Tati, co je to rasismus?
Tahar Ben Jelloun
Kniha marockého autora vyšla ve francouzštině poprvé v roce 1998 a rázem se stala na dlouhé měsíce jedním z nejúspěšnějších nebeletristických děl poslední doby. V současné době byla přeložena do 25 jazyků. Její české vydání bylo podpořeno Evropskou unií a titul byl zařazen do vládní kampaně boje proti rasismu v projektu MKC. Kniha je koncipována jako rozhovor s autorovou dcerou, v němž jí vysvětluje příčiny, důsledky a kořeny rasismu, se spoustou reminiscencí a příkladů. Je určena jak dětem, kterým nenásilnou formou vysvětluje, co je to rasismus, tak dospělým. Tato nadmíru lidská kniha se setkala s obrovským zájmem ze strany čtenářů i kritiky - rok byla nejprodávanější knihou ve Francii a byla přeložena do pětadvaceti jazyků, kromě jiných i do esperanta či afrikánštiny.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2004 , DauphinOriginální název:
Le Racisme expliqué à ma fille, 1998
více info...
Přidat komentář
Zřejmě je mé hodnocení poznamenáno tím, že jsem bílá Evropanka, která pro svou rasu není diskriminována. Nechápejte mě špatně: nemyslím si, že by měl být jakýkoliv člověk pro odlišnou barvu kůže, jiný tvar lebky (atd. atd.) vyloučen ze společnosti, krácen na svých právech, či dokonce fyzicky napadán! Ani omylem - člověk je prostě lidská bytost se všemi svými specifiky, jež ho odlišují od ostatních, a jako takový si zaslouží úctu. Jenže na druhou stranu nezastávám ani onen moderní "hypertolerantní" názor, že bychom měli před odlišností zavírat oči a tvářit se, že odlišnost na světě neexistuje. Lidstvo je přece pestré a rozmanité, takže nelze prohlašovat, že všichni lidé jsou stejní. Při čtení této knihy jsem bohužel měla neodbytný pocit, že tuto unifikovanost a všeobecnou toleranci (hraničící s přehlížením) se nám autor snaží vnutit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2007 | Posvátná noc |
2011 | Poslední přítel |
2004 | Tati, co je to rasismus? |
2002 | Tichý den v Tangeru |
2022 | Med a blen |
Sáhla jsem po této knize v této době velké migrace národů a plně souhlasím s komentářem Madlusky.
Když jedu do cizí země, chovám se dle jejich pravidel. Proto i u nás je mi jedno, zdaj člověk odlišen barvou kůže, ale měl by se chovat podle naší kultury a společenských pravidel, pracovat a přispívat jakékoliv zemi, ve které hodlá žít. Může být jakéhokoliv náboženství, ale nemůže je, ani svou kulturu vnucovat ostatním.