Tanečnice z Izu a jiné prózy

08.10.2022

Stylisticky vynikající japonská drobnokresba precizní jako hra starého profesionálního hráče go.

03.09.2022

nalezena..v knihobudce :) a mé tušení dobrého čtení nezklamalo..Kawabatu řadím na čestné místo v poličce a děkuji, že jsem se s ním seznámila. Mistrně si hraje se slovy, kreslí pro nás exoticku atmosféru Japonska. Velmi plasticky, vidím podzimní barvy, cítím dým, sníh pod nohami. A předkládá nám přehršel vztahů mezdi jednotlivými postavami..které občas jednají pro nás, Evropany, nepochopitelným způsobem. Delší povidky a novely se mi líbily moc, povídky na dlaň byly takové..až moc jednohubkové..nejvíc z nich zaujala "Odraz měsíce na vodě", prozatím se mi daří opakovaně si na ni vzpomenout u použití kapesního zrcátka a "neseseru".
Z ostatních - již první, Tanečnice z Izu, namlsala..pokračovala Sněhová země..u obou jsem však měla pocit uspěchaného konce...takový...najedou šup úplně nečekaným směrem a konec. (Zejména Sněhová země..) jako by už nechtěl nic vymýšlet. Nebo nás chtěl donutit k zamyšlení proč takto ??
A co mě nejvíc přkvapilo - jak mě dokázala zaujmout novela Meidžin. V podstatě několik desítek stran o hře GO, kterou vůbec neznám...autorovi se ale povedlo vtáhnout mě tak do dějě, že mě fakt zajímaly jedotlivé tahy hráčů..a pomezi to nám vykresloval charakter a postavu samotného Meidžina a pak jeho vyzyvatele...jak se jen může jedna partie táhnout několik měsíců ? vždyť to není jen hra a životní styl, to je život sám...setkání tradic, starého a nového.
Děkuji za skvělý čtenářský zážitek a těším se na "Pět japonských novel", které jsem v knihobudce rovněž nalezla...

22.08.2022

Jasunari Kawabata je pro mě velkým překvapením. Povídky jsou zajímavé a chytlavé netradičním způsobem; nejedná se o příběhy plné stupňovaného, nervydrásajícího napětí. Zde je pouto se čtenářem navázáno pomocí jemných dialogů a hlubšího poznání hlavních hrdinů. Krásně citlivá práce jak se čtenáři, tak s vypravěčským uměním. Rozhodně to není pro každého. Pokud máte rádi jasně vyslovené emoce a strhující finále, knize se obloukem vyhněte. Pokud raději čtete mezi řádky, je Kawabata vaše krevní skupina.

17.10.2021

Až na Snežnú zem, ktorú som čítal dávno v slovenskom výbere, všetky tu zverejnené Kawabatove texty boli pre mňa novinkami. A musím povedať, že sa vo mne obnovilo to očarenie týmto autorom, ktoré som zažíval pred pätnástimi rokmi.

13.08.2021

Knihovna vyřazovala knihy, tahle se naštěstí dostala do správných rukou. Intuitivně jsem po ní sáhla a nelituji.
Vyhovovalo mi pomalé tempo vyprávění, kdy se zdánlivě téměř nic nedělo, ale velmi dobře jsem chápala všechny silné emoce, které nevlezle probublávaly.

09.11.2020

Kvôli Snehovej zemi hodnotím knihu o hviezdičku naviac. A ked už pre nič, kvôli tejto poviedke, sa mi knihu oplatilo prečítať. Relatívne boli zaujímavé aj autorove krátke črty (nedokážem ich nazvať poviedkami), ktoré boli občas len na nejaké dve strany. Viac som popísala k jednotlivým poviedkam.

28.08.2018

uf, tohle byl opravdu hluboký ponor. Hned úvodní a titulní TANEČNICE Z IZU je zvláštním způsobem krásně eroticky nadýchaná, aniž by v ní bylo něco otevřeně erotického. Následující SNĚHOVÁ ZEMĚ si umí pohrát se zápletkou a ahlvní dějovou linií, přišla mi ale trochu zdlouhavá. MEIDŽIN je něco neskutečného. Nikdy by mě nenapadlo že mě více než stostránková povídka o deskové hře tak chytne. A zpočátku jsem o tom pochyboval, hlavně pro to, že jsem podstatu hry neodhadl ani do konce povídky (tady bych viděl jeden ze dvou problémů a mých osobních negativ knihy, že vysvětlující doslo k této povídce byl zařazen až na samotný konec knihy a ne za tuto povídku, kde by působil mnohem lépe). Oním druhým negativem je řazení jednotlivých povídek. Úžasná povídka, skvělý příběh, který navzdory svému obsahu a zaměření pohltí a strhne. Podobně je na tom DENÍK ŠESTNÁCTILETÉHO, skvělá autobiografická záležitost. POVÍDKY NA DLAŇ dle mého nebo alespoň u mně, ztrácejí právě kvůli svému zařazení, po delších pracech jsem se na ně nebyl schopen moc naladit. HIROKO ODCHÁZÍ je natolik poetická věc, že jsem skoro přestával vnímat jednotlivé věty a prošel příbeh rovnou v myšlenkových obrazech. MĚSTO JUMIURA jednoduše dojme, stejně jako ODRAZ MĚSÍCE NA VODĚ. Pro tohle miluju Japonsko a japonskou literaturu. Japonské uvažování a vnímání. je tak jiné a přesto se na něj dá naladit a nechat se jím pohltit. Tato kniha není odpočinkové čtení, i když mi krásně zpříjemnila dvoudenní cestování vlakem, ale když s ní čtenář/ka souzní, odvděčí se.

02.10.2016

Moc rád bych k tomuto souboru povídek napsal nějaký hezký komentář nebo alespoň něco trochu smysluplného, ale opravdu mě nic nenapadá. Po jeho dočtení si totiž připadám vyprahlý jako poušť Gobi.

Povídky postrádají jakékoliv napětí a na můj vkus jsou navíc děsně utahané. Na někoho to možná funguje, ale na mne ne. Doopravdy nedovedu napsat jediný důvod, proč bych se k této knize někdy v budoucnu vrátil.

03.03.2012

Tanečnice z Izu
Mistrovská novela, která ve mně zanechala zajímavé pocity. Dokázal jsem se bez problému vžít s hlavním hrdinou a prostředím, díky skvělému stylu popisu jednotlivých scenérií. Kawabata dokáže nádherně zobrazit přírodu a opravdu jsem měl chuť si odjet někdo do hor. Také zde je menší zápletka, která působí taky citově vytříbeně.

Meidžin
Souboj dvou hráčů go s generačním věkovým rozdílem. Zprvu jsem nechápal, jak může vzniknout román o jedné této partii, ale Kawabata je prostě Kawabata. Spíše bych měl napsat, co se mi na knize nelíbilo, ale opravdu nevím, snad ze začátku jsem si říkal: „tohle mě nemůže bavit“, ale opak byl pravdou. Tak detailně a precizně zpracování se jen tak nevidí. Tahle kniha není zdaleka jenom o partii go, ale vidíme zde dvě naprosto odlišné myšlení dvou hráčů go, způsobené věkovým rozdílem. Meidžin zastánce starých tradic, který lpí na estetiku a krásu ve hře a naproti němu držitel sedmého danu Ótake, který nezažil změny 2 poloviny 19 století a jeho hra je také vypočítavější (možná i podlejší). Každopádně Kawabata dokázal ztvárnit dvě zcela různé osobnosti u jednoho stolu a navíc dokáže čtenáře dostat i do jedné místnosti díky skvělému popisu různých detailů přírody, a také jako plus hodnotím ne zcela chronologický příběh. Nemůžu říct, že se jedná o jakousi mozaiku, ale vyprávěčem je novinář, kterou celou partii sledoval a následně jako by o ní napsal příběh. Pro mě jedno z nejlepší děl co jsem četl a jasný diamant mezi kameny.