Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4405
4405
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Silný a moc pěkný příběh, do detailu převyprávěný. Občas je dobré si uvědomit a být vděční za to, v jaké době žijeme. Doporučuji
Kniha mě uchvátila svým obsahem,příběhem,kde i přes všechna úskalí se projevila láska,solidarita a spolupráce a zasvětila mě do této doby.
Líbilo se mi, že Lale i přes všechny hrůzy a šílené podmínky neztrácel optimismus, že to všechno přežije i s Gitou. Občas, hlavně po skončení války, jsem měla pocit, že těch šťastných náhod je už trochu moc. Možná je to tím, že knížek věnujících se holocaustu poslední dobou vychází hodně a nemůžu nesrovnávat.
Přežili hrůzy koncentračních táborů a dokázali mít svoji vlastní rodinu a žít život dál , i když často vzpomínali na to, kolik jejich spoluvězňů nepřežilo a kolik zahynulo i po válce, protože byli pronásledovaní komunistickým režimem. Není to jeden příběh. To je příběh jednoho národa a leckdy i zapření vlastní víry, je mohlo zachránit od smrti. Hlavní postava knihy kradla, lhala, trpěla i milovala, tak absurdní a přitom pravdivý osud z doby nedávné. Dávám tři hvězdičky. Důvody jsou dva a to, že se mi moc nelíbil styl vyprávění autorky ( některé pasáže jsou velmi stručně napsané a jméno jako Mengele sice jmenuje , ale vůbec se mu v knize nevěnuje) a ten druhý je , že už jsem četla více knih na toto téma a byly více popisné historicky i příběhově.
Desive, hrozne, priserne a zaroven nadejne a laskyplne. Na toto tema mam za sebou jiz spousty knih a i kdyz vsechny popisuji vesmes tutez situaci a hruzu, kazdy z pribehu a uhlu pohledu je neopakovatelny, navic kazdy ze svedku tohoto tragickeho obdobi voli i jinou formu vypraveni, maji jine zkusenosti, rozdilne prubehy a ruznoroda trapeni. Pribeh Tatera z Osvetimi se lisi trochu tim, ze hlavni postava popisuje nejen vsechna mozna utrpeni a traumata, ktera zazila, ale take malou jiskru nadeje v tom celem hnusu, ktery se v koncentracnich a vyhlazovacich taborech del. Urcite stoji za precteni a rozsiruje obzory a opet jsem se presedcila o tom, ze si ani neumim predstavit, co lidska mysl a lidske telo dokazi zvlanout a prezit. Necht se poucime z chyb, ktere se staly.
Kniha o tatérovi, který měl v podstatě "štěstí", dá-li se to tak nazvat. Ta hrůza a utrpení muselo být něco, co si nikdo z nás neumí ani představit. Lale měl štěstí v tom, že přežil, našel lásku a byl schopen při tom všem utrpení v sobě najít tolik síly, že si zachoval lidskost i odvahu.
Téma holocaustu je tématem i mé rodiny, takže takové knihy čtu hodně často. V tatérovi mi něco trošku nesedlo a drhlo. Ten koncentrák na mne působil takovým “fešáckým“ dojmem a byl jen jakoby nucenou kulisou vztahu Laleho a Gity. Děj klouzal po povrchu bez velkých emocí, jedna „šťastná“ náhoda se vršila na druhou. Ale kdo ví, kolik osudů, lásek a náhod se skutečně za ostnatými dráty odehrálo… Jen Ti, kteří to přežili, a těch už zbývá tak málo… Proto je každá takováto kniha (byť i méně zdařilá) potřebná. Mne nakonec nejvíce oslovil doslov autorky a syna Laleho.
Krásná a silná kniha, zabývající se ,,životem" v koncentračním táboře. Ukazuje nám, že i v tak těžké situaci jsou lidé schopni racionálně uvažovat a milovat.
Ještě více mě kniha zasáhla, když jsem zjistila, že se jedná o příběh, který je podle skutečné události.
Co mi trochu chybělo, tak některé části mohly být popsány více. Některé události se udály až moc rychle, bez větších detailů.
Velmi čtivá kniha, jež popisuje život v koncentračním táboře a síle lidi žít a přežít.
Důkaz toho, že i v těch nejhorších životních podmínkách se dá uchránit a zachovat si lidkost! Doporučuji!
Silný příběh lidí přeživších nejhorší hrůzy novodobé historie, příběh ukazujicí, že ryzí láska přežije všechny lidské krutosti. Příběh inspirující a povzbuzující k životu, znovu mi připomněl, že opravdu nemáme nač si v dnešní době stěžovat. Jsem šťastná, že Lale se rozhodl na sklonku svého života příběh sdílet, tohle svědectví by si měli lidé opakovaně číst...já to tedy mám určitě v plánu, když si zas budu myslet, že se mám špatně.
Knížka mě velmi zaujala, byla hodně čtivá. Nedoporučuji citlivým povahám číst v autobuse. Rád si jí ještě někdy přečtu.
Tatér z Osvětimi je historický román, který se odehrává (jak už bylo řečeno v názvu) v Osvětimi. Je to tedy další příběh z prostředí koncentračních táborů a druhé světové války.
Jako takový je příběh silný. To, čím si Lale a Gita a i všichni ostatní vězni museli projít, je strašné a já si dodnes kladu otázku, jak se to vlastně mohlo stát, kam vás různé okolnosti dovedou a hlavně co všechno dokáže populismus, který dostal Hitlera k moci.
Příběh je opravdu skvělý, asi zvláště proto, že ho napsal sám život. Jen se zatajeným dechem jsem četla o tom, čím vším si Lale prošel a jak se dokázal "oklepat" a bojovat dál.
Problém mám však se stylem vyprávění nebo jak to správně nazvat. Četla jsem už vícero knih z tohoto prostředí a tohoto období. První jsem dokonce přečetla, když mi bylo pouhých 12 a tehdy mě to natolik zdrtilo, že knihu jsem na dlouhá léta schovala do šuplíku a nechtěla ji ani vidět. Četla jsem Hanu, která mě rozplakala. Ale tuhle knihu prostě nenapsal sám Lale, ale pouze svůj příběh někomu převyprávěl a ten to sepsal. Navíc to měl být původně scénář. Kniha mi právě proto přišla spíš pouze jako popis a nedokázala jsem se do příběhu vžít jako u Hany. Moc tomu nepomáhalo, že Laleovi dlouhé měsíce vše procházelo a že mu prošli i velké věci. Chápu, že ten muž měl jen nesmírné štěstí, ale v kombinaci se zpracováním knihy jsem se prostě nemohla do příběhu vžít, nepůsobil až tak reálně. To mě hodně zklamalo. Tatér z Osvětimi mě nerozbrečel tak jako Hana a jiné příběhy. Mrzí mě to.
Ale co se musí nechat, tak příběh je napsán čtivě. Jsou zde někdy i krátké kapitoly, ale hlavně mě zajímalo, co se bude dít s Lalem dál a tak jsem se od knihy nemihla odtrhnout a slupla jsem ji jak malinu.
Postavy jsou také skvěle vykreslené. Je jasné, kdo je dobrý a kdo zlý. Nejvíc se mi líbilo jaký byl Lale gentleman za každých okolností. Ani Osvétim mu toto nesebrala.
Ale prostě mi u této knihy chyběl nějaký ten přesah, osobní přesah, takový ten styl vyprávění, který vás vtáhne do děje a zamává vám s emocemi. Jako by mi tam chyběli emoce.
Ale jedno se musí nechat. Takovou lásku, kterou našli Lale a Gita si asi přeje najít každý. Osvětim ji akorát posílila.
Silný příběh plný krutosti, strachu a beznaděje, ale taky lásky, zodpovědnosti za druhé a naděje. Neměli bychom zapomínat...
Životní příběh člověka, který byl v Osvětimi a oproti druhým mel štěstí, že tu dobu přežil, poznal svou životní lasku,kterou i přes odloučení dokázal znovu najít a prožít s ni zbytek života.Je moc dobře,ze veškerá zvěrstva, co se děly,nezlomily vsechny lidi a někteří dokazali i dál žít,i když to muselo být těžké...
Normálně si půjčuju 2 knížky na měsíc, maximálně 3... půjčila jsem si tuhle v úterý, dnes máme čtvrtek a já jí vracím... Co dodat... Ta kniha mě chytla tak, jak jedna ze 1000... Málokdy se mi to stane, že usednu a čtu a čtu, i kdyby se svět měl zbláznit....
Jelikož se o druhou světovou dost zajímám, tak mě přijde až neskutečně kolik štěstí Lale měl, kdyby to nebyl životopis, tak tomu neuvěřím... Neskutečně fascinující a úžasná knížka, která mě zcela dostala do kolen...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Červená knihovna na pozadí Osvětimi. A ta Osvětim byla opravdu hodně upozadněná, příběh zromantizovaný, jako by se ani neodehrával v koncentračním táboře, semtam někdo umřel, semtam všude padal popel z krematorií, semtam se objevil zlý esesák, ale všechno se stalo tak strašně mimochodem mimo hlavní lovestory, že to opravdu nemůžu hodnotit líp než 3* (a to možná i jednu přidávám za čtivost) a nechápu, kde knížka nabrala takový hype, když je něco "válečná literatura", čekala bych, že na mě zapůsobí nejvíc válka. Tady jsem jen tušila, že nějaká byla.