Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Pokud na knihu budeme pohlížet jako na román, který nemusí být úplně historicky přesný. Pak se mi kniha velmi líbila, byla čtivá, napínavá, zajimali mě osudy hlavních postav. Každopádně jak bylo již v komentářích zmíněno, není stoprocentně historicky přesná. Asi bych knihu nedoporučila někomu mladému, kdo by mohl nabít dojmu, že ten koncentrační tábor, byl vlastně relativně v pohodě zvládnutelný. Ale doporučila bych ji dospělým, kteří knihy o holocaustu nečtou, neboť "nezvládají" to násilí a krutost, která se odehrála v naší historii. Mýlím, že pro tyto osoby je to skvělá knížka, kterou přečíst zvládnou, užijí si ji, ale zároveň budou vědět, že se jedná o vzpomínky jednoho muže, který na svou minulost může pohlížet lehce zkresleně a s růžovými brýlemi.
Jeden z dalších příběhů, při kterých bude čtenáře mrazit z toho, co všechno museli lidé během holocaustu prožít. Tento příběh vypráví o neskutečné odvaze a chuti pomoci druhým, i když ho to samotného může stát život. Pěkná kniha, četla se mi sama, jsem zvědavá na Cilčinu cestu.
Už som na túto tému čítala dosť kníh a táto robí z vyhladzovacieho tábora miesto, kde sa dá celkom v pohode prežiť. Myslím, že tí čo zomreli, ako aj tí čo prežili, majú na to celkom iné spomienky a iný názor.
Neskutečně čtivě napsaný příběh. Lale mi byl celý příběh neskutečně sympatický. Jen když autorka psala, že jí příběh vyprávěl až jako velice starý muž, tak je jasné, že si jeden nebo druhý určité prvky příběhu museli přibarvit, neboť dle toho, co je napsané, musel být téměř jako kočka se sedmi životy. 4*
Je to velmi silný, smutný a hlavně zajímavý příběh, který je svým způsobem i inspirativní, co se lidských povah a psychické síly týče. Ale celou dobu jsem se neubránila pocitu, že celá kniha se spíše podobá "dokumentu" v lehčím slova smyslu než románu. Očekávala jsem mnohem více emocí, mrazení nebo slzy, ale nic z toho nepřicházelo, takovým popisným způsobem to bylo vyprávěno. Z těch mála emočních vyjádření mě zarazilo několik okamžiků. Přišlo mi trochu nevyrovnané jaké šílené pocity s ním zmítaly jako se zamilovaným, a jaké když se díval na hrůzy odehrávající se v táboře. Pak mi s tím, jak příběh plynul, došlo, že toho krásného tam toho v té době bylo tak málo, že to člověkem zacloumá mnohem více než hrůzy, které vídá každý den a časem je raději ani nevnímá. Žasla jsem, kolik jeden člověk může mít štěstí a také odvahy.
Pekna kniha, cetla se sama a rychle, velice zajimavy pribeh. Je to pekny pocit, kdyz po techto zkusenostech dokazali Lale a Gita “normalne” zit.
Knihu jsem měla na doporučení a hezky se četla. Filmy bohužel nezvládám a tak čtu s touto tématikou knihy. Kniha se mi líbila, bylo to napínavé, smutné, bolestné a i sem pozitivní změna událostí. Nevěřila jsem, že takto to nakonec vše dopadne...
Pokud ke knize přistupujete jako k románu, můžete si ji velmi snadno a lehko užít - paradoxní, viďte? Autentičnost a jakákoli historická tíha je nepatrná, schovaná v jednoduchém slovníku a díky milostné zápletce i výsadnímu postavení hlavního hrdiny si kolikrát ani neuvědomíte, co se to vlastně kolem hlavní dějové linky odehrává.
Dost mě zaměstnávala otázka, kdo je vlastně cílová skupina? Je to kniha vhodná pro YA? Gitě je kolem dvaceti, Lalemu o pár let více, takže by to mohlo fungovat. Bohužel je příběh filtrovaný přes silné růžové brýle, které by mohly čtenářům dát falešný pocit, že koncentrační tábory byly jakousi dlouhodobou bojovkou a nebylo zas až tak těžké se jimi prokousat.
Myslím, že paměť byla k Lalemu milostivá a umožnila mu vyprávět příběh shovívavě. Podobně jako dnešní mladší generace pamětníků mluví o okupaci: "Zas až tak zlé to nebylo a obyčejného člověka to vlastně ani nijak neomezovalo," a zároveň autorka i nakladatelka vzaly zavděk představou, že i v Osvětimi mohla vzniknout láska, která nejenže byla naplněná v době nejhorších útrap, dočkala se osvobození Rusy, ale nakonec i happyendu v dalších životních etapách.
Protože se na to opravdu dívám čistě jako na milostný román, dávám 3 hvězdy za čtivost. Z historického pohledu by kniha ale neobstála.
Audiokniha.
Příběh bych ohodnotila asi pouze 4 hvězdičkami, ovšem čtení Martina Siničáka si zaslouží další.
Příběh nepopisuje přímo hrůzy, co se děly, je to příběh lásky. Přirovnala bych to ke knize Petr a Lucie, jiná válka, ale stejný motiv. Válka je tam spíše jako pozadí.
Na knihu jsem se těšila, ale docela zklamání. Takový průměr. Na toto téma jsem četla víc knih, ale tahle je taková slabší. Jde tam hlavně o vztah dvou mladých lidí.
Co se týče válečné tématiky, řekla bych, že tato kniha byla spíše taková "oddechová". V žádném případě nechci tuto dobu zlehčovat, naopak! Ale kniha na mě nezanechala takový temný stín jako jiné válečné knihy.
O holokaustu jsem již přečetl několik knih. Tento příběh zpracovaný novozélandskou spisovatelkou po mnoha letech podle vyprávění slovenského žida Lale Sokolova, který byl vybrán v koncentračním táboře Osvětim jako tatér, bych zařadil spíše do románové beletrie než jako věrohodné svědectví o bezohledném zacházení s vězni v koncentračních táborech za války. Velmi se mi však líbil pěkný intimní vztah Laleho a slovenské židovky Gity, kteří přežili otřesné podmínky v koncentračním táboře a dočkali se oba konce války. I přes některé těžko pochopitelné události popisované v každodenním životě v koncentračním táboře, hodnotím zpracování příběhu jako lepší průměr. Dávám 3*
Nemám slov...
Přečtěte si to!
A hlavně nezapomeňte na Epilog, Dovětek, Další informace a Doslov!
Knihu bych zhltla ještě rychleji, ale některé pasáže jsem četla pomalu, abych si po každém odstavci uvědomila, že tohle, že to byla skutečnost...
Malinko naivní příběh, který se odehrává na místě plném hrůzy. I přes některé nepravděpodobné pasáže, velmi zajímavý příběh. Je příjemné číst o Osvětimi z pohledu dvou zamilovaných.
Primární tu byla láska mezi hlavními hrdiny, díky tomu příběh působil jemněji. Ono celkově mi přišlo, že to nebylo tak drsné, jak to ve skutečnosti bylo. Kolikrát to působilo jak docela velká pohoda a ne jako vězeňský tábor, kde Židé byli posíláni do plynových komor.
Pokud válečnou literaturu čtete, zajímáte se o tyhle události, tak si úplně nemyslím, že by se Vám Tatér z Osvětimi líbil, protože je to opravdu spíše beletrie, bez většího pocitu tísně, strachu a děsu.
Kniha přečtena celkem rychle, ale vastně nevím, jak ji hodnotit. O tématu holocaustu jsem už něco četla a knihy ve mně zanechaly daleko větší stopu než tato kniha. Sama sebe se ptám, zda je vůbec možné, aby ne jeden člověk (Lale), ale hned dva lidi (Lale a Gita) měli v jedné z nejhorších dob tolik štěští a přežili. Tím nechci říct, že to možné není, ale je to reálné?
Knihu doporučuji hlavně citlivějším duším, které mají problém něco o tomto tématu číst.
Mám ráda knihy o historii, o holokaustu už jsem jich pár přečetla. Ale tohle? To bylo šílené zklamání. Vůbec nechápu to nadšení, které okolo knihy je. Příjde mi, že je kniha psána hodně povrchně, podbízivě, aby se líbila i lidem, kteří moc nečtou a nepotřebují o věcech moc přemýšlet. Smyslem téhle knihy je podle mě pouze a jenom masový prodej a absolutně nic navíc. Ty "sranda" náhody nemají s holokaustem nic společného.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Romantický příběh odehrávající se v koncentračním táboře za druhé světové války? Asi vám to bude připadat absurdní a naprosto nepředstavitelné, pro hlavní hrdiny knížky Tatér z Osvětimi byla ale jejich láska tím jediným, pro co v tu chvíli stálo za to žít. Román napsaný podle skutečného příběhu nám představuje koncentrační tábor Osvětim z trošku netradičního pohledu - Lale Sokolov, slovenský žid, totiž v Osvětimi působí jako tatér. Díky svému postavení si narozdíl od ostatních vězňů dokázal uchovat lidskost a celou knihou nás provází jeho neutuchající naděje na záchranu a nezdolná touha přežít. Kvůli tomu ale knížka působí až přehnaně "pozitivně", což byl také jeden z důvodů, proč mě Tatér z Osvětimi oproti jiným válečným románům zas tolik neuchvátil.
Celá knížka je psaná jednoduchým, až přímo strohým stylem, díky čemuž se sice Tatér čte neskutečně rychle, ale bohužel to ve spojení s takto vážným tématem působí hrozně nepřirozeně. Knížka ve mně nedokázala vyvolat téměř žádné emoce a dokonce i osudy postav mi byly v podstatě lhostejné. Autorka rozhodně mohla psychologii postav rozebrat více do hloubky a ocenila bych i obsáhlejší popisy prostředí. I tak ale Tatéra hodnotím relativně kladně, především pro jeho originalitu.