Tak zatím, Natálie
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459355/bmid_tak-zatim-natalie-EZz-459355.jpg
4
26
26
Sbírka pěti žánrově i tematicky různorodých povídek významného anglofonního autora. Původní soubor pěti nových i starších nevydaných povídek, sestavený pro české vydání péčí Městské knihovny v Praze, představuje pestrý žánrový průřez povídkovou tvorbou Michela Fabera. Titulní povídka vypráví o ženě, která chce účelovým sňatkem uniknout z postkomunistické reality východního bloku. Ve druhé se autor vydal ještě dále na východ a zužitkoval své zážitky z návštěvy Číny v roce 2011. Dále tu čtenář najde povídku s fantaskní, téměř hororovou zápletkou, svérázné zamyšlení nad sledováním lidí pomocí záznamové techniky a v závěru osobitě pojatou erotickou povídku.... celý text
Přidat komentář
Každá stránka ve mně ještě několik minut rezonovala. Je to bravurně napsané.
Přestože je to krátká knížka, měla pro mě tak o půlku stránek víc, protože jsem to nějak špatně vnímala a proto jsem si musela kusy povídek číst dvakrát. Po čtvrté povídce jsem byla na vážkách mezi 3 a 4 hvězdičkami hodnocení celé knihy s tím, že poslední povídka rozhodne. A nepomohlo to. Ta poslední je taky tak na stejné hraně. Takže za mě 3,5 *, což se na Databázi knih zaokrouhlí nahoru, protože tady je stupnice i s nulou, kdežto na Goodreads dolů, protože tam nula nejde... tak si vyberte :D
Nejvíc mě zaujala povídka "Bude vám vadit, když si to natočíme?" a hororový konec Zádrhele kolem zavíračky. Samotná Natálie a poslední povídka jsou obě na hraně 3 a 4 hvězdiček, stejně jako celá kniha, většina povídek je o tom, že je potřeba si tam hodně domyslet sama.
Autor nám rozhodně nenaservíruje vše na zlatém podnose. Přemýšlej, čtenáři! Ale to je v tomto případě určitě dobře.
Sbírka Fahrenheitova dvojčata se mi ale líbí víc.
Není to koncepční výběr, spíše svodka toho, co autor uznal za vhodné k publikaci v určitém svém rozpoložení. Titulní povídka jednoznačně nejsilnější, chu tchung a market vcelku vtipné, poslední dvě spíš cvičení stylu než cokoli jiného. Asi je patrné, proč kniha vyšla jen v elektronické podobě... Nicméně pro milovníky Fabera povinnost.
No, tak jo: drsný svět vyžaduje drsné povídky!
Natálie mi připomněla Špronglův a Vítkův dokument o HIV pozitivních v Oděse z roku 2008. Možná jste ho taky viděli, tenkrát byla Oděsa hodně promořená a filmaři se odvážili do ubohých bytů (často brlohů, o jakých Faber píše). Promítalo se to na akci „Chceme ještě žít“, kterou organizoval fotograf Jan Šibík. A export ruských nevěst stále pokračuje…
Ne, že bych měl s Faberem problém, ale četl jsem jeho povídky po přelouskání Bradburyho Marťanské kroniky. Svět se asi za ty roky hodně změnil, nebo spíš náš pohled na něj? Ta beznaděj z Faberových povídek čouhá jako sláma z bot! No future? Tak přidávám jako protiklad k jeho nevěře se spermatickými skvrnami jednu starou židovskou (každý to máme jinak):
Při pátečních večerních bohoslužbách přijde Móric ke svému příteli Roubíčkovi a říká:
„Potřebuji od tebe jednu laskavost. Spím s manželkou našeho rabína Můžeš ho po bohoslužbách nějak pozdržet v synagoze?“
Roubíčkovi se tento jeho nápad sice moc nelíbí, ale protože jsou s Móricem celoživotní přátelé, neochotně souhlasí. Po bohoslužbách zapřede s rabínem rozhovor a klade mu nejrůznější hloupé otázky, jen aby ho zdržel. Po nějaké době to začne moudrému rabínovi být podezřelé a zeptá se:
„Roubíček, o co vám vlastně jde?“
Roubíček, plný pocitů viny a lítosti, přiznává rabínovi:
„Je mi líto, rabbi. Můj přítel právě teď spí s vaší ženou, a tak mě požádal, abych vás chvíli zdržel.“
Rabín se usměje, položí bratrsky ruku na Roubíčkovo rameno a řekne:
„Roubíček, raději si pospíšej domů. Moje žena zemřela před dvěma lety.“
Všechny povídky představené ve výběru byly zajímavé. Nejvíc se mi líbila hned první (titulní) Tak zatím, Natálie.
Michel Faber opět prokázal své nadání a to samé lze říci o překladateli panu Viktoru Janišovi, který se zhostil svého úkolu jako vždy na jedničku.
Faberovy povídky mám rád, takže jsem samozřejmě s(t)áhnul i po téhle jednohubce, jakmile jsem se o ní dozvěděl. A nezklamala, je to zajímavý mix stylů i témat, tak nějak jako ve Fahrenheitových dvojčatech. Na rozdíl od nich ale tuhle sbírku přečtete na posezení.
Nejvíc mě chytila hned titulní "Tak zatím, Natálie". Asi to v mých očích trochu uškodilo ostatním povídkám, ono když je hned na začátku taková pecka, která navíc sama zabere polovinu knížky, vypadají ostatní povídky nutně jako takový přílepek. A přitom ani ty nejsou vůbec špatné.
Doporučuji všem, je to dobrá, byť kratičká sbírka, s jednou povídkou vynikající a čtyřmi hodně dobrými.
Knížku povídek jsem si stáhla k poslechu do telefonu z MLP, abych využila čas při venčení psa. Žádný zázrak jsem nečekala a taky se žádný nekonal, ale dvě povídky mě docela zaujaly, nejspíš si to po pár dnech už nebudu ani pamatovat, tak víc jak 3* dát nemůžu.
Velmi tomu kolísá kvalita, některé povídky jsou mistrovské, některé spíše rozpačitější. Perfektní je překlad. A pozor, každý kdo četl Kvítek a čeká pokračování nebo vysvětlení by se měl připravit na něco zcela jiného. Tohle je hra se žánrem, experiment s možnostmi, které nabízí prostor povídky, rozhodně ne pokračování nebo jakékoli navazování na Kvítek.
Povídky jsem vybral a přeložil, tím je mé hodnocení vcelku dané: kdyby se mi nelíbily, a to hodně, věru bych se věnoval něčemu jinému.
Ale vidím, že do Databáze knih se to jako e-kniha ještě nedostalo, takže tady máte odkaz na stažení:
https://search.mlp.cz/cz/titul/tak-zatim-natalie/4551732/#/getPodobneTituly=deskriptory-eq:177240871-amp:key-eq:4551732
Tohle je trochu jiný Michel Faber než ten, kterého jsem poznala v Kvítku, podle jeho vlastních slov z předmluvy, je to Michel Faber bilancující svou literární kariéru, proto bylo do této útlé e-knihy vybráno 5 povídek, dá se říct napříč žánry, které mají společného to, že si autor plní svůj soukromý „literární rest“ – napsat vše, co kdy napsat chtěl. Mě takový úmysl, možná trochu experiment, zaujal a tak jsem se do povídek hned zvědavě pustila – je to celkem 68 stran, a tak vám bude stačit třeba jeden pošmourný podzimní podvečer, resp. hodinka . Věnovat ji téhle knížce rozhodně stoji za to! Poznáte autora trochu jinak (než jako autora třeba právě Kvítku - tisícistránkového románu) – poznáte totiž čisté záblesky inspirace přetvořené do výborných, dokonale vypointovaných, krátkých (existenciálních, hororových, krimi- či eroticko-psychologických) příběhů.
Přemýšlela jsem, jak krátce, jednou větou, říct, proč byste si je měli přečíst? A tak jsem to i zkusila:
(1) V existencialistické povídce zjistíte, že něco je tak jak to vypadá a něco ne, něco je totiž dokonce ještě daleko horší, než jak hrozně už to vypadá.
(2) V trochu existencialistické, mírně futurologické povídce, zjistíte, že rovnováha ekosystému (ať už si pod tím představíte cokoliv) může být velmi křehká!
(3) Lovecraftovská povídka ve které na konci, samozřejmě mrazí!
(4) Vlastně dost drsné krimi-psycho, kdy nuda a únava na začátku spustí sled událostí, ze kterých na konci rovněž mrazí.
(5) Na počátku stojí několik pitomých manželských hádek, které odstartují eroticko, až pornograficko-psychologický sled událostí.
Za mě jasných 5* a doporučuji!
PS: ke každému jednotlivému příběhu ještě přikládám pár vět – komentář v sekci Povídky.
Děkuji za tip a hlavně za skvělou práci překladateli Viktoru Janišovi!
Jak hodnotit sbírku povídek jednoho z vašich nejoblíbenějších žijících spisovatelů, když víte, že je s velikou pravděpodobností jeho poslední? Kterou nám, čtenářům, poskytl autor, překladatel i nakladatel zcela zdarma? (Je volně ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha). Která vyšla jen a pouze v České republice, bezpochyby díky přátelským vztahům mezi autorem a překladatelem. V téhle covidové době je to jedna z mála těch dobrých věcí, které mě potkaly (vedle záležitostí jako že se synovi navzdory panujícímu chaosu podařilo dostat na vysněné osmileté gymnázium, dceru přijali na školu, která dokáže v covidobě smysluplně fungovat distančně i pro nižší ročníky, a že jsme všichni zatím živí a zdraví). Kontext je někdy všechno. Jsem za tento počin všem zúčastněným nesmírně vděčná. Musela jsem si ji okamžitě přečíst.
Tato (elektronicky) útlá sbírka obsahuje celkem pět povídek (a předmluvu k českému vydání). První, titulní povídka, je bezesporu nejlepší a zabírá dobrou polovinu celé knihy. A je prostě skvělá, člověk srozumí a vidí a poslouchá, úplně si jí v těch Fahrenheitových dvojčatech dovedu představit, ale máme kliku, že ji dostáváme takto. I ta poslední povídka, i s těmi "sprostými" pasážemi, navozuje vlastně porozumění. Nejzvláštnější je asi Zádrhel kolem zavíračky, začíná téměř laškovně, pomalu se posouvá přes satiru až k podivnému kataklyzmatu, které nechává čtenáři hooodně velký prostor pro představivost. A všude je tam ten starý známý Faber, s jeho pohledem na lidi, smyslem pro detail, pocit. Podobně jako v Bude vám vadit, když si to natočíme? - malý prostor pro malý příběh s velkými dohrami. A mě osobně ještě nadmíru potěšil exkurz do bezsmyslné Číny v Zážitku z chu-tchungu. Stejně jsem ale měla na konci chuť si znovu přečíst Natálii, ta se mi opravdu dostala pod kůži. Takže neváhejte, stahujte, čtěte a radujte se z Faberovské melancholické podivnosti :)
Část díla
Ahoj dvakrát jinak
Bude vám vadit, když si to natočíme?
Tak zatím, Natálie
Zádrhel kolem zavíračky
Zážitek z chu-tchungu
Autorovy další knížky
| 2014 | Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Tak zatím, pane Fabere... nemám čas na dlouhý loučení ani hodnocení, jdu si rovnou vytáhnout další Vaší knížku, protože tahle byla naprosto luxusní a jediné, co mne mrzí je, že ji nemůžu mít v knihovně.
(Kdyby to někoho zajímalo, tak podorobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek.)