Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mě přivedla k válečné beletrii. Děkuju!
FUNFACT: Často čtu ve vlaku. Nasedám do vlaku domů, čtu si, vlak vyjíždí a vagonem se rozezní stanice, kterými se bude projíždět. Moji pozornost upoutala stanice Osvětim. Nevěděla jsem, jestli brečet nebo se smát.
No jo, mezistátní vlaky.
Nedoporučuji číst ji před spaním. Nemohla jsem dlouho usnout a ani sny pak nebyly nic moc.
Je k pláči, že tu lidé pietně hodnotí holokaust, ale ne špatnou, lacinou, komerční a neuvěřitelně špatnou knihu.
Jako nadšenec do historie jsem si tohle musel přečíst, když to teď bylo tak populární... a propána! Vážně? Tohle je "ta" kultovní kniha?
Jestli je tohle obrazem naší kolektivní paměti na události ze středu Evropy doby ne tak dávné, pak učitelé dějepisu těžce selhali. Nebo je někdo neposlouchal (jako obvykle). Nejde jen o to, že jde o komerci, která dojí tohle téma (toho je všude spousta). Jde o to, jak je to celé napsané, jaká je to faktografická blbost. Ano, beru, je to beletrie. Jenže taková, která se strašně moc tváří, jakože je historický pramen, jen trochu upravený pro plynulost vyprávění. Totiž když už tam někdo napíše "podle skutečného příběhu", čekal bych, že alespoň základní rámec bude odpovídat realitě. Ne. Tohle je čistá historická fikce, uměle naroubovaná na „provokativní“ reálné historické pozadí někým, kdo si zcela očividně nedělal domácí úkoly.
Chcete rychlý příklad o čem mluvím, aniž byste to museli číst? Podívejte se na mapu v závěru knihy – výraz „Greater Německo“ je jen špičkou ledovce (a hodně špatnou vizitkou překladatele a redaktora). Evropa v uvedeném časovém rozmezí takto nevypadala. Nikdy takto nevypadala.
Ještě jsem asi nikdy nebyl z knihy tak zklamaný, jako teď. Snad i proto, že se dá sehnat obrovská spousta děl od renomovaných historiků. Nebo jen komentované paměti účastníků. Stačí do toho nakouknout. Historie není vždy jen odborná kniha s poznámkou pod čarou zabírající na stránce více místa, než zabírá text kapitoly samotné. Stačí hledat.
Neztrácejte s tím čas. Čtěte kvalitnější věci.
Úžasný příběh, skvěle napsáno. To jsou přesně ty knihy, které ve mě po přečtení zanechají stopu. Přesně tyto by měly být součástí povinné četby.
Kniha se mi líbila, byla plná neuvěřitelných příběhů, které byly vlastně hrozné. Kniha si vysoké hodnocení zaslouží díky tématu, ale nevyvolala ve mě pocit hrůzy války.
Je to čistá komerce, s holocaustem to nemá co dělat.
Hodnoťme knihu, nikoliv dobu!!
Bizár. Příšerné, laciné. Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem se styděla za tak obrovské zveličování této doby. Žádná pokora, z koncentračních táborů autorka udělala trochu horší pionýrské tábory.
Styl psaní příšerný, dialogy katastrofální.
Nemám slov. Nedočteno. Uživatel 'Kryštofka' to shrnul bravurně.
Kniha se čte rychle a sama, stránky utíkají jako nic. Mě osobně nezklamala (možná proto, že na tohle téma nemám tolik načteno), ale faktem je, že jsem od ni očekávala něco trochu víc. Navzdory tomu, že se na záložce píše, že příběh lásky nepřeválcuje děsivý příběh holokaustu, myslím, že právě to se stalo. A tak jsem v ní víc než hrůzostrašné vykreslení doby viděla zázračný příběh lásky s happy endem. Bohužel je také těžké se ztotožnit s tím, že se jedná o příběh dle skutečné události, když hlavní hrdina se přes všechny překážky dostává jako hrdina typického amerického filmu, o kterém už na začátku víme, že nikdy nezemře a že ze všeho se na poslední chvíli dostane shodou náhodou, díky štěstí a kontaktům (?) ... Na to zaplakání, které jsem očekávala jsem čekala marně. Velké emoce nevzbudila. Přesto však času stráveného s touto knihou nelituji.
V posledních letech se stalo trendem vydávání příběhů odehrávajících se v koncentračních táborech. Některé jsou bohužel kvality nevalné a tento je zatím nejhorší co jsem četla a to jak z historického hlediska, tak i literárním stylem.
Je-li uváděno, že kniha je podle skutečných událostí, mělo by zpracování být reálné. Na této knize bude podle skutečnosti snad jen to, že v Osvětimi byl tatér. Mnoho situací a faktů v této knize je naprosto nesmyslných. Pokud autorce někdo něco takového vyprávěl, mělo ji to zarazit. Lidský mozek dokáže vytvářet falešné vzpomínky, většinou právě podle toho, jak si přejeme, aby se to stalo a čím víc času uplynulo, tím víc je schopen tu skutečnost přepsat.
Tak nebetyčně hloupé zpracování u takového námětu nemá co dělat. Snižuje skutečné hrůzy koncentračních táborů a vůči lidem, kteří to zažili, je to urážlivé. Už jen z úcty k obětem koncentračních táborů by taková slátanina nabarvená na růžovo neměla vůbec vyjít.
Možná i ta jedna hvězdička je tady moc...
Z knihy jsem hodně zklamaná.
Nerozporuji pravdivost příběhu, ale nelíbí se mi zpracování. Nevím, kde nastala chyba, jestli Lale na sklonku života už část hrůzy vytěsnil (což bych mu přála) nebo jestli to bylo pojetím autorky, ale každopádně je to pohled na koncentrační tábor přes růžové brýle. Spousta situací se mi nezdá hodnověrná, nevěřím, že to bylo tak "snadné".
Další, co se mi na knize nelíbilo, byl způsob zpracování příběhu. V podstatě ve mně nevzbudil emoce, které jsem od příběhu o holokaustu čekala. Hrůza, znechucení, soucit, a obdiv k těm, co to přežili, které obvykle u takových příběhů cítím, se nedostavily. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery byly nedostatečně vykreslené, emoce v jednotlivých situacích nevystižené. Příběh působí plytce a studeně. Sloh jako od žáka základní školy.
Myslím, že pokud chcete číst o holokaustu (a je to potřeba, aby se na tu hrůzu nikdy nezapomnělo), raději si vyberte jinou knihu.
Nenapadá mě nic, za co bych dala alespoň jednu hvězdu.. špatné ze všech stran.
(SPOILER) Jelikož jsem četla eknihu a obal knihy jen přelétla, nevšimla jsem si, že jde o román podle skutečného příběhu. Celou dobu jsem tak žila v tom, že jde o nereálný, hodně přibarvený (a to do odstínů růžové) příběh, kde je realitou možná tak inspirována pozice tatéra. Když jsem na konci knihy zjistila, že dílo vzniklo opravdu podle vyprávění člověka, který to zažil, docela mě to šokovalo. Četla už jsem desítky knih na téma holocaustu. A tahle je snad nejpozitivnější z nich. Nejpozitivnější v tom smyslu, že se naprosto vzdaluje realitě v koncentračních táborech. 99% knih, které jsem o holocaustu četla bylo tak šokujících, že sem až občas musela knihu odložit. Proto se mi nelehko čte, když pak někdo líčí situaci tak, že se tam mohli volně procházet, držet za ruku, užívat si sluníčka a podobně. To, že se všichni, u kterých to zkusil nechali podplácet a všichni včetně vzdálených dozorčích věděli, když hlavní postavu potkali, že ON je tatér, je taky neuvěřitelné. Že se jemu i jeho družce podaří útěk a nikde je nechytne, nikdo po nich nestřílí? On naopak potká Rusy, kteří ho hned vezmou na své velitelství a svěří mu funkci a pomalu postel s nebesy? Nemohu říct, že se mi kniha nelíbila. Dočetla jsem ji, protože mě zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Jen je hodně těžko uvěřitelná. Nechci zpochybňovat paměť hlavní postavy, ale myslím, že po desítkách let měl už realitu hodně zastřenou. Pokud by to byla jedna z prvních, které bych o holocaustu četla, asi by moje recenze byla pozitivnější.
Čtivé. Četla jsem bez přestání a velmi mě kniha bavila.
Zajímavě převyprávěný osud člověka. Popis z koncentračního tábora je celkem odlehčený, nepopisuje to vyloženě jako takovou krutost, jaká to možná ve skutečnosti byla. Nicméně v tom nepřeberném množství knih o holocaustu možná oceňuji, že je alespoň tato takovým "odlehčením".
V knize asi spíše převládá milostná a vztahová linka či tematika nad popisem teroru, nicméně věřím, že jsou tací, kteří to ocení.
Nebyla to kniha, kterou bych hned před závěrem obrečela, ale třeba při doslovu kapka padla.
Za mě povedené zpracování tématu a příběhu.
Psané slovo má velkou sílu. A když se k tomu přidá zaklínadlo " Román podle skutečného příběhu", máme zaděláno na problém. Spousta lidí, kteří se o holokaust nezajímají a nachytali se na líbivý milostný příběh, přijímá nekriticky všechny ty nesmysly a výmysly, co se v knize vyskytují. A co hůř, uvěří jim.
Když pominu všechny ty drobné pitomosti jako tetování na paži, byl z vesnice v Rumunsku nedaleko slovenských hranic, dva Rusi, kteří se připojí k dalším Polákům, čokoládu a klobásy pod matrací a zlata a diamantů plné hrsti, napadají mě dvě věci.
Jak by asi vypadala kniha, kterou bych psala já tady o nějaké významné události na Novém Zélandu na základě vzpomínek "pamětníka" na konci životní cesty, který strávil posledních 55 let života v naší zemi...
A za druhé. Proč stál Lale o to, aby jeho příběh zaznamenala nežidovka? Snad proto, aby na závěr života převyprávěl svůj příběh tak, jak si ho upravil k obrazu svému, někomu, kdo ho nekriticky přijme a nebude klást žádné zpochybňující otázky? Jako očištění?
Doba to byla přetěžká a jsem daleka někoho soudit. Přesto mám pocit, že skutečný příběh se odehrál trochu jinak.
Udivuje mě to množství lidí, kteří se na knize spolupodíleli a nic jim nevadilo.
A doufám, že kromě vysokého hodnocení tady na databázi dostala autorka spoustu kritických dopisů, které ji přiměly začít se o holokaust skutečně zajímat.
Nevěrohodné, studené, stylistická úroveň odpovídající základní škole. Děj mě nedokázal ani v nejmenším pohltit tak, jak bych to od této problematiky očekávala. S četbou jsem skončila brzy,stačilo k tomu následující: CO JSEM TO PROVEDL. OHROZIL VEZENKYNI 34902. ON JE CHRÁNĚNÝ. ONA NE. LALE VSAK PŘESTO TOUŽIL RIZIKO PODSTOUPIT. Jako vážně???
Víte, asi byla chyba dívat se prvně na fotky, protože mně se Gita nelíbila už tam. Už tam jsem pocítila jakousi averzi a prostě...už dopředu jsem cítila, že bude zle. No a během machrování jeho s esesákem jsem cítila, že nemusím i jeho, a nechuť k protláčený smyšlený věci byla na světě. Opravdu blb každej, kdo tomu věří, propadne nebo nedej bože uroní slzu. Ty si schovávejte na silnější chvíle.
Autorka opět plno vymýšleček, opět ze závažnýho tématu plnýho bolesti udělala románek plnej srandy, sexíku a užívárny, prostě pohoda.
Pomocí esesáka přenášené dopísky?
Opovažuje se mu radit, jak se chovat k ženám a ten na něj dá a hltá to??
"Lale Gitu zpozoroval a když viděl, jak ztrápeně se tváří, zasmál se". Jako proč??
Jen se na něco zeptá Rusa u krematorií, už mu cpe klobásy a vážně mu je celou dobu nosí. A to hooodně klobás a čokolád. Jen tak. Jako proč? Přesně tak to bylo i v Cilce - jí taky srali horem dolem. Proč ???
Gitiny kámošky o Kanadě-shromadišti věcí:"jo, my ti něco přinesem, nás moc nekontrolujou"...o stránku dál " ale nevím jak to půjde, dozorkyně nás pořád kontrolují" ... tak jak??
Odchází s SSákem z plyn.komory a Lale na něj: "Vy PARCHANTI, kolik nás ještě chcete zabít"? a on se jen zasměje a jde dál, ani ho nesejme ?? Tady jsem přestala číst.
Jak čtu z vašich komentů, prý si to tam rozdávali. To mě znechucuje docela. Osvětim vážně není místečko, kde by se dalo ojíždět svou vyvolenou, kterou vám dovede Esesák na lusknutí prstem a já, bejt Gitou nebo jím, STYDÍM SE !! toto světu vyprávět.
Trapní oni a trapná autorka.
Sorry, ale dementi, takhle se udělat na skutečný bolesti tolika lidí a tak hrůznýho místa.
Jak jsem to tam četla, někdy jsem až nevěřila, že tam ti dva vážně byli a Cilka v tom táboře taky. Tam se nedalo při večeru procházet pod loktem s kámoškama jako na procházečce v parku...hloupej každej kdo se tím dá ošálit no. A že vás je dost jak vidím
Tater je má oblíbená kniha pokud to jde takto napsat.Nejsou tam jen hrůzy z tábora ale tak trochu,"běžný život".
Musím povedať, že táto kniha mi prišla "jemnejšia" ako napríklad Jediný muž. Túto knihu musíte brať ako historicko romantický román. Ale odporúčam. Určite si plánujem prečítať aj druhý diel Cilkina cesta.
Prajem pekný zvyšok dňa :D.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Přečtená jedním dechem.
Příběh je předáván velice násilně.
Jeden by ani nevěřil, že se to skutečně stalo. Nad někým opravdu bdí anděl strážný dnem i nocí.
I když děsy a hrůzu překrývá milostný příběh, stále se jedná o příběh jednoho a téhož člověk.
Životní vůle je veliká.
I nám by celý příběh (knižní i životní) mohl předat lecjaké poučení do životů dnešních.