Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Další nezaměnitelný příběh z válečného prostředí. Z koncentračního tábora v Osvětimi, hrůzy všech hrůz. Tématika mě opravdu baví, alespoň protože vím, že pro některé to skončilo dobře.
Velmi silný a dojemný příběh o vůli přežít na místě, kde je přežití skoro nemožné ...
Silny pribeh, ktery jsem cetla jednim dechem. Pribeh o velkem utrpeni i stesti. A hlavne o vytrvalosti, pozitivnimu pristupu i v hruzach Osvetimi a o prave lasce. Konec me dojal. Jsem rada, ze se kniha nenechala unest milostnym pribehem a vypovidala podrobne i o zivote v tabore. Stale je treba si ty hruzy pripominat..
Trošku jiný příběh, ale určitě zajímavý pohled na to, co je člověk schopný udělat, aby přežil.
Tato kniha na mě prostě správně nezapůsobila. Věřím, že autorka zpracovala autentické vyprávění, ale paměť je ošidná věc... A příběh působí jako by si Lale vzpomínal jen na to, co mu slouží ke cti a nic jiného. Tyhle nápadná prázdná místa v celém příběhu mě bily do očí a určitě mi v knize chyběly. Navíc samotný styl zpracování je docela jednoduchý a přitom snad až příliš věcný. Je mnoho působivějších knih o tomto smutném tématu.
To, co zvedá moje hodnocení, je doslov napsaný Laleho synem. Ten působí naprosto pravdivě.
Jedna z nejemotivnějších a nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. Jak tu někteří zmiňují, že se nejedná o přímo naturalistický popis života v Osvětimi, pro mě je to naturalistické až dost ( bití, mučení, střílení do lidí, neustálé transporty nových a nových vězňů, pocity beznaděje, neustálá přítomnost smrti, nedostatek hygieny, minimum jídla, strach o svoje blízké a hrůza z toho, když nahnali lidi do komor a pálili těla ) a opravdu mi to pro mojí představivost stačí. Ano, hlavním motivem je láska Lalea a Gity, ale pořád je tam ta válka, strach, hrůza z vojáků, z toho, že do minuty zastřelí kohokoliv i naprosto bezdůvodně, bez příčiny, jen tak z rozmaru. Podle toho, co jsem dohledávala, se to takhle vážně mohlo stát. Tento úhel pohledu je trochu jiný, více vyzdvihuje tu lásku, která je oba držela nad vodou. Mnozí takové štěstí neměli, nepřežili ani jediný den. Nemůžu si odmyslet vzpomínku, kterou mi vyprávěla moje babička, jak vypadal její tatínek, když se vrátil z koncentračního tábora, vychrtlý, vážil pouhých 35 kg a vypadal tak o 50 let starší, měl vrásky, strhané rysy a v jeho pohledu byla všechna bolest z prožitých hrůz, která tam prý už potom navždycky zůstala...
Obdivuji autorku, že se do tohoto tématu pustila. Příběh mě naprosto vtáhl, nemohla jsem přestat číst a celou dobu jsem se o Lalea a Gitu bála a přála si,aby to pro ně dobře dopadlo. Pokaždé když šel Lale pro jídlo s diamanty a rubíny v tašce, bála jsem se, že ho někdo uvidí. Pro mě prostě neobvyklé dílo, které si rozhodně zaslouží 5 hvězdiček ( kdyby bylo víc, dala bych víc ).
Dojal mě i doslov - jak synův, tak samotné autorky, ve kterém popisuje, jak se s Lalem seznámila a jak postupně získala jeho důvěru a on jí vyprávěl příběh. První doslov, který jsem opravdu dočetla až do konce a nevynechala jsem jediné slovo.
Tento příběh je trochu odlišný od ostatních knížek zabývajících se koncentračními tábory a 2SV obecně. Rozhodně se nejedná o žádný naturalistický popis života v Osvětimi resp. Auschwitz-Birkenau. Hlavním tématem knihy je milostný příběh a přátelství. Pro někoho to může být určité zklamání a nenaplnění původních očekávání, ale za mě to byla ukázka toho, že i v těch nejtemnějších časech je stále prostor pro lidskost. Nebyla jsem si úplně jistá, zda si kniha zaslouží 5 hvězdiček, ale nakonec jsem se rozhodla je dát, protože kniha se mi četla dobře, vtáhla mě do děje a po dokončení jsem měla takový ten "zamyšlený" pocit, že bych chtěla vědět trochu víc. Knihu určitě doporučuji všem, kteří nehledají asi úplně realistické vykreslení doby a jsou ochotni přehlídnout některé historické nesrovnalosti (o těchto nesrovnalostech v knize se zmiňuje zpráva auschwitz memorial center, pro zájemce dostupné zde: https://view.joomag.com/memoria-en-no-14-11-2018/0766192001543510530/p6?short )
Knihu jsem dočetla již před několika dny, ale potřebovala jsem si srovnat myšlenky. O holocaustu mám načtenu hromadu knih a tato mě při čtení pěkně vytáčela. Vůbec nezapadala do mnou vytvořeného rámce o této tematice. Nedalo mi to a trochu jsem tedy zapátrala v jiných zdrojích a najednou to do sebe zapadlo. Tato rozporuplnost (objevující se i v množství komentářů dole) pramení z naší neznalosti. Kniha totiž podává jiný, méně známý úhel pohledu. Mezi tisíci vězňů se našel občas jeden, který díky svým schopnostem a dovednostem, ale predevsím také díky notné dávce štěstí získal lepší postavení než ostatní. Nebylo jich bohužel moc ( a tím pádem ani svědectví), a proto jsou pro nás jejich životní příběhy tak nepochopitelné. Což samozřejmě nijak nezmenšuje hrůzy holocaustu.
Knihu jsem tedy vzala na milost. Vždyť nevzdat se v tomto každodenním děsu lásky, nenechat si zcela vzít “duši”, je vlastně ukázkou lidské statečnosti, boje a vzdoru. Každopádně nejsilnějším momentem byl ale pro mě doslov jejich syna. V něm bylo víc než v celé knize dohromady.
Celou knihu jsem se nemohla ubránit pochybám, zda to tak opravdu mohlo být. Mnoho věcí mi tam prostě nesedí. Ale jinak se četla moc hezky a jedním dechem, nejvíc mě však bavila na konci.
Hrůzy války jsou poměrně hojně a věrně zpracovány jinde. Všichni známe fakta z hodin dějepisu, z dokumentů a z návštěv táborů. O co méně detailů bylo tady, o to více se autorka mohla věnovat příběhu a
vztahu hlavních hrdinů a jejich každodenního boje o přežití. Literaturu věnující se této tématice zatím tolik načtenou nemám, ale tato kniha splnila má očekávání.
Velmi silný příběh, který mi připomněl, že si v dnešní době vážně nemáme na co stěžovat. To, čím si Lale a Gita i všichni ostatní vězňové museli projít, je strašné. Příběh ukazuje nejen každodenní nástrahy koncetračního táboru, denodenní boj o vlastní život, ale také velmi silná přátelství a lásku.
Kniha je napsána velmi čtivě, bohužel mi však úplně nevyhovoval autorčin styl psaní. Autorka tento příběh přepsala - dle slov Lale Sokolova, jenž se na sklonku života chtěl o svůj příběh podělit s veřejností, a tak na mě působí spíš jako pouhý popis než vyprávění. Také skutečnost, že Laleovi dlouhé měsíce vše procházelo (měl neskutečné štěstí v neštěstí), tomu na věrohodnosti moc nepřidalo. Nicméně se na konci knihy dočkáte i skutečných fotografií Lale a Gity a příběh je najedou tak neskutečně reálný, že vás zasáhne víc, než byste čekali.
Kniha se četla snadno a rychle. Ovšem toto téma mám načtené a tahle kniha mi do toho jaksi nenapadá. Přijde mi to hodně přitažené
a moc romantické . Nevím zda je to tím, že to byla prvotina a nebo nepřesným výkladem ( možná poznamenaným vypouštěním nehezkých věcí, na které chtěl Lale zapomenout). Čteno v rámci čtenářského výzvy. K této knize se již nevrátím.
Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.
Další ze silných příběhů. Excelentně napsané a jako jeden z mála příběhů se šťastným koncem.
Domnívám se, že tak závažný příběh (byť je jeho hlavním předmětem milostný příběh) by neměl být vyprávěný tak lehkým perem. Určitě měl na tom podíl reálný Lale, který se prostě rozhodl, že se nenechá zlomit, a určitě i jistý “vzpomínkový optimismus” (nebo snad touha zapomenout?), ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění takových hrůz by zasloužilo víc slov a vět. Pochopila jsem, že se jedná o autorčinu prvotinu, což taky mohlo mít vliv. Je to jistě příběh, který by neměl být zapomenut, ale určitě by mu neuškodilo jít trochu vic do hloubky (možná i pravdy).
Musím říct, že jsem od knihy očekávala mnohem více. Tohle byl spíše jen takový románek z pekla a všechny ty hrůzy a zvěrstva jakoby nebyly.
Takže bych knihu doporučila spíše začátečníkům, kteří by rádi začali něčím ,,jemnějším,,.
SPOILER
Konecne kniha z koncentracniho tabora, ktera dopadne moc krasne. Laska hory prenasi. Brecela jsem asi trikrat. Urcite doporucuji.
Pro mě bohužel zklamání. Čekala jsem asi něco jiného. Až moc to na mě působilo jako červená knihovna v koncentračním táboře. Znovu si ji nepřečtu. Škoda.
No, tohle téma mám dost načtené a byla jsem trochu asi zklamaná, připadá mi to hodně "románové" a takové nějaké zvláštně přikrášené... Ale četlo se to dobře - rychle, občas běhal mráz po zádech... Já bych si ji nekoupila. Bylo to pro mě takové skoro neuvěřitelné, po všem co jsem četla. Samozřejmě to nepsal ten co to prožil, ale někdo přepsal jeho vyprávění na román a to v tom asi může hrát velkou roli.
Ale všem, kdo rád čte a přemýšlí o této tématice vřele doporučuji :-)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Odlehčení všech těch hrůz podle mě vůbec nebylo naškodu. Přečetla jsem tolik drásavě depresivních knih na téma holocaust, že jsem tuhle změnu tónu velmi uvítala.
Naopak jsem si dovedla živě představit starého pana Laleho, jak sedí v křesle a s rošťackým výrazem vypráví paměti.
Jistě, mohl něco vynechat, mohl něco přikrášlit. Ale můžeme mu to mít za zlé?
Doslov od syna dodal knize ještě další rozměr, neuvěřitelně mě dojal a zahřál u srdce zároveň.
Krásná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.