soudce Ti.

03.04.2013

Akitadovo chování v knihách je někdy mimo moje chápání a není to jinou zemí a časem.... V tomto díle, kdy se místy chová s prominutím jako totální trotl a nepřímo zapříčiní smrt vlastního syna, jsem nestíhala rozumět tomu, proč dělá to, co dělá. Jediným vysvětlením, které se mi pokaždé zdálo jako reálné bylo, že si takovou dějovou linii pro knihu autorka prostě vyklenula. To mi přijde ale poněkud trapné. Je to jako když člověk usedne do křesla a tlačí ho péra do zadku.
Abych rovnou předešla nedorozumění. Nastíním tu jednu z mnoha nesmyslností. Autorka čtenáři neustále zdůrazňuje, že se Akitada cítí silně dlužen Haseovi zjistit pravou příčinu jeho dosouzení na ostrov vyhnanců a očistit jeho jméno. Jedním dechem ale bez dalšího vysvětlení říká, že se na tuto svou povinnost, která ho momentálně tak nutkavě tlačí, vzpomněl po několika letech!!! Čiliže, ono to několik let klidně mohlo počkat, on na to dokonce pozapomněl. A teď, zrovna když vypukne smrtící epidemie v hlavním městě, slyší o ní na každém kroku, má průšvihy na ministerstvu, tak najednou akutně nutně místo elementární péče o rodinu a její bezpečí začne hledat pravdu o událostech před sedmi lety?! Bože...