Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Za mě teda zklamání. Taková červená knihovna v koncentráku. Souhlasím s Lili níže, Lale mi byl nesympatický. Koncentrákem tak nějak proplouval, všichni ho měli rádi, všem pomáhal, nebyl špatný, jen se snažil přežít... pak ti zlí Rusové a nakonec znárodnění... Líp by to nevymyslel ani Jaroslav Dietl. Pokud by to byl román, no, dejme tomu, ale jako skutečná události mi to zdá nějaké divné, kdo ví, jak to bylo doopravdy. Takhle to vypadá, jako by pobyt v koncentráku byl pionýrský tábor, mohli se volně pohybovat, randili, jídla měli dost... přijde mi to jako znevážení těch ostatních, těch, co tam museli pracovat, hladovět, snášet bití, těch, co nepřežili.
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a jeden večer. Velmi poutavá a čtivá. Svým obsahem velmi podobná knihám tohoto neotřepaného tématu.
Krásná, dojemná, velmi čtivá kniha.... po přečtení jsem si zase jednou uvědomila, jak dobře se mám a nevážím di toho...
Kniha Tatér z Osvětimi je v podstatě autobiografie Lalea Sokolova. Je to Slovák a taky Žid a je odvezen od své rodiny na Slovensku do koncentračního tábora Březinka. V táboře potká Pepana, který tetuje nově příchozí lidi a Lale se mu osvědčí jakožto jeho asistent při tetování nových lidí, které převážejí do tábora. Tetují je hlavně v Osvětimi, proto musí chodit pěšky do dalšího tábora, který je vzdálený asi 4 km od Březinky. Při tetování má Lale poprvé problémy a tak je napomínán doktorem Mengelem (ano ten Mengele, který prováděl pokusy na lidech). Lale si také dost často podíval s esesákem jménem Baretski, který na něj byl (kupodivu) milejší, než ostatní esesáci v táboře a dovolil mu předat po něj vzkaz Gitě. Gita byla dívka, do které se Lale během života v táboře zamiloval. Potají se scházeli a Lale vždy musel uplatit strážnou, aby Gita vůbec mohla odejít ven z baráku za Lalem. Život v táboře nebyl ale nijak jednoduchý, jak asi každý víme. Při konci války se Lale od Gity vzdálil a chtěl ji najít, aby mohl být s ní. Když bylo po válce, chtěl odjet zpět na Slovensko, ale Rusové mu dali práci, aby armádě hledal dívky na večírky a pro zábavu. Laleovi se to dařilo, protože byl pohledný a uměl to se ženami. Gita Lalea našla ve městě zrovna, když měl práci a Lale ji požádal o ruku. Měli spolu syna a dožili se oba vysokého věku. Kniha se mi moc líbila a nebyla moc dlouhá.
Hodně silné čtivo.Příběh který s Vámi trochu zacloumá i otřese. Knihu hodnotím na plný počet hvězd. Nebylo hluchého místa. Období 1930 - 1948 mě vždy zajímalo nejen z pohledu nástupu fašismu či nástupu stalinismu, ale období kdy jedno zlo střídalo druhé. V této knížce se ukázala pravda nejen o násilnostech ze strany Němců,ale i ze strany Rusů. Násilnosti páchané nejen na Židech,ale i všech lidech, kteří nerespektovali tehdejší režim. O Osvětimi toho bylo napsáno hodně a nikdy mě nepřestane šokovat jaké zvěrstvo se odehrávalo v táborech. Tento příběh není jen o jednom člověku, ale celkový děj v období druhé světové války. Velmi zajímavý byl i epilog a konec knihy. Vřele doporučuji i jako povinnou četbu do škol.
Neuvěřitelně čtivá kniha, kterou jsem odkládala, abych se znovu zhluboka nadechla a začala netrpělivě číst, jak to vše dopadne.
Skvělá kniha, až mě mrzelo, že není delší. Hodně silný příběh, i když těžko říct, jak moc vše bylo pravdivé, protože Lale měl opravdu velké štěstí a dostal se z každé situace. Ale zase to musím brát tak, že je to i částečné subjektivní vyprávění autorky, která nám přibližuje příběh někoho jiného.
V uvozovkách krásný příběh dvou lidí kteří přežili koncentrák a pak prožili šťastné manželství. Pravda že byl místy neuvěřitelný a snad odlehčený. Ale kdo by chtěl na každé stránce číst o střílení do týla, plynových komorách, o plačících dětech odtrhávaných od maminky......ja tedy ne.
Prostě trochu lásky a doufání v největší hrůze hrůz.
Děj této knihy vás vtáhne takovou rychlostí, že prostě nemůžete přestat číst. Komu není tato tematika lhostejná, pak určitě doporučuji.
Za mě silný příběh s dobrým koncem. Je neskutečné že hlavní hrdina dokázal takhle přežívat. Každému se snažil pomoct i s rizikem, že umře. Klobouk dolů před hlavním hrdinou. Jinak obdivuji ty lidi kteří takové kruté zacházení přežily a naučily se normálně žít i když návrat do normálního života nebyl vůbec jednoduchý.
Četla jsem již více knih z období 2. sv. války popisující příběhy lidí, kteří prošli koncentračními tábory. Byly to knihy hodně emočně náročné na čtení, příběhy plné utrpení. Tato kniha je ale jiná, hodně odlehčená. I když lehce v obrysech naznačuje, co se dělo, nejde nijak do hloubky. Nepopisuje do detailu všechno to utrpení. Proto se i mnohem lépe a snadněji čte. Je až neuvěřitelné, jak velké štěstí v neštěstí měl hlavní hrdina Lale. Kolik si toho troufl a kolik mu toho prošlo. Zajímavě a čtivě pojatá kniha. Rozhodně nejde o nějaké svědectví krutostí páchaných v koncentračních táborech. Spíš je to taková love story.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu v podání Martina Siničáka a teda nemohla jsem se od toho odtrhnout. TI lidé měli neskutečné štěstí v neštěstí, až se tomu nechce ani věřit, ale kniha je podle skutečného příběhu, takže se tomu obsahu nedá nic vytknout. Velmi se mi líbil doslov od Laleho syna. Koho zajímají knihy s obsahem 2. světové války, tak by určitě neměl tuto knihu vynechat.
Tak tohle nějak nefungovalo. Tolik "štěstí" a náhod v tak hrůzné době. Je třeba o této době psát, je třeba o této době číst. Jen se mi zdá, že tento dětský styl sráží sílu příběhu někam k červené knihovně.
Lale mi byl od prvních stránek nesympatický a těžko jsem dokázala pochopit jak se někdo v tak nepředstavitelných hrůzách může zamilovat. Jak může časem natolik otupět a lidi vnímat jen jako čísla. On byl zrovna z těch, kteří na tom nebyli nejhůř: „...dokázal si zařídit pohodlný život, ve srovnání s tím, v čem žila většina.“ I když spoustě lidem pomáhal, měla jsem pocit, že v tom částečně hrálo i jeho ego. Vsugeroval si, že to že je Žid, pro něj nehraje žádnou roli a choval se a vyjadřoval jako někdo na stupínku vyšším.
A možná už jsem knih o holokaustu přečetla tolik, že tenhle příběh vyzníval oproti jiným prostě neuvěřitelně. Pořád jsem pochybovala, nevěřila docela a proto si mě osud tatéra nezískal.
Moje první kniha s tímto tématem, proto bude asi mou srdcovkou navždy... Kniha nám dá nahlédnout, jak to chodilo v koncentračním táboře a hrůzy s ním spojené. Příběh se mi moc líbil, pohltil mě hned od začátku a po přečtení knihy jsem vstřebávala všechny hrůzné informace.
Z této knihy si odnáším větu, kterou si budu pamatovat: "pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den" ♥
Za me silný pribeh s dobrym koncem. Je az neskutecne, ze se dalo v tabore tak "prezivat".
Vsechny klobouky dolu za tu chut do zivota.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Nemůžu si pomoci, ale pro mě zklamání. Moc jsem se na tuhle knížku těšila, ale asi trochu i proto je to zklamání veliké. Příběh mě neupoutal, hlavní hrdina mi nebyl rozhodně sympatický, i v tak děsivých podmínkách a nejspíše až do konce života pouhý prospěchář, kterému nakonec všechno vyšlo. Knížek s válečnou tématikou jsem četla už hodně a tahle mi oproti těm ostatním připadá těžko uvěřitelná. Škoda.....