Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
O hrůzách 2. světové války jsem četla již spousty knih a vždy ve mě zanechaly silné pocity. Naproti tomuto příběh Lalea a Gity po mě stékal jako voda po kameni, způsob jakým byla kniha napsaná mě vůbec neoslovil, občasná zmínka o hrůzách Osvětimi/Březinky na mě působily jen jako jakési připomenutí, abychom během čtení nezapomněli, kde se celý příběh vlastně odehrává.
Z knihy mám divný pocit.
Všechny knihy co jsem o Osvětimi četla, ve mě vyvolali hrůzu a přání, aby se historie nikdy neopakovala.
Ale takhle kniha ve mě vyvolává pocit, že Osvětim byl prázdninový tábor.
Možná to tak opravdu Lale zažil...
Byl chráněný příslušníky SS, kvůli své práci tatéra a měl plno výhod díky nimž pomohl asi mnoha lidem. Ale mě osobně připadá, že většinu využíval pro své blaho i když kolem něho umírali tisíce lidí. Je ovšem těžké soudit někoho zato, že chtěl jen přežít... Jak by jsme se zachovali my?
Myslím, že většina úplně stejně.
Čtenářům doporučuji knihu Svědkové z továrny na smrt. Tak získají lepší přehled o zlu spáchaném na nevinných lidech.
Příběh až neuvěřitelný, psaný velmi čtivou formou, jen by si zasloužil mnohem lepší zpracování.
Kniha je úchvatná, rozhodně stojí za přečtení! Je psaná jednoduše, takže se velmi dobře čte a člověk se od ní nemůže odtrhnout! Potřebuje číst dál a dál.....
Fakt, že jde o autentický příběh , knize dodává tu opravdovost!
Hanu jsem četla také a každá z nich má to SVÉ!!!!
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Bylo to dost možná tím, že jsem zároveň v době četby poslouchala jako audioknihu "Hanu" a ta mi v porovnání s tímto přišla jako mnohem více strhující a zábavnější čtení nebo bych možná "Tatéra" ocenila víc, kdybych ho četla v češtině, zkrátka jsem se ale nezačetla. Hrozně dlouho šlo jen o popisy toho, jak to v Osvětimi chodí, což už nějak tak vesměs vím, a atmosféra mi vůbec nepřišla tak dobře popsaná, aby to ve mně zanechalo silnější stopu. Ani postavy mi nebyly moc sympatické, nehledě na to, jak to Lelemu všechno procházelo a romantická linka nezaujala, ačkoliv napsaná byla pěkně, až na její začátek. Ale samozřejmě celé je to příběh silný, jako všechny z tohoto prostředí, a určitě stojí za přečtení.
K této knize opravdu nevím, co napsat. Naprosto mi vyrazila dech, překvapila mě, ale zároveň splnila má očekávání.
Je mojí první knihou s válečnou tématikou. Musím říct, že to byla skvělá volba. Pokud chcete s tímto tématem začít, doporučuji po ní sáhnout.
Co se námětu týče, je podle mě nevyčerpatelný a nikdy nebude dostatek knih, které popisují tuto hrůznou dobu.
Moc se mi líbilo, že se autorka soustředila především na osobní příběh, nebylo tam příliš "učebnicových" informací.
Celý příběh jsem prožila s postavami.
Byl jednoduše popsaný, autorka do něj nijak nezasahovala.
Navíc se kniha dobře četla (na to, že je to tak důležité téma).
Ze začátku mi trochu nevyhovovalo opakování jmen skoro na každém začátku věty, ale postupně jsem to přestala vnímat a ani nevím, jestli to na dalších stranách bylo.
Knihu doporučuji všemi deseti, okamžitě se zařadila mezi mé nejoblíbenější.
No nevím, kniha je dobře napsaná, opravdu Vás nutí číst, ale pro mě je hooodně nevěrohodná.
Příběh lásky, ano to je možné.
Tatér a Žid? Židé byli v koncentračních táborech na tom nejhůře, zastávali tu nejhorší práci, měli ještě menší příděly jídla než ostatní, nezdá se mi, že by mu dali tak výbornou práci, čistit latríny ano, ale tetovat? Ne, tomu nevěřím.
Láska a sex skoro každou neděli? Že nějaký Žid si chce užít, tak celý blok bude venku na procházce? Tak to taky ne.
Kamarádit se s esesákem? Žid? Ne, ne.
A mohla bych pokračovat dál.
Prostě je to podle mě hezký příběh, který se určitě nemohl stát.
Při čtení knih z 2. světové války mi vždy naskočí v hlavě především knížka Mengeleho děvče, která mě zatím oslovila nejvíce. Tato také nebyla špatná, hlavní hrdina chtěl přežít za každou cenu, při životě ho držela láska, ale také možnost pomáhat ostatním. Kniha je autentickou výpovědí, která člověka zasáhne.
Silný příběh proložený hrůzou, smutkem i neustálou nadějí na přežití. I v tak těžké době o opravdové lásce. Doporučuji!
Krásná kniha, přečtená jedním dechem asi za 3 hodinky. Na knize se mi líbí, že nepopisuje dění koncentračního tábora jako takového, ale přežití dvou mladých lidí. I přesto je vidět, že situace byla v táboře strašlivá. Nikdo nemůže hodnotit něco co nezažil ( a ani zažít nechce byť na jeden den). Trochu jsem se zarazila, že se Lale vrátil z trestu, ale dobrá. Příběh je to silný a byla jsem zvědavá na závěr příběhu. Kniha se mi líbila i více než Hana. Na tyto knihy jsem opatrná, že nerada prožívám v knihách utrpení a zde to bylo sice napsáno okrajově, ale všichni si můžou domyslet, co následovalo a jak to dopadalo. Viz jeho příběh s Leonem a s Naďou.
Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdami. Příběh sám je poměrně silný, ale při čtení mě napadalo, do jaké míry je uvěřitelný (přišlo mi, že jen velmi málo). Nedávno jsem navštívila Terezín (není to Osvětim, ale přesto je to velmi silný zážitek) a tím spíše na mě příběh Tatéra působil neskutečně - hl. tím, jak mu vše procházelo a když náhodou ne, tak to působilo, jako kdyby autor napsal nehezkou pasáž právě proto, aby si čtenář nemyslel, že Osvětim byla procházka růžovým sadem. Určité pasáže byly silné, ale ta síla působila jaksi v pozadí. Samotné postavě tatéra jsem prostě nemohla moc přijít na chuť, nesedělo mi to..
Tu čtvrtou hvězdu bych dala především za téma, ale v knize je poměrně nevyužité, jak by si zasloužilo. Z knihy jsem zklamaná..
Skoro mám pocit, že by bylo lepší, kdyby tahle kniha ani nebyla napsána...
Skoro to vypadá, jako by si to hlavní hrdina navzdory hrůze, která se tam děla, užíval...
Ale kdo jsem, abych soudila?
Nicméně, knih, které považuji za mnohem mnohem lepší a pravdivější, je více, například Utekl jsem z Osvětimi.
Nikdy nepíšu 2 komentáře k jedné knize, ale tentokrát musím. Příběh tatéra se mi zdál neuvěřitelný, přesně jak píší někteří další – skoro jako dětský tábor. Dala jsem plný počet hvězdiček, protože se mi to jinak četlo velice dobře a dalo mi to základní přehled, jak to v Osvětimi fungovalo. Ale po přečtení knihy „Utekl jsem z Osvětimi“ od Rudolfa Vrby připouštím, že tento příběh nemusí mít moc „obroušené hrany“, protože Rudolf Vrba také zmiňuje, že pro vězně na vyšším společenském žebříčku byl život v Osvětimi celkem snesitelný a Kanada byla v podstatě rájem, i když také někdy nebezpečným. Ale vězni netrpěli hladem a žízní a ti šikovní si mohli nakrást v podstatě cokoliv (boty, oblečení, cennosti). Co mě ale ve vyprávění Rudolfa Vrby zarazilo, když psal o dvou tatérech, jací to byli veselí chlapíci a jak o celé věci žertovali, ptali se vězňů, kde chtějí mít číslo vytetované. Za svými 5* si přesto stojím, i když mě některé věci na tatérovi mrzely. Ale nikdo nevíme, jak bychom se v tak hrůzném prostředí chovali.
Ten závěr... To byl teda fofr. Řekla bych, že je to jedna z jemnějších knih s touto tematikou. Místy jsem si říkala, že je to jemné až příliš. Na druhou stranu, někteří vězni asi opravdu měli "štěstí", že se ocitli na místech, která jim přinášela výhody a díky nim třeba i přežili. a mohou se tedy o svůj příběh podělit. Kniha se mi četla dobře, téměř na jeden zátah.
Válečné knihy, konkrétně tématika koncentračních táborů, jsou jedny z mých nejmilejších - proto jsem se, na základě všech recenzí, prostě musela pustit i do téhle a zklamaná jsem nebyla. Děj je to napínavý, chvílemi bolestný, velmi čtivě napsaný.. jen musím s některými souhlasit v tom, že se poslední stránky zdáli až moc zrychlené.
Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(
Velice zajímavá knížka - poutavý příběh, který jsem hltala slovo za slovem, a pak ošizený konec. Ne ošizený v tom smyslu, že by byl něčím španý. Byl ošizený autorkou. Od 26. kapitoly jsem měla pocit, že autorka spěchá ke konci, jako by to chtěla rychle dovyprávět než si odskočí na záchod. Prostě jsem měla pocit, že na konci 25. kapitoly se autorka rozhodla odejít a zbytek jen tak rychle proletět, aby se neřeklo, že je to bez konce. Takže hvězdičky nepatří autorce (ta by jich dostala méně), ale Laleovi a Gitě :)
Když jsem Tatéra z Osvětimi nedávno zahlédla v knihkupectví, ani chvilku jsem nezaváhala a hned si knihu koupila. A nelituji. Téma 2. světové války a holocastu mě zajímá a už jsem viděla spoustu dokumentů a četla několik knih. Je to poutavý příběh, myslím,že ničím nepřikrášlený, ukazuje, čím si vězni procházeli a že museli využít každou příležitost, aby přežili. A že i v takovém pekelném prostředí vznikala pevná přátelství ai milostné vztahy.
Koho tothle téma zajímá, určitě doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha je napsaná podle skutečné události. Hrůzy z koncentračního tábora se nedají nijak obejít, ale mně se líbilo, že i tenkrát se do sebe dva lidé mohli zamilovat. Přežít, pomáhat druhým a dostat se z toho. Nejlepší asi pro mě je, že ti dva se potkali i po válce a mohli spolu ještě prožít krásný život.