Těla
Klára Vlasáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512661/bmid_tela-6GZ-512661.jpg
4
563
563
Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy. Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje na vlastní mateřskou roli a zároveň objevuje, že svým blízkým porozumíme teprve tehdy, když o nich začneme vyprávět.... celý text
Přidat komentář
Nad postavami jsem dost přemýšlela. Nevím, jaké pohnutky a co z minulosti tak ovlivnilo jejich chování. Róza mi byla docela nesympatická. Knížku mi dala k přečtení dcera. Jsem moc ráda, že naše vztahy jsou lepší.
Místy jsem chápal jednání Marie i Rózy. Místy jsem ho nesnášel. Z konce jsem byl rozpačitý.
Postrádala jsem jakoukoli snahu dát čtenáři šanci, aby pochopil jednání postav. Jsou nějaký (rozuměj divný) na základě nějakých prožitků, ale tady se řeší jen to, co dělají teď, bez šance jim porozumět, oblíbit si je, budou vám prostě jedno.
Co opravdu ale musím pochválit, je autorčin styl, jak skládá slova, věty, má to spád a čte se to jedna radost. Jenže
Čekala jsem syrový příběh o přijímání svého těla, které se mění, stárne, ale ve výsledku to bylo v tomto směru zkratkovité. Šedesátnice Marie tak trochu neví co se sebou, od mlada evidentně narušená, ale vůbec nevíte, proč je tak divná, její linka je navíc divně (ne)ukončená, nejasná a nevysvětlená. A pak je tu dcera, která svoji matku jen bere na vědomí tak nějak z povinnosti.
Vlastně mě pobuřuje, jak na přebalu vypadá kniha plná vyzrálých úvah a zajímavých postřehů, ale ve výsledku je to příběh o nekomunikaci mezi matkou a dcerou, kde nemůžete fandit ani jedné straně, protože ta jejich traumata vám nikdo neukáže. Přitom to téma bylo tak slibné.
Syrové, bez příkras jako sám život.
Místy mi připomíná Soukupovou, alespoň v tíze tématu a ženské otázce.
Marie má pocit, že už pro ni život dávno skončil. Manžel zemřel už před lety, její dcera Rózq už taky vyletěla z hnízda a zakládá svoji vlastní rodinu, a matku k tomu rozhodně nepotřebuje. Tělo stárne a mysl začínají okupovat zhoubné myšlenky. Aby přišla na jiné myšlenky, a hlavně nějakou tu korunu navíc, snaží si přivydělat, nejdříve jako chůva, poté jako pečovatelka a společnice důchodců. Je tohle ale cesta? Neměla by se spíše věnovat hlavně péči o sebe a vztahu se svou vlastní dcerou?
Tohle znělo jako něco, co mě bude bavit! Rodinná dramata a pitvání se v rodinných vztazích. Dostala jsem to, co jsem očekávala? Částečně. Hlavním tématem knihy se stárnutí, osamělost a také složitý vztah mezi matkou a dcerou. Hlavní postava Marie je jedno velké neštěstí. Nedokáže o sobě přemýšlet s jedinou pozitivní myšlenkou Ta paní mi byla opravdu silně nesympatická, některé její počínání pro mě bylo naprosto nepochopitelné a pobuřující. Róza ale taky není výhrou v loterii. I ve třiceti se chová jako spratek a matčina společnost ji vyloženě obtěžuje. Škoda. Kniha je jedna velká deprese. A to si myslím, že v tomto směru se knihami nenechávám běžně strhnout. Ale tady, tady jsem se v negativních myšlenkách vyloženě utápěla. Můj vztah s mámou taky není úplně ideální. Kniha mi ale ukázala obraz, jak to nechci a že ještě není tak zle. Ale ten pohled na staří? Brrrr, ten byl pro mě opravdu skličující. Vážně takhle stárnoucí člověk přemýšlí? Vážně jednou zůstanu úplně sama a neštěkne po mě ani pes? Přemýšlí takto i moje babička? Spousta otázek Nehledě na konec, který je vyloženě otevřený. To nesnáším! Možná si autorka nechává zadní vrátka pro případné pokračování. Na to já ale teď nemám náladu. U této knihy bude hodně záležet, v jaké životní situaci a rozpoložení ji budete číst. Dá se určitě ocenit, ale dokáže vás taky pěkně semlet.. Budete ale hltat každé slovo, psát, to totiž autorka opravdu umí.
(SPOILER)
Kniha není žádná
bifle, ale rozhodně dokáže nabídnout hodně témat k zamyšlení. Pojednává o vztazích - k dceři, matce, vlastnímu i cízímu tělu, důchodcům. Marie mi bylo chvílemi líto, přišlo mi, že cokoli řekne, je to podle její dcery Rózy špatné a trapné. Přitom neměla obzvlášť vyhraněné názory. Celou knihu jsem přemýšlela, co se mezi matkou a dcerou stalo, že to natolik narušilo jejich vztah. Když potom Róza porodila vlastní dítě, byla jsem příjemně překvapená, myslela jsem, že bude mít negativní vztah k mateřství i dítěti.
Konec mě trochu mrzel, po Marii se slehla zem a nikdo neví, co se s ní stalo.
Myslím si, že i přesto, jaké téma a příběh nám kniha představila, už si ji podruhé nejspíš nepřečtu. Dávám tedy 4 hvězdičky.
Knihu jsem četla ve společném čtení a zároveň je to kniha, kterou mám do výzvy DK. Prolog mě šokoval , říkala jsem si, co to jako bude? Až po dočtení celé knihy mi docvaklo, co to bylo.
Kniha vypráví o soužití matky a dcery. Že jsou navždy spjatí, ať chtějí nebo ne. Je také o stárnutí. O nevyhnutelném rozpadu celého těla. Pomalému úbytku síly, svalů, povolená kůže. Marie a Róza. Zdánlivě na sobě nezávislé, přesto spjaté.
Róza se vdává, píše povídky, které jí ale nikdo nechce vydat a připravuje se na to být matkou. Mamka Marie je v důchodu, jako přivýdělek hlídá děti. Musí se vyrovnat se stárnutím, se svým tělem, které už mnohdy nepoznává a také s tím, že její dcera se za ní občas stydí, nepotřebuje ji, ale přesto má spoustu výčitek, protože si myslí, že na to má právojen do té doby než se ona sama stane matkou.
Než se život obrátí a bude ona ta divná, nemoderní, nemožnáKonec knihy mě malinko překvapil, ale vlastně k němu celou dobu směřovalo. Chápala jsem obě, ale zároveň jsem si stále říkala, proč nemají lepší vztah. Proč si prostě některé věci nevyříkají. Krátká kniha, přesto silná svým posláním. Stárneme všichni a všichni do jednoho budeme nemožní a budeme potřebovat pomoc a to ještě jen v tom případě, že nám dá život šanci se toho dožít.
Kniha, která se dotýká různých témat. Není to líbivé čtení, ale je surové, bez příkras. Trošku mě zklamal konec knihy, chybělo mi tam dovysvětlit některé věci.
Mně se kniha moc libila. S postavami ctenar nemusi byt kamarad a souhlasit s nimi. Ani jedna postava mi nebyla nijak sympaticka, ale obe mi predaly sve myslenky a rozsirily muj pohled na svet.
Kniha je psana ctive a spise jednodusse a da se precist za jedno odpoledne.
Nedovedu si představit, že někdo přemýšlí, mluví a jedná tak, jak to bylo představeno v této knize. Celé to na mě působí neživotně a povrchně, lživě. Autorka se snaží o intelektuální přesah, ale na malé ploše toho nakousává příliš mnoho, a nic nedotáhne. Podle mého názoru nepovedená neempatická sonda třicátníka do mentality šedesátníka.
Zprvu je nutné si uvědomit, že tohle není a nemá být líbivá knížka slibující lehké čtení. Autorka nám servíruje jedno nepříjemné téma za druhým a nechává nás pozastavovat se nad takovými kontroverzními až odpornými záležitostmi, jimž se většinu času snažíme vyhnout, nebo nám je mozek pomáhá zcela vytěsnit z mysli všedních dnů. Přičemž je nerozvádí do hloubky, nenabízí řešení; zkrátka nás nechává na pospas vlastním myšlenkám a dává nekompromisně prostor vytvořit si vlastní názor. Považuji za velkou kuráž bez servítek otevírat nepopulární témata a nenabídnout zkrátka "feel-good" kupovatelnou záležitost pro všechny. Čtenářstvo se nemusí vždy ztotožňovat s hlavními protagonisty, netřeba brát je jako idoly, reky hodné obdivu; naopak je důležité nazřít je v tom pověstném zrcadle nemilosrdné společnosti. Hlavní postavy našich reálných životů často JSOU nesympatičtí, nechtějí vyslechnout objektivní kritiku, nikdy nemění naučené vzorce chování, jednají (zdánlivě) iracionálně a stydíme se za ně. Takže já moc děkuji za takovýto neHEZKÝ, ale skvělý literární počin, který by měl více rezonovat a vést k vášnivým klidně emocionálním diskuzím. Za mě perfektní sonda skutečnosti života, každodennosti, špatných vztahů, stárnutí, odtažitosti, odpornosti i kráse člověčiny. Děkuji!
Všude možně jsem o knize četla, měla jsem tedy nepřiměřeně vysoká očekávání a realita mě docela zklamala. Hlavní hrdinka Marie byla strašně divná, taková komplikovaná, nesebevědomá, nespokojená, chvílemi ukňouraná, všechno rozebírala tak zvláštně a překombinovaně. Místy mi jí bylo líto, místy bych jí poslala k odborníkovi. Nechápala jsem proč nechala dceru ať s ní jedná a mluví tak, jak to Róza předváděla. Podle mě ta třicetiletá dcera byla zpovykaná a rozmazlená, sobecká, celý život zvyklá na to, že matka je tu jen kvůli ní. Brrr. Marii by pomohl parťák/přítel a hned by viděla svět růžověji. Róze chybělo z matčiny strany jasně vykolíkovat hranice. Byla mi extrémně protivná. Asi to tak vidím, protože jsem úplně jiná nátura, mám se celkem ráda i když paní Marie by určitě při pohledu na mou tělesnou schránku prodělala otřes, a i to mnohdy obdivované naprosté sebeobětování matek je mi dost cizí....
na knihu jsem se těšila,bohužel jsem zklamaná..téma dobrý, některé části čtivé, místy problém s pochopením a propojením
Veľmi slušné dielko, konečne nie niečo z tých českých súčasných tém, ako sú zneužívanie a duševné poruchy a atď. Téma kniha je o tele- premene, starobe, mladosti, materstve, o užitočnosti, zbytočnosti, proste telesné metamorfózy. A takúto vymedzenú tému nenájdeme v súčasných knihách veľa. Naposledy mi tak zarezonovala Teorie podivnosti, a z tých zahraničných o podobnej tematika som momentálne nepočula alebo si nedokážem vybaviť. A teraz výtky: Trošku to pôsobilo skratkovite- kniha je útla, a určite nestihla zachytiť celkovú komplexnosť života. Nenájdete tu siahodlhé popisy a opisy, ale ani nejaký popis všedného života postáv. Dej skôr skáče v čase, občas aj o niekoľko mesiacov. Ale pravdepodobne sa o to ani nesnažila. Takisto autorka mohla ubrať témy ako je kritika politiky a spoločenského života, a fakt tam nechať len tú telesnú tematiku. Tým pádom tie ostatné témy odchádzali kúsok do prázdna. Trošku mi vadil ten koniec- toto by asi taká milujúca matka nikdy nespravila- ale opäť nebudem prezrádzať viac, nech neskazím prípadné budúce čitateľské zážitky. A ešte jedna vec mi napadla- žeby kniha mala isté autobiografické prvky?
(Audiokniha)
Přiznám se, že jsem se s knihou trošku trápila.. Už jsem si zvykla, že knihy od českých autorů jsou většinou hodně drsné, ponuré, depresivní.. Nějak nevím, jak tento příběh chytit, co si z něj mám vzít, Marie s Rózou.. matka s dcerou.. ani jedna mi nebyla sympatická, i když se mě Rózy určitá situace dosti dotýká, tak jsem z Rózy byla i dost otrávená, až znechucená.. Asi jakože i vím, co nám chtěla autorka předat, ale nejspíš ještě na to nejsem dost zralá (věkem), abych to mohla opravdu ocenit..
3,5 z 5
těžko se hodnotí, protože tahle kniha je skvělá tím, o čem je a tím, jaká témata otevírá. rád bych dal víc, nicméně mi připomíná spíš rozpracovanější povídku, kterou někdo roztáhl do celovečerního filmu. Kniha jako těla tu opravdu chyběla, jen bych si přál, aby nad ní redaktor strávil mnohem víc času.
tolik nakousnutých a nikam nevedoucích témat a motivů (a co ty myši?). nepotřebuji, aby vše bylo uzavřené a jasné, ale tady jsem spíš hledal, jestli v mém výtisku náhodou nechybí nějaké stránky.
Na jednu stranu velice zajímavá kniha a témata k zamyšlení. Ale na druhou stranu jsem se do ní vůbec nemohla začíst, četla jsem ji strašně dlouho. První kapitola divná, až jsem knihu chtěla odložit.
Štítky knihy
rodinné vztahy ze života matky a dcery stárnutí české romány
Autorovy další knížky
| 2023 |  Těla |
| 2020 | Praskliny |
| 2020 | Spiritistky |
| 2021 |  Zrozeni/zrazeni svobodou: Co chtějí české a východoněmecké děti postkomunismu? |
| 2023 |  Club of opportunities / The Garden of Problems |
Poté, co Těla obletěla celý ig, jsem očekávala něco trochu jiného, zklamaná jsem ale nebyla. Well, ale celou knihu mi zničila jediná pasáž, ta o bércových vředech. Mně se po zkušenostech z rodiny vždy podlomí kolena, zaplní nos specifickým pachem (čichová paměť je opravdu prevít, raději bych si pamatovala vůni všech štěňátek, který jsem kdy muchlala, ale bohužel) a před očima vyskočí nohy. Kdyby si tyhle dvě stránky odmyslím - jak bych je chtěla přeskočit! - tak mě ale Těla zajímala.