Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Z knihy mám smíšené pocity,,,o knize se hodně psalo,tak jsem čekala asi něco víc,,četla jsem už víc takovych knih a většinou mě ukapla slza a něco to ve mě zanechalo,,,,kniha je čtivá,smutná,ale něco mě tam chybělo,,knihu jsem dočetla a začala číst Cilčinu cestu a to už je něco jiného...napínavé,husí kuže,strach,děj,slzy skoro od začátku...
Nádherný příběh. Autorka se snažila, co nejvíce přiblížit té době. Párkrát jsem měla pocit, přestat číst, protože už to je na mě moc smutné, morbidní. Ale bylo to opravdu nádherné
Knihu jsem četla jedním dechem a bylo mi tak smutno z té skutečnosti. Neumím si to ani představit a jsem ráda, že ten, kdo ai prošel koncentračním táborem, promluvil. Tohle je historie a mělo by se o ní vědět. Měla jsem pocit, jako kdybych byla moucha a celé dění sledovala a neměla jak pomoci. Konec mě rozplakal... Ačkoliv je to smutné téma, tak konec naprosto krásný. Důkaz, že láska může být, i když vsechno všechno kolem je černé. :-)
Tatér z Osvětimi je teprve má druhá kniha s tématikou koncentračních táborů. První je Mengeleho děvče.
Byl to silný příběh, ale v některých okamžicích se mi zdál pohádkový, když si vezmu, jaké zvěrstva se v těchto místech děly.
Oproti Mengeleho děvčeti to ve mě takový pocit nezanechalo.
Četla jsem více knih s tématikou holocaustu, přestože nebo možná právě protože se jedná o strašlivé věci, nechaly ve mně knihy velmi silné pocity. Kniha o tatérovi je jiná, nechci říct, že mě úplně zklamala, ale příběh je popisován opravdu velmi jednoduše. Některým situacím se mi ani nechce věřit vzhledem k místu, kde se odehrály a to nemyslím ty hrůzné věci (to má člověk načteno z nejrůznějších zdrojů, ikdyž je to také nepředstavitelné pro toho, kdo nezažil), ale naopak to pěkné (tak intimní sblížení dvou lidí v koncentračním táboře na mě působí pohádkově a neuvěřitelně). Postavy mi přijdou nedotažené - taková škoda, skoro na kteroukoli si vzpomenu, co bych o nich dokázala říct (např. Pepan, Naďa, Leon)? Možná i to je důvod, proč jsem si k postavám nedokázala během četby vytvořit vztah a příběh mě do sebe nedokázal úplně vtáhnout. Moc mě takové hodnocení mrzí, protože se jedná o příběh skutečný. Možná mi nesedí autorčin jednoduchý styl psání, ale nelámu nad ní hůl a vrhám se do Cilky.
Natolik vyhypovaná kniha, že jsem měla samozřejmě velké očekávání. Přečetla jsem za jeden den a upřímně žádný trhák. Asi dobrá kniha pro takové ty čtenáře, co přečtou jednu knihu za rok, takže to je automaticky to nejlepší, co četli a hned doporučují dál.
Co na tuto knihu říct? Silný příběh o silné lásce, který probíhá na pozadí hrůz odehravajicich se v koncentračním táboře Osvětim - Brezinka. Hlavní hrdina diky velkému štěstí i osobní pricinlivosti prosel šílenostmi koncentračního tábora ještě relativně lehce, a tak mohl o hrůznych zážitcích podat svědectví celému světu. O hruzach, které by neměly být nikdy omlouvany, zlehcovany nebo dokonce zapomenuty...
Kniha me nadchla. Sice jsen si rikala, ze to je spis jak neco smysleneho z cervene knihovny, ale kdyz jsem se nad tim zamyslela, tak jsem si rekla A proc by nekdo nemohl mit takove stesti a vse ustat?! Dyt spousta lidi tam tehdy stesti nemelo, tak proc ne zrovna oni dva... Urco si dam casem i Cilcinu cestu, pac Tater ve me nechal neco co ani poradne nedokazu popsat...
Velmi poutavý příběh, kdo má obavy, co mu takový tatér může nabídnout a že se bude knížka odehrávat pouze u vstupní brány, směle se pusťte do čtení a nebudete litovat. A pokud už máte knížku přečtenou a zajímá vás, co se vlastně dělo s Cilkou, knížka má druhý díl. =)
Když je kniha psána podle skutečné události, navíc takto bolestné, je těžké ji něco vyčítat. Je mi to tak trochu proti srsti. Knihu jsem přečetla během dvou dnů ( první polovinu jsem přečetla na jeden zátah ve vaně, ke konci už značně ledové). Autorka nám příběh Lalela představuje v, řekněme, takové soft verzi. Pár knih z koncentračních táborů už za sebou mám a pokaždé jsem byla nevěřícně zhrozena, zhnusena a se slzami v očích. Ale tenhle příběh se mi zdál trochu přikrášlený.
Na druhou stranu, pro slabší povahy, kteří nesnesou tíhu takto podobných příběhů, by mohl být tento příběh přijatelná verze.
Co mě dojalo, byl doslov. Uvěřitelný, plný lásky. Ukazuje, že i nejhorší věci na světě vás nemusejí zlomit, když v to uvěříte.
Oproti Cilce horší než jsem čekal. Cilku jsem četl jako první, proto asi to zklamání
SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
Chvílemi to bylo jako příběh z červené knihovny, námět dobrý občas hodně zvláštní až nepravděpodobný, tím nechci říct že nepravdivý, ale četla jsem silnější příběhy z této doby ovšem bez romatiky a zamilování.
Nechci říct, že kniha byla špatná, ale četla jsem určitě mnohem lépe napsané knihy na téma 2SV. Četlo se hezky, jen mi chyběla nějaká jiskra.
Silný příběh. To, že ho Lale vyprávěl až těsně před smrtí, protože se obával obvinění z kolaborace, mu, myslím, dodává na věrohodnosti? Je potřeba si uvědomit, že Lale (pokud mu tedy můžeme věřit) prožil a popisuje koncentrák ze zkušenosti privilegovaného vězně, v podstatě kápa. Přidávám se ale ke všem, kteří mají problém se zpracováním. Autorka příběhu na síle nepřidala, spíš naopak. Nebýt toho, že je založeno na skutečných událostech (i když nejspíš Lalem poupravených), působilo by povrchně a jazyk občas sklouzává k červené knihovně.
kniha se mi velice líbil. Dokonce i babičce se líbil kousek co jsem ji četla tak po mě chtěla koupit audionkihu protože nevidí.
Moc poučná a taky smutná. Párkrát jsem si i pobrečela.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Takové knihy je potřeba psát a číst. Není to zrovna snadné a krásné čtení. Hrůzy odehrávající se v táborech mě nikdy nepřestanou udivovat... Při čtení jsem cítila ohromný smutek, vztek, ale i radosti nad takovými drobnostmi, jako třeba schůzky za administrativní budovou.
Doporučuji přečíst.