Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběhů s námětem holocaustu jsem už viděla a četla víc a vždy mě zasáhly. K tomuto vyprávění jsem si ale dlouho hledala cestu. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, jako by jen klouzalo po povrchu, přestože silných scén v něm bylo dost. Nedostalo se mi ale tolik pod kůži jako třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Teprve po dočtení, v bezpočtu různých doslovů a reálných informací, uprostřed dobových fotografií to na mě celé dolehlo. Čtyři hvězdy za reálný příběh, který se opravdu stal a jehož protagonista jej spisovatelce sám vyprávěl. Jen tři hvězdičky ovšem za zpracování. Myslím, že s příběhem šlo udělat mnohem víc.
Na tuhle knihu jsem slyšela mnoho skvělých recenzí, mě ale bohužel zklamala. Necítila jsem z vyprávění tíhu doby, kterou hlavní hrdina prožíval. Autorka to za mě neuměla podat. Když to srovnám s Hanou od Mornštajnové, tak to byl slabý příběh. Ne obsahem ale stylem psaní.
Holocaust a všechno kolem něj vyprodukoval jedny z nejsilnějších lidských příběhů, jaké má vůbec naše civilizace na svědomí. Poté, co jsem po delší době znovu shlédl Schindlerův seznam, se mi dostal do ruky Tatér z Osvětimi. Bohužel ten se má k Schindlerovu seznamu stejně, jako se má Stmívání k Stokerově Draculovi. Kniha je plytká, charaktery ploché a nezajímavé a celé je to vlastně jenom středoškolská romance umístěná do Osvětimi. Nejvíce asi celou knihu vystihuje scéna, kdy se hlavní hrdinka prochází po lágru zavěšená do své kamarádky, přijde esesák, praští ji pažbou, hrdinka se zvedne a dál básní své kamarádce o svém Romeovi. Zkrátka a dobře, celý holocaust je tady jenom kulisami, a to kulisami hodně a hodně papundeklovými. Celkem se nedivím, že bývá autorka obviňována z jisté formy svatokrádeže. 40%
Nebylo to vyloženě špatné a celkem dobře se to četlo. V porovnání s jinými knihami se stejným tématem však nelze hodnotit lépe než tři hvězdy. Dle mého názoru, tam není koncentrační tábor vystižen v celé své hrůze. Celkově mě tato kniha nechytila za srdce tak jako jiné knihy o holokaustu.
Mám níže svůj pozitivní komentář, nicméně musím také souhlasit s edith79. Je pravda, že je zvláštní jaké měl hlavní hrdina po celou dobu štěstí, pomineme-li, že přišel o téměř celou rodinu a kamarády. Vskutku je opravdu minimálně podivné, jak se "tatérovi" na takovém místě vedlo "dobře". Jeho ochranný anděl musel být permanentně v pohotovosti. Teď nevím jestli toto nepatří spíše do diskuse ...
Proč mám pocit, že takhle to být prostě nemohlo? Koncentrační tábory byly místem šíleného, nepopsatelného utrpení a hlavní postava této knihy se tu měla jako pán. Všichni, včetně esesáků mu šli na ruku, ze všech problémů se dostal, vše mu bylo odpouštěno. Tak to prostě rozhodně nemohlo fungovat. Tyto romány jsou teď náramně populární, ale já už po žádném nesáhnu. Prostě nevěřím a nemám potřebu se rozčilovat.
Krásný, ačkoliv dost smutný (což není divu), ale velmi poutavý příběh! Jakmile se do toho pustíte, tak nějak se od příběhu nechcete odtrhnout, a celou dobu fandíte Laleovi, aby to zvládl.
"Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den." ♥
Příběhy reálných osob z toho období jsou vždy velmi silné a zde to není jinak. Myslím, že k tomu není co dodat.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila. Příběh tatéra z Osvětimi. Podle skutečné události. Ač tato kniha nesplnila mé očekávání, nebyla špatná.
Romantický příběh z prostředí Osvětimi, který se mi dostal jako doporučení i s následným druhým dílem. O proti některým jiným knihám s touto tématikou nejde vyprávění, tak do hloubky a surovosti, je jednodušeji podané. Přesto příběh několika lidí v těžké životní situaci umí zaujmout i díky tomu, že má reálnou předlohu.
Až neuvěřitelně idylické, skoro naivní. Nevím jestli by se tomu přeživší zasmáli, nebo vysmali.
Navzdory tématice čtivá, snad i "příjemně" napsaná kniha. Oproti jiným celkem oddechová, občas mi přišlo, že hlavní hrdina měl více štěstí než čehokoliv jiného. Avšak je tu krásně popsáno, jak to tu vlastně fungovalo a u knih s touto tématikou tu nalézáme něco, čím si nemůže být člověk jistý ani v této době, natož v koncentračním táboře - lásku. Je tu popsána Laleova láska ke Gitě, do které se zamiloval na první pohled, což knize dodává úplný jiný "směr", protože v tenhle době musela být láska něco, na co člověk neměl ani náladu pomyslet, natož se zamilovat na tomhle místě. Hodnocení není zas tak korektní, protože je těžší hodnotit knihu o něčím životě, když víte, že se toto doopravdy stalo (ikdyž se tomu nechce věřit). Závěr knihy byl krásně zpracovaný, dozvěděli jsme se dál o jejich životě a o tom, co pak dělali.
Knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky. Nemám moc ráda knížky s touto tématikou, ale jelikož jí kamarádka vychválila, tak jsem neodolala. A rozhodně nelituji. Osobně si nechci představovat ani bych nechtěla zažít to co lidé v koncentračních táborech. Sice je to knížka se šťastným koncem, ale celý příběh je plný emocí. A obdivuji lidi, kteří dokážou o tom co se jim stalo, takhle vyprávět.
"Když zachráníš jednoho, je to jako bys zachránil celý svět ..."
Kniha se velice dobře četla navzdory tomu, že patřím k lidem, kteří se knihám s touto tématikou vyhýbají. Po přečtení knihy Hana jsem si však dodala odvahy a zkusila i Tatéra. Vůbec toho výběru nelituji, protože je tato kniha také velice citlivě napsaná. Kniha popisuje příběh dvou hlavních postav a lidí s nimi úzce spojených v pekle Osvětim - Březinka. Myslím, že autorka hrůzy koncentračního tábora záměrně nepitvá do hloubky a zmiňuje se o nich skoro až okrajově. Příběh se mi líbil a jsem ráda, že jsem si ho přečetla - zase mám o čem přemýšlet. Např. nad tím, jak si myslíme, že to jak žijeme, je samozřejmé, jak si nevážíme života, jaký máme, jak neustále řešíme hlouposti apod. Určitě si brzy přečtu i Cilčinu cestu.
Tato kniha dokazuje, jak velkou moc má láska. Člověk ji potřebuje, a v těch nejhorších chvílích obzvlášť. Příběh Lalea a Gity je hrůzostrašný, ale měli jako jedni z mála štěstí, nebyli na ty hrůzy po celou dobu sami a měli jeden druhého. Možná i částečně díky jejich lásce dokázali přežít. Nemám k tomu víc co dodat. Knihy tohoto typu mě vždy donutí přemýšlet a vidět o něco jasněji, jaké hlouposti neustále řeším.
Poslední úkol jsem nakonec dokázala splnit: Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě.
Hodně jsem se tohoto tématu bála, vůbec to není můj styl a špatně z takových knih spím. Ale tato kniha je psána "jemně" a doporučuji i pro slabší povahy, či začátečníky v poznání Osvětimi.
Uf. Ale stálo to za to.
S tak velkou mírou přímé řeči jsem se snad v žádné knize nesetkal. Je patrné, že kniha vznikla na základě scénáře. Čte se rychle, ale hlubší popisy a vykreslení v ní vcelku chybí. Za srdce vás proto tolik nevezme. Hrůzy, které čekáte, jsou v ní sice vylíčeny, ale tak povrchně a bez větších emocí, že milostné vzplanutí obou hlavních postav uprostřed Osvětimi působí místy až příliš idylicky.
Je to román za ostnatým drátem, jehož primární cíl sice není ve vykreslení hrůz holocaustu, ale právě preciznější zachycení kontrastu místa a lásky hlavních hrdinů by knize hodně pomohlo.
Kvalit Remarqua kniha rozhodně nedosahuje, což je škoda, potenciál tam díky tématu byl. Druhý díl bude lepší.
To, že kniha byla nejprve psána jako scénář se na ní dle mého názoru dost podepsalo. Četla se rychle a svižně, ale chybí jí emoce. Nehledě na to, že autorka téma holokaustu dost zlehčila. Koncentrační tábor v tomhle příběhu vyznívá jako nějaký rekreační pobyt, kde je dostatek klobás, sexu a diamantů. Absolutně nepostihuje hrůzy, ke kterým docházelo. Dialogy jsou plytké, nereálné a násilně vepsané. Spousta věcí je naprosto přitažená za vlasy a kniha obsahuje enormní množství klišé. Chybí tu aspoň náznak pocitů. Pokud si chcete přečíst dobrou knížku na toto téma, tak běžte hledat dál.
Silný příběh, který mě velmi zasáhl. Brečela jsem, frustrací se tahala za vlasy a nedokázala se od čtení odtrhnout. Lale byl silný, empatický mladík, který si v Osvětimi zažil dost šílených věcí. Bylo evidentní, že to neměl přežít. Měl zatraceně tolik štěstí, že si dokázal udělat kontakty tam, kde to nejvíce potřeboval. Bylo fakt dojemné, jak všem pomáhal, rozdával jim jídlo a snažil se, aby alespoň něco viděli optimisticky. Jeho láska ke Gitě neznala hranice a já jen žasla nad tím, co by všechno kvůli ní dokázal obětovat. To, že jí pomáhal, když byla nemocná a ani jí moc neznal, raději ani nebudu komentovat. To bych se tady určitě rozvášnila a ten komentář by byl sakra dlouhý. Ke všem se choval s úctou a pochopením. I když on sám byl dost v háji, vždycky druhým pomohl. I potom, co ho za to postihl trest. Nebudu se vyjadřovat k esesákům a už vůbec ne k Mengelemu. To, co dělali, bylo prostě odporné a neuctivé. Stále nemůžu zapomenout na to, co se přihodilo Leonovi. Chudák! Nedokážu si představit všechen ten strach, který museli mít. Nedokážu si představit, jak tyhle zrůdnosti mohl vůbec někdo přežít. Moc pěkně zpracovaný příběh, který se mi vryl do paměti. Hlavně mě potěšil doslov. Byla jsem upřímně šťastná, že to zvládli.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Teda obvykle nereaguji na komentáře přede mnou a než napíšu ten svůj, schválně je nečtu. Teď ovšem musím - koukám, že s VeruHorákovou nám dnes ruku vedla úplně stejná myšlenka! :-)